Mohl jsem točit v Hollywoodu, ale musel bych se přeorientovat, říká režisér Vorel

Autor:

Pokud si představíme nějakého nekonvenčního filmového českého režiséra, kterých u nás není mnoho, jistě mezi ně bude patřit i  Tomáš Vorel.  A netýká se to jeho tvorby, ale i životního stylu, který praktikuje. Kdo jeho tvorbu zná, může rozpoznat v jeho postavách  i autobiografické rysy režiséra, který se dal na životní rozcestí v době, kdy studoval na stavební fakultě. Již tehdy natáčel své první filmy na 16mm kameru, spolupodílel se na vývoji divadla Sklep a věnoval se i pantomimě. Na Famu se dostal až na podruhé, jelikož prý byl jeho film k přijímačkám moc dobrý.  Tvrdí, že ho FAMU zkazila a nabádá filmaře, aby se naučili točit filmy sami. Seznamte se s názory tvůrce legendárních filmů jako Kouř, Kamenný most, Cesta z města nebo populárního Gymplu a dozvíte se, proč dříve odmítl nabídku producenta z Hollywoodu.

 

V jakém se nyní nacházíte rozpoložení? Jste spokojen s návštěvností vaše posledního filmu Vejška a celkově jak film z vašeho pohledu dopadl?

Nyní jsem se vrátil z lesa a chystám se ve svém studiu digitalizovat starý KAMENNÝ MOST a udělat na podzim jeho obnovenou premiéru a distribuci pro klubová kina. Co se týká filmu VEJŠKA, tak ta  byla kritikou přijata nadmíru pozitivně, byl to nejlépe hodnocený film ze všech mých filmů, ale  lidi moc nechodili, respektive jen 150 tisíc, což ve srovnán s Gymplem, který měl  500 tisíc diváků, je málo. Ale lidi přestali chodit do kina zcela a na všechno...

Točil by jste rád častěji, nebo vám přestávky mezi filmy vyhovují?

Častěji určitě ne, nechci skončit jako Honza Hřebejk, nechci být otrok filmového šoubyznysu.  Jeden film za dva roky, to je až až...

Všichni si vás dovedou představit v produkčním zápřahu, prozraďte však, jak tráví filmař jako vy čas mezi natáčením? Musíte se brodit i komercí, aby jste si vydělal na chleba?

Já se brodím akorát v řece Střele. A to jak v létě, tak v zimě, když plavou kry. Takže když nejsem v Praze, tak chodím a běhám a plavu po lesích Rabštejnských. Scénáře píšu také tam, do počítače přímo na pařezu. Brodit komercí se nemusím, natočil jsem v životě jen tři reklamy, dvě z toho jako herec a to jsem kvůli penězům netočil, ale chtěl jsem si to zkusit a zjistit, jaký je reklama hnus. Nikdy jsem žádný film, žádnou televizi netočil kvůli penězům. Dělám jen to, co mě baví a naplňuje. A to mi kupodivu občas naplní i kapsu. Třeba film Cesta z města byl kasák, Gympl byl hit.  To mě několik let živilo...

Můžete poodhalit co chystáte za další snímek?

Zatím nechystám nic nového, ale digitalizuji a archivuji všechny své filmy, kdybych náhodou umřel, tak aby to zůstalo po mě srovnaný. Takže příští rok se chystáme zdigitalizovat a obnovit premiéru filmu KOUŘ a potom PRAŽSKÁ 5.

Jak je na tom český film dnes a jak podle vás to bude vypadat v budoucnu? Prognózy jsou skeptické, lidé prý budou chodit do kin jen výjimečně.

Vypadá to teď tak, že dávat film do kin jsou vyhozený peníze a ztráta času. Vypadá to, že se kina za chvíli zavřou a lidi budou koukat na filmy jen v televizi a na internetu. Ale třeba je to jen taková vlna, taková „mrtvá česká vlna“,  která se za chvíli přežene a lidi znovu pochopí, že film je velké plátno, velký zvuk a kolektivní zážitek...

Jak se budou filmaři podle vás živit a z čeho financovat své filmy?

No jestli to takhle půjde dál, tak režiséři a herci budou točit zadarmo, ba co víc, budou na ulicích chytat a podplácet diváky, aby se šli na jejich film milostivě podívat. Ještě děsivější je však představa, že současná technologie umožňuje natočit film každému a odvysílat ho na You Tube. Když bude na světě sedm miliard lidí, tak to máme sedm miliard filmových premiér za rok! Takže to budete moci koukat non stop na počítač a stejně nestihnete vidět všechny filmy. Hrůza...

Jak je náročné u nás na film sehnat peníze? Co je rozhodující kritérium, známé jméno, konexe?

Je to, bylo to a bude to stejně náročné.  Ať je tu komunismus, nebo kapitalismus. Ať jste začátečník, nebo známý režisér. Pokaždé je nesmírně obtížné a zdlouhavé a ponižující shánět na film peníze. Žádné rozhodující kritérium není. Máte dnes mladé režiséry, které nikdo nezná a klidně natočí film za 50 milionů. A nechápete, kde je sehnali...

Co vás nejvíce v českém filmu štve? Systém, malý divácký zájem, stahování filmu či skeptičtí filmový novináři?

Moc režisérů, málo diváků. Neúcta k  filmů a jejich kradení. Nezájem politiků a mizivá podpora české kinematografie...

Můžete zavzpomínat na vaše filmové začátky? Kdy jste poprvé vzal do ruky kameru a co to bylo za zařízení?

První kameru jsem si vyřezal ze dřeva v šedesátých letech a natočil na zahradě první dřevěné záběry...

Chtěl jste být od začátku režisérem? A kdyby jste měl možnost znovu se rozhodnout, byl by jste jím opět?

