Česká televize porušuje zákony a diskriminuje české nezávislé tvůrce

Autor:

ČT již od roku 2011 soustavně porušuje zákon, který reguluje vysílání reklamy. Nejenže jsou řádní plátci koncesionářského poplatku obtěžováni reklamou, ale především miliony diváků mohou každý den sledovat, jak velká veřejnoprávní instituce explicitně porušuje zákon. Unitedfilm se přidává k  cíli přimět ČT k zastavení vysílání nepovolených reklam a dodává, že médium veřejné služby naprosto pohrdá nezávislým filmem, který objektivně dokazuje vyšších uměleckých kvalit než jejich vlastní tvorba. Na úkor toho upřednostňuje drahé zahraniční akvizice a podporuje netransparentně  výrobu pořadů outsourcingem.

 

Porušování zákonů

Od půlnoci soboty 21. října 2011 měla Česká televize ukončit vysílání reklamy na ČT1 a ČT24. Chlapci a děvčata z Kavčích hor na nějaký čas reklamu z vysílání na ČT1 skutečně stáhli. Pak se ale oklepali a začali zákon obcházet. Začali vysílat reklamu nedbale maskovanou tvrzením, že nejde o reklamu, ale o ušlechtilé sponzorování pořadu. Jakoby Česká televize nedostávala koncesionářské poplatky. Jakoby ročně od občanů nedostávala skoro 6 miliard korun. Podle zákona je reklamou jakékoliv veřejné oznámení vysílané za úplatu s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu.

To, že jsou řádní plátci koncesionářského poplatku obtěžováni reklamou, která nešetří ani děti, ale podle serveru Kverulanta není ten hlavní problém. Hlavním problémem je skutečnost, že miliony diváků mohou každý den sledovat, jak velká veřejnoprávní instituce explicitně porušuje zákon. Co si pak takový divák odnese jako poučení o potřebě dodržovat zákony?

Na ČT2 byl Večerníček obklopen reklamou zacílenou na děti. Přestože je to zakázané. Přestože zákon jasně říká, že reklama nesmí přímo nabádat děti a mladistvé ke koupi nebo pronájmu určitého výrobku nebo služby s využitím jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti, ba ani přímo nabádat děti a mladistvé, aby přemlouvali své rodiče nebo jiné osoby ke koupi nabízeného zboží nebo služeb. 

Vymahatelnost práva je v české kotlině velký problém a tato kauza je dobrou ilustrací neveselého stavu. Tento stav by měl být změněn a v tomto konkrétním případě existují asi jen dvě možnosti. Buď Rada pracuje špatně a její rozhodnutí jsou špatně právně zdůvodněna, a potom je třeba vyměnit členy Rady. Nebo zákon neposkytuje činnosti Rady dostatečnou oporu. V obou případech má řešení v rukou Parlament, který také jmenuje členy Rady.

Nezřízený product placement

Česká televize ani po letech výtek reklamu vydávanou za sponzorství nestáhla. Naopak. ČT přichází s dalším modelem, jak obejít zákon. V roce 2015 bylo vyrobeno 12 dílů pořadu Auto Moto Revue. Ty se začaly od května 2015 vysílat.  Pořad Auto Moto Revue je druhým nejstarším vysílaným titulem ČT. V současné době je vysílán jako týdeník.  Vše na programu  ČT2. Vzhledem k početné motoristické obci patří pořad k sobotním deseti nejsledovanějším na ČT2. Pořad je však značně neobjektivní a vzhledem k tomu, jak vzniká, ani jiný být nemůže. Televize totiž kromě výroby skrytých titulků za pořad nic neplatí.

Pořad vyrábí externí dodavatel, kterého platí výrobci a prodejci aut, garážových vrat, poskytovatelé leasingů a podobně. Je evidentní, že tito inzerenti to nedělají proto, aby pomohli ČT plnit hlavní úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání, kterými jsou zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, jak to ČT ukládá v § 2, odstavec (2) zákon o České televizi. Inzerenti tak činí proto, aby upozornili na svoje produkty, aby je představili ve skvělém světle.

