Příjmení Kohner je v Hollywoodu pojmem již od počátků druhé světové války. Tehdy sem přijel Žid narozený v českých Teplicích Paul Kohner se svojí manželkou, mexickou herečkou Lupitou Tovar. Založil si zde agenturu a jako agent zastupoval mnohé veličiny kulturního života, ať to byl spisovatel Bob Traven, režisér Billy Wilder, John Huston nebo Ingmar Bergman. Přestože Paul Kohner již zemřel, jeho agentura stále funguje. Jeho syn Pancho, narozený 7. 1. 1939, kráčí směle ve šlépějích svého otce. Založil si produkční firmu Capricorn Productions, píše scénáře a má za sebou i režijní počin, film Most v džungli z roku 1971. Protože nás zajímalo, jaké to je pracovat v Hollywoodu, poprosili jsme Pancha o rozhovor.

Jméno Theodor Pištěk je nesmazatelně spojováno s našimi nejlepšími filmy či seriály, které nás provázely již od dětství, aniž bychom si to třeba i uvědomovali. Nikdy jsme se sním nesetkali, proto, když se naskytla šance, jsme toho samozřejmě využili. Vítá nássympatický a i přes osm křížků na krku, vitální člověk.

Při stisku ruky pan Pištěk upozorníl“ jen jemně prosím“ a pak dodává, že má potíže s karpálním nervem, který jej momentálně odsoudil na uměleckou“ nemocenskou „. “Dneska to má spousta lidí, co cvaká 12 hodin denně na počítači nebo si tam hraje s myší, já to mám od celoživotního malování. Také díky tomu jsem měl čas přijmout tu čestnou funkci na Febiofestu.“

Obklopeni obrazy a čestnými uznáními sedíme proti muži, který se podílel  celkem na 105 filmech. Ať to byla pohádka Tři oříšky pro Popelku, historické drama Markéta Lazarová, sci- fi. Zítra vstanu a opařím se čajem, seriál Návštěvníci nebo mezinárodní hity jako Amadeus, ty všechny nesou pečeť tohoto umělce. Kromě Oscara za kostýmy ve filmu Amadeus, získal Césara za kostýmy pro film Valmont a v roce 2003 Českého lva za dlouhodobý umělecký přínos českému filmu. Je tvůrcem uniforem Hradní stráže a aby toho nebylo málo, v 70.letech reprezentoval Československo v automobilových závodech na okruzích. Vystudoval Akademii výtvarného umění v Praze.

Člověk nemá moc příležitostí si popovídat s hollywoodských hercem. Pokud nějaký přijede na festival, je zde málo často a jinak jsou herci buď obklopeni zdí neochotných a odmítavých asistentů, nebo příliš zaměstnaní anebo prostě nemají zájem. Proto jsme využili příležitosti, když nám britský herec David Frankham (16. 2. 1926) žijící 60 let v Hollywoodu odpověděl na žádost o autogram.  Nepatřil sice mezi hvězdy první velikosti, spíše byl hereckým dělníkem, nicméně měl pozoruhodnou hereckou kariéru, ve které hrálo velkou roli i obyčejné štěstí. Ne každý může totiž prohlásit, že se vydá do Hollywoodu, aby hrál ve filmu, aniž by měl jakékoliv herecké zkušenosti a uchytil se na „první dobrou“. Díky svému věku nám může srovnat tehdejší a dnešní Hollywood a zavzpomínat i na temná 50. léta. Připomeňme, že hrál například ve filmech Král Krysa, Návrat mouchy nebo Příběhy teroru. Daboval desítky filmů a potkal v životě skutečné osobnosti, takže rozhovor s ním byl velmi zajímavý.

Jonathan David Dixon je americký herec, který nyní působí v Santa Fé. Právě proto, že se snaží do filmu prorazit odsud a ne z Hollywoodu, napadaly nás otázky, jak lehké nebo spíš těžké to mají obyčejní herci v USA a jak těžké je se herectvím uživit a prorazit. Jonathan byl velmi otevřený a upřímný, čehož si ceníme. Nakonec se zjistilo, že jeho babička narozená v roce 1895 v USA je plnokrevná Češka, protože její rodiče se v Čechách narodili a do Ameriky emigrovali. Svět je malý.

Jméno této herečky asi diváků a čtenářům mnoho neřekne, snad budou vědět jen to, že ve svých 105 letech je jednou z nejstarších žijících hereček Hollywoodu předválečné éry. Hrála celkem ve 35 filmech mezi léty 1929 až 1945, z nichž nejvíce ji proslavil film Dracula ve španělské verzi. Když nám v odpovědi na žádost o autogram napsal její syn Pancho stránkový dopis, ve kterém zmiňuje matčin vztah a kořeny k Československu, požádali jsme jej, zda by bylo možné zprostředkovat s ní rozhovor. Souhlasil bez problému, jen s tou podmínkou, že vzhledem k matčině špatnému zraku, bude psát její odpovědi sám.