Být režisérem  mě napadlo v sedmdesátých letech v Dejvicích na chodníku, když jsem šel na přednášku „pružnost pevnost“ profesora Servíta, na stavební fakultu. Ten nápad byl jako proud energie, náhlé osvícení shůry, úplně jsem se v chůzi zastavil a zkoprněl. Takže to beru jako osudové rozhodnutí. A možnost znovu se rozhodnout už žádná nebude. Všechno je jednou a poprvé, nic se neopakuje, žádný další  životy neexistují. Život člověka nejdříve není, pak chvíli je a pak zase není. V tom je to kouzlo, ta poezie..

Můžete připomenout, jak to bylo s vašimi přijímačkami na FAMU? Údajně jste řekl, že vás filmová fakulta zkazila, je to pravda? V čem je podle vás problém studia na FAMU?

Na poprvé mě nevzali, nevěřili mi, že jsem film KAŠPÁREK natočil sám, bylo to moc profesionálně udělané.  Na podruhé jsem na příjímačky natočil film TO MŮJ LÁĎA schválně blbě, špatně sestřihal a ozvučil, takže mě vzali. Na Famu jsem měl ale to štěstí, že můj třídní profesor byl Vorlíček, a toleroval  mi můj humor a moje herce ze Sklepa. To by se mi u jiných profesorů nestalo. Ti nutili studenty do svých přestav, do svých komunisticko estébáckých klišé. Dnes nevím, jak to na Famu funguje, ale když chce někdo točit filmy, tak mu říkám, aby na školu nechodil, aby se to naučil sám, aby asistoval nějakému režisérovi, kterého má rád a přitom se to naučí...

Tehdy, kdyby jste nežil v komunistickém Československu a dostal šanci ve svobodné zemi u nějakého producenta natočit film hned, jako například Tarantino v USA, byla by na tom vaše tvorba jinak, co myslíte?

Ještě než jsem se dostal na Famu, tak jsem asistoval na americkém velkofilmu Yentl, který tady točila Barbra Steisandová.  A její producent, nebudu jmenovat,  si mě velice oblíbil. Pustil jsem mu své amatérské filmy a on mi řekl, že mám talent, abych s ním jel do Hollywoodu, že mu budu pár let asistovat a pak si tam natočím svůj celovečerák. Odmítl jsem, protože jsem se bál opustit Prahu a on byl navíc homosexuál, takže bych se musel přeorientovat. Hollywood řídí Židé nebo homosexuálové, nebo obojí...

Šlo se vůbec jinou cestu za socialismu dostat k filmu?

Nevím, všichni mi říkali, že když nebudu mít Famu, tak nemůžu točit. Proto jsem šel na Famu...

Soutěžil jste v začátku na soutěžích amatérského filmu, jak to tenkrát vypadalo? Zkostnatěle jako dnes, kdy je to doménou pouze starší generace, která nereflektuje snahy mladých ambiciózních filmařů?

No já jsem na žádném amatérském festivalu vlastně nikdy nebyl. Já tam jen posílal své filmečky a oni mi za to posílali ceny. Amatérský filmař Doleček se o mě vyjádřil jako o přízraku festivalů. Nikdo mě nikdy neviděl a všechny festivaly jsem vyhrával...

Myslíte si, že dnes amatérský film i jeho pojmenování znamená stejně jako kdysi? Nechápe to dnešní společnost toto označení spíše hanlivě?

Každé slovo má v sobě protichůdné významy. Když řeknete „Amatér“ tak to zní romanticky i hanlivě. Když řeknete „Profík“ , tak to působí seriozně i zkaženě...

Jak se díváte na dnešní dobu, kdy může natočit film téměř každý, díky dostupnosti techniky?

Jak už jsem řekl, tato doba je pro kinematografii děsivá. Každý diletant může točit na foťák nebo na mobil. Filmy pak vydadají jako rozhlasové hry, nebo televizní inscenace. Zcela se vytrácí magické vyprávění obrazem, výtvarnost filmu, hloubka prostoru.  Proti těmto „režisérům“ se lze bránit jedině tak, že kino prostě jeho film nevezme a nepromítá. Protože každý hnusný film devastuje vkus diváků a globálně odrazuje chodit do kina. K devastaci výtvarného vkusu přispívá rovněž kontrastní, přebarvené televizní obrazovky, které  si divák může film nastavit dle svého přání, což je zcela v rozporu s autorskými právy. Je potřeba žalovat všechny výrobce televizí, že porušují autorský zákon a umožňují divákům otočením knoflíku zcela zničit několikaletou práci filmových režisérů, kameramanů a výtvarníků...

Myslíte si, že může existovat taková druhá liga hlavního komerčního proudu kinematografie? Něco jako americký nezávislý film, kdy schopní tvůrci budou své nízkorozpočtové filmy financovat sami a nebudou závislý ani na fondu, ČT či jinému producentovi.

Takhle jsem natočil celovečerní dokument Z MĚSTA CESTA. Sám jako scénárista, režisér, kameraman zvukař na malou digitální kamerku. Natočil jsem cca 40 hodin a stálo to nula korun. Ale šlo to jen v několika vybraných kinech. Technická kvalita tohoto filmu byla mizerná. Takže to byla ta druhá liga...

Co si představíte pod pojmem český nezávislý film, nebo co by mohl v budoucnu znamenat?  Považujete se za nezávislého filmaře?

„Nezávislý film“ to je jen reklamní slogan. Ve skutečnosti nic takového neexistuje. Každý film je na něčem závislý. Na hercích, na počasí, na štábu, na penězích i když jsou třeba nepatrné. A navíc každý režisér je závislý na alkoholu, nebo tabáku nebo konopí, nebo ještě na šílenějších věcech...    

Média