Navíc jde tedy o nepřípustné umístění produktu. Umístění produktu je přípustné pouze v kinematografických dílech, filmech a seriálech vytvořených pro televizní vysílání, ve sportovních pořadech a zábavných pořadech, a to za podmínky, že se pouze bezplatně poskytuje určité zboží nebo služby, jako např. rekvizity nebo ceny, s cílem zařadit je do pořadu. (§ 53a odst. 1 písm. a) a b) novelizovaného zákona č. 231/2001 Sb.). Pořady, které obsahují umístění produktu, musí splňovat tyto požadavky:

•           Jejich obsah a doba zařazení do vysílání nesmějí být ovlivněny tak, aby tím byla dotčena redakční odpovědnost a nezávislost poskytovatele.

•           Nesmějí nabádat přímo k nákupu nebo pronájmu zboží nebo služeb, zejména zvláštním zmiňováním tohoto zboží nebo služeb za účelem jejich propagace.

•           Nesmějí nepatřičně zdůrazňovat umístěný produkt. (§ 53a odst. 2 písm. a), b) a c) novelizovaného zákona č. 231/2001 Sb.)

Všechny tyto výše uvedené zásady jsou v pořadu Auto Moto Revue soustavně porušovány. Product placementové orgie se však netýkají jen pořadu o autech. Scéna, v níž hokejový expert Pavel Richter vychází ze stanu společnosti McDonald’s a přináší podnos s občerstvením, přičemž jeden hranolek nabízí kolegyni, byla příliš již i na jinak velmi shovívavou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání.  RRTV udělila v říjnu 2015 ČT za úspěšné hledání limitů nevkusu pokutu ve výši 350 tis. korun.

Plýtvání a diskriminace českých tvůrčích nezávislých umělců

Unitedfilm přidává zkušenost s naší službou veřejnosti z řad filmařů, která není zdaleka jediná. Je to exemplární modelový příklad, jak zakonzervovaná Česká televize vymetá s nezávislými tvůrci a jedná v rozporu s jejím zřízením. V podstatě od roku 1989 vytváří nepropustnou zeď pro nekomerční kvalitní filmové umění, které by bylo jejím ideálním doplňkem a generovalo by úsporu finančních prostředků.

Naposledy ČT zastoupená centrem převzatých pořadů odmítla v nekomerční nabídce dva profesionálně avšak neziskově vyrobené tematicky spjaté dokumentární filmy o sochařích  Královéhradeckého kraje,  Harmonie života (akademický sochař Petr Novák, tip festivalu Cinema Open 2015) a Řemeslo nad umění (restaurátor -sochař Hynek Bláha, dokument roku celostátní filmové soutěže), které ji byly jako nezávislá díla nabídnuty. Přitom v roce 2008 ČT ze stejné dílny vysílala dokument Nepřítelem osudu, který vidělo tehdy 200 tis. diváků a má na ČSFD 90% hodnocení. Ani tato značka kvality nepomohla, ČT prostě odmítla dva kvalitní filmy, které by ji nestáli nic.

Navíc dramaturg Josef Kvasnička absurdně a pokrytecky poznamenal, že filmy jsou kvalitní, ale dokumenty nesplňují kritéria programu Art, že ČT z 98% nakupuje zahraniční pořady a že protagonisty dokumentů musí být známí a populární umělci. Filmy podle jeho slov patří jen na internet a do budoucna doporučoval formu koprodukce, která však popírá duch svobodného umění. Nemluvě o profesionalitě zaměstnanců, trvalo jim několik měsíců po nesčetných urgencích, než odpověděli. Je to až provokativní výsměch všem tvůrcům, regionálním umělcům i koncesionářům - divákům. Ty právě, pokud sledují Art, zajímá alternativní umělecká scéna a ne komerční škvár. A ve zkušenostech bychom mohli pokračovat. Své o tomto molochu by mohli říci i umělci jako je Hugo Habrman (oceňovnané podvodní dokumenty českých řek) i Marek Jícha (kameraman a režisér dokument o Karlu Hašlerovi) a další.

Třeba si i vy myslíte, že zákon je třeba dodržovat a že jeho porušování v přímém přenosu je nanejvýš škodlivé. Obecně prospěšná společnost Kverulant a nezisková organizace Unitedfilm prosí o podporu této kauzy, v které se utkává se soupeřem, který disponuje značným mediálním vlivem a miliardovými rozpočty.

Text bude v nejbližších dnech přeložen do anglického jazyka, aby si svět mohl "vygooglovat" jak pracuje česká veřejnoprávní televize.

Zdroj a více o kauze zakázaná reklama na ČR

Média