Eva Csölleová, Vítek Formánek

Eva Csölleová, Vítek Formánek

Tvůrčí duo ve složení fotografka - korektorka Eva Csölleová a spisovatel - redaktor Vítek Formánek. Specializují se na interview s tuzemskými a světoznámými osobnostmi. Zajišťují spojení s hlavními filmovými festivaly v ČR.

Chilská režisérka Valeria Sarmiento nás zaujala nejen proto, že byla manželkou a spolupracovnicí významného režiséra Raúla Ruize, ale také společně museli po převratu v roce 1974 spěšně opustit Chile a uchýlit se do emigrace ve Francii. Uvedená fakta nám připadala dost zajímavá proto, abychom ji požádali o rozhovor na letošním Febiofestu.

Občas ve filmech vidíme osobu bez nohy, bez rukou nebo invalidu, kterého hraje skutečně tělesně postižený herec. Ale tvůrců jako takových se s tělesným postižením moc nevyskytuje. Irský režisér Simon Fitzmaurice, je schopný se dorozumívat jenom očima, protože je celkově ochrnutý, i tak ale natočil film Jmenuji se Emily. Nás zaujal příběh Kateřiny Morozové, která se narodila se srostlými klouby a nefunkčními svaly. Přestože nikdy nebude chodit a pohyb rukou je velmi omezený, takže většinu věcí dělá ústy a videa stříhá s pomocí tyčky, kterou drží v puse, zatoužila stát se střihačkou a vystudovala Filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Tam jsme také napsali o kontakt, který přišel během pár minut. Kateřina souhlasila s rozhovorem během pěti minut a odpovědi na naše otázky přišly do druhého dne. Oceňujeme.

Britský filmový režisér Jim Loach je synem slavného, uznávaného a známého režisére Kena Loache. Přijel na bleskovou návštěvu zlínského filmového festivalu, kde strávil pouhých sedmnáct hodin, během kterých stihl uvést svůj film Důkaz muže, dát nám rozhovor, vyspat se a odjet. Upřímně řečeno, neměli jsme až do dubna letošního roku o existenci tohoto muže ani potuchy. Pak jsme zhlédli jeho zajímavý film Prázdná kolébka (Sunshine and oranges) a napsali mu do Londýna otázky na rozhovor. To jsme netušili, že se za dva týdny potkáme. Jim působí plachým a skromným dojmem a byl velmi ochotný a příjemný. Navíc se nám velmi zalíbil jeho filozofický přístup k filmování.

Po uvedení filmu Narušitel do kin se snesla z různých stran vlna kritiky na hlavu mladého, 18 letého tvůrce Davida Baldy. Samozřejmě by se mu dalo vytknout několik chyb, ale my sami jsme nic nenatočili, takže nemáme ani právo kritizovat, takže jsme se raději zajímali o pocity mladého tvůrce, který vpadl do světa velkého českého filmového byznysu. Nám se film líbil a vydrželi jsme až do konce, což se nedá říct o jiných filmech českých a zahraničních tvůrců, které jsme v kinech také zhlédli. Oceňujeme snahu a zápal mladého tvůrce a domníváme se, že by se spíše měla podpořit než zahubit, a proto jsme se s ním spojili, aby měl šanci se ke kritice na svůj projekt vyjádřit.

Poslední květnový týden patřil tradičně filmovému festivalu pro děti a mládež ve Zlíně, jehož letošní motto znělo „Objevuj a poznávej“.