Rocky mi změnil život, přiznává Jan Votýpka

Autor:

Jan „Super 8“ Votýpka. Jeden z mála pionýrů fotochemického procesu mezi nezávislými tvůrci. V době, kdy všichni podléhají pohodlnosti digitálu, vyvíjí tento umělec úsilí, aby svoje myšlenky zhmotnil na úzký film s perforací a dokázal nesmrtelnost a výhody celluloidu. Absolvent staré filmové zlínské školy, boxer, občasný fotomodel a nadějný filmař, který na sebe nedávno upozornil thrillerovým akčním trailerem na neexistující film. To je Jan Votýpka, který tvrdí, že film Rocky mu změnil život. Přijměte rozhovor s tímto sympatickým a zajímavým člověkem.

Rocky mě ovlivnil svojí životní filozofií a Pulp Fiction filmařsky

Honzo, řekněte nám něco o sobě. Odkud pocházíte, jak jste se dostal k filmu a co momentálně děláte?

Narodil jsem se v Kroměříži, ale prakticky celý život bydlím v Brně. K filmu jsem asi tíhnul od malička, i když jsem to nevěděl do té doby, než jsem shlédl v televizi prvního Rockyho. Ten film a ta postava mi navždycky změnili život. Začal jsem boxovat a nejdřív jsem si myslel, že musím být taky mistr světa, než jsem o dva roky později viděl Pulp Fiction. Totálně mě to dostalo. V tu chvíli jsem pochopil, jaký může mit film na člověka vliv a že chci být filmař. Rocky mě ovlivnil svojí životní filozofií a Pulp Fiction filmařsky. V té samé době mě ale natrvalo pobláznily i filmy Martina Scorseseho, Roberta Rodrigueze, Michaela Baye, Tonyho Scotta a dalších. Momentálně se ale živím jako projekční v Cinema City.

Jak vzpomínáte na původní VOŠku ve Zlíně?

Byly to fajn časy. Odjel jsem z Brna a byl jsem vyděšený a naivní student, co nemá žádné starosti. I když se přiznám, že mi Zlín jako město nikdy nepřirostl k srdci, na to období vzpomínám rád.

Co vás vede k natáčení akčních filmů? V tuzemsku je to dost okrajový žánr na který všichni koukají skrz prsty. 

Před Opicí jsem natočil krátký film Krvavá zásilka (hlavní trojroli hraje můj bratr Jakub), což je spíš konverzačka a také jsem natočil černobílý dokument Hard Art. Nevyhraňuji se speciálně na jeden žánr a Pan opice je udělaný tímto způsobem proto, aby měl trailer našlapané tempo a zaujal. Navíc bych neřekl, že je Pan opice čistě akční film. Spíš akční thriller. To, že jsou u nás tyto a další žánry tuzemskými tvůrci opomíjeny je určitě k zamyšlení, ale právě proto je potřeba se snažit vydávat jiným směrem. Na druhou stranu, já jsem se nikdy neodkazoval k české kinematografii. Proto se také Opice odehrává někde na americkém venkově a je natočena celá v angličtině.

Řekněte nám, jak se nápad na Pana opici zrodil, kde jste se případně inspiroval a jak dlouho natáčení trvalo?

Jednou jsem bráchovi ze srandy na Vánoce koupil gumovou masku opice. O pár let později sedím s kamarádem Alešem Jánou v kině, kde jsme tehdy pracovali jako promítači, a přemýšlíme, že si každý koupíme jednu kazetu super osmičky a jen tak něco natočíme. Napadlo mě, že by si Aleš mohl nasadit masku opice, co jsem dal bráchovi, jet v autě, a já ho přitom natočím. Postupně mi v hlavě začal vznikat celý námět, až z toho vzešel Pan opice. Samotné natáčení se pak pod vlivem různých okolností rozvleklo do asi třech měsíců.

Hrajete i vy ve filmu, či jste stál jen za kamerou?

Ve filmu hraju šerifa, který spolu se svým zástupcem nahání Pana opici. Toho si zahrál brácha

Jel jsem už moc rychle a věděl jsem, že to neubrzdím, takže abych se nenaboural do natáčecího auta, strhl jsem to ze silnice a narazil bez pásů

Co se přesně při natáčení stalo, že jste strávil měsíc v nemocnici?

