Tomáš Magnusek – Plním si své sny

Autor:

Pan Tomáš Magnusek je herec, režisér a producent, který u mnohých vyvolává opovržení, u jiných škodolibý úsměv a u někoho obdiv. My patříme k té třetí skupince. Ne snad proto, že bychom přijali všechny jeho filmy, ale proto, jakým stylem to dělá. Ročník 1984, povoláním učitel, bez jakýchkoliv zkušeností ve sféře filmu, se rozhodl plnit své sny. Takový filmový pankáč. Všechno se učí za pochodu, přes kritiky a nezdary jde stále za svým cílem. Nevadí mu udělat besedu za účasti herců ve vzdáleném koutě republiky, uspořádat víkendový kurz pro zájemce, na kterých si i vybere případné adepty na kompars. Nestydí se oslovit známé herce v důchodu, kteří dnes žijí téměř v zapomnění a obsadí je do svého filmu. Jeho projekty často tepou citlivá témata, kterým se jiní filmaři vyhýbají obloukem. Možná i proto si získává u herců respekt a do jeho nového projektu, seriálu Stopy života, na kterém pracuje s MUDr. Cimickým, se mu podařilo získat i taková jména, jako jsou Josef Abrhám, Libuše Šafránková nebo Ladislav Chudík. Bylo to právě během natáčení jednoho dílu, kdy si na nás udělal pan Magnusek čas.

"Hledám dražší profíky a daří se mi je nacházet."

 

Točíte výhradně v reálu, nikdy ve studiu. Je to z úsporných důvodů nebo si myslíte, že v reálu je větší pocit autenticity, takový neorealismus?

Určitě to druhé, tedy kvůli autentičnosti. Sice ve studiu nemusíte dávat pozor na každé letadlo, které nad vámi proletí, ale pro mě je reál lepší, vždycky se mi to víc vyplatilo.

Začal jste úplně od píky, bez filmařského vzdělání, takový samouk. Oceňujeme Vaše nadšení, zápal a touhu dokázat něco svojí cestou. Jaké to je, když pak přijde zklamání z nezájmu kin a diváků, drtivé kritiky? Povzbuzuje to touhu dokázat to nebo naopak to ubírá entusiasmus?

Když jsou ty kritiky takový, že se vám snaží ukázat, co jste udělal špatně, tak vás to povzbudí, protože vás to zajímá. Ale pokud je to takový boj jako „Kopněte si do svýho Magnuska“, tak to samozřejmě povzbuzující není. Ale všechny moje filmy se hrají v televizi a mají poměrně slušná čísla, takže z toho mám radost.

Postupujete krok po kroku kupředu tím, že se u dalšího filmu poučíte z chyb, ohlédnete se zpět a uvědomíte si omyly, nebo jdete tvrdošíjně svojí cestou, protože jste skálopevně přesvědčen, že tudy je cesta k úspěchu?

Každý projekt, který dělám, je originální, někdy je na něj víc času, někdy bohužel míň. Nicméně se snažím poučit se z těch chyb a čtu ty kritiky a čtu to, co dělám špatně a pokud je tam aspoň pět kritiků, kteří nepíšou o tom, že jsem tlustý prase z Náchoda, ale píší o tom, že neumím to a to, že v tomhle obraze jsem špatně pracoval s tím a s tím, že bych tam neměl mít tolik neherců, neměl bych používat sprostá slova, tak o tom přemýšlím a do dalších filmů to nezahrnuji.

Co chcete vlastně ve filmu dosáhnout? Vydělat peníze a točit úspěšné filmy pro diváky jako Zdeněk Troška, nebo se dotýkat ožehavých témat, kterých se ostatní bojí, protože je to finanční sebevražda?

Obojí. Pro mě ožehavá témata zatím nebyla finanční sebevražda. Teď dělám seriál Stopy života, který mě otevřel úplně jinou bránu, do světa televizního. Mám velkou radost z toho, že mám tu možnost dělat tak obrovský seriál s výborným obsazením. Je krásný, že si herce do tohoto projektu mohu také vybírat úplně sám.

Kritika málokdy co pochválí. Kdo je pro Vás ten upřímný kritik, na jehož slovo dáte a komu věříte, že jste natočil fakt blbost? Je on/ ona tou důležitou zpětnou vazbou, která Vás nasměruje správným směrem, žádné falešné plácáni po zádech „to bylo fakt super Tomáši“.

