Nové dobrodružství nezávislého filmu v ČR IV

Autor:

Z vývoje amatérského filmu až do současné podoby je zřejmé, že dnes je tento druh tvorby dosti nekoncepčně ohraničen. Obor je nutno přizpůsobit nové společenské situaci, novým trendům a chápání audiovizuálního vyjádření, kterým prochází.    

Asi těžko si někdo v dobách hlubokého komunismu v 70. letech dokázal představit, že přijde doba, kdy bude mít každý videokameru ve svém osobním zařízení, zvaném smartphone a jedním kliknutím toto video zveřejní celému světu, že bude dostupná technika s podobnými výsledky jako drahé kinematografické kamery za zlomek ceny nebo že lidé budou točit na fotoaparáty. Doba se razantně proměnila a už dnes i kovaní profesionálové v oblasti filmu se musí obávat o to, že je jednou předežene progresivní tvůrce, který už s nastolenou technologií vyrůstá od malička. Mám tím na mysli zejména technickou stránku profesionálních filmů. O tom, že už v historii přišli ryzí amatéři se zajímavějším řešením stavby příběhu už nemusí být řeč.

„Amatérský film se u nás od samých počátků nevyvíjel paralelně s profesionální kinematografií jako v mnoha jiných státech, ale v jednotě a konjunkci s ní. V některých obdobích (léta třicátá a padesátá až osmdesátá) dokonce v řadě ohledů suploval a převyšoval hodnotami formálními, estetickými, obsahovými i etickými výsledky kinematografie profesionální,“ tak vidí amatérskou tvorbu profesor FAMU Rudolf Adler. Už praxe nám ukázala, že i v starých kolejích soutěží amatérského filmu se objevily mimořádné filmy, nad kterými kroutila hlavou nejen samotná stará generace amatérských filmařů, ale i porotců, kteří pronesli, že se již nejedná o amatérskou tvorbu, nýbrž profesionální. Kvalita těchto filmů ve všech svých složkách byla na takové úrovni, že nikdo nemohl uvěřit, že takové dílo nevytvořil profesionál. A nešlo pouze o jeden případ, je jich více a přibývají. Většinou to jsou to obětaví a vytrvalí filmaři, často samouci, nebo organizované skupiny. Potvrzením jejich výsledků jsou například kino distribuce či odkup práv do TV vysílání jejich vyrobených filmů. A to je přesně ta filmařská sféra, která naprosto přesahuje definice původního amatérského filmu a je nejblíže přívlastku nezávislý, stejně jako je to mu ve vyspělejších státech. A největší podíl na tomto progresivním vývoji má jistě motivace tvůrců, kterou bohužel předchozí generace kvůli režimu ztratily. „Právě nová generace, která nahlíží na naše filmařské dění téměř výhradně jako jen na terén k možnému skoku do profitábora, by sotva mohla realizovat svoje projekty bez sponzorů. Film je film a je zcela lhostejné, v jakém formátu a s jakými prostředky vznikl. Nikoli finanční náklady určují kvalitu díla,“ tak hodnotí další zahraniční autor sféru amatérského filmu Rolf Mandolesi. Kdo navštívil jakoukoliv soutěž amatérské filmové tvorby, dá objektivně za pravdu, že nejen umělecká, technická, prostě profesní kvalita filmů je na tristní úrovni, ale objevují se mezi nimi pozoruhodná díla, která jako by se těmto zvyklostem vymykala. Avšak kombinace a míchání pomyslných jablek a hrušek přináší ve výsledku negativní dojem i pro ta nejkvalitnější díla. Posledních několik bardů ze zlaté éry amatérského filmu to již nezachrání. A to pomíjíme zcela problém s protiprávním užíváním autorských práv, zejména hudebních, která amatérský film dlouho zcela ignoroval. Až koncem prvního desetiletí 21. století došlo k částečnému řešení a dohodě s Ochranným svazem autorským formou sublicence, kterou prosadil Jaroslav Šika a zajišťuje formou cenově dostupné služby jeho filmový portál Filmdat. A už vůbec nelze hovořit o škodách, jež způsobuje lehkému průmyslu ilegální používání nákladného softwaru. Amatérský film má prostě ve svém vínku problémů dost a dost.