V posledním dlouhém záběru, kde jako šerif jedu za Opicí a střílím po něm, jsem se vyboural. Autu, které jsem řídil, ve skutečnosti brzdilo jen jedno kolo a to ještě špatně. Rozjeli jsme se skoro na 100km/h, aby to vypadalo dobře. Před námi jelo auto, co nás točilo. Jenže jsem jel už moc rychle a věděl jsem, že to neubrzdím, takže abych se nenaboural do natáčecího auta, strhl jsem to ze silnice a narazil bez pásů, čelně do betonového přejezdu mezi polem a silnicí. Nebyl vidět, protože byl zakrytý trávou. Auto udělalo ve vzduchu salto a dopadlo na bok. Zázrakem jsem to přežil a vyváznul jen s rozraženou nohou a naštípnutou holenní kostí. Ležel jsem pak týden v nemocnici a další asi 3 týdny jsem prakticky nemohl chodit, takže se na tu dobu natáčení muselo zastavit. A i když tohle bylo nejhorší, tak prakticky celé natáčení nás stíhal jeden problém za druhým a v podstatě každý den jsme se pohybovali na hraně zákona. Velké poděkování si proto zaslouží kamarád Aleš Jána a můj brácha Jakub, kteří šli do toho šílenství se mnou.

Rozhodl jste se trailer natočit na filmovou surovinu, Super 8mm. Jakou kameru jste použil, jaký materiál? Kolik metrů, respektive minut čítal hrubý materiál?

Točili jsme na kameru Canon 814 xl electronic. Koupil jsem ji na Aukru za 250 korun, což bylo neuvěřitelné štěstí, protože normálně taková kamera stojí klidně i 10 000,-. Včetně zkušebních záběrů jsme vytočili asi 25 min hrubého materiálu a točili jsme rychlostí 18fps na film Kodak Ektachrome 100D, který už se dnes nevyrábí.

Posledních pár let se tento formát (S8) opět dostává do širšího povědomí

Dokážete vyčíslit, kolik natáčení na celluloid spolklo nákladů? Surovina, vyvolání? Není už s vyvoláním filmů této úzké šíře problém?

Rozpočet filmu byl 52 000 korun. Natáčení na filmový materiál, vyvolávání a skenování, spolklo minimálně polovinu, možná i tři čtvrtiny rozpočtu. Je to velice náročný a nákladný proces. Ale posledních pár let se tento formát opět dostává do širšího povědomí a dnes opět není problém sehnat nejrůznější typy filmů, kamer a veškerého vybavení k natáčení na S8. U nás to bohužel není a nejspíš ani nebude aktuální, ale např. v Německu, nebo USA existují celé firmy a společnosti, které se na tuto problematikou přímo specializují.

Jakým způsobem jste pozitivní materiál dostal do střižny? Reprodukcí přes kameru či naskenováním?

Filmový pozitiv jsme poslali do Ameriky, kde ho okýnko po okýnku oskenovali do rozlišení 2K a následně převedli do FULL HD formátu, se kterým jsem pak pracoval ve střižně.

24 snímků za vteřinu na filmovém pásu, políčko po políčku, jsou nahrazeny daty na disku. Kouzlo je pryč

Co pro vás natáčení na film znamená? Proč jste nesáhl například po levné zrcadlovce a nepřidával filmové zrno a filtry dodatečně? Oceňujeme, že se digitálu bráníte.  Prozradíte z jakého důvodu?

Natáčením na digital se ztrácí všechno to, čím film je, byl a bude. 24 snímků za vteřinu na filmovém pásu, políčko po políčku, jsou nahrazeny daty na disku. Kouzlo je pryč. Okamžitě poznáte ten rozdíl mezi krásným živým filmem a mrtvým digitálem. A žádným trikem v postprodukci nikdy nemůžete nahradit pravý film. Ne nadarmo zůstali filmaři jako Christopher Nolan, Martin Scorsese, Quentin Tarantino a spousta dalších, věrni filmovému materiálu. A nejen to. Společně bojují proti jeho zániku a i díky nim se udržuje výroba filmu stále při životě.

Hodně autenticky působí zvuková stopa, tu jste si celou vyrobil dodatečně? Bylo složité najít vhodný hlas k typickému americkému foršpánu? Jaké metody analogové degradace zvuku jste použil?

Filmová stopa je od prvního do posledního zvuku kompletně vytvořena v postprodukci – digitálně. Rval jsem si u toho vlasy, aby byl zvuk autentický a přesně seděl k obrazu. Vyvažování, balancování úrovní a všech složek celé zvukové stopy zabraly víc, než střih a digitální postprodukce filmu. Pokud jde o hlas vypravěče, tak to jsou vytáhnuté a smíchané úryvky ze starých trailerů.

Určitě je těžké dnes zaujmout a to nejen novináře, ale kohokoliv. Trh je přehlcen a člověk se v tom začíná ztrácet

Pan opice se dostal na mnohé festivaly? Můžete nám přesněji objasnit, kde všude trailer zaujal?

Bohužel si asi nevzpomenu na všechny, ale trailer byl např festivalu Mladá kamera Uničov, kde obsadil druhé místo, na festivalu B16, Festivalu Otrlého diváka v Praze a Brně a dalších. Jel také v mnoha českých kinech jako předfilm, nebo spolu s regulérními upoutávkami. Vysílali ho na Prima Cool v pořadu Shorts atd.