Věřím svoji rodině, která je ke mně upřímná, protože to jsou moji největší kritici. A taky kvalitní známí, který mi řeknou „tak hele, takhle ne“. A pak je i pár filmových kritiků, které když čtu, tak si říkám „v tomhle má absolutní pravdu“.

Co je pro Vás, jako tvůrce, podstatnější, natočit film s ožehavým tématem, který uspokojí Vaší uměleckou touhu, ale přijde na něj 10 000 lidí nebo natočit přihlouplou komedii a pak pár sequelů, na které přijde konzumní publikum o síle 700 000 lidí a Vás finančně zajistí?

Víte, na obou těch variantách je něco. Tady mají vznikat a také vznikají filmy pro všechny diváky. Já znám spoustu vysokoškoláků, kteří šli na rádoby potrhlou komedii, bavili se, odešli a řekli, že si odpočali. To tak prostě je. Pak znám řadu lidí, kteří by na to prostě nešli a hrozně rádi půjdou na jiný film. Nechť každý jde, na co chce a nechť tady vznikají všechny druhy filmů. To, že se tím udává určitý směr kultury a že víc lidí přijde na ten či onen projekt může částečně svědčit o tom publiku. Ale pokud jsou lidi naladěni chodit na takovéhle filmy, tak ať na ně chodí a těch 700 000 lidí přijde do kina a pak bude spokojeno, tak proč ne. Jestli mají filmoví kritici pocit, že ty filmy nebo televizní projekty čím dál víc tu kulturu shazují, a mimochodem o mně stále říkají, že ji dávám stále níž a níž, tak nás musejí zakázat nebo postřílet.

Děláte pořád se stejnými lidmi, nebo je postupně nahrazujete kvalitativně lepšími, i když možná dražšími lidmi? Hledáte profíky nebo nadšené amatéry, kteří by přinesli jiný pohled, ale ve filmu je znát jejich nezkušenost?

Hledám dražší profíky a daří se mi je nacházet.

 

"Myslím, že určité autory tento stát podporuje velmi dobře."

 

Je nějaká hranice, kdy se film považuje za úspěch nebo už za propadák? Je to dané poměrem nákladů a zisku nebo počtem diváků, kteří jej zhlédnou?

Já nevím, já to vidím podle sebe, protože se musím snažit na ten daný projekt vydělat dřív, než půjde do kin. Nemůžu sázet na to, kolik lidí přijde do kina. Snažím se zajistit partnery pro ten film tak, aby za to dostali kvalitní reklamu. Vím, že to asi dvakrát nedopadlo dobře, nicméně se snažím, abychom to, co jsme lidem slíbili, aby to také dostali a aby, když ten film jde v televizi, aby ta jejich reklama byla vidět. A já díky tomu získal finanční prostředky na ten projekt a nespoléhal se jen na to, kolik lidí přijde do kina, protože situace v kinech se nelepší.

Kde a kdy se ve Vás zrodila touha po filmové tvorbě?

Někdy v roce 2009, protože jsem chtěl natočit film o starých lidech, což se povedlo.

Podporuje podle Vás u nás stát dostatečně film?

Já si myslím, že určité autory tento stát podporuje velmi dobře.

Můžete poodhalit zdroje financování Vašich filmů? Je to financováno ze soukromého sektoru nebo jste i pochodil u Státního fondu pro rozvoj kinematografie?

Já jsem u Státního fondu nepochodil, ale také nežádal. Můj kamarád, který má velmi dobrý scénář a který několik význačných filmových odborníků označilo za výborný projekt, tak nedostal finanční prostředky jenom proto, že dělal na trilogii Bastardi koproducenta. V tom posudku, co dostal, je to dokonce i zmíněné. Mě to prostě šokuje a vadí mi to, a když on nic nedostane, tak by mě zajímalo, co bych asi tak dostal já. Je ale pravda, že jsem to nezkoušel.

Pocházíte z Náchoda, Vaše filmy se točí v okolí. Přinesl Vám tento záměr nějaké výhody, či spíše nevýhody?

Lidi mě tady podporují, já jsem za to hrozně rád. Já jsem v tomto regionu rád, rád tu točím a mám tu spoustu přátel. Jsou tu samozřejmě lidi, který jsou naštvaný, že tady pořád Magnusek točí, ale to je v pořádku. Dokud budu mít v tom regionu oporu, tak tady budu i pracovat.

