DNA filmu v těle

A právě tato generace dorůstá do věku, kdy zkouší experimentovat i s vážnějším filmovým vyprávěním. Toho byla svědky i porota na 11. ročníku studentské filmové soutěže Náchodská Prima sezóna, a to dne 10. května v druhém sále kina Vesmír.

Mnohdy pramení úkoly z hodin výuky, leckdy se stane inspirací natočit film i vlastní iniciativa. Na soutěži se kromě filmově zaměřených vyšších odborných a středních škol, objevovaly i hojně práce studentů běžných středních škol nebo gymnázií. A ne vždy byl rozdíl v dílech patrný, jak by se předpokládalo. Dá se proto s lehkou nadsázkou konstatovat, že dnešní mladá generace má kinetické vyjádření audiovizuálního sdělení uloženo již hluboko v DNA. To co se museli jejich rodiče těžce učit, shánět si odborné materiály a v neposlední řadě draze investovat do techniky, mají oni téměř lusknutím prstu.

Na soutěži se promítalo celkem 33 snímků, které byly vybrány předvýběrovou porotou z celkem 52 přihlášených. Kategorie byly rovnoměrně zastoupeny, kromě animovaného filmu, který je tradičně obsazen sporadicky.

Prima objev sezóny: Filip Alex Svoboda

Mezi tvůrci a tituly se na soutěži daly nalézt i mimořádné výsledky. Začněme kategorií reportáže. Z nich hned dvě stály za velkou pozornost. Compose your world Filipa Alexe Svobody z Brna a Moje oči viděly Jakuba Gabrhela z Ostravy. Oba dva tvůrci lyrickou mozaikovitou formou přenesli na plátno emoce a atmosférické žánrové záběry z jejich pobytů v zahraničí, potažmo v horách. První jmenovaný navíc kromě působivé hudby přidal i chytrou dramaturgicko zvukovou rovinu. Výsledkem tak v obou případech byly podmanivé útvary, které těžily ze světelných atmosfér, světla a stínu, barevných valérů, pohyby kamery či malé hloubky ostrosti. S podobným konceptem přišel i snímek Stíny lesa Pavly Mitašové, který také patřil mezi to lepší na přehlídce. Sázel na romantickou vrstvu dvou zamilovaných lidí ve stínu, doplněné o obrazovou esej z lesa, ale přeci jenom kvalit prvních dvou děl dosáhnout nedokázal.

Z hraných filmů nejvíce zaujal film Kolem nás, opět Filipa Alexe Svobody. Jeho druhé dílo bylo částečnou parafrází na tetralogii Godfreye Reggia s precizně komponovanými záběry s vnitřním pnoucím dějovým kontrastem a emočním přesahem. Tvůrce se tak zařadil mezi objev soutěže a bude zajímavé jeho tvorbu sledovat nadále. Dále z kategorie fabulovaných zaujalo skvěle žánrově natočené Ráno Lukáše Ganišina z Prahy, kde se projevila i signifikantní hlavní hrdinka, která se baladicky probudila osamělá v lese, stíhaná záludným stihomamem – výtečně natočenými makro záběry plazů. Svým scénářem a hereckým provedením nejvíce oslnil Beran na klíček Anny Korecké z Brna. Oba dva hlavní hrdinové měli potřebnou energii a provedli zajímavou myšlenkou dětského světa. Škoda, že snímek postrádal řemeslnou kvalitu a estetiku filmového obrazu z předešlých filmů. Zájem si zasloužila i Výměna Teodora Alabazova z Prahy za monochromatický příběh záměny dvou pohlaví, kde se podařilo i bez mluveného slova docílit vnitřní disharmonie a napjatosti děje. Za zmínku stojí i slušně zpracovaný Game Over Lukáše Roubíčka z Hradce Králové, za sociálně závažné téma o závislosti na počítačových hrách, dále hravá Generace Michaely Kristkové za námět k vtipné generační satiře, kde mj. i režisérka projevila herecko-žurnalistické nadání a thrillerový My sister Kamila Ansorgeho z Božanova, za žánrově poctivě odvedené obrazy snímku o dvou sestrách a sebevraždy jedné z nich.