Máme radost, že váš smyšlený trailer na neexistující film zaujal veřejnost i novináře, dokonce samotnou Mirku Spáčilovou. Jak je těžké dnes novináře zaujmout? Co byste případně  poradil ostatním nezávislým tvůrcům, jak postupovat, aby jejich filmy zaujali podobně jako váš?

Určitě je těžké dnes zaujmout a to nejen novináře, ale kohokoliv. Trh je přehlcen a člověk se v tom začíná ztrácet. Čili je asi potřeba přijít s něčím „originálním“. A nezávislých trailerů na fiktivní filmy o opičím psychopatovi, natočených v angličtině na S8, které navíc běží v kinech před celovečeráky, tady moc není. V případě Pana opice jsem postupoval stejným způsobem, jako před lety s Krvavou zásilkou. Obeslal jsem kina, jestli by o film neměla zájem. A díky tomu, že jde v podstatě o trailer, který trvá 3 minuty, jsou zde větší šance na jeho využití.

Na databázi ČSFD si vede Pan opice skvěle. Jen nás zaráží, že je tam popis amatérský film? Nejste přece amatérský filmař? Jak vy se sám berete?

Ten popisek „amatérský film“ tam přidal někdo z redakce ČSFD. Ale je to spíš myšleno tak, že nejde o regulérní profi film, který je například nějak oficiálně financován a byl natočen za účelem komerčního využití. Minimálně film nevznikal za podmínek, jaké mají profesionální filmaři. Je to opravdu dělané „na koleně“, ve třech lidech. Co se týče mě, filmem se bohužel zatím pravidelně neživím, ale pracuji na tom.

Jak hodnotíte úroveň současných českých komerčních filmů? Nechybí vám větší pestrost a troufalost?

Nejsem v pozici, abych nějak veřejně hodnotil jak české filmy, tak jakékoliv jiné. Vlastně ani nemohu, protože už českou kinematografii delší dobu prakticky nesleduji. A to možná právě z těch důvodů, na které se ptáte. Určitě se tím nechci nikoho dotknout, jen mi zkrátka současný český film a jeho problematika moc neříká. Nejlepší českým filmem je pro mě S čerty nejsou žerty a z posledních let se mi líbily např. Kobry a užovky od Honzy Prušinovského.

Pan opice nebyl dělaný za účelem vzniku celovečeráku. Spíš jsem si chtěl natočit „vstupenku“ do světa profesionálního filmu

Do jaké míry je reálné, že Pan opice vznikne v celovečerní verzi? Pokud o tom uvažujete, kde by jste na film případně sháněl peníze? Myslíte si, že by vám pomohl Fond kinematografie? Našel by tento typ filmu u nás v kinech své diváky?

Pan opice nebyl dělaný za účelem vzniku celovečeráku. Spíš jsem si chtěl natočit „vstupenku“ do světa profesionálního filmu. Ukázat, co umím, nebo neumím. Momentálně nemám ani scénář, jen několik nápadů, které by případně mohly na tento námět navazovat. Jak to tedy s Panem opicí bude dál, ukáže až čas. Každopádně o celovečerní verzi uvažuji víc, než na začátku. Nemyslím si ale, že by fond české kinematografie na něco takového přispěl. Spíš bych to viděl na soukromé dotace, nebo fundraising. A jestli by na to diváci u nás šli? Když by byl film dobrý a udělala se dobrá, originální a fungující propagace, proč ne?

Prozradím na vás, že jste stál fotomodelem, udržujete se ve slušné fyzické kondici, máte rád bojové sporty. Netoužil jste se prosadit i před kamerou? Respektive, nemáte v šuplíku autorský akční projekt, kde by jste využil všech vašich předností?

Dřív jsem o hraní uvažoval, ale moje místo je za kamerou. Potřebuju vidět, co se děje skrz hledáček kamery, jinak jsem nesvůj. Klidně si zase rád střihnu nějakou vedlejší roli, nebo režisérské cameo, ale do složitějších rolí bych se nepouštěl. To, že sportuji, nijak nesouvisí s mou touhou stát před kamerou, nebo za ní. Věřím, že je dobré být připravený na cokoli a to jak fyzicky, tak psychicky.

V roce 2013 jste se účastnil Československo má talent. V jaké roli? Co jste si z pozadí soutěže jako filmař odnesl za dojmy?

Vlastně jsem se talentů zúčastnil hned tři roky po sobě (2011,2012,2013) a to jako člen týmu rekvizitářů. Naše práce byla připravit scénu pro účinkující. Celý štáb funguje jako perfektně promazaný stroj. Všichni jsou naprosto profesionální, soustředění a pracuje se ve vysokém nasazení. S filmem to má ale společného jen málo. Je to spíš taková továrna na jednorázovou zábavu s předem danou šablonou. Byla to ale skvělá zkušenost a hlavně jsem tam potkal spoustu fajn lidí, včetně Lucie Bílé, pro kterou jsem nedávno dokončil videoklip z turné s Arakainem.

 

 

 

 

 

 

Média