 

S amatérskými filmy bohužel díru do světa neuděláme, 

protože všude v zahraničí jsou totiž „amatérské filmy“

svou kvalitou (uměleckou i technickou) filmy nezávislými.

Petr Lášek, Amatfilm

 

Pokud nahlédneme pro inspiraci do nejsvobodnější země filmové tvorby, za oceán, tam se filmaři odjakživa dělili na profesionální kinematografii zastoupenou mocnou silou filmových studií jakožto komerčních subjektů, tak na nezávislou filmovou tvorbu. To jsou ti, kteří dokázali vytvořit dílo mimo velké továrny na sny v Hollywoodu, často se zlomkem rozpočtu velkých filmů. A jejich filmy často měly jen festivalový život, aniž by kdy byly v distribuci. A Hollywood sám momentálně prochází velkou obměnou a nátlakem tzv. „low budgetových indie filmů“. Prozatím odolává, ale nemusí tomu být navěky. Digitalizace průmyslu už může být jistá předzvěst. I věhlasný Steven Spielberg se nechal slyšet a hovořil o jakési implozi v Hollywoodu, kdy zcela jasně musí zaniknout studiový systém. A tam musíme hledat inspiraci. Nejde o to srovnávat dva nesrovnatelné světy, český a americký trh, ale o to, aby pod pojmem nezávislý byli zastoupeni vždy tvůrci, kteří si svou snahou a uměním dokázali na svůj snímek získat potřebný rozpočet k jeho realizaci a nikdo na ně neukazoval prstem jen proto, že nemají třeba filmové vzdělání či jejich filmový projekt není pod hlavičkou producenta či filmové společnosti. Naopak oni jsou ti, co mohli své filmy tvořit více méně svobodně se všemi klady i zápory. A to je to základní, co musí nová definice přinést novým dravým českým filmařům, tedy těm nejschopnějším a nejvytrvalejším. Jinými slovy je to o motivaci, kterou kategorie musí být propletená, aby se tvůrci mohli posouvat vždy o stupeň výše.

 

Vývoj ve světe šel v tomto směru rychleji než u nás,

takže se tento výraz „musel“ nahradit.

Filmový průmysl už není ochoten poskytovat

„amatérům“ nebo „neprofesionálům“ prostředky k zábavě.

Max Hänsli, bývalý prezident UNICA

 

Hlavní iniciativou změny v oblasti definování uměleckého směru filmových tvůrců u nás je jejich dostatečná kategorizace a přizpůsobení výstupů pro jednotlivé kategorie podpory na různých úrovních. Vycházet se musí z mapování tvůrčího podhoubí na základní úrovni, ryze začátečnické, která je nejblíže dřívějším amatérským zvyklostem a hned poté mapováním kategorie školních filmů. Nad toto je nutné definovat kategorii nezávislých nekomerčních filmů. Tuto kategorii je nutno zpopularizovat a zajistit jí minimálně na úrovni krajů zázemí. Mělo by se zabránit zbytečné duplicitě podpory pro školní a studentské filmy, které nezapadají do režimu ochotnické, nezávislé, či neprofesionální kultury a jež využívají výhody svých zřizovatelů. Musí dojít k definování nové úrovně klání, která má nejblíže k definici nezávislého filmu. Tato kategorie je důležitá i do budoucna, aby začala být akceptována ministerstvem kultury. Dnešní nezávislý filmař nemá téměř reálnou šanci na podporu od fondu pro rozvoj a podporu české kinematografie, nemá šanci na zapůjčení techniky jako studenti filmových škol a musí se prodírat sítem amatérských soutěží, které jeho film v konečném důsledku spíše devalvují a setkávají se s negativním přístupem veřejnosti a hlavně médií. Přitom ti nejlepší z pokročilé kategorie nezávislých filmů by se jednou mohli profilovat jako hybatelé nekomerčního proudu kinematografie, mohli by dosáhnout vysokých uměleckých úspěchů ve světě, propagovat kraj, odkud pochází, zemi, v které žijí. K tomu však se jim musí vytvořit zázemí, u kterého se zrodí komunita, která bude nově chápat postavení nekomerčního, nezávislého filmu v souvislosti s demokratickým uspořádáním státu, s možnostmi volného trhu.

