Unitedfilm varuje: Nevěřte festivalům

Autor:

Pro veřejnost zdánlivě dokonalý svět oslavy filmů, který probíhá méně či více honosně po celém světě. Řeč není o ničem jiném, než o výsostné prezentaci filmového umění publiku, o filmových festivalech.  

Kromě selekce filmů a populárních hostů pro daný ročník nechybí potřebné prvky pro pořádnou show.  Koncerty, doprovodné akce, prezentace sponzorů, mediální tváře, tiskové konference, večírky nejen pro novináře, pro sponzory i organizátory a VIP hosty. A pořádný festival musí mít i své ocenění pro stálé zářící či už vyhaslé hvězdy.   Závislost mediálně vděčných tváří na novinářích a opačně.  Prostě dokonalý svět umění a jeho celebrit. Jak se to na první pohled zdá blýskavé a samozřejmé, ve skutečnosti je za tím více či méně okatý marketingový kalkul a o filmy jde mnohdy až v druhém sledu.

Celé organizační štáby lidí na festivalech zažívají perné chvilky, aby nejen celý festival naplánovali do sebemenšího detailu, správně si rozdělili úkoly, zvládli jeho průběh a aby ho hlavně celý zaplatili. Problémy ani nejsou tak se sestavením filmových bloků, jako spíš s co největší propagací a s koordinací příjezdu hostů, ubytováním a všeho servisu okolo. A jak skončí jeden ročník, musí už se připravovat ten další.  Kolotoč, ve kterém moc už nezbývá času položit si otázku, co je vlastně pravou podstatou, co filmy vyzdvihuje a co jim ubírá.

Sebeúčel festivalů

Chtěli bychom poněkud kriticky upozornit na sebeúčel, kterým festivaly trpí a mnohdy zcela zabíjí pravý význam, tj.oslava filmové tvorby a zprostředkování děl divákovi. Chceme varovat před kritérii, kterými se festivaly v dnešní komerční době řídí. Bohužel je to vidět na řadě akcí i těch nejvyšších.  Musíme si uvědomit dané dogma, že jakýkoliv festival je, protože ho někdo založil, někdo ho řídí a  proto má právo na všechno. Skoro by se dalo říci, že nejdřív byl festival a poté se zrodil film. Zdá se, že se na filmovém umění, práci filmařů a jeho světě slušně parazituje. K tomu pocitu přispívají právě sami organizátoři, jelikož dost často velice laxně až diletantsky o filmy pečují,  nezajistí jejich vhodnou propagaci, neuvěřitelně kombinují doprovodný program právě s projekcemi, často odpoutávající diváky od projekce filmů jinými estrádami v ulicích města apod.

Mnohdy to budí dojem, že festival je navržen a řízen sebe účelně. Aby využil co nejvíce finančních prostředků, co nejšikovněji odvedl honoráře a nějakým způsobem vytvořil iluzi dokonalé akce se stovky až tisíci návštěvníků. Aby jste poznali, že tyhle čísla nejsou zdaleka reálná, nemusíte být zrovna znalec. To si prostě jen organizátoři započítali několik škol, které s vypětím všech sil na nějakou projekci dostali, započítali si kolemjdoucí na doprovodném programu, nebo prostě návštěvnost odhadli, jak potřebovali. I to není výjimka. Kolik filmařů i fanoušků filmu zná pocit, když přijeli na nějaký festival a v hledišti byli takřka sami. Kde je ta festivalová atmosféra a ruch, ptali se sami sebe?

 

Jedna velká bublina

 

Zbytečné katalogy

Na dnešní dobu trpí festivaly obrovským množstvím lákadel, přežitků a hlavně zbytečností. Dalo by se začít například drahými katalogovými knihami filmů, kde najdete pár černobílých stran o snímcích s malou ubohou fotkou a třířádkovou synopsí. Hlavně že tam však uvidíte krásné barevné reklamy sponzorů.

Snobské večírky

Pokračujeme všemi večírky pro novináře, hosty a sponzory. Není nic horšího než se plácat po ramenou s novináři, kteří váš film posléze rozdupou, protože se jim prostě nelíbil nebo hold nejsou na straně vaší produkce. Také poněkud ponižující je pro více mediálně známé filmaře fotit se sebevědomými podnikateli nebo odpovídat na hloupé a dokola stejné otázky. Ať žije přetvářka.

Reklama na každém kroku

Reklamní prezentace sponzorů, stojany, stánky, reklamy a spoty před filmy a po nich.  Někdy festival vypadá spíše jako jarmark firem než pokorná oslava filmové tvorby.

Umělecké poroty

Těžce umělecké poroty odborníků z tuzemska i zahraničí, filmový odborníci, které často nikdo nezná. Jejich profesně vytříbeně znějící popis a biografie jejich úspěchů. Respekt porot a kredit je na pováženou.  Prostě kdo se zrovna podařil sehnat a kdo nám přinese benefit. Výměnné obchody a konexe festivalových pořadatelů. Přijedeš k nám a já zase k vám. Výlet sem, výlet tam.

Film nebyl přijat

Každý filmař zná ten potupný pocit, kdy jeho film nebyl na festival přijat. Sled nevyhnutelných pocitů jestli je opravdu film tak špatný, nebo proč je tomu tak? Argumentu se nedočkáte, strohé ač laskavé sdělení bolest nezmírní.  Ano, filmů je mnoho, zejména těch zahraničních a opravdového prostoru pro uvedení filmu málo. O to víc, pokud si připustíme všechny tlaky, které na uvedení filmů jsou. Čím větší festival, tím je pres mnohonásobnější. Uklidnit vás může jedině to, že pochopíte jak festivaly fungují.

