Dejte šanci mládí! Kritický pohled na domací film

Autor:

Jsem student Filmové Akademie Miroslava Ondříčka. Momentálně jsem ve třetím ročníku oboru Režie hrané tvorby. Na rovinu přiznávám, že jsem člověk, který opravdu nemá rád novodobou českou kinematografii a jsem vůči ní možná až přehnaně negativní. Mám své důvody, které snad v tomto článku vysvětlím.

Naše moderní filmy se utápí ve stereotypu

Komerční český film se v poslední době nemůže chlubit příliš velkou kvalitou. Česká kinematografie v poslední dekádě pomalu ale jistě upadá. Utěšuji se faktem, že dobré české filmy vznikaly ve 30. letech, 60. letech a 90. letech. Každý, alespoň trošku znalý matematiky, by se tedy měl těšit na blížící se 20. léta nového tisíciletí. Pokud se totiž historie skutečně opakuje, bude nás čekat opět dekáda kvalitní české filmařiny. Je to rozhodně hezký sen, ale je vůbec eventuálně české publikum na něco takového připraveno?  

Televizní tragédie

To je totiž první problém, proč se naše moderní filmy utápí ve stereotypu. Diváci dnes již nejsou zvyklí na filmy typu Ucho a snad i Ostře sledované vlaky by pro ně byl těžký kalibr. Za tohle můžeme vinit televize!

Kde jsou ty časy, kdy na dvojce dávali Truffauta, na Nově Titanic a na Primě Statečné srdce? Člověk si tehdy nemohl vybrat, na který film se podívá, a který si nahraje na videokazetu. Kvalitní filmy zkrátka bylo to hlavní, co televize dodávala divákům.

V posledních letech se však rozmohla tvorba nekonečných seriálů. Začala to Ulice, později přišla Ordinace v Růžové zahradě a jiné výplachy… Seriály, které brzy pohltily kdysi kvalitní herce a vymyly divákům mozky u obrazovek. Já naštěstí televizi obcházím velkým obloukem a moje rodina nijak velkolepě nevnímá tyto nekonečné seriály. Ale dokáži si představit, že jinde jsou schopní se u nedělní večeře bavit o tom, jestli Kopečkovic opravdu v příštím díle vystěhují, když tak dlouho neplatí nájem a do toho má jejich dcera navrch neštovice. Skutečná televizní tragédie.

Dokonce i ČT ztrácí svůj někdejší status. Jejich moderní pohádky spoléhají vyloženě jen na to, že se v hlavní roli objeví Vojta Dyk nebo Mádl. Opět můžeme zavzpomínat na časy, kdy nezáleželo, jaký ksicht hraje hlavní roli, ale záleželo na kvalitě scénáře a tvůrčí schopnosti štábu i herců. Je to začarovaný kruh. Televize je nejrozšířenější médium. A televize dělá z lidí hlupáky. Tudíž nemůžeme očekávat, že tito lidé půjdou do kina na něco kvalitnějšího než Babovřesky nebo Kameňák. Divák, který denně kouká na Ulici, by si jen stěží užil umělecký film v kině. Snad i proto divácky propadly filmy jako Ztraceni v Mnichově nebo Kobry a užovky.

A proto vůbec vznikají filmy typu Kameňák. Vidina vysoké návštěvy slibuje velké výnosy a komerční úspěch. Televize zkrátka udává standart, kterým jsou filmaři ve své tvorbě omezení. Rád bych tedy vzkázal našim televizím tohle: Přestaňte hledět na divácká čísla, důležité je vzdělání. Kvůli vám kina ztrácí diváckou základnu, která umí ocenit kvalitní filmy.

Spousta talentovaných mladých tvůrců se nedostane nikdy ke slovu

Dalším problémem je, že nikdo vám tady v Česku nezafinancuje film, který nemá šanci na divácký úspěch. Všichni hledí jen na zisk, a tak se stále točí stejné filmy, které pokaždé zaručují svým tématem a uchopením úspěch. Tyto filmy samozřejmě točí stále stejní lidé, Filip Renč by mohl vyprávět. Je to smutné, protože spousta talentovaných mladých tvůrců se tak nedostane nikdy ke slovu.

