Americký nezávislý film 1.díl

Autor:

Ve spolupráci s Filipem Lucinkiewiczem jsme pro vás připravili seriál o americkém nezávislém filmu. A není tomu náhodou. Nejenže k jeho základním ideálům vzhlížíme, ale snažíme se i při zkoumání jeho historie upozornit na mnoho průsečíků, které se dají uplatnit i na české filmové prostředí. To sice není ovládáno továrním systémem, avšak v jeho čele je elitářská a uzurpátorská komerční strategie vlivných producentů a médií, které doposud mají největší kontrolu nad českým filmovým průmyslem.

Co je americký nezávislý film

Nezávislý film (independent film) se myšlenkově od svého prvopočátku profiluje jako opozice pro hlavní filmovou komerční produkci „mainstream“ a formuje se s mírnými odlišnostmi podle jednotlivých dekád americké kinematografie. Jinými slovy je nezávislý film brán jako alternativní typ uměleckého vyjádření stojící proti dominantním strukturám filmového průmyslu.  Díky jeho alternativnosti si sebou bere často i jinou formu vyjádření. Bohužel v silně kapitalistické zemi nikdy neunikl jeho opětovné komercionalizaci, zejména tlakem majetnějších společností, které nezávislý film představili jako další zajímavý konzumní produkt určený danému druhu publika. Z "indie" filmu se odvozuje i symbolická rétorika autenticity, autonomnosti a odlišnosti.

Jak je vnímán v USA

Klasická představa obyvatelů severní Ameriky o nezávislém filmu je často interpretována jako  nízkorozpočtový projekt, který je vytvořen mimo tovární konglomerát, za kterým stojí filmař, či tým tvůrců se silnou osobní vizí. Často se termín nezávislý mezi filmaři, filmovými fanoušky, kritiky, producenty i kiny používá nesprávně, díky nedůslednosti rozklíčování ekonomického vzniku filmu. Vinni jsou zejména mateřské společnosti, které zakládaly dceřiné odnože, které jsou kamuflovány jako ty nezávislé. Díky tomu dochází k protichůdnému významu podoby. Nezávislé publikum a nezávislý typ filmu se může stát většinovým publikem i typem mainstreamového druhu a model se dostává do cyklické smyčky, kdy opět není rozpoznat jeho pravý charakter.

Nejednotnost a prolínání

Od prvopočátku se v ideálu amerického nezávislého filmu objevilo, jak tomu v tržní ekonomice bývá, postupem času několik závažných trhlin, které ztížili orientaci mezi druhy filmu. Nejvýrazněji se podepsala provázanost firem v oblasti výroby velkých komerčních i nezávislých filmů. Zejména pak v posledním desetiletí dvacátého století vstoupilo mnoho velkých hráčů na nezávislý trh formou dceřiných společností zaměřujících se na okrajové žánry, témata i trh cílený na domácí video. Jistou parafrází je i rovina estetická, kdy se některé postupy začali vzájemně prolínat, přebírat z jedné sféry do druhé. Mnohhdy se například levnější typ vyprávění formou dokumentárního typu kamery,  nebo bez konvenčního svícení scén, začal z nezávislého filmu dostávat jako experimentální výrazový prvek do mainstreamového snímku a naopak drahé náročné konvenční natáčení se snažili nezávislí zasadit i do svých projektů.

Definice dnes

Blízko ideální definici je filmový kritik Emmanuel Levy, který tuto oblast vystihl slovy: „V ideálním případě,  nezávislý je svěží, nízkorozpočtový film se zrnitým obrazem a nekonvenčně pojatým uměleckým vyjádřením se silnou tvůrčí vizí.“ Mezi ukázkové nezávislé filmy se řadí například snímky Ona to musí mít (Spike Lee, 1986), Jed (Tod Haynes, 1991) či Záhada Blair Witch (Sanchez and Myrick, 1999). Vzorek je však  samozřejmě o mnoho širší, v podstatě od 80.let vznikaly alternativy k drahým a zářícím snímkům velkého konglomerátu. Americká média pracují s pojmem často odlišně a řekněme chybně, kdy řadí k nezávislým filmům i velké produkce. Například nálepku nezávislý udělili miliónovým filmům Letec Martina Scorseseho, s hvězdou Leonadrem DiCapriem nebo Pánu prstenů Petera Jacksona.

Žebříček nezávislých filmů? Nevěrohodný!

Magazín Screen International publikoval tabulku 20 nejlepších nezávislých filmů, kde se objevily kromě již zmiňovaných titulů i například snímky Austin Powers: Špión který mě vojel, Teenage Mutant Ninja Turtles, Spy Kids, Scary Movie, Blbý a blbější, Dobrý Will Hunting nebo opět Záhada Blair Witch. Kromě posledního nízkorozpočtového horroru tak mnoho filmů zrovna nesplňuje snahu o definici nezávislého filmu, proto je dobré mít na paměti, že Američané berou jako nezávislý film v podstatě cokoliv (i vysoko rozpočtový film), co nevzniklo v hlavních zábavních studiích konglomerátu, tedy Sony Columbia, Viacom Paramount, AOL Time Warner, MGM/UnitedArtist, ABC Disney, NBC Universal, News Corp. Fox a Dreamworks SKG.

