Dánové, nezávislý film by mohli v Evropě vyučovat

Autor:

Dánští nezávislí filmaři tvoří své filmy bez podpůrných systémů. Distribuují je mimo obvyklé kanály. Jejich filmy mají své diváky. Dánská nezávislá scéna roste a těší se velké pozornosti spíše v zahraničí, než doma. Kdo tyto filmy tvoří a jaká je jejich motivace? Existuje tu něco jako vzdor proti zavedenému systému? Co znamená nezávislý film v dánském kontextu? Tento článek vychází z publikovaných rozhovorů s indie filmaři o koutech dánského filmového průmyslu o kterém jen zřídkakdy slýcháváme.

Některé nezávislé filmy úspěšnější než komerční


Indie film v Dánsku již existuje od devadesátých let a režiséři se s tímto titulem začali naplno identifikovat po roce dva tisíce. Indie produkce v Dánsku stabilně roste. V tuto chvíli je tam kolem 40 režisérů, kteří zatím vytvořili přes 40 celovečerních a 60 krátkých filmů. Někteří z nich se dokonce dostali do kin a většina z nich pro distribuci využívá internet. Někteří dokonce dokázali v prodejích předčít i komerční film. Jsou úspěšní na festivalech a na americké indie scéně. Ale doma se jim moc pozornosti nedostává.

Pro mnohé z nich je indie otázkou estetiky. Znamená to ale také, že musí být nezávislí na všem a tím pádem mohou kritizovat dánský podpůrný systém. Mezi dánské nezávislé režiséry patří: Shaky González, Kasper Juhl, David Noel Bourke, Mustafa Ali, Kim Sønderholm a Sohail A. Hassan.

Dánský nezávislý film se řadí do pěti kategorií:

1 Dánský nezávislý film může být protestem proti zavedenému filmu a jeho spojení hlavně s DFI (Dánským filmovým institutem). Jak Shaky González říká, "Když je někdo v Dánsku nezávislý, znamená to, že je nezávislý na ústavu." Mnoho jeho kolegů s ním souhlasí.

2 Marketingový tah pro upoutání pozornosti.

3 Indie film v Dánském kontextu může také sloužit jako rozjezdová dráha do komerčního filmu.

4 Alternativní způsob produkce.

5 Protest proti DFI, protože někteří režiséři zdůrazňují, že některé žánry nedostávají pozornost, jakou si zaslouží ze strany DFI a od filmového průmyslu obecně.

Nezávislí, to znamená na všem, i na podpoře

Někteří režiséři chtějí pracovat kompletně bez podpory státu, někdy kvůli špatným zkušenostem se systémem, který vnímají jako represivní, narušujicí rovnováhu sil. Někteří například věří, že osobní vkus konzultantů ovlivňuje výběr podporovaných projektů. Někteří prostě o podporu nežádají, protože se již předem domnívají, že nemají šanci, jako například producenti mučivého porna. Někteří si také myslí, že hledání podpory může být unavující a ubíjí tak kreativitu projektů. Je naprosto normální, že si režiséři svá díla financují sami ze svých úspor nebo půjček. Vidí sami sebe jako vzdorné filmaře.

Existují tu dva trendy. Někteří režiséři chtějí zůstat nízkorozpočtoví aby si ponechali kreativní svobodu a tvořili díla, která by stejně žádnou podporu nedostala. Někteří o podporu požádali, ale setkali se s odmítnutím anebo absurdními požadavky, takže teď vnímají DFI jako překážku, než možnost. Tato skupina je nezávislá na instituci. Jednoznačně si uvědomuje, že je nemožné získat podporu od DFI.

Cvičné pole na profesionální dráhu

Ale někteří režiséři to vidí jinak. Místo vzdorování zaběhlému systému vidí indie jako cvičné pole kde si mohou odzkoušet nové praktiky a zlepšit se v tom co dělají. V této skupině mohou rozvíjet svůj talent a připravit se na profesionání terén. Například, Robarta Film se vidí jako součást filmového průmyslu i bez podpory DFI. Nebo Charlotte Madsen, která zatím natočila jen dva filmy přiznává, že potřebuje více tréninku. Někteří se nazývají indie jednoduše proto, že nedostávají podporu od DFI. Ovšem tito lidé nekritizují podpůrný systém, ale snaží se najít své místo v úzké dánské kultuře. Pro ně je tak indie jakýmsi prvním krokem jako to bylo pro Stevena Spielberga, i když jejich vzorem je spíše Robert Rodriguez.

