Herečka Štepánka Fingerhutová: Mrzí mě, že nekomerční filmy nedostávají více prostoru

Autor:

Asi každý, kdo viděl Barbelo, si ještě dlouho poté pamatoval výraz mladé nadané herečky, která ztvárnila v tomto vícevrstvém snímku jednu z hlavních rolí. Jak se k herectví Štěpánka Fingerhutová dostala, co pro ní profese znamená a jak se jí pracovalo s nezávislými tvůrci, tom nám prozradí následující řádky.

Štěpánko, hrála jste ve filmu Daniela Zezuly Barbelo, můžete našim čtenářům přiblížit, jak jste se o roli dozvěděla a jak jste se k ní dostala?

O castingu mi napsal můj herecký kolega a kamarád Daniel Krejčík. Občas si dáme echo o poptávce, kterou jsme slyšeli a na kterou se ten druhý hodí. Teď spolu dokonce zkoušíme v divadle v Řeznické. Ve výzvě bylo, že se hledá dívka typově podobná Lence Láskorádové z Harryho Poterra. Konkurz se konal v Olomouci, a jelikož jsem v té době pracovala na filmu Hany, nemohla jsem se osobně účastnit. Po domluvě s produkcí jsem natočila dva dialogy na tablet a poslala je.
Jaká byla spolupráce při natáčení Barbela? Jaký jste měla pocit ze štábu, režiséra. Vašimi hereckými partnerkami byla například mladá a neznámá Zuzana Černá a Petra Bartošová či naopak zkušená profesionálka Zuzana Bydžovská. Cítila jste od nich rozdílný přístup k herectví? Byla Vám třeba paní Bydžovská schopná v něčem poradit?

Režisér Daniel Zezula byl moc fajn, štáb byl organizovaný. S Petrou jsem se na place vůbec nepotkala, ale je moc sympatická a nedávno jsem ji viděla hrát ve filmu z festivalu 48hodin a byla skvělá. Se Zuzkou, mojí filmovou sestrou, jsem si taky rozuměla, hodně dialogů jsme spolu zkoušely před záběrem a pracovaly jsme na nich. A samozřejmě, Zuzana Bydžovská, je geniální herečka a učila jsem se jen z toho, že jsem jí pozorovala. Chovala se k nám navíc opravdu mile a oceňuji, že účinkování v Barbelu přijala.

"Mrzí mě, že studentské a nekomerční filmy nedostávají více prostoru než jednu noc v televizi"

Barbelo, jakožto nekomerční film, není v široké distribuci, hrálo se jen v pár kinech. Jak jste spokojená s jeho výsledkem a omezenými projekcemi? Šla byste ještě někdy do takového projektu, nebo byste už příště volila raději profesionální a honorovaný film?

Mrzí mě, že studentské a nekomerční filmy nedostávají více prostoru než jednu noc v televizi. Barbelo je hodně specifické, nemyslím si, že jde o film pro široké obecenstvo, ale přála bych si, aby ho vidělo více lidí, i když se jejich nejoblíbenějším filmem nejspíše nestane. Barbelo zpracovává zajímavé téma a dokáže něco předat. Myslím, že filmu by pomohlo více peněz a času, ale to je problém nekomerčních filmů. Obzvláště takhle náročných. Také podle mě výborně balancuje mezi žánry. Nízký rozpočet je na filmu vidět, ale přesto se mi Barbelo moc líbí. Každopádně jsem fanouškem Danovi tvorby. V poslední době už nenatáčím tolik studentských a neprofesionálních filmů. Aspoň v této oblasti jsem si dovolila odmítat. Minulý rok jsem se rozhodla, že natočím - budu hrát v jednom studentském filmu za půl roku. Snažím se vybrat si role, které jsem ještě nehrála.

Můžete nám popsat, jak velký je dle vás rozdíl mezi profesionálními a neprofesionálními českými filmy? Jakou vidíte obecně úroveň českého filmu v porovnání se světovou produkcí?

