Pondělník – česká média

Autor:

V Česku máme hned tři druhy médií. Jedny jsou komerční ať už velká či malá, vlastněná například miliardáři typu Andrej Babiš nebo Daniel Křetínský. Pokrývají většinu našeho trhu. Druhá jsou ta veřejnoprávní. Sem spadá Český rozhlas a Česká televize včetně všech jejích kanálů a internetových platforem. Třetím a nejohroženějším druhem jsou média tzv. nezávislá. Mohou je provozovat různé neziskové společnosti, tzv. občanská společnost nebo malé sdružení novinářů. Ostatně, na té třetí kategorii médií, tedy té nezávislé si právě čtete tento článek.

Média komerční pracují na předem domluvených článcích, hlavně pokud dělají filmu mediálního partnera. To se projeví i v recenzích. Pokud u nich chcete článek, musíte zpravidla platit nebo mít známého v redakci. Vychází to z logiky věci, protože tato část mediálního světa si na sebe prostě musí vydělat sama prodejem inzerce a svých novin časopisů atd. Proto zde máme druhý typ, tedy veřejnoprávní média. Ta by se měla snažit pokrýt všechny události rovnoměrně, vyváženě a nezaujatě. Proto jsou to také média veřejnoprávní, a ne státní jako například v Polsku nebo Maďarsku, kde dochází k tomu, že se staly hlásnou troubou vládnoucí garnitury. Proto je potřeba zachovat naše veřejnoprávní prostředí. Pokud bychom je chtěli zestátnit, vrátili bychom se někam do dob komunismu.

 

Problém ovšem nastává v tom, že co se týče filmu, je Česká televize také jeho největším koproducentem a společně s Fondem ovládá většinu českého trhu. To absolutně znemožňuje nějaké tržní prostředí, volnou soutěž filmů. Protože si film natočí a dostane do kin většinou jen ten, koho oni podpoří. Což by samo o sobě ještě nemuselo vadit, pokud by o ostatních menších projektech informovali a poskytli jim část mediálního prostoru. Ale bohužel se nacházíme v situaci, kdy naše veřejnoprávní média si hrají na ty komerční. Takže maximum jejich článků a reportáží se zaměřuje právě na jejich koprodukované filmy a seriály. To se promítá i u nejprestižnějších filmových cen, ať už Český lev nebo Ceny filmové kritiky. Obě tyto ocenění ČT vysílá a ceny se rozdělují hlavně mezi filmy s jejich podporou. Takže pokud jste producentem, logicky se snažíte získat koprodukci či nějaký druh spolupráce u ČT. Ale kde je role veřejné služby, kterou má plnit? Kde jsou ty desítky projektů ročně natočených a vytvořených mimo tento systém? Proč se o nich nepíše a netočí reportáže? Proč získají prostor takřka jen ti, s nimiž je navázaná smlouva?

 

 

Tuto roli už pečlivě plní ta komerční média, a právě pod koprodukcí nebo partnerstvím s komerčními TV jako Prima nebo HBO u nás vznikly v posledních letech ty nejlepší filmy a seriály jako Pustina, Hořící keř (HBO), Sedmero krkavců, Princezna zakletá v čase (Prima). Pokud veřejnoprávní média už nezakrytě používají praktiky těch komerčních a sami tvrdí, že bez nich je vznik kinofilmu prakticky nemožný, což opakovaně zaznívá z úst představitelů ČT, jaký vlastně má smysl si je platit? Působí to dojmem, že si za zavřenými dveřmi udělali stát ve státě a nenechají nahlédnout ani do svého účetnictví. Dle slov generálního ředitele ČT Petra Dvořáka není česká společnost připravená, aby se zveřejnili platy herců, moderátorů a celkově zaměstnanců ČT. Dobrá, to je legitimní názor. Ale je etické, abychom tomuto systému tedy posílali peníze, když nejsme připraveni se dozvědět ohodnocení zaměstnanců? Jsme tedy způsobilí pouze zaplatit a potom nechat na chytrých lidech v ČT, jak s penězi naloží?

 

A zde se dostáváme k třetímu druhu médií, tedy těm nezávislým. Mají malý dosah i podporu, často vznikají pro úzkou skupinu lidí a podporují alternativní kulturu v Česku. Sám jsem se setkal s mnoha filmaři, kteří mi řekli, že obeslali všechny servery o filmech se žádostí o článek, nějakou publicitu a byli jsme jediní, kdo se alespoň ozval zpátky. A jako šéfredaktor Unitedfilmu, kde si čtete tento článek už roky cítím, že plníme bez jakékoliv podpory část služby, za které si platíme veřejnoprávní média. Díky kontaktům a spolupráci s mnoha filmaři napříč Českem také vím, jak toto chování a nastavený systém má drtivé a devastující účinky na jejich činnost.

 

Je už na čase o tomto otevřít diskuzi a udělat systémové změny. Je pěkné, že máme drahé a velké filmy jako Zátopek. Ovšem aby naše kinematografie mohla vzkvétat a soutěžit s ostatními je třeba nastavit rovné podmínky pro všechny a vytvořit jí prostor a infrastrukturu pro všechny její druhy a podoby. Nemáme jen drahé a velké a celovečerní kinofilmy. Máme i filmy krátké, středometrážní a až pak ty celovečerní. Nejsou zde pouze filmy amatérské, studentské a profesionální – komerční ale i filmy nezávislé. Pojďme si už konečně sednout ke kulatému stolu a společně začít řešit problémy, které nás všechny pálí.