Pět revolučních nezávislých českých filmů
Autor: Andreas KreuzerSnahu vybřednout z vod už zastaralých schémat neprofesionální tuzemské filmové tvorby mělo v naší zemi už mnoho filmů, ale jen málokteré opravdu naznačily zrod novodobého českého nezávislého filmu. Ať to bylo ambicemi, profesionálním přístupem, kolaborací se zvučnými herci a filmovými odborníky, plně profesionální technikou či zajištěným rozpočtem na výrobu filmu. Pojďme si připomenout zpětně pět z nich, těch revolučních, které podle Unitedfilmu stály na prahu nového českého nezávislého filmu.
Andělé na kolejích
Ač tvůrci proklamovali natáčení amatérského filmu s profesionálním přístupem, v podstatě naplnili přesně kritéria nezávislého předně nekomerčního filmu. Vlastní finanční vklad, profesionální spolupráce a profesionální nasazení to byly přednosti, které režisér s producentem svědomitě dotáhli dokonce. Díky sponzorským službám, darům, vlastnoručně vyrobenou technikou a snahou o zodpovědný přístup natočili nezapomenutelné dílo, v které dostali šanci regionální ochotničtí herci, kteří se za svěřenou důvěru bohatě odvděčili. Andělé na kolejích není zrovna typ filmu, který buduje hutnou atmosféru a líčí historická fakta podle skutečných událostí, ale poetickým obrazovým vyprávěním sladkobolného příběhu dvou bratrů na pozadí války s nešťastným koncem. Snímek prolétl amatérské soutěže po celé ČR, kde vyhrál, co mohl a kde se neměl pochopitelně s kým měřit. Jeho místo totiž je minimálně o kategorii víc, totiž v nezávislém filmu. Distribuce ani prodeje se film nedočkal a nyní je dostupný za podpůrný poplatek na internetu.

85%
Rozpočet: 80 tisíc Kč
Zajímavost:
Jako jeden z prvních filmů byl natočen na technickou finesu minulého desetiletí, tj. adaptér DOF (Depth of field), který umožňoval nasazení fotografických objektivů na tělo kamery. Adaptér štábu filmu byl cennější tím, že ho sám po mnoha peripetiích navrhnul a sestrojil jeho kameraman Jan Vlnas, který je jeden čas i prodával za zlomek ceny, kterou stál v zahraničí (tehdy stál adaptér DOF jako lepší videokamera).
Andělé na kolejích jsou doma v Hradci Králové, doslovně v kině Centrál. Nejenže tam tvůrci dokončovali finální mix zvuku, ale v kině proběhla už téměř desítka repríz s celkovou návštěvností přesahující 1 tisíc diváků. Tvůrci výtěžek věnovali vždy na dobrou charitativní věc.
Jak se daří tvůrcům:
Ondřej Hejna, režisér filmu, občasný herec divadla Jesličky a absolvent UHK oboru informačního managementu se věnuje soukromému podnikání v oblasti webových systémů a komerčního videa. Z rodného Náchoda se usadil v Hradci Králové. Z rodinných důvodů si změnil příjmení na Martinec a založil rodinu. Přestože od hrané filmové tvorby na dlouhý čas upustil, připravuje na české poměry technicky unikátní celovečerní filmový projekt podle divadelní hry známého východočeského dramatika Josefa Tejkla.
Jan Vlnas, svědomitý nadaný kameraman, krátce po dokončení filmu nastoupil na několikátý pokus na studium kamery na pražské FAMU. Práce na Andělech mu zajisté pomohla se na fakultu dostat. Po dokončení bakalářského programu vkročil nesměle do vod mezi profesionální kameramany, usadil se v hlavním městě a točí pro Českou televizi dokumenty a jako pomocný kameraman krimi seriály. Sní o hlavní kameře na svém prvním celovečerním filmu.
