Vnímáte, že váš film Jedna noc, svým tématem patří k výrazné české vlně mladých filmařů, kteří se svými snímky jako Pět let, Hranice lásky nebo Banger!, vymykají zaběhnutému českému rybníčku českých komedií či pohádek a dáváají přednost problémům a intimitě současných lidí u nás?

Nevím, jestli se cítím být součástí nějaké vlny nebo trendu, ale ano, jak Pět let, tak Hranice lásky se snaží vyprávět o současných problémech a tématech, a jejich tvůrci zvolili formu, která je otevřená a nekompromisní. Banger! do toho popravdě neřadím, protože formu, jakou je vyprávěn, už před dvaceti lety ve filmu Anděl Exit použil (a mnohem lépe) Vladimír Michálek, a když oholíte ten příběh na dřeň, zbyde vám schematický plakát… Ale to nic nemění na tom, že je skvělé, že se stále víc tvůrců vrací k tomu, že by filmy měly odrážet naši realitu.

Je podle vás potřebné točit filmy s těmito tématy a proč jich není více či na ně diváci většinou nechodí v takovém počtu?

Je to velmi potřebné. A je třeba hledat cestu, jak je natočit co nejpřístupněji pro širší publikum. Nemyslím tím, že bychom se měli divákovi podbízet, ale neměli bychom na něj přestat myslet. Myslím, že případ filmu Spolu je v tomhle ukázkou toho, že když vytvoříte postavy, ve kterých se diváci mohou poznat, tak ten film přijmou.

Jak probíhal casting pro snímek Jedna noc?

Jestli s ohledem na skutečnost, že ten film nebude erotikou úplně šetřit, čekáte nějaké pikantnosti, tak vás asi zklamu (smích). O Adamu Ernestovi, který hraje hlavní roli, jsem měl jasno už při psaní scénáře. Točil jsem s ním seriály Hvězdy nad hlavou a Bodyguardi, a Adam je skvělý člověk, herec a kamarád, takže tam bylo jasno. Na role jeho ženy a někdejší milenky jsem už dělal casting, ale bylo v něm jen pár hereček. No a nakonec vybrané Vanda Chaloupková a Pavlína Balner byly ve spojení s Adamem prostě nejlepší a nutno říct, že všichni tři jsou herecky prostě fantastičtí.

Jak dlouho jste natáčeli a na jaké lokace se diváci mohou těšit?

Jedna noc je relativně komorní film, takže jsme za dva týdny měli hotovo. A protože jsme chtěli ten příběh situovat do řekněme univerzálního města, tak jsme kombinovali Ostravu s Kladnem. V obou městech jsou fotogenická místa s úžasnou atmosférou a kameraman Václav Tlapák si se snímáním a způsobem svícení skutečně vyhrál, takže se diváci mají na co těšit.

Filmy s takovouto intimní tematikou jsou doménou především francouzské kinematografie jako například Jen 17 od režiséra Françoise Ozona nebo Život Adéle režiséra Abdellatifa Kechiche. Oba filmy zaznamenaly výrazné úspěchy na světových festivalech i v Cannes a byly plné explicitních záběrů. Má Jedna noc podobné ambice nebo se český film musí držet zkrátka a nelze si dávat až takové cíle?

Myslím, že to kdysi řekl Zdeněk Svěrák, že když budete vyprávět o obyčejných lidech příběh, který se může stát v nějaké podobě kdekoliv na světě, tak mu v tom světě budou rozumět. A přesně to jak Ozon, tak Kechiche, nebo třeba Ken Loach a Noah Baumbach dokážou. A ne, nemyslím si, že by se český film měl držet zkrátka. Máme tu výrazné tvůrčí osobnosti, jako třeba Tereza Nvotová nebo Mira Fornay, které dělají filmy po svém, osobité a sbírají s nimi úspěchy i ve světě.

Pro film vznikly i dvě skladby speciálně složenou stejnojmennou kapelou Jedna noc, můžete nám k tomu říct něco více?

Jsou nakonec dokonce tři. Dvě jste slyšel právě na ceremoniálu NSMVA a sám jste viděl, jak dokázaly diváky rozpumpovat. Stojí za nimi Dan Šubrt jako skladatel a Adam Ernest jako textař a zpěvák a ty songy jsou prostě – skvělé! Mají styl, atmosféru, chytlavé melodie a chytré a hravé texty. 

Kdy se můžeme těšit na první ukázky z filmu a kdy máte v plánu vstoupit s filmem do českých kin?

První ukázky a plakát bychom rádi prezentovali na festivalu v Karlových Varech, ale kdy film půjde do kin, jestli na podzim nebo na jaře, to záleží na tom, jak se domluvíme s organizátory zahraničních festivalů, které o film projevily zájem.

Máte nějakého oblíbeného režiséra, režisérku a jaké filmy jsou mezi vašimi srdcovými?

Z režisérů Formana, Tornatoreho, Hitchcocka, Scorseseho, Finchera, Ridleyho Scotta, Juraje Herze, Alici Nellis, Jiřího Menzela, ale i žánrové mistry Briana De Palmu, Edgara Wrighta. A filmy, na které se mohu dívat zas a znovu jsou Psycho, Bio Ráj, Taxikář, Apokalypsa, Francouzská spojka, Poslední tango v Paříži, Hra na pláč, Vykoupení z věznice Shawshank, Vrchní, prchni a spousta dalších.

Jaký současný český film vás v posledních letech zaujal nejvíce a proč?

Nejspíš Modelář Petra Zelenky, a to proto, že je to film, který se nebál mít svůj politický názor. Dotkl se nesmírně důležitých témat, jako je morálka a morální odpovědnost, a proto je podle mě důležitý, jakkoliv ho diváci, ale i kritika, víceméně odzívali. A pak taky Okupace. Tak suverénně natočený film tady už hodně dlouho nebyl.

fotografie: Pavel Šinagl/No Stress Production