Jeho největším přínosem přehlídce bylo přesunutí z Malé scény, která svým prostředím nebyla vhodná pro filmová díla, do krásné funkcionalistické budovy Roškotova divadla s velkým platném a přiměřeně velkým sálem. Přehlídku jako již tradičně zřizuje Ministerstvo kultury, podporuje město Ústí nad Orlicí a letos festival dokonce za mediálního partnera získal i Českou televizi. Všichni filmový tvůrci se proto mohli těšit na hodiny strávené s těmi nejlepšími filmy české nekomerční produkce v krásném prostředí Roškotova divadla.

Po vzoru slavného filmu Návrat do budoucnosti se nás Jiří Forejt pokusil vzít zpět do minulosti. Doslova. Celý program dospělé sekce České vize, s výjimkou vyhlášení výsledků, se nepochopitelně přesunul na Malou scénu. Na scénu s malým plátnem, malým sálem, kam žádné diváky z řad veřejnosti nepřilákáte. Vrátili jsme se tím k zážitkům známým deset let nazpět. Roškotovo divadlo dalo šanci filmům malých dětí v sekci Malé vize (tuto sekci má pod patronací Jiří Forejt), ale především přebujelému doprovodnému programu a workshopům. Ti vedli často lektoři z Free Cinema.

Pokud jste se chtěli dozvědět něco o hlavním programu. Soutěžních filmech a jejich autorech, pak jste měli smůlu. Dva týdny před festivalem, během něj i více jak týden po něm se o nich na Facebooku České vize nenapsala ani čárka. Žádné fotky z filmů, plakáty, trailery, rozhovory s tvůrci, či typy na nejlepší soutěžní filmy. Nic. Kdy už vedení Vizí v čele s Jiřím Forejtem asi dojde, že hlavními hvězdami a hlavní pozornost mají mít soutěžní filmy a jejich tvůrci? Místo toho se celou dobu píše o doprovodném programu. Ten má jistě své místo, ovšem jak napovídá již jeho přídavné jméno, je pouze doprovodný. Každý jiný festival nabízí na svém webu také tiskovou zprávu, ale u Vizí nic, takže se není čemu divit, že se o přehlídce nikde nepsalo a mediální partner Česká televize zřejmě čeká až se festival vrátí z minulosti.

Jiří Forejt sliboval, že půjde o 70. ročník festivalu, započítáme-li i její předešlé ročníky s jinými názvy. Pokud jste se tedy těšili na průřez sedmdesáti lety českého neprofesionálního filmu, na možnost podívat se na jeden film z každé dekády a mít možnost sledovat vývoj tohoto druhu filmu u nás, byli byste zklamáni. Večerní program dal místo toho v letním kině prostor pouze komerčním kinofilmům. O minulých vítězích ani zmínka. Nikdo se zřejmě ani neobtěžoval pozvat vítěze posledních deseti let a promítnout kolekci jejich filmů. Nebo alespoň pozvat vítěze předešlých tři ročníků Českých vizí a promítnout jejich kolekci. Za to se opět v prostorách Roškotova divadla konal dětský den.

Samostatnou kapitolou pak bylo opět vyhlášení. Ze zákulisí víme, že mnozí ocenění tvůrci nejen, že nebyli přítomni předávání cen, ale nikdo je ani na vyhlášení nepozval, nepředtočila se s nimi ani žádná zdravice, prostě nic. A to se jednalo pouze o autory z Česka. Každá jiná přehlídka si tohle ohlídá. A ceny pro vítěze? Papírová taška s drobnostmi, skleněná soška a diplom plus nulové info a zviditelnění vítězných filmů a jejich autorů. Pokud čekáte že alespoň vítězné a oceněné filmy dostanou mediální prostor a budou vedle tabulky s názvy a pořadím mít uvedenou i ukázku, profilovou fotku či plakát, zapomeňte. Prezentaci výsledků si můžete prohlédnout sami na webu Českých vizí.

Nezbývá nám tedy nic jiného než doufat, že po čtyřech letech marného hledání a jednom návratu do minulosti se tento amatérský festival ocitne v rukou jiného ředitele než Jiřího Forejta a ten nám konečně přinese profesionálně odvedenou práci. Práci, kterou tato kategorie zoufale postrádá. Nebo jsou na Ministerstvu kultury s tímto neformátem, přehlídky deset let zamrzlé v čase, spokojení?

Foto: České vize, Pixbay