Komentář: Jestli někdo dokázal že amatérský film v Čechách se může velice snadno (ne tak snadno - je zatím úsilí, nadšení a píle a samozřejmě dřina) stát nezávislým a oslovit tak širokou škálu diváků, tak je to právě film Andělé na kolejích. Nejenže prakticky bortí hranice mezi neprofesionálním a profesionálním filmem ale navíc ještě vypráví příběh tak silně, jako to dělaly staré české filmy. Uživatel mazadlo, ČSFD
Babička aneb jak to bylo doopravdy
Věc přímo nevídaná, parodie klasického díla Boženy Němcové nasazená ve vybraných kinech v celé ČR. Primát prvního nezávislého nekomerčního filmu v kinech drží režisér Petr Vaněk (Pjeer van Eck) a producent a herec Martin Procházka. Žánr komedie a parodie na vážné české dílo jim otevřel nečekaně jinak zavřené dveře do médií a filmem trochu rozvířili stojaté nudné vody české kinematografie. Bohužel záměr úplně nevyšel, totiž konzervativní diváci jejich humor nepřijali a to jinak velmi syrově vtipnému filmu zbytečně uškodilo. Prodeje se film nedočkal, nevydělal ani na nákladya po stáhnutí z kin byl uvolněn zdarma na internet.

47%
Rozpočet: 70 tisíc Kč
Zajímavost:
Petr Vaněk celý film natočil na malou HD videokameru Sony, kterou vyhrál společně s jiným filmařem Petrem Ledvinou na doplňkové soutěži tehdejšího Fresh Film Festu. Syrová digitální, avšak poučená a řádně stabilizovaná kamera a obraz s černobílým filtrem naštěstí nezkazil filmu úplně dojem a plán jim vyšel.
Martin Procházka, producent filmu, hrál zároveň i bravurně „naturšíkově“ komediálně hlavní roli babičky. Jako producent dokázal téměř nemožné, přesvědčil ochotníky a občany do davových scén a sehnal velké množství kostýmů zdarma. Na plakátě paroduje pózu z plakátu filmu Kájínek.
Jak se daří tvůrcům:
Petr Vaněk si vydělává mimo filmové odvětví a věnuje se i hraní v hudební kapele XXL Blues Band. Po Babičce plánoval natáčení dalšího celovečerního filmu s humornou podobou sametové revoluce, film se však nedokončil, respektive po propagačních scénách se nedostal do realizace. Petr Vaněk se vrátil k natáčení svých krátkých filmů Kamarádi, Michal nebo Nebezpečný zájezd , kde se snažil trochu krkolomně přesedlat na natáčení s DSLR. Naposledy se objevil ve vedlejší roli ve filmu Andyho Fehu, Tajemná Tiffany.
Komentář: Na první pohled je vidět amatérština a zároveň obrovské nadšení pro věc všech lidí kolem. Skvěle ztvárněná "Babička" táhne film dopředu, ale i směšně cudná Barunka a další postavy do filmu perfektně pasují. Některé nesmyslně dlouhé pasáže (jak babička stále cestuje, ochutnávání obsahů hrnců atd.) by se mohly zkrátit, ale stejně i tak divák stále netrpělivě čeká, co dalšího filmaři v čele s Pjérem Van Eckem alias Čechem Petrem Vaňkem vymyslí. Příjemně potěší i škrobená kněžňa a její schovanka-tanečnice. Trochu rozplizlý závěr a některé zbytečné okecávačky dojem kazí, ale i tak je to grandiózní zábava. Nenechte si to ujít. Uživatel Kamkun, ČSFD
Marinka
Film, který v počtu vavřínu na soutěžích v ČR překonal i Andělé na kolejích a nastavil nový standard hereckých výkonů. Odvaha režiséra se projevila v angažování herce Matěje Rumla a ve trefě do černého v podobě obsazení Sarah Haváčové. Tento tah poněkud ukázal cestu podobně ambiciózním filmařům. Skvělé herecké výkony s vynikající kamerou a zajímavě lyricky uchopenou předlohou Karla Hynka Máchy, udělaly z Marinky jistě doposud nejpoetičtější nezávislý film.