Dokumenty na úrovni televize

Z dokumentu se na soutěži objevilo několik děl, které se svou kvalitou přibližují televizním produkcím. Zejména Hora Anežky Horové a Denisy Piskorové z Prahy o životě akademického sochaře Stanislava Hory, dobře doplněná o integraci uměleckých děl umělce v podobě dalších obrazových rovin. Nepoznáte na filmu, že ho dělali teprve dospívající tvůrci. Dále zazářila výborně vytvořená Loutka Denise Davida Procházky o podstatě loutkového divadla a jeho formách, dokonce i se sondou do práce slavného loutkáře, režiséra a animátora Jana Švankmajera. Zaujal i didakticko-historický Krčmov – Feldkrechsen Lukáše Rybky z Hradce Králové. Mladý tvůrce zde prokázal cit k tématu a velmi přesně historicky zmapoval osud již neexistující vesnice v Sudetech. Dále svým tématem potěšil i Záchranář z hlubiny, tria Novotný, Kadečka, Petrus z Prahy, kteří vytáhli na světlo skromné a zapomenuté hrdiny, záchranáře z tehdejších uhelných dolů. Svou výpovědí se stal zapamatovatelným i dokument Matvej / Elisabeth od Efima Groutského, o názorové výpovědi mladých Rusů žijících v Praze – bohužel mu však chyběl přehlednější a logičtější rámec. Další dokument, Malý svět kávy Radoslava Penkova z Prahy, porota pochválila za důsledné představení tématu kavárenství a přípravy kávy. Dokument Urbex Vojtěch Rademachera měl svým námětem blízko k podobnému výsledku, jen nuzná příprava tomu zabránila. Výsledný tvar tak stál na hranici publikovatelnosti v kategorii dokumentu, blíže měl ke krátké reportážní sondě.

Animovaný Pakůň nejlepší

Animované snímky v oblibě poroty zastupoval lyrický epigram, Pakůň Michaely Šolcové z Plzně, kdy velmi příjemně překvapil iluminační technikou barevné kresby a také Pověst o bílé paní, Jana Stěhuleho z Plzně, kde se projevila zajímavá kombinace loutkové animace a klasické tužky, bohužel nevyšla jen hudební stránka díla, která nekorespondovala s atmosférou na plátně.  

Slunce svítí, malebné město s dominantou zámku ční nad festivalem, inspirovaný slavným náchodským rodákem Škvoreckým. V ulicí květnový jarní ruch. Ne všechno však, na soutěži tohoto typu, je pozitivní. Prvním problémem je kategorická nevyrovnanost snímků. Není zcela optimální, aby mezi sebou soutěžily snímky oborových škol a těch neoborových. Soutěž, kterou Prima sezóna je, by daleko lépe slušela kategorie školních a neoborových filmů, vznikla by tak důležitá půda, která by posloužila mladým lidem k první prezentaci svých děl bez pedagogického vedení. Studenti vyšších filmových škol prominou, jejich ambice by měli sahat výš.

Druhou věcí je nezájem publika. U festivalu studentské tvořivosti je smutnou realitou, že samotní studenti, žel včetně pedagogů, nejeví zájem v podoře svých kolegů umělců. A neplatí to jen o filmu. Divadlo, fotografie, zpěv by mohl vyprávět, pokud nepočítáme slavnostní zahájení nebo vystoupení větších skupin. Ale taková je bohužel doba, nabídka převyšuje poptávku a mladí umělci nemají na růžích ustláno. Mohou všechno, ale potřebný zájem chybí. Věřme, že se situace bude postupně měnit k lepšímu a že natočit pro studenty film, bude mít jednou větší smysl, než doposud.

 Výsledky filmové sekce NPS 2017