Na Filmovém festivalu ve Zlíně slavil svoji premiéru dokumentární film o našem významném a oscarovém režisérovi, Jiřím Menzelovi s názvem Komedie není legrace. V téměř 80. minutách mapuje režisérovu kariéru od prvních kroků za kamerou v 60. letech, přes získání Oskara za film Ostře sledované vlaky, zahraniční divadelní angažmá, účinkování v Činoherním klubu až po práci v současné době. Obsahuje řadu zajímavých archivních záběrů a také výpovědi mnoha zahraničních tvůrců. Na celém projektu je nejzajímavější to, že tuto poctu natočil klavírní virtuóz Robert Kolinsky, jehož rodiče po 68. roce emigrovali do Švýcarska, kde se on v 1970 narodil. Nemá žádné filmové zkušenosti ani vzdělání, ale zato má odhodlání a nadšení. Mohl by jezdit po světě a vydělávat velké peníze hraním, ale on chce dělat i něco, co jej naplňuje a dává radost i jiným, proto pořádá hudební festival Bohuslava Martinů v Basileji a na radu kamaráda, klavíristy, se zakousl i do filmové režie dokumentu o Jiřím Menzelovi. Pan Kolinsky je velice příjemný a skromný člověk, který působí spíše plachým dojmem a tak i při rozhovoru mluvil více o osobě pana Menzela, než o sobě. Film uvedl osobně, bohužel pan Menzel zrovna natáčel ve Vídni film, kde hraje jednu z hlavních rolí a prostě se nemohl na premiéru uvolnit.

Tento 18. letý kluk z Londýna má asi herectví v krvi. Objevil na pódiu devíti letech, coby Nipper v Oliverovi. Poté hrál postavu Gavroche v Bídnících a následovalo pozvání od Toma Hoopera pro filmovou adaptaci zmíněné divadelní role. Hrál ve filmu Into the Woods vedle takových osobností, jako je Meryl Streep, Johnny Depp a Emily Blunt. Na Zlínském filmovém festivalu osobně představil nový film London Town, ve kterém ztvárnil hlavní roli po boku Jonathana Rhys Meyerse. Za svůj výkon si na konci festivalu odnesl Cenu Miloše Macourka za nejlepší mládežnický výkon v hlavní roli. Tento nezávislý film nás přivádí do Londýna v horkém létě 1976, kdy explodovala punková revoluce. Chlapec z rozvrácené rodiny se snaží po otcově nehodě uživit sebe a mladší sestru a zachránit otcův obchod s hudebními nástroji. Při tom poznává punkovou scénu a spřátelí se s kapelou The Clash a zvláště jejím frontmanem Joe Strummerem.

Tento irský filmař žijící v Norsku je zajímavý chlapík. Nemá žádnou kvalifikaci, přesto uspěl jako fotoreportér a jako samouk se vrhl na filmovou režii, za kterou sklidil množství cen po světě. Na Zlínském filmovém festivalu představoval svůj nový film The Wall, který natáčel v Severní Koreji. Jeho pozoruhodný přístup k životu a filmu by sám o sobě jednou mohl být námětem pro zajímavý film.

Dánský herec a režisér Ulrich Thomsen byl letošním hostem Febiofestu a představil zde svoji režisérskou prvotinu Embryo (český titul V zárodku). Nejdříve působil na divadle a před filmovou kameru se poprvé postavil v roce 1994. Zatím mu největší úspěch přinesla role v epizodě Jamese Bonda Jeden svět nestačí. Protože chce zůstat nezávislý, svůj film si platil z vlastní kapsy. Při setkání byl velice přemýšlivý a upřímný.

Britský producent Duncan Kenworthy se proslavil především divácky velmi úspěšnými filmy Láska nebeská, Čtyři svatby a jeden pohřeb a Notting Hill. Obdržel 5x ocenění BAFTA a 3x ocenění EMMY a rovněž byl nominován na Oscara. Byl vzácným hostem na Febiofestu a svoji první návštěvu Prahy si užíval. I přes svůj úspěch však zůstal skromným realistou a rozhovor s ním byl příjemný a zajímavý.