V Česku řada lidí točí své filmy mimo běžný zaběhnutý systém

Náš trh je dle všeobecného názoru roztříštěn mezi několik malých či středně velkých filmových produkcí. Z tohoto důvodu nemůžeme vidět ani snahu o monopolizaci české scény, jako se o to jeden čas v USA pokoušelo například studio Disney. V USA je tedy oproti těmto velkým a bohatým produkcím mnoho produkcí malých, kde vznikají právě ty nezávislé filmy. Filmy nezaměřující se na tzv. velkofilmy většinou točené podle komiksové předlohy. Přesto, v Česku řada lidí točí své filmy mimo běžný zaběhnutý systém. Tyto filmy a celou českou nezávislou scénu mapuje zdejší filmový portál. Pokud se trochu zamyslíme, nebudeme se dívat na českou kinematografii dle zaběhnutých standartních škatulek, naskytne se nám na ni poněkud jiný pohled.

Hegemonem českého filmu je Česká televize

Abych vám to dokázal přiblížit, poslouží nám k tomu jako zrcadlo prestižní udílení cen Český lev. Pro začátek si musíme vysvětlit jednoduché základní schéma, jak lze získat finance na film. Schéma obecně přijímané širokou veřejností. Za prvé vloží část peněz producent (tedy ta hlavní produkční firma), za druhé se producent snaží získat další prostředky od možného koproducenta (těch může být více) a často jím je hlavně ČT, za třetí si zažádáte o podporu svého filmu na Fondu a konečně za čtvrté, domlouváte a sháníte další sponzory, kteří vám mohou přispět ať už finančně či v naturáliích (ubytování v hotelech, catering a podobně). Tento model bývá nejběžnější pro většinu českých kino filmů. Pro laika, osobu nevidící tzv. za oponu, se opravdu může díky tomu zdát, že žádné velké filmové studio u nás nemáme. Nikdo u nás prostě nemá takové finanční ani technické zázemí, aby se mohl považovat za hegemona českého filmu. Nebo je pravda trochu jiná?

ČT je největší koproducent českých filmů

Nyní se opět vraťme k zrcadlu české filmové scény, sice Českým lvům. Na nominační tiskové konferenci Český lev 2020 byl uveden ředitel korporátních vztahů komunikace a obchodu, pan Vít Kolář, slovy: ‚‚Česká televize, z pozice největšího producenta a koproducenta české filmové tvorby.‘‘ Vít Kolář řekl toto: ‚‚Česká televize stála u dvaceti osmi filmů, které putovaly do kin, z nichž nejvíce bylo dokumentárních, mezi ně patří i ten dnes nominovaný a rekordně navštěvovaný dokument V síti. Devět bylo hraných a jeden animovaný.‘‘ To znamená, že většina českých kino filmů se natáčí v koprodukci či přímo produkci veřejnoprávní České televize. Netýká se to pouze tohoto ročníku, ale prakticky každého. Ostatně jistě všichni znáte ono vžité sousloví „Česká televize – největší koproducent českých filmů. “

Ano, není tu filmové studio jako Universal v USA, avšak máme zde již desetiletí etablovanou televizi mající vlastní filmové ateliéry, zvuková studia, filmové laboratoře a veškeré zázemí potřebné pro vznik filmu. K dispozici má i klíčovou výhodu zvanou koncesionářské poplatky. To jí zaručuje stálý a trvalý příjem. O takovém luxusu si soukromé televize i produkční firmy, musející si tvrdě vydělávat, aby se uživili, mohou nechat jen zdát. Máme televizi tak silnou, že právě svým vlastním výběrem, komu je či není ochotná poskytnout koprodukci, do většinové míry formuje český filmový trh. Ponechme stranou povzdechy, že s ČT je takové jednání na dlouho, složité. I prosakující informace, že cenami ověnčení režiséři si na spolupráci s ní potajmu stěžují. Tyto nářky, totiž tito tvůrci nejsou schopni říct veřejně. Proč to neudělají? Nabízí se jednoduché vysvětlení. Pokud by veřejně vystoupili proti této instituci, těžko by se v budoucnu se svými filmy dočkali koprodukce od ní či jiné práce na jejich TV filmech nebo seriálech.

Ceny České televize

Za podivné můžeme spatřovat i rozhodnutí ČFTA platící od tohoto ročníku 2020, kdy mezi sebou mohou soupeřit v kategoriích jak tzv. kino filmy, tak i televizní filmy. Do jedenácti kategorií se tedy dostaly i televizní filmy právě té jediné ČT. Ostatní televize zřejmě kvalitní dramatickou tvorbu nemají. Pomyslně tedy mícháme jablka s hruškami. Kdo z vás si přitom vzpomene na léta minulá? Tehdy vedle ceny Český lev stála samostatná cena Elsa určená čistě televizní produkci, udělovaná taktéž ČFTA. Po několika ročnících došlo k jejímu zrušení a sloučení s Českým lvem. Důvodem byl nátlak komerčních televizí jako Nova, Prima, HBO, aby se tato cena neudělovala, jelikož se v ní oceňovali prakticky jen filmy ČT. Paradoxně bychom mohli tyto bývalé ceny překřtít na Ceny České televize. ČT si TV přenos sama vyráběla i vysílala. A většinu cen i sama posbírala. U komerční televize by se tento postup dal jednoduše chápat. U televize veřejnoprávní, která by měla poskytnout prostor pro svobodnou a vyváženou soutěž napříč všemi televizními produkcemi je takové jednání značně za hranou. Jednoduše nepřípustné.

Na jednu stranu můžeme být rádi, že díky takto silné televizi u nás ročně vzniká mnoho filmů, a to i kvalitních. Je ovšem správné, aby takovou moc měla jedna jediná instituce? A pokud ji v současnosti má, jak toho využívá? Zajišťuje rozkvět českého filmu jako celku? Dává šanci mladým talentům a jsme díky tomu schopni konkurovat takovým státům jako Dánsko, Švédsko nebo Rakousko? Co by se stalo, kdyby neexistovala? Skutečně by bez ní český film zanikl? Mnozí se nám tuto myšlenku snaží vnutit. Musím důrazně podotknout, že ČT hospodaří především s penězi získanými z koncesionářských poplatků, tedy z peněz občanů. V demokratické tržní společnosti, bychom snad měli být sami schopni rozhodnout, kam své peníze pošleme, za jaké filmy je utratíme. Místo toho, to za nás rozděluje kdosi ve vedení této TV.

Nezávislý film je tedy ten, který nevznikl v produkci i koprodukci ČT a to také znamená, že jej většinou nepodpořil Fond. O českých filmových cenách jako Český lev, Ceny české filmové kritiky a jiných si může jen nechat zdát. A přesto český nezávislý film existuje!

Foto: Český lev, Česká televize