72%
Rozpočet: 100 000 tisíc Kč
Zajímavost:
Lukáš Koláček udělal v přípravě maximum, aby se Marinka povedla. Svůj předchozí film dokonce natáčel na dvakrát, když nebyl spokojen s výsledkem. Neváhal a nechal ho celý přetočit. To u Marinky už nepřipustil a na pečlivě připravený scénář navázalo natáčení.s kameramanem Drahoslavem Lysákem, který výrobu Marinky pomocí natáčení na zrcadlovku poslal úplně do nových výšin. Marinka tak je jedním z prvních filmů natočených na DSLR.
Režisér Lukáš Koláček nalezl herecký objev Sarah Haváčovou. V podstatě ji v nekomerčních podmínkách objevil pro profesionální film, ta poté pokračovala v hraní v televizní pohádce režiséra Romana Vávry Škola princů a dostala se i na hereckou školu. Vklad režisérovi Sarah vrátila, když mu předvedla už jako studentka konzervatoře, skvělý herecký výkon v Marince.
Jak se daří tvůrcům:
Lukáš Koláček patří mezi mladé filmaře, kteří si na živobytí vydělávají jinde. Studoval filmovou školu ve Zlíně. Při realizaci Marinky na vlastní pěst se ale naučil mnohem víc. Pracoval v divadle a věnuje se nyní civilní práci. Ve volném čase však připravuje a vypomáhá v dalších filmových projektech, naposledy třeba sekundoval filmu Barbelo Daniela Zezuly se Zuzanou Bydžovskou. V šuplíku nosí mnoho témat o ženách a lásce, které by chtěl převést na filmové plátno a ukázat svůj neotřelý hluboký režijní cit. Je i pozorným kritikem neduhů české filmové scény.
Drahoslav Lysák se živí nejen kamerou, ale i režií v komerčním světě, je jednatelem v reklamní agentuře, kterou spoluzaložil. Po studiu filmové školy ve Zlíně naskočil přímo do terénu, využil jako jeden z prvních schopností zrcadlovek, natáčí reklamní videa a videoklipy pro celebrity typu Rytmus či Debbie.
Komentář: Nádherné herecké výkony a citlivá režie. Krásná, originální a současná adaptace. Překrásná autentická a přirozená kamera, lahodící hudba a ideální stopáž. Moje dívčí srdce zaplesalo a posmutnělo zároveň. Dávám 5 hvězd za krásný umělecký prožitek. A pro ty, co hodnotí podprůměrně mám jasný vzkaz. Proč koukáte na něco co není látka pro vás. To je film pro milovníky klasiky, romantiky, poezie, prostě poetické životní krásy. Uživatel MoniqueR, ČSFD
Nepřítelem osudu
Jistě průlomový hraný dokument hlásící se k nezávislému filmu. Jedná se o první nezávislý nekomerční film s licenčním odprodejem a uvedením ve veřejnoprávní televizi. Výtěžek autoři chtěli věnovat na pomník letcům, který se však nepodařilo zrealizovat. Finance tak posloužily na natáčení dalšího filmu. Dokument získal stříbrnou medaili na festivalu UNICA a v TV ho vidělo na 200 tisíc diváků a dalších 30 tisíc na kanále You Tube, kde byl rok po premiéře v TV zveřejněn.

90%
Rozpočet: 15 tisíc Kč
Zajímavost: Zdeněk Svěrák přijal spolupráci na filmu bezúplatně, vzdal se zcela honoráře poté, co obdržel žádost od režiséra filmu, který ho ke spolupráci přesvědčil. Byla to jeho první spolupráce na dokumentárním filmu. Dokončený snímek ho podle jeho slov dojal.
Tvůrci chtěli použít archivní válečné záběry, ale bohužel licenční poplatky by se vyšplhaly vysoko nad rozpočet filmu. Byli nuceni použít model stíhačky Spitfire v měřítku 1:1 a dodělat letecké souboje pomocí 3D animace. Specialista Radek Hochman to zvládl tak, že ani piloti z povolání nepoznali rozdíl.
Jak se daří tvůrcům:
Filmař Ondřej Krejcar pracuje v Impulsu Hradec Králové částečně jako dokumentarista a částečně jako filmový metodik. Jeho nezávislé filmové záměry momentálně ustoupily vznešenějším cílům. Jeho hlavní misí je snaha o uchopení a podporu nezávislého filmu v ČR. Je zakladatelem Unitedfilmu a řídí festival nezávislých filmů Cinema Open.
