Progresivní tvůrce Martin Doležal

Autor:

Píše se rok 2006. Čtyřiadvacetiletý Martin se právě se svou mladou skupinou Taranis film pokouší o nezávislý středometrážní filmový počin Stíny Abadanu, který na svou dobu má bezkonkurenční výpravu. Válečný sci-fi snímek nemá na růžích ustláno, ale dokázal povstat z popela a naznačit nový odvážný směr budoucího svobodného filmu. Již tam scénárista, režisér a kameraman v jednom prokazoval specifický autorský přístup, cit pro zajímavé tváře před kamerou či svou záběrovou vynalézavost a profesní univerzálnost. Ano, jeho filmová tvorba do dnešní podoby vykrystalizovala zejména ze zacílení na snímky s válečnou tématikou, případně jejich parodií. Ale tato škatulka už dnes není pravdivá a Martin Doležal je vyzrálým a neodmyslitelným zástupcem nové, zejména žánrové vlny nezávislého filmu. On sám stále akurátně vzhlíží k neposkvrněným ideálům nekomerčního filmu jako ctěný ambasador „amator,“ nelichotivě však dodává, že tento druh filmu nemá adekvátní prostor a stejně jako ostatní si přeje, aby se z nezájmu vymanil. To je dnes čtyřiatřicetiletý pražský tvůrce, profesí ekonom, Martin Doležal.

Martin Doležal citace

Martine, jste stálice kvalitního autorského nezávislého filmu u nás. Film od filmu se zlepšujete. Do filmu a vybavení jste ochoten dát mnoho času i peněz. Řekněte nám, upřímně, neštve vás jistá odtrženost profesionální a nezávislé filmové sféry?

Tak určitě člověka trochu mrzí to, že amatérský film má mediálně velmi málo prostoru. Na druhou stranu chápu jisté předsudky a nejistotu v tomto směru. Myslím, že prakticky neexistuje formát, který by publiku, laickému i profesionálnímu, systematicky prezentoval skutečně kvalitní díla amatérského filmu tak, aby tuto tvorbu mohl kdokoliv vnímat vážně a dát jí ten prostor. V té záplavě neumělých a začátečnických děl se tak pozornosti dostanou jen opravdové výjimky, které musí většinou bojovat samy za sebe. Nepřidává tomu ani dost nevyrovnaná úroveň soutěží amatérského filmu. Je to tedy celkem začarovaný kruh.

Hodně jsem se trápil s jedním utopickým scénářem celovečerního filmu

Pokud je nám známo, filmem se neživíte. Přesto dokážete natočit vynikající filmy, které by z fleku mohly být na českých obrazovkách. Máte nějakou zkušenost.? Přišla nějaká nabídka, či jste se pokoušel filmy nabídnout?

Víceméně ani jedno. Za prvé jsem k sobě zatím dost kritický a nemyslím si, že tvořím v podmínkách a s nápady, kde bych měl výsledné snímky někomu nabízet, navíc poslední dobou není produkce naší skupiny tak pravidelná, abych byl považován za nějakého příliš aktivního filmaře. Pozadí je sice trochu jiné a hodně jsem se trápil s jedním utopickým scénářem celovečerního filmu, ale fakt je, že jeden krátký film za rok, dva, je velmi málo, o udržení si nějaké základny diváků nemluvě. To bych rád změnil, a tak po  premiéře Deliria chystáme další jednohubku  a další natáčení jsou v poměrně brzkém plánu.

Jaký máte názor na médium veřejné služby, Českou televizi. Neměla by ze zákona také přijímat nezávislou nekomerční tvorbu, třeba jako je tomu u studentských filmů?

To už trochu navazuje na předchozí. Studentský film je ve své podstatě takový pre-profesiální film, tam už se očekává talent, dramaturgie ze strany školy, zázemí, určitá laťka je přednastavená. K tomu jde i o určité gesto podpory začínajících profesionálů. I tak si nemyslím, že by to bylo s podporou studentských filmů nějak slavné, pokud pominu popůlnoční pásma studentských filmů, nevybavuji si nějaký další větší prostor, který by studenti dostávali.