Neexistuje jasné rozdělení mezi těmito skupinami a lidé se mezi nimi volně pohybují. Režiséři jako Sohail A. Hassan, Shaky González, Svend Ploug Johansen a David Noel Bourke kritizují systém DFI, ale neodmítají možnost o podporu zažádat. Shaky Gonzáles a Anna Willumsen již jednou podporu získali skrze Danish Featurette, Film Workshop a New Danish Screen, ale většinou své filmy financují ze svého.

Stále tu chybí jasná definice, jelikož režiséři namíření proti systému nazývají indie každého, kdo pracuje mimo podporu DFI, včetně režisérů, které nutně protest proti DFI nezajímá. Tím pádem nezávislý film obsahuje i malé produkce, které tvoří filmy bez podpory jakýchkoli systémů, včetně DFI.

Zrcadlení technického pokroku

Dánský indie film zrcadlí pokrok ve filmové technologii. Dostupná technologie zjednodušila podmínky pro tvorbu indie film v Dánsku. Filmy, které využily současné pokroky byly například grafické násilí ve filmu Brutal Incasso od Jonase Kvista Jensena, nebo automobilové honičky ve filmu Crocodiles od Dennise Bahnsena. Jeden z nejúspěšnějších dánských indie filmů West Brick Murders (Zabijáci z Westbricku) dodává zajímavý vizuální styl. Shaun Rana, zodpovědný za postprodukci filmu, přidal estetiku inspirovanou anime a americkými grindhousovými filmy sedmdesátých let. Film používá hodně detailních záběrů, aby zakryl omezené lokace a používá také rozklepaný obraz simulující špatně vyvolané filmové médium. Tonalita je držena v temnějších odstínech, aby se zakryly obrazové nedostatky. Rana využívá svůj střihový talent a kombinuje temnější odstíny, detaily a počítačovou grafiku - tedy praktiky, které dánské indie filmy používají, aby vypadaly dražší. Toto je možné jen díky tomu, že je tu dostupná technologie a Rana samozřejmě dělá vše sám.

Pitch trailers a crowdfunding

Internetová technologie také pomohla indie filmu. S příchodem Youtube a Vimeo se spousta producentů uchýlila k prezentování svých trailerů právě na nich, aby se jim snadněji povedlo sehnat finance. Jeden z takových trailerů použil Shaun Ramas pro svůj nadcházející film Warren Litch, ovšem stále není jasné, zda bude film realizován. Také se někdy stane, že bude prezentační trailer žít svým vlastním životem, jako v případě Shaky Gonzálese a jeho traileru pro The Last Demon Slayer, který má vlastní zápis na IMDB. Martin Bech vypustil svůj trailer pro Final Solution stejným způsobem. Spustil tak fenomenální kampaň, ale film nebyl nikdy dokončen. Prezentační trailery (pitch trailers) jsou dnes používány při shánění financí a jsou hlavní součástí crowdfundingových kampaní. Před příchodem stránek jako Indiegogo se Kim Sønderholm pokusil získat finance skrze IMDB pro jeho projekt Craig a nedávno se o to samé pokusil i David Noel Bourke s jeho nadcházejícím filmem White Pig, který by mohl být prvním dánským indie filmem kompletně sponzorovaným veřejností. Zatím se o crowdfunding pokusilo jen málo dánských filmů a zda se jedná o vhodný způsob financování se teprve ukáže.

Hledání štábu se normálně dělá skrze stránky jako wideshot.dk nebo filmz.dk a také skrze Facebookovou stránku Association Indie Film Denmark, které se podobají zaběhlým stránkám indiewire.com a dvxuser.com. Herci, kameramani, skladatelé atd. využívají tuto síť hlanvě pro indie film. Touto dobou už se většina nezávislých filmařů zná a tak tyto nástroje příliš nepotřebuje. Svoje filmy propaguje skrze internet stejným způsobem jako film komerční.

Lepší přístup přes internet pomohl dánským indie filmařům rošířit povědomí o svých produktech, ale jejich strategie by se stále mohly zlepšit.