Rozdíl je většinou velký. Neprofesionální filmy se totiž často nechtějí vzdát velkých a náročných scén. Pokud se mi nějaký neprofesionální film líbil, šlo většinou o něco minimalistického s dobrou myšlenkou. Ideální podle mě je, když na neprofesionálním filmu lidé pracují bez platu, ale povede se na něj sehnat dost peněz, které se investují do dobré techniky, do dopravy atd. Hrála jsem ve dvou neprofesionálních filmech s česko-americkou produkcí a oba dva měly zmíněné skvěle zajištěné (taky získaly víc prostředků od školy). Několikrát se mi stalo, že jsme jako herci do filmu investovali své peníze a nikdy se nám nevrátily, to samé jsem viděla u maskérek, kterým neproplatili materiál. To by se stávat nemělo. Neprofesionální filmy jsou pro mě příležitostí jak rozšířit svůj showreel (video portfolio) a možnost jak nabrat další zkušenosti. Nedávno jsem měla příležitost zahrát si malou roli ve filmu Zookeeper's wife, který se v Čechách natáčí. Je to americký velkofilm v pravém slova smyslu, takže komfort byl nesrovnatelný. Bylo to opravdu příjemné natáčení, hodně mě to motivovalo, ale to odpovídá rozpočtu. Nemyslím si, že úroveň českých filmů je špatná. Z těch novějších třeba Kobry a užovky mají světový formát, přitom, nebo právě proto, že jsou takové hezky komorní. Myslím, že jediný problém je v tom, že dobré české filmy častou nenajdou diváky.

Kdy jste v sobě objevila herecký talent?

Herecké ambice jsem měla od malička. Neustále jsem prohlašovala, že chci být herečka a když to nevyjde tak zpěvačka. Byla jsem hodně extrovertní dítě a milovala jsem knihy a televizi. Nejvíc filmy kde hrály děti v mém věku. Naprosto jsem se do nich vžívala, a když jsem se na ně koukala, nebo si četla, nevnímala jsem okolí. Často jsem si s kamarády připravovala různá představení pro rodiče. Jednou nám do schránky přišel katalog z Tesca, kde byla moje stejně stará sestřenice jako modelka dětského oblečení a já poprosila tátu, ať mě zaregistruje do nějaké agentury. Měla jsem štěstí, protože mi vyšly hned první dva konkurzy - reklama na pojišťovnu a focení do časopisu. Myslím, že jsem byla jedno z mála dětí na castinzích, které to předvádění se na kameru opravdu bavilo, a bylo to asi taky tím, že jsem zájem natáčet projevila sama. Na nějaké období později jsem se přeci jen nechala svázat myšlenkou, že herectví je nejistá profese a začala jsem studovat gymnázium. Nebavilo mě to a díky dramatickému kroužku Mileny Klinecké jsem se odhodlala k tomu, zkusit přijímací zkoušky na konzervatoř.

"Někdy mi přijde, že uplatnění nezáleží tolik na talentu, jako na schopnosti se prodat a prosadit"

Jaké možnosti má mladá začínající herečka, studentka Pražské konzervatoře, při získávání filmových rolí?

Věřím tomu, že možnosti uplatnění jsou velké. Závisí to na hodně faktorech, škola je určitě jedině výhodou, ačkoliv práci nám nezprostředkovává. Filmové herectví je dost specifické a na konzervatoři se neučí. To kam se koukat a jak zvládat hraní s technickými připomínkami, jak si najít světlo, se naučíte jedině na natáčení. Je důležité na sobě pracovat. Já například špatně tančím, ale snažím se to zlepšit. Na druhou stranu mám velkou výhodu ve znalosti jazyků. Snažím se vždy udělat něco navíc, naučit se dabovat, věnuji se focení a základem je mít dobré portfolio, showreel a chodit na všechny nabízené konkurzy. Někdy mi přijde, že uplatnění nezáleží tolik na talentu, jako na schopnosti se prodat a prosadit. Všechno se to ještě učím.

Na jaké filmy s Vámi se můžeme v blízké době těšit?

V létě jsem pracovala na filmu Dvojníci s premiérou v únoru příštího roku, což byla zatím má největší příležitost, a také se objevím ve filmu České televize Hlas pro římského krále. Za měsíc má premiéru film Vánoční Kameňák. Epizodně se mihnu v seriálu Atentát, VIP Vraždy a ve filmu Masaryk. V Divadle Na Rejdišti hraji v představení Hanzpanoptikum a pod režií Lumíra Olšovského zkoušíme nový muzikál. Hraji také v dětském představení Kráska a Netvor. A zkouším jednu skvělou detektivní hru Umění vraždy s premiérou v lednu v Divadle V Řeznické.

