Jak složité bylo v dnešní ekonomicky těžké době najít sponzory pro další ročník NSMVA?

Není to jednoduché, tím spíš, že firmy šetří stále víc a že náš festival je rozkročený mezi hudbu a film, ale naštěstí se vždycky najdou lidé, kteří chápou myšlenku, se kterou NSMVA vznikl a chtějí podpořit tvůrce klipů jak domácí, tak mezinárodní. Ale popravdě s každým dalším rokem, kdy se rozrůstá skupina oceněných, mezi které dnes už patří třeba Lenny, Táňa Pauhofová, Caravane Palace, Jiří Suchý, Darius Wolski nebo Jonas Akerlund, se pro partnery stáváme zajímavou příležitostí, jak svůj brand spojit s těmito tvůrci a potažmo jejich tvorbou.

Můžete nám prozradit s jakým rozpočtem při NSMVA pracujete?

Dokázal bych za to natočit komorní film ze současnosti (smích).

Galavečer má skvělé parametry již od prvního ročníku (prvorepublikové prostředí Le Royale klubu, nominační znělky, moderátorka, hudební čísla, věcné ceny i krásné sošky), kam byste jej chtěl dále posunout?

Mým cílem je udělat z něj několikadenní záležitost s workshopy a tvůrčími dílnami, kde si budou tvůrci předávat zkušenosti navzájem, kde by vzniklo něco jako „music video camp“. A pochopitelně by bylo skvělé, aby na slavnostním ceremoniálu vystupovaly i zahraniční interpreti.

Přemýšlel jste, že byste pro podporu oslovil státní Fond či Ministerstvo kultury?

Pochopitelně jsme zkoušeli žádat různé kulturní fondy o podporu, ale odpověď je vždycky jasná – žánr videoklipu jim přijde jako minoritní na to, aby nás podpořily. Čestnou výjimkou je Praha 2, pod jejichž záštitou slavnostní galavečer pořádáme.

Není to trochu zvláštní, když videoklipy vidí mnoho lidí na platformě YouTube a pro spoustu i světových tvůrců jako například Michael Bay nebo David Fincher to byl i skvělý odrazový můstek k celovečerním filmům?

Ve světě to tak je, ale u nás klipy jako inkubátor budoucích filmových režisérů nefungují. Na klipy a reklamy se stále pohlíží jako na něco podřadného. Přitom v obou oblastech máme skutečně zajímavé tvůrce, a jak klip, tak reklama jsou vlastně malé příběhy a režiséři si na nich mohou trénovat jak příběh vyprávět. Zajímalo by mě, kdy se tu tenhle zatvrzele zastaralý přístup změní. Ale nakonec i právě proto No Stress Music Video Awards pořádáme.

Máte v plánu časem, aby celý galavečer vysílala nějaká TV stanice jako tomu je u cen Anděl či Český lev?

Ano, tohle je také jedním z našich cílů a myslím, že to bude dřív, než by se teď mohlo zdát. Ale nechceme, aby se z toho stala konzervativní podívaná plná pořád těch stejných tváří, protože někdo někde usoudil, že bez Marka Ztraceného a Jiřího Langmajera by to nešlo. Vždycky budeme chtít jít cestou mírného punku v mezích zákona a na jednu mediální hvězdu mít dvě sice méně známé, ale o to zajímavější interprety.

fotografie: Pavel Šinagl/No Stress Production