Česká kinematografie je žánrově na dně. Jak jsem zmiňoval, točí se stále stejné filmy. Rodinná dramata nebo komedie, černé komedie, sociální dramata, lidové komedie… Proč? Existují přeci i jiné žánry, kterými bychom se jistě přiblížili světové tvorbě. Jan Svěrák a jeho rozmanitá filmografie jsou toho důkazem… a hle, ten člověk dostal Oskara a nabídku do Hollywoodu, kterou tehdy odmítl.

Bohužel i studenti filmových škol v posledních letech ztrácí chuť experimentovat. Což mohu soudit z první ruky. Většina také není schopna natočit jiný film než drama nebo komedii. Kdy jindy však experimentovat než při studiích? Naštěstí stále existuje menšina tvůrců, kteří jdou proti tomuto směru. Ondřej Hudeček tomu budiž příkladem, jeho film Furiant získal cenu za režii na festivalu v Sundance hlavně proto, že byl odlišný. Každý rok studenti FAMO organizují Mezinárodní studentský festival v Písku a právě tam jsem viděl ty velké rozdíly. Naše studentská tvorba se s tou mezinárodní opravdu nemůže srovnávat. Jak je možné, že národ s tak bohatou filmovou historií nedokáže tvořit filmy alespoň na podobné úrovni jako JAR, Maďarsko, Izrael, Nepál a jiné.  Na naší škole nás jistá paní profesorka učí, že česká kinematografie je od příchodu Komunistů v padesátých letech pozadu za zbytkem světa. Filmová evoluce se u nás zastavila minimálně na třicet let. A dnes máme obrovský problém tuto dobu překlenout a dostat se na stejnou laťku, jakou má nastaven zbytek světa.

Je samozřejmě těžké točit jen pro naše malé české publikum, ale podívejme se například na severské filmy. V poslední době jsem viděl výborné filmy z Gruzie či Estonska. I tohle jsou malé produkce, ale stále točí kvalitní filmy, které mají úspěchy na „Áčkových“ festivalech a některé i nominace na Oskary.

I u nás mohou vzniknout kvalitní velké filmy, máme tu nejlepší základnu

I u nás se přeci mohou tvořit kvalitní a velké filmy. Máme pro to tu nejlepší základnu. Barrandovská studia, UPP a zlaté české ručičky… to jsou jedny z těch nejdůležitějších důvodů, proč k nám jezdí točit zahraniční produkce. Českým tvůrcům ale bohužel stačí náš malý rybníček, nemají chuť vydat se do velkých světových vod. Je to totiž mnohem složitější. Není to, jako když si Troška napíše veselou komedii na koleni a úspěch u českého diváka je zaručen.

Naštěstí se u nás rodí mladší generace diváků, kterou na projekcích Babovřesek snad v nejbližších letech neuvidíme. Snad právě přicházející generace nastaví pro naše filmaře jinou úroveň  požadované tvorby. Mladé publikum ale nejspíš pochopí jen mladí tvůrci. Proto bych rád apeloval na českou produkci: Vykašlete se na zajeté tvůrce, kteří ve skutečnosti nemají, kam naši kinematografii posunout. V mladých řadách je spousta zajímavých a talentovaných tvůrců, kteří se potřebují rozvinout. Jedině tak získáme nové Formany a Svěráky.

Změna na fondu i v televizích

Mladí tvůrci potřebují dostat šanci. Jenže to by Fond České kinematografie nemohl rozdávat velké peníze na projekty jako Lída Baarová. Televizní producenti by za náměty nemohli hledat jasný divácký úspěch a pak také to, jestli film přesně dodržuje televizní normy. Čeští herci by museli být schopní se uvolnit z divadel a nekonečných seriálů a podat pomocnou ruku mladým tvůrcům a studentům. A my, jako přicházející vlna filmařů, bychom měli být schopní se vymanit a změnit tyto podmínky, ve kterých se moderní český film utápí.

Filip Kilián