Máte nějaké vysněné filmové či divadelní role, či herecké kolegy, se kterými byste si ráda zahrála? Máte nějaký herecký vzor či stanovený nějaký cíl, kterého byste chtěla jako herečka dosáhnout?

Moc bych si přála zahrát Julii ve hře podle románu Romeo, Julie a tma od J. Otčenáška a moc mě mrzí, že se dává přednost zahraničním hrám z tohoto období. Mám v pokoji filmovou klapku, kam si píši projekty, ve kterých bych chtěla hrát, taková moje nástěnka přání, která se mi už mnohokrát osvědčila. Chtěla bych víc dabovat a zkoušet v nějakém dobrém Pražském divadle. Přála bych si ještě dopilovat můj přízvuk v angličtině, zlepšit si francouzštinu a začít točit víc zahraničních projektů. Vysnění kolegové jsou Peter Capaldi, Adele Exarchopoulos, Benedict Cumberbatch, Eva Josefíková a Klára Issová. Profesním vzorem je mi kamarádka Anna Linhartová, která to má v hlavě výborně srovnané a umí mi dobře poradit. A také Jitka Schneiderová.

"Každý jsme měli možnost svobodné volby, já jsem si vybrala herectví i se všemi výhodami a úskalími a moc mě to baví"

Mnoho lidí má představu, že filmové herectví je jednou z nejjednodušších prací na světě. Prostě herce nalíčí maskérka, odříká se naučený dialog a všude je přítomný catering. Jak se liší realita od této představy? V čem jsou dle Vás úskalí hereckého života a jaký spatřujete rozdíl mezi filmovým a divadelním herectvím?

To je často předmětem hádek v mém okolí. Je třeba si uvědomit, že filmové herectví, je profese finančně velmi nejistá. Navíc v Česku nejsou mzdy herců tak pohádkové, jak se okolí může zdát. A to nemluvím o platu v divadlech. Natáčení je někdy velmi náročné, noční směny, zima, zmíněný catering je na hodně projektech nehrazený, neustále se učit něco nového (nedávno jsem se učila do reklamy mrskat 3 metrovým bičem :-D) a taky psychická náročnost. Děsivá je taky ta ztráta soukromí, kterou vidím u slavnějších herců. Jeden herec, se kterým jsem natáčela, se skoro celý den schovával, aby se nemusel fotit se stovkou fanoušků. Moji slavnější kamarádku fotograf sledoval přes celé Václavské náměstí. A peníze sice dostanete za pár dní práce, ale na konkurzech herec stráví někdy i několik hodin, další čas učením textů a často neplaceným zkoušením v divadle. Já mám největší problém se sebekritikou a přehnaným řešením vzhledu. Mám dny, kdy o sobě pochybuji a na casting se bojím jít kvůli špatné pleti nebo kvůli malé výšce. To si myslím, je to nejhorší, co by hodně lidí neustálo - časté odmítnutí. Člověk se nedozví důvod a místo toho aby si řekl, že se nehodil typově a přešel to, začne pochybovat o svém vzhledu a schopnostech. Každý jsme měli možnost svobodné volby, já jsem si vybrala herectví i se všemi výhodami a úskalími a moc mě to baví.

Na závěr se ještě na skok vraťme k Barbelu. Dne 20. listopadu se bude v Hradci Králové promítat od 22:30 v rámci festivalu nezávislých filmů Cinema Open. Přijedete se podívat? Proč by se lidé, kteří Barbelo ještě neviděli, na něj měli přijít podívat?

Do Hradce bych moc ráda jela, ale 20.11 mě odpoledne čeká vernisáž, kde budu mít scénické čtení a další den hraji dopoledne v U22 představení pro děti Kráska a Netvor. Pokud to nějak časově zvládnu, určitě dorazím. Myslím, že Barbelo je dobré vidět, není to film, o kterém po zhlédnutí nemusíte přemýšlet, a to je moc fajn. A pokud budu trochu patetická, všichni hledáme dokonalost a cena za ní je větší a větší. A právě o tom je Barbelo.

Děkuji Vám za vaše odpovědi a přeji mnoho štěstí a úspěchů jak ve Vaší herecké kariéře, tak v osobním životě.

Lukáš Koláček, Unitedfilm

Média