Na druhou stranu je potřebné i uznat, že se z péče minulého režimu o tento obor máme co učit. To je osvěta, vzdělávání a zázemí pro filmaře. Síť krajských či okresních středisek byla téměř bezchybná, což však je v dnešní době, kdy se řeší zeštíhlení rozpočtů a hledání cest k úsporám zadluženého státu, téměř utopie.

 

Podívejte se na filmové prostředí kolem sebe

a zamyslete se. Opravdu vám připadá v pořádku,

že u nás existuje pouze amatérská

a profesionální (velkorozpočtová) filmová scéna?

Čím je ČR tak zvláštní, že nepotřebuje kategorii nezávislých tvůrců? Čím je dané, že člověk z filmové školy, třebaže se ani po zbytek života filmem zabývat nebude, je považován za profesionála, zatímco samouk za amatéra? Dokonce i OSA podporuje zvláštním ceníkem pro amatéry vznik uzavřené společnosti, která nemůže předvádět své filmy mimo své uzavřené akce... Vzniká tu intelektuální ghetto a monopol na vzdělání. Něco co v umění (kterým film bezpochyby je) nemá co dělat.

Petr Tomek, zakladatel UnderFilm

 

 

Amateur = ochotník, neprofesionální, nešikovný

Anglicko - český slovník, Fragment, 1996

Amatérismus = provozování něčeho ze záliby, nikoliv z povolání, profesionální nezpůsobilost k vykonávané činnosti, neschopnost

Slovník cizých slov ABZ

 

 

Amatér filmový

Člověk, který se zabývá tvorbou filmů z osobní záliby, mimo vlastní zaměstnání a bez nároku na hmotnou odměnu. Amatéři pracují buď samostatně, nebo ve skupinách a jsou zpravidla organizování ve filmových kroužcích. K tvorbě používají amatérskou filmovou techniku. Filmy amatérských filmařů jsou určeny nejčastěji pro okruh rodiny, významnější se mohou uplatnit i před širším publikem jako filmy výukové, výchovné, dokumentární, propagační aj. Výsledky práce se veřejně předvádějí a hodnotí na různých soutěžích a festivalech (přehlídkách) amatérských filmů od klubovních až po mezinárodní.

Organizace kinoamatérské činnosti

Účelné uspořádání práce filmových amatérů. Základní organizační jednotkou je filmový klub. Kromě zřizovatelů sledují jeho práci okresní a krajská osvětová zařízení prostřednictvím svých metodiků, kteří při tom těsně spolupracují s filmovými sekcemi (dříve poradní sbory), složenými ze zkušených kinoamatérů. Osvětová zařízení poskytují kroužkům odbornou pomoc, organizují pro ně speciální školení, soutěže a přehlídky, starají se o hmotné zajištění okresních a krajských akcí, o propagaci této zájmové umělecké činnosti apod.

Film a filmová technika, oborové encyklopedie, Otto Levinský a Dr. Antonín Stránský, Praha 1974, SNTL / Nakladatelství technické literatury

Kapitoly

Předmluva
Amatérský film a jeho struktura
Paskvil po roce 1989
Nová struktura
Definice a účel nezávislého filmu
Historie nezávislého filmu v USA
Nové kategorie a hierarchie kinematografie
Budoucnost nezávislého filmu v ČR