Pondělník - Zátopek

Autor:

V minulém týdnu byl zveřejněn první plnotučný trailer filmu Davida Ondříčka Zátopek. Bez přehánění se jedná o českou filmovou událost letošního i loňského roku. David Ondříček se jako syn slavného otce vypracoval přes nízkorozpočtové filmy zachycující život své generace jako Samotáři nebo Jedna ruka netleská až k historickým dramatům.

Jeho film Ve stínu, noirově laděná detektivka, získal mnoho ocenění i divácký ohlas. Byl díky němu pozván i na slavný festival Sundance jako jeden z nejtalentovanějších režisérů roku. V televizním dvoudílném dramatu Dukla 61 dokázal, že i v českých podmínkách pod křídly ČT lze vytvořit tak zvanou kvality TV srovnatelnou s nejlepšími světovými díly tohoto druhu jako například Koruna z produkce Netflixu nebo Černobyl od HBO. Jako jeden z mála českých režisérů si nejen udržuje jistou kvalitu, ale dokáže ji s věkem a zkušenostmi posunout na vyšší a vyšší úroveň. Kdo by to v devadesátých letech od něj čekal? Tvůrci jako Jan Svěrák nebo Jan Hřebejk se pyšnili nominací či přímo ziskem Oscara a dalších mezinárodních cen. Zdálo se, že je jen otázkou času, než si svět filmu naprosto podmaní. Že se můžeme těšit na další úspěch ve stylu Miloše Formana. O to smutnější pohled je na jejich současnou filmografii, kdy Jan Svěrák vždy natočí, jak on sám říká, náhradní projekt se svým tatínkem, protože na celovečerní drama v angličtině nedokázal sehnat peníze. Jan Hřebejk už dokonce ani netočí kinofilmy, ale již několik let tvoří jen minisérie, většinou kriminálního žánru pro veřejnoprávní ČT. Sám přiznává, že do kin se mu vracet nechce. O to více vynikne právě David Ondříček a jeho filmové zrání. Zátopek nám představuje film režiséra na vrcholu sil, který právě možná natočil svůj nejlepší film. Řemeslně je snímek už z ukázky naprosto na světové úrovni. Herci jsou skvěle zvolení, nešetřilo se na rozpočtu a je až krásné vidět, jak skvělý dobový film se dá u nás vytvořit. Poslední snímek tohoto rozsahu byl snad jen Hořící keř Agnieszky Holland. Z úst představitelů veřejnoprávní České televize často slyšíme, že bez podpory ČT a Fondu, nejlépe obojího současně, by se takové drahé projekty nedaly natočit. S tím se dá pouze souhlasit. Ovšem na příkladu Davida Ondříčka je také důležité podotknout, že nejen ty drahé filmy mají mít své právo na slunci. Bez těch nízkorozpočtových by se nenaučil potřebné řemeslo, nezískal zkušenosti a k filmu formátu Zátopek by se ani nepřiblížil. Velký rozpočet za vás totiž film sám nenatočí. Obloukem se tedy dostáváme k situaci v českém filmu, kde je na čase udělat razantní změny a vytvořit kanál pro prezentaci krátkých a středometrážních nízkorozpočtových nezávislých a studentských filmů. Udělat jednou či dvakrát za rok noc filmových talentů určenou jen studentům dnes už nestačí. Nežijeme v éře před deseti, patnácti lety, kdy tohle mohlo mladé filmaře dostatečně stimulovat a podpořit. Kdo jiný by měl zvednout hozenou rukavici a chopit se příležitosti než veřejnoprávní Česká televize, která existuje díky nám, koncesionářům? Těm koncesionářům, kteří mohou mít děti, z nichž se stávají filmaři. Každý z nich sní, že jednou dokáže natočit velký film jakým je Zátopek.  Od komerčních TV či zahraničních gigantů jako zmiňovaný Netflix nebo HBO nemůžeme čekat, že finančně podpoří a rozvine české talenty. Od televize veřejnoprávní to je spíš povinnost. Snad se tedy brzy dočkáme.