Občas Vás někdo nařkne, že natáčíte amatérské filmy. Jak berete osobně takové označení?

Velmi špatně, zvláště když vidím něco, co stálo 40 miliónů a ten rozdíl se mi nezdá až tak velký.

Co si představujete pod pojmem amatérský filmař?

Já nic, já myslím, že amatér je nadšenec. Amatérský filmař je někdo, kdo za to nedostane žádný peníze.

Je o Vás známo, že podporujete mladé filmaře a nezávislé filmy. Co Vás nejvíce motivuje pomáhat těmto tvůrcům?

Oni mají také sny, jako já, no a já jim dám peníze na to, aby si je splnili. Něco už jsme udělali, i když nejsem žádný milionář. Já toho k životu moc nepotřebuji. Mám spolehlivé auto, baráček, kde bydlím s rodinou. Dovolený nepotřebuji a na žádný nejezdím, nekupuji si drahé oblečení, ani drahá auta, takže mi něco z toho, co vydělám, zbude. Jediné co si kupuji, jsou figurky z Lega, mám jich už hrozně moc, ale těch taky nevychází milion ročně. Takže všichni, kdo si chtějí zahrát v mém filmu, nechť pošlou figurky z Lega na moji adresu, protože se to už osvědčilo /smích/.

 

"Pořád musím někomu něco dokazovat"

 

Narazil jste na to, že nemáte klasické filmové vzdělání? Někdo Vám to někdy vytkl?

Teď mi to vytkl jeden člověk, který se mnou spolupracoval. Rok mu to nevadilo a teď najednou ano a to jenom proto, že jsem mu vytkl věci, které se mu všichni báli říct, a mě to mrzelo.

Dneska natáčíte s takovou legendou jako je pan Abrhám. Přehráváte mu scény, které chcete, aby zahrál, nebo máte vůči němu respekt a nedovolil byste si to, protože nemáte filmové vzdělání a on už toho tolik dokázal?

Já mám respekt ke všem. Já mám jasnou představu, jak chci, aby to vypadalo. Já nemám to vzdělání a nedokážu technicky vysvětlit, jaký světlo má kde svítit, ale mám představu, jak by ten obraz měl vypadat a jak chci, aby ten herec hrál. Já jsem natočil pilotní díl k novému seriálu Stopy života a má to dobré hodnocení, což mě překvapilo a potěšilo. Je kupa lidí, kteří mě kritizovali a teď říkali „tohle se ti povedlo, jakoby to ani nebylo od Magnuska“. Do toho projektu jsem zapojil spoustu osobností, které se mnou nikdy nedělali. Ba dokonce i těch, kteří mě kritizovali. Kameru dělá třeba Vladimír Holomek, legenda mezi českými kameramany a Tomáš Drdácký, který se mnou nikdy nepracoval. Scénář píše MUDr. Cimický a hrají tady opravdu kvalitní herci a já jsem rád. Učím se i od nich, i když mám jasnou představu, protože mi třeba řeknou: „Hele, takhle by to vypadalo líp“, ukážou mi to a já uznám, že to je pravda. Já sice těm lidem předehrávám, ale nikdy se nad ně nepovyšuji, protože mám před nimi respekt. Někdy vás ty lidi zklamou, to je jasná věc, protože někteří se chovají zvláštně. Já si sice o sobě přečtu takový hnusy, ale myslím se, že se chovám k lidem slušně.

Když byste se ohlédl těch pár let, co točíte, zpátky, jak byste zhodnotil pokrok filmaře Tomáše Magnuska?

Já bych to nehodnotil, já bych to nechal na lidech. Až ten seriál půjde v televizi, až půjde do kin celovečerní film Kluci z hor, který už opravdu dělá úplně jiná parta lidí. Říkám si, že teď už to dělám s lidmi, kteří drží v ruce České lvi a chci slyšet i jejich názory, jestli jsem opravdu takový debil nebo ne. Takže až tyhle projekty proběhnou, tak počkám, jak to zhodnotí ostatní, jestli už jsem někam postoupil nebo jestli jsem pořád „ten Magnusek“.

Máte pocit, že bojujete s větrnými mlýny a že musíte pořád někomu něco dokazovat?

Ano, pořád musím někomu něco dokazovat a to i přesto, že jsou věci, o kterých jsem řekl, že bych je udělal jinak. Jako bych jednou dostal nálepku a pořád musím někomu dokazovat, že takový nejsem.

Média