Částí dánského indie filmu je tvorba protistrany zaběhlého realismu charakterizovaného naturalistickým prostředím a činy postav, absence magie, přehnané kuráže, inteligence, nebo sexuality. Protože je dánský mainstream založen na realismu, snaží se dánský nezávislý film napodobovat Hollywood a jeho spektakulární a nadpřirozený styl. Jsou to právě tito režiséři, kdo stávající systém kritizuje nejvíce, ale existují i výjimky, jako např. Henrik Kolund a Charlotte Madsen. Film The Suitcase Charlotte Madsenové si udržuje realistické zasazení a Kolindova Caroline - the last trip se tématicky inspiruje melodramatem A Royal Affair režiséra Nikolaje Arcela, i když je příběh spíše zasazen do dnešní doby. Ani Madsenová, ani Kolind nekritizují dánský filmový průmysl, ale spíše vidí nezávislou scénu jako rozjezdovou dráhu pro komerční kariéru.

Vzorem Robert Rodriguez a kritika státní podpory

Kvantitativně jsou spektakulární a transgresivní témata na dánské nez. scéně nejsilnější. Filmy čerpají inspiraci v Hollywoodu a jeho estetičnosti, kterou pro ně reprezentuje hlavně Robert Rodriguez. Realismus není na indie scéně příliš populární.

DFI většinou podporuje komedie a sociální realismus. Režiséři jako Svend Plough Johansem nebo Sohail A. Hassan, kteří kritizují dánský filmový průmysl, tvoří převážně horory. Zdůrazňují, že většina dánské filmové produkce je příliš depresivní nebo vážná a zdůrazňují, že se DFI nestará o žánrový film. Shaky Gonzáles dokonce přiznává, že už nevěří že by se DFI už kdy změnil. Většina indie filmařů s ním tento názor sdílí.

Ovšem DFI tvrdí, že je dánské komedie jsou vcelku dobré a krimi se také uchycuje v kinech. Filmy jako When Animals Dream a Salvation, což jsou horory, se dostaly do kin, což by mohlo naznačovat, že se praktiky DFI nejspíše pomalu mění. DFI přiznává, že podpora hororů byla v minulosti slabá, ale to se může změnit. Indie hororoví režiséři říkají, že tu existuje divácká základna pro horor a tak indie scéna prakticky doplňuje nedostatky komerčního filmu.

Dostupné vybavení a kreativní svoboda

Kim Sønderholm je jeden z nejvýznamějších osobností dánského nez. filmu a hlavně se angažuje v hororovém filmu, kde hraje, režíruje a produkuje. Jako důvod udává, že hororový film má své publikum, což zvyšuje šanci na úspěch, ale zároveň dodává, že je tento žánr příliš reprezentován v dánském indie filmu, i když na druhou stranu se mu dostává velkého úspěchu v prodeji dvd. Filmy jako Craig a Rovdrift pomohly tuto éru nastartovat a dnes je Sønderholm považován za mezinárodní osobnost dánského indie filmu a jeho filmy, zároveň s ostatními, jsou v cizině považovány za exotické.

Další důležitý hororový režisér je Svend Plough Johansen, který konstantně odmítá podporu od vlády v jeho snaze zůstat nezávislým. Drží se představy, že dánský nezávislý film může hodně profitovat z dostupného vybavení a kreativní svobody.

Na pokraji žánrového filmu stojí mučivé porno (torture porn - styl, kde je násilí hnáno do extrémů) reprezentováno hlavně Kasperem Juhlem a jeho filmy jako Sunken Danish, Madness of Many a Monstrosity. Těmto se přezdívá nové extrémnosti, které byly popularizovány filmovou sérií Saw (Pila) 1-7. Reprezentanti tohoto žánru tvrdí, že je jeho úkolem hledat limity a překročit je. Filmová kritička Rikke Schubbart ale tvrdí, že je jejich účel mnohem obsáhlejší. Za provokativní estetikou můžeme najít skutečný cíl: útok na dobrý vkus, kritiku buržoázní morálky a převrátit svět vzhůru nohama, což Juhlovy filmy dělají svými akty přehnaného násilí, mrzačení a nekrofílií.

Média