Tehdy, a ještě několik dalších ročníků, se jednalo především o festival pro amatérský a studentský film. Již tehdy se na přehlídce vyskytoval i film nezávislý. Neměl však svoji vlastní kategorii. Díky tomu se jeho zástupci jako Jan Haluza účastnili buď v amatérské kategorii či ve studentské kategorii. Představte si, jak komicky by působilo soutěžení Quentina Tarantina, Jamese Camerona nebo Larse von Triera s jejich prvním filmem za tisíce dolarů na festivalu mezi amatéry. ČERNÁ VĚŽ si mezi účastníky i diváky začala budovat až nečekaně skvělé renomé. Zvěsti o nablýskané akci, kde se autorům dostane exkluzivního zacházení a zážitku se rychle rozkřikly. Díky tomu se do Českých Budějovic, metropole Jižních Čech, začala sjíždět elita českého nekomerčního filmu. Pravidelně zde bodovali tvůrci jako Jan Haluza, David Balcar, Jiří Česák, Filip Kilián a mnozí další. Každá kategorie, jejichž názvy se časem měnily, měla pouze pět nominovaných filmů. To zapříčinilo, že se na festival každý rok dostal skutečně jen výběr toho nejlepšího, co český nekomerční film v daném roce přinesl. Kvalita táhla i diváky. Nominovaní filmaři získali ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Každému z nich se věnovala pozornost pro představení jeho filmu. ČERNÁ VĚŽ tak dokázala za málo peněz v soukromém provedení velice rychle vybudovat festival, o němž snil každý nekomerční filmař v naší zemi. Pouhá účast na něm se stávala poctou a velkým uznáním kvalit jednotlivého filmu. 

Totální zlom nastal v 6. ročníku, kdy tehdejší šéfredaktor portálu nezávislých filmů UNITEDFILM pan Ondřej Krejcar vyzval uměleckého ředitele ČERNÉ VĚŽE pana Milana Plevu, aby zavedl kategorii i pro nezávislý film.  Ten po pečlivém zvážení nabídku přijal. Tím se ČERNÁ VĚŽ stala naprosto jedinečným festivalem v Česku, kde se na jedné půdě mají možnost potkat a porovnat své kvality ti nejlepší tvůrci z řad amatérského, studentského a nezávislého filmu. Absolutně tím zastínila přehlídku České vize. Ta se za třicet let své existence nedokázala k ničemu z výše uvedeného propracovat. Vize mají jednu tříčlennou porotu pro všechny kategorie. Věž má naopak pěti nebo čtyřčlennou porotu pro každou jednotlivou kategorii. Věž má pouze předvýběr a posléze do pěti nejlepších filmů daného roku v každé kategorii. Vize mají robustní pětikolový postupový model, nicméně do celostátního finále se dostanou desítky filmů různé kvality. Toto rozmělnění způsobuje i nedostatek diváků, opakované chyby v dramaturgii festivalu a neschopnost vypíchnout ty nejlepší soutěžní filmy a jejich tvůrce. Přesto mají České vize v zádech podporu Ministerstva kultury, města Ústí nad Orlicí a její poslední ročník se konal pod záštitou samotného ministra kultury pana Martina Baxy. Neměla by se tato pozornost po zásluze obrátit na festival v Českých Budějovicích?

Je až zarážející, že přehlídka, pořádaná v soukromých rukou týmu pana Milana Plevy, dokázala naplnit veřejnou službu, na niž se státem podporované přehlídky jako České vize nemohou dostat. Festival ČERNÁ VĚŽ také pomáhá. Nejen že umožňuje mladým filmařům prezentovat svou tvorbu veřejnosti, nejen že dává prostor neprofesionálním umělcům všeho druhu, ale také pomáhá dětem s postižením z českobudějovického Centra BAZALKA.  K bohatému programu patří koncerty filmové hudby, workshopy nebo diskuze s tvůrci. 

Největším nedostatkem festivalu bylo, že se žádný z jeho ročníků neodehrál v kině. To už neplatí. Letos poprvé se přehlídka odehraje v prostorách krásného Biografu Kotva v Českých Budějovicích. ČERNÁ VĚŽ se stává centrem českého nekomerčního filmu. České Budějovice se díky tomu stávají pomyslnou Mekkou českého nezávislého filmu. Mohou pro publikum vychovat nové tváře naší kinematografie, jako je běžné všude ve světě.

 Foto: Štěpán Skalka