Rozpočet

Alfa a omega festivalů, jenž řídí vše. Můžete mít sebelepší úmysl, ale bez potřebných peněz prostě neuděláte velkou show, nemůžete zajistit podmínky pro ulovení vzácných jmen.  Nemůžete zaměstnat řadu lidí, kteří váš festival neposunou směrem kupředu.  Často se stává, že rozpočet je nafukován do rozměrů, které umožní řadám firem a lidí se kolem přiživit. Program je přizpůsoben rozpočtu, program se tvoří, aby mohl festival čerpat co nejvíce grantů. Proto festivaly uvádějí namísto třeba českých filmů, díla odevšad možně. Je fajn si rozšířit obzory, ale ne takhle. Rádoby snaha ukázat divákům menšinové a okrajové filmy z jiných zemích, jsou mnohdy druhotné, protože běží hlavně o možnosti využít toho a toho grantového balíku. A bohužel na úkor domácí tvorby.

Ocenění

Ocenění za přínos jsou smyšlené ceny, které pomáhají organizátorům nalákat tvůrce, kteří by o festival jinak nezavadili. Občas opravdu film zaujme, ale dost často se podléhá politicko-společenské situaci. Často zvítězí autor, který neodmítne pozvání na festival, může převzít osobně cenu od velkého sponzora, nebo je to výsledek tlaku producentů, donátorů, politiků.

Filmy

Pro mnohé tvůrce paradoxně největší trn v oku. Dostat se na některé festivaly se sebelepším filmem je totiž někdy bohužel předem vyloučeno. Výběr filmů není dán pouze uměleckou kvalitou, nýbrž podmínkami čerpání finančních dotací a fondů, které diktují poměr děl, které musí z té a té země být. Organizátor se do toho musí vejít. Navíc má své přátele, jejich tvorbu, slibuje premiéry producentům předem v naději, že uvedení na festivalu dá filmu potřebný kredit.

Očekáváná premiéra na festivalu

Zní to skvěle, ale realita a dopad? Nulový. Není nic staršího, než uvedení filmu na festivalu. Nejhorší jsou takzvané zahajovací projekce. VIP znuděné obecenstvo, které tam trčí pomalu z povinnosti a těší se na festivalový raut. Ale v médiích, které jsou samozřejmě domluveny, aby o tom psaly předem to vypadá jako exkluzivní záležitost.

Média a partneři

Jsou některé festivaly tak skvělé? Píše se o nich a slyšíme o nich všude. Nevěřte tomu, vše je věcí dohody. Vy rozdáte noviny na festivalu, my napíšeme článek. Základní princip spolupráce, která nezná hranic. Prodat do médií se při troše snaze dá cokoliv, třeba že nepromítáte v kině kamenném, ale nafukovacím, nebo že je součástí festivalu velký skákací hrad.

Jeden okruh lidí

Není tajemstvím, že hlavně u nás je okruh lidí, kteří se na filmu přiživují uzavřenou společností, která hraje sama na sebe. U nás má přízeň jen několik vyvolených festivalů, které si prostě svoji výsadní pozici drží. Na druhou stranu je až moc malých festivalů, které touží být těmi lepšími a vzájemně se oslabují. A z toho velká parta těží, jelikož je nedostižná.

 

Kudy ven?

 

Samozřejmě tato kritika festivalu se nedá paušalizovat na všechny, něco je nutné brát s rezervou. Jistě u nás najdeme poctivé akce, často pořádané filmaři, kteří moc dobře vědí, oč se jedná, akorát je prostě šablonovitost pohltí. Máme tu i obrovské festivalové akce, které nás reprezentují v cizině a nařknout je z těchto problému by si jen tak někdo neodvážil. Protože čerpají miliony ze státní kasy, mají největší partnery v zemi a lidé z managementu jsou tzv. u zdroje.  To však neznamená, že jsou dokonalé, je to totiž stejná bublina jako ty menší, jenom s větší parádou okolo. Kdyby jsme všechnu tu parádu sundali, jako z vánočního stromku, zůstane vám nejspíš seschlá rostlina s pár větvemi.

Unitedfilm se kromě jiného vážně zamýšlí, jak prezentovat tu nejlepší nezávislou filmovou tvorbu a bohužel se přesvědčuje o tom, že festivaly jsou ve své podstatě jen svět přetvářky, komerce, reklamy a boj o rozpočty.

Unavuje nás lézt do zadku celebritám, které zajistí mediální ohlas, aby si nás média všimli a dovolili si napsat něco o filmech. Čím méně jich máte, tím méně máte peněz.  Prostě roli hraje všechno ostatní, jen ne to, jak kvalitní filmy prezentujete a o čem vypráví.

Musíme tedy hledat cestu, jak prosazovat mezi lidi opravdu autorskou, nezávislou a primárně nekomerční tvorbu. Jestli si totiž zaslouží někdo oslavovat, tak je to ten, který nedělá film pro peníze.

Jakýkoliv festival má právo na svoji existenci, na svoji vnitřní obsahovou, dramaturgickou a organizační stavbu. Musí se obhájit před návštěvníky či finančními podporovateli sám. To mu nikdo neupírá. Co však nesmí, aby netransparentně řízené produkce festivalu diktovali umělecký trend a marketingově posilovali vybrané produkce a filmy. Dobrý nezávislý filmař musí otevřít oči, aby viděl, co za tím stojí. Jedině tak můžou tyto negativa zmizet a dočkáme se fajn akcí, kam chodí i normální lidi ve slušném počtu, hledající zajímavé filmy.

Foto: wikipedia.com, filckr.com