Vítek Formánek, autor scénáře filmu už v životě zkusil leccos. Provozoval hotel, dělal reportéra, novináře, sportovního redaktora a psal knížky o československých letcích. Nejvíce mu však zůstala záliba v psaní a láska k filmu. Je redaktorem časopisu Cinema a portálu Unitedfilm se specializací na zahraniční osobnosti. Na jeho scénář v angličtině k celovečerní verzi hraného filmu Nepřítelem osudu shání finance německá produkce.
Komentář: Františku Truhlářovi patří velká poklona a dík, stejně jako všem, kteří za nás během II.světové války bojovali. Podobný dokument se asi nedá ocenit jinak, než absolutně a bylo by tomu i bez vzpomínek pamětníků či citlivým průvodním slovem v podání Zdeňka Svěráka. V závěru jsem musel souhlasit s jedním z aktérů, že František Truhlář měl se svou smrtí vlastně štěstí v neštěstí, protože komunista by mu udělal ze život ještě větší peklo, než kterým dosud prošel. 100% Uživatel Morholt, ČSFD
Zombie Movie
Kdyby George Pinkava, Ondřej Javora a Martin Kaňůrek nechodili na Střední školu aplikované kybernetiky v Hradci Králové, nikdy by nevznikl jeden z nejpozoruhodnějších filmů rané éry nezávislého filmu v žánru akční zombie horror. Film vznikl sice pod hlavičkou střední školy, ale vklad tvůrců je zcela legitimně právem brán jako do nezávislého filmu. Studenti totiž zcela o několik příček překročili zadání školy. Poměrně drahá výprava, speciální efekty a dodatečný postsynchron prostě něco stál a odměnou tvůrcům bylo vysílání na České televizi v rámci zákonem stanového času pro studentské filmy. A film vzbudil náležitý rozruch a ukázal, že nová generace není spřažená s dogmaty i předsudky a nebojí se zariskovat. Bez přehánění je to také nezávislý film s nejlegendárnějším plakátem.

63%
Rozpočet: odhadem 30 tisíc Kč
Zajímavost:
Zombie Movie měl dokonale, dle šablony komerčních filmů, zmáknutý PR a merchandising v kterém by nejen nezávislé filmy mohl vyučovat. Profesionální hollywoodské plakáty, postavy v nadlidské velikosti, trička a další předměty, které si fanoušci mohli nechat poslat kurýrem.
Jak se daří tvůrcům:
George Pinkava, Ondřej Javora i s Martinem Kaňůrkem se živí všelijak. Hlavní z tria pracuje jako CG artista a 3D kompozér a jeho klienty jsou velké výrobní společnosti. Ondřej Javora dostudoval FAMU katedru animované tvorby a Martin Kaňůrek, mj. i juniorský reprezentant ve snowboardu, po studiu na hradecké univerzitě je zaměstnán ve společnosti Red Bull. Ve volném čase natáčí nejen s GoPro kamerou ale i s drony.
Komentář: Takový Zombieland po česku. Na studentský film a vůbec na celou českou tvorbu velmi výrazný a profesionální kousek, na české poměry v současném hororovém žánru téměř dokonale vystavěným příběhem. Již ze začátku zdatně buduje hustou atmosféru a nabídl mi i několik lekavých a napínavých momentů. Dal by se rozdělit do tří částí. Rozjíždějící se úvod, krvavá akce a likvidace a závěrečné vyjasnění. Sice mi není zcela jasné, proč byly postavy předabovány, protože dost často jsem měla dojem, že jim věty ne tak docela sedí do "pusy." Jakmile se na scéně objevil maník na motorce, se zbraní a drsňáckými hláškami, ihned mi došlo, že jakoby z oka vypadl postavě Woodyho Harrelsona ze Zombielandu. Rozhodně dobrý tah. A taktéž obdivuji ukázkový a mistrovský plakát. Jeho kvality jsou srovnatelné s "hollywoodskými" hororovými plakáty. A sem by se tento počin také právem zasloužil dostat. Uživatel Aluska88, ČSFD