Milně, na základě špatné průkaznosti, počítají do nezávislého filmu mnoho dceřiných společností, které jsou brány jako nezávislé. Ti jsou sice vedeny zdánlivě autonomně, mají sice svobodnější manévrovací prostor, ale podléhají financování jejich nadřazeným mateřským společnostem, které nad nimi mají existenciální vliv. Proto dochází k paradoxům, kdy stomilionový dolarový film je brán jako nezávislý, tj. i s jasnými prvky konzumních filmů: režijní či herecká hvězda.

Modelový příměr a Steven Spielberg

Na ukázce další společnosti lze ukázat nejednotnost filmařské obce v USA, kdy média dala firmě nálepku nezávislá, jelikož produkovala mnoho filmů zdánlivě splňující představu nezávislé tvorby, další jí považují za tzv. polo nezávislou (semi indie), jiní za hlavní nezávislou společnost (major independent). Z odborného průzkumu se nakonec ukázalo, že 17 filmů z populistického žebříčku nemůže být bráno jako nezávislé. Z toho je patrné, jak se zneužívá pojmu nezávislého pro vlastně stejnou hospodářskou osnovu konzumních  studiových filmů.

Další odnoží jsou pak společnosti, které si zakládali tvůrci pro spolufinancování či plné financování svých filmů, například LucasFilms (George Lucas), Amblin Entertainment (Steven Spielber) nebo Lightstorm Entertainment (James Cameron). Pořádek už pak vůbec neudrží společnosti, které natočily snímky nezávisle, ale využily distribucí velkých společností. No a doslova chaotické uchopení umocňují lidé, jako například Steven Spielberg. Ten navíc i spoluvlastní distribuční společnost, která mu dala sice svobodu k tomu vyprodukovat například snímek Amistad nebo A.I., ale už se naprosto vyvrací  dojem nezávislé produkce. I tak je Steven Spielberg historicky brán jako jeden z nejvýraznějších z nové vlny nezávislého amerického filmu.

Historicky je v USA i zakořeněný fakt, že tzv. kamuflované komerční nezávislé filmy jsou stejně staré jako celý hollywoodský konglomerát. Jsou s ním tedy nerozlučně spjaty. Tudíž v tomto schématu, kdy se u obou druhů derou na povrch komerční ambice, jde vlastně o pouhé neúčelné škatulkování sem a tam. Nezávislý film tak zabíjí svou základní premisu, když nevyvrací skrytý komerční kalkul. Jinými slovy záměrně marketingově (paradoxně myšlenkově v opozici mainstreamu) nabízí tento produkt pod pojmem nezávislý, ve stejné linii s těmi komerčními. Zastřela se tak dokonale myšlenka nezávislého filmu, který původně znamenal vymanění se monopolu patentu výroby filmů a jeho nezávislost na vzniku elitářské společnosti.

Hollywood vs. nezávislost, český trh vs. nezávislost

Momentálně Američané berou hollywoodskou produkci jako nákladnou, konzervativní, duchovně prázdnou, vzorcovitou zábavnou mašinérii, vhodnou více pro mladší generaci. Tu nezávislou zase jako značku inteligence a naplnění pestrých možností a ducha kinematografie.

V podstatě o podobný příměr se snaží i Unitedfilm, jen s tím rozdílem, že hollywoodskou produkci zastupuje tuzemský komerční i televizní trh a tu nezávislou  nová vlna českého nezávislého filmu, zatím však dosti undergroundově. V protipólu naší komerční kinematografie totiž nevidí odborníci, odpovědní za podporu českého filmu, ani etablovaní profesionálové zhola nic. Přesto se dere postupně směle na povrch.

V postupných dílech o nezávislém filmu  pro vás bude připraveno několik kapitol z dějin amerického filmu, které se formovali až do současnosti. Součásti budou i zajímavé video ukázky. Vyvrcholením bude jedna ze závěrečných kapitol, která pod názvem Indiewood zcela jasně demonstruje, jak se průmysl otřásá a jak se proces výroby filmů v severní Americe proměňuje ku prospěchu svobodných tvůrců, kteří nechtějí podléhat diktátu konglomerátu.  Budeme taktéž pokračovat v průsečících s českým filmovým trhem a se zdůrazněním prázdnoty na poli českého nezávislého filmu. V poslední kapitole dojde k jakési sumarizaci a pokusu o přesvědčení, že je nutné definovat a podpořit i český nezávislý film a ochránit ho od chyb, které se historicky děly za oceánem, kdy byl ideál svobody a nezávislého filmu opakovaně spolknut vlivnými obchodními  společnostmi.

Zdroj: Filip Lucinkiewicz, Yannis Tzioumakis - American Indenpendent Cinema - An Introduciton