Nové dobrodružství nezávislého filmu v ČR III

Autor:

V době, kdy přišlo nevyhnutelné, po politickém převratu v roce 1989 byl ustanoven nový autorský zákon, který automaticky zrušil monopol. Nová legislativa přestala pochopitelně rozlišovat tvůrce jako profesionály a amatéry, protože autorský zákon definuje pouze umělce, stejně jako ve všech vyspělých svobodných zemích. Zdálo by se tedy, že to bude zákonitě poslední hřebíček do rakve amatérskému filmu, který už v té době trpěl velkým úbytkem diváků, tedy ve své podstatě nezájmem autorů, kteří tvořili hlavní publikum sami sobě.

 Paskvil po roce 1989

S technologickým pokrokem, zjednodušením obsluhy, cenovým zpřístupněním a rozmachem snadno dostupných informací se již zdálo, že nejsou důvody pro sdružování. Řady členů sice razantně prořídli, ale v zajetých kolejích se desítky let pokračovalo dále. Jenže už to nebyl a ani nemohl být ten amatérský film z doby, kdy většina autorů měla více či méně rovné podmínky. A tady došlo nejspíš k podcenění situace lidí zodpovědných za uměleckou tvorbu občanů ve svobodné zemi. Dá se proto nalézt pochopení, jelikož byl silně zasažen i profesionální film, který hledal cestu k nové struktuře financování. A v téhle džungli prostě nezbyl čas na kategorie, která se pod ideály nové demokracie na první pohled nezdála důležitá. Jenže problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Podle pramenů si velká část tvůrců svou činnost v 90. letech zprofesionalizovala. A začalo pozvolna docházet k prolínání obou světů filmařů. Živili se najednou částečně, či přímo svým uměním, měli svá studia a mnoho z nich i profesionální techniku na úrovni televizních štábu. Jenže tito tvůrci nezapomínali i na umění a začali své filmy přihlašovat do soutěží a najednou docházelo k narušení pravidel, k duchu fair play. Začaly se čím dál častěji objevovat otázky typu, kdo je amatér, kdo už profesionál, jak je možné, že tam měl profesionální herce, spolutvůrce, techniku. Byl to najednou velký rozdíl oproti ryzím amatérům, kteří natočili s vypětím svých schopností svůj film na dovolené, se svou rodinou či přáteli na svou soukromou kameru, která nemá parametry pro pokročilou tvorbu. A s tím přišly i rozdíly ve filozofii porotců, kteří si tyto nedostatky některých uvědomovali a začali hledat jiné hodnotné rysy, které zdobily tyto snímky. Výstižné je konstatování Vojtěcha Bednáře, který se zabýval amatérským filmem ve své diplomové práci. „Když jediné, čím se amatérský film prezentuje, jsou soutěže a potřeba uspět, snadno se sami tvůrci a organizátoři začnou řídit a omezovat právě kritérii úspěchu. Ztrácí se tak nejen původní smysl amatérské kinematografie, ale rozmělňuje se i smysl soutěžních přehlídek.“

Častou berličkou amatérů oné doby bylo, že je jedno, jak bude snímek natočen, pokud v sobě ukrývá skvělý nápad. Jenže pravda je dnes taková, že autor musí kritéria filmové zručnosti splňovat a přidat i další diferencující rysy od profesionální tvorby. Jinými slovy, každý autor se musí naučit dělat správně řemeslo a pak může obohacovat své filmy o nové prostory a směry. V divadle také špatně hrající herec, nebo na koncertě falešně hrající hudebník pokazí dojem i ze sebelepšího díla. Kdo chce předvádět snímek větší veřejnosti, musí na sebe vzít tvrdý úděl a zodpovědnost.

V konečném součtu se na pohledu již tak málo známého amatérského filmu podepsala i éra velmi sledovaných pořadů na všech televizích, které chrlily jedno vtipné home video za druhým pod pojmenováním amatérští filmaři, místo toho, aby se ukázala pravá tvář a filozofie původního amatérského filmu, jak o něj minulý režim pečoval, a dal se alespoň do protikladu prostor opravdu schopným tvůrcům a jejich filmům. Ale to už řídil ukazatel sledovanosti, ruka trhu a v tom amatérští filmaři neměli šanci. Navíc v anglosaských zemích, které na naši kulturu mají největší vliv, se bohužel používá slovo „amateur“ jako ostrý protipól slovu profesionál a symbolizuje mezi řádky i jistou nekompetentnost osoby, která je takto označená. I to byl začátek toho, proč je dnes tento pojem tak negativně ve veřejnosti zakořeněn.

Umění v moderní demokratické společnosti dělit na amatéry a profesionály nelze

Případné nové definice amatérského filmu v kontextu nových společenskopolitických změn byly odsouzeny už předem k nezdaru. „Dnešní doba nabízí velice široké spektrum možností vzdělávání, ať už středoškolské, vyšší odborné a vysoké školy, univerzitu třetího věku nebo kvalifikační kurzy připravované institucemi, kluby i jednotlivci. Všechny tyto formy odborné průpravy jsou aktuální a jen těžko lze stanovit, které už z amatéra dělají odborníka a které ještě nikoli.“, tak zní dokonce varování vyjmuté z pokusu o novou definici amatérského filmu Nipos-Artama. Definice amatérského filmu už tehdy žádná nevznikla a v podstatě jen organizátoři soutěží si deklarovali podmínky a odlišnosti dle zaměření svých soutěží. Pochopitelně se změnily i cíle amatérských filmařů. „Tím, že „amatérský“ filmař klade důraz na techniku a dovednost, se nedefinuje jen prostřednictvím protikladu vůči rodinnému filmaři, ukazuje také vůli soupeřit s profesionálem, amatérský filmař je posedlý tím, aby jeho díla vypadala profesionálně, tak zcela trefně vystihl podstatu Roger Odin, zastávající názor, že systém známý z minulého režimu už je neschopen adaptace. „Komunita amatérských filmařů je velice uzavřená a vytvořila si vlastní systémy produkce, uvádění i distribuce. Amatér tak se svým filmem může projít soutěžemi okresního formátu, přes krajská kola se klasifikovat do celostátní, a dokonce se zúčastnit světového klání UNICA, aniž by jakkoli opustil uzavřený amatérský prostor. V této podobě se amatérský film točí tak trochu na prázdno ve svém maličkatém světe. A když z něj vystoupí, je pro něj obtížné najít si své místo, neboť funguje podle specifických kritérií, která často nejsou v souladu s očekáváním filmového diváka,“ píše dále Odin a amatérský film přirovnává k izolované, prostorově odříznuté, v čase zamražené, mimo společnost ležící a už mrtvé bublině, dodává Bednář. Díky své setrvačnosti a hostiteli v podobě starší generace doznívá pojem tedy až do současnosti, do 21. století. Přestože poměrně eufonicky znějící slovo ve svém původu za nic nemůže, citelně dnes v chápání nové generace tvůrce diskredituje a v sociálně kulturním kontextu se z něho stalo něco nechtěného. Naštěstí zůstalo to nejdůležitější, jeho ideály přetrvávají. U schopnějších tvůrců se transformují do nových výzev a možností. Proto je zřejmé, že musí dojít k přizpůsobení podpory. Umění v moderní demokratické společnosti už prostě dělit jako dříve jen na amatéry a profesionály nelze.

Kapitoly

Předmluva
Amatérský film a jeho struktura
Paskvil po roce 1989
Nová struktura
Definice a účel nezávislého filmu
Historie nezávislého filmu v USA
Nové kategorie a hierarchie kinematografie
Budoucnost nezávislého filmu v ČR