I. část

II. část

Jaký je dle vašeho názoru rozdíl mezi amatérskou a nezávislou kategorií?

My třeba na festivalu říkáme, že mezi amatéry nemůžou soutěžit absolventi filmových škol. Kdo má filmařské nebo televizní vzdělání nepatří mezi amatéry. I ten kdo v té oblasti pracuje. Protože když v té oblasti pracujete, máte podle mě fakt snazší pozici vytvořit nezávislý, plnohodnotný film, byť třeba krátkometrážní, ale máte většinou přístup k lidským zdrojům, k technice. Člověk, který pracuje jako režisér v televizi a režíruje nějaký seriál, byť třeba druhořadý a natočí něco za sebe, neměli bychom ho považovat za amatérský film. Protože pravděpodobně k tomu použije technické i lidské zdroje, které budou odpovídat nezávislému filmu.

Největším nedostatkem vašeho festivalu bylo, že se nekonal v klasickém kinosále, můžeme očekávat změnu k lepšímu?

Jak už jsem naznačil, ano určitě můžeme. Poprvé od prvního ročníku věříme, že se dostaneme do Biografu Kotva v Českých Budějovicích s kapacitou něco málo přes 200 míst k sezení. Je to pro nás velká změna, velká výzva a strašně moc se na ni těším, protože si myslím, že moc věcí na tom festivalu jsme posunuli na dobrou úroveň a tohle je jedna z posledních věcí, bohužel klíčových, která festivalu dosud chyběla. 

Mezi filmaři jste považováni jako nejpopulárnější český filmový festival pro nekomerční film. Čím to dle vašeho názoru je?

Opravdu? Tak, to je hrozně krásný. Troufl bych si říct, že jsme třeba mezi top pěti. A čím to je? To je těžká otázka a může na to existovat nějaká kýčovitá odpověď typu, že to děláme srdcem. Pravda je v tom, že od začátku jsme mysleli na filmaře, protože už jsem úplně v úvodu říkal, že jsem původně amatérský filmař. Festival jsem navštěvoval jako amatérský filmař a chtěl jsem, a bylo to pro mě důležitý, aby se cítili filmaři dobře a aby si to užili. Teď možná trošku shodím náš festival, ale já se víc než na filmy těch filmařů těším na ně, že je potkám, uvidím, že si s nimi mohu popovídat. Musím říct, že tam vzniklo několik krásných přátelství a já se s těmi lidmi vidím i při jiných příležitostech. Vždycky se těším, až je uvidím a zjistím, kam se za ty roky posunuli. A u spousty z nich sleduji jejich příběhy a jsem nadšený, že to nebyla nějaká roční epizoda v jejich životě, ale že tvoří dále v audiovizi, i když ne třeba filmy, ale že tvoří nějaká díla a že někteří z nich mají s prominutím koule na to jít třeba i do celovečerních filmů. I takový příklady na festivalu máme. 

Můžete nám prozradit, kam až se ti nejlepší filmaři dokázali posunout?

Mám v hledáčku například Jana Haluzu, který nedávno natočil svůj celovečerní debut Deníček moderního fotra, Matěj Balcar uvedl do kin Pánský klub nebo David Balda film Narušitel. Můj dobrý přítel a režisér Daniel Habrda se nyní snaží dokončit mysteriózní krimi thriller Samhain v hlavní roli s Davidem Švehlíkem a Kamilou Janovičovou, strašně mu držím palce, aby to dotáhl do úspěšného konce.

A nejaktuálněji mám v hledáčku film Zbojník režiséra Leoše Kastnera, jehož filmy jsme na FFČV přivítali několikrát, vždy sklidily zájem jak náš, tak členů poroty i dáváků, a hrozně jsem v očekávání, jak se mu tento výpravný historický debut povedl.

“Soška Černé věže má od 6. ročníku novou podobu. Autorem je umělecký sklář Petr Jánský.”

Jak náročné je pro každou soutěžní kategorii udržovat několika člennou porotu?

Velký dík patří všem našim porotcům, protože to dělají dobře, zdarma, nezištně a není zásadní problém je přemluvit. Musíme napsat pár emailů a říct jim, prosím udělejte si na nás čas, ale ve výsledku je to skvělý. Jdou do toho znovu a znovu a někteří jsou s námi úplně od samého začátku. Těžký je spíš rozdělení porotců do jednotlivých kategorií. Někdoho zaujímá spíš profesní přístup, to jsou třeba pedagogové z vysokých škol. Oproti tomu například herec si samozřejmě na filmu všímá nejvíce hereckých výkonů a třeba nějaká technická stránka díla ho trápí méně. Proto je velmi těžké sestavit týmy do jednotlivých kategorií, aby tam vznikl nějaký balanc, protože pedagogové vysokých škol filmových mají samozřejmě přání, tu až tendenci, hodnotit studentské filmy. Je jim to zkrátka nejbližší, ale to není náš cíl. My bychom nechtěli, aby lidé, co tvoří studentské filmy, byli hodnoceni primárně pedagogy filmových škol. Od nich jsou už hodnoceni ve svých školách. Tady od poroty třeba vůči kategorii studentský film očekávám nějaký širší pohled na dílo. A jsem hrozně rád, že je to třeba pohled herce, že je tam pohled kulturního redaktora a že tam je pohled i právě toho pedagoga filmové školy.  A to je na tom to nejtěžší, sestavit porotu tak, aby v kategoriích byla rozmanitá a smysluplná.

Na vítěze čeká krásná soška Černé věže, můžete nám říct, jak vznikla a co dalšího čeká pro vítěze?

My jsme nikdy moc nebyli na žádné finanční dary a raději než někomu dát výhru pět tisíc korun, tak se snažíme ji vložit do toho, že si ten víkend tvůrci užijí, že mu třeba zaplatíme ubytování, nebo aspoň se třeba na tom podílíme, že ho můžeme pozvat na večeři a že si ten víkend zkrátka a dobře užije. Takže zase tak moc darů pro ty vítěze nemáme. To co právě máme je soška Černé věže a od 6. ročníku má novou podobu. Autorem je umělecký sklář Petr Jánský a díky tomu má soška svou váhu. Teď to myslím trochu dvojsmyslně. Konkurence často bývá obrovská a už probojovat se do nominace je velmi náročné. V tom druhém slova smyslu je to opravdu poctivý kus skla, který něco váží a má nějakou velikost.

Děkujeme za rozhovor.

I. část

 Foto: Štěpán Skalka