Amatér si musí probít cestu většinou sólově, to už je smutný fakt. S rozvojem dostupnosti filmařského vybavení je o to těžší nalézt mezi záplavou amatérské produkce něco, na co by se zvládl dívat i klasický televizní divák. Bylo by sice krásné, kdyby měli amatéři více prostoru, ale otrávené publikum asi není ta pravá cesta, jak se snažit protlačit amatérský film širší veřejnosti. Chce to nějaký mezičlánek, který by vyfiltroval vhodnou produkci a dokázal jí „prodat“ jakékoliv vhodné formě distribuce. Potenciál tam je.

Vždycky bylo „rozumnější“ udělat něco jiného, než se vrhnout do filmu naplno

Dolezal Martin 1Pokud máme správné informace. Jste ryzí autodidakt, samouk. Proč jste neuvažoval o filmové škole?

Začalo to touhu být hrdinou akčních filmů, pokračovalo diktafonem s „rozhlasovými hrami“, končilo první kamerou a zotročením rodinných příslušníků, tak nějak jsem začínal. A zrovna v té době jsem se asi dvakrát hlásil na FAMU. Pochopitelně jsem se nedostal ani do druhého kola, stříhal jsem ještě rovnou v kameře, neměl jsem v ničem jasno, všechno bylo dělané na koleni a k tomu fantasy povídky v povinných pracích. Pak jsem se dostal na vysokou a bylo rozumnější dostudovat. Vlastně vždycky bylo „rozumnější“ udělat něco jiného, než se vrhnout do filmu naplno.

Taranis, takový keltský Zeus

Když se podíváme hodně dozadu, objevíme tam někde založení vaší skupiny Taranis film. Jak moc se vaše sestava obměnila. Co zůstalo z těch prvotních ideálů? Nevzala vám ta drsná realita poněkud na iluzích? A co vůbec Taranis film přesně znamená?

Jak to u amatérského filmu bývá, většinou se tým tvoří okolo iniciativního jedince. Byť jsem se snažil vytvořit si stabilní tým, život utíká, lidé dospívají a s tím se mění i životní priority, takže to není snadné. Tým se tedy hodně mění, ale o to příjemnější jsou občasná opětovná setkání před kamerou i mimo ní. Ale samozřejmě jsou i pravidelnější stálice, s bratrem jsem začínal a ještě teď jej občas před kameru dostanu, což už je takový malý zázrak, Jakub Hruška se také vrací už nějakých jedenáct let. Co se týká kreativních spolupracovníků, tam je to složitější, už v základu se těžko hledají. Nejjednodušší je spojit se s jiným amatérským filmařem. Ale i v rámci našeho týmu je to teď docela slibné. To ale mluvím o fázi od roku 2005, který byl svým způsobem přelomový díky Stínům Abadanu. Do té doby byl Taranis Film v podstatě jen rodinný podnik.

Ideály a drsná realita... realita není drsná, naopak je výrazně víc možností než dřív, na druhou stranu ale člověk musí mnohem víc bojovat, aby se zviditelnil. Určité počáteční iluze byly, ale ty pokud kdy ztroskotaly, tak spíš z onoho „rozumu“ nebo že se člověk věci nevěnoval naplno, než že by něco nešlo. Dneska jde všechno, stačí jen zahodit výmluvy a trochu riskovat.

Co se názvu týká, hodně jsem se kdysi zajímal o keltskou historii a mytologii, takže Taranis, takový keltský Zeus, mi přišel jako šikovný název.

Martin Doležal verticalJako nezkušení jsme tehdy natočili film, který nám dal zatraceně hodně zkušeností

Tenkrát nás všechny mile šokoval váš velkofilm Stíny Abadanu, tam jste si museli sáhnout na dno, že? Jak po letech hodnotíte tento film a co vám přinesl za zkušenost, co vám třeba ukázal, že tudy cesta nevede?

Někoho šokoval mile, někoho nemile. Upřímně, s odstupem času považuji za zázrak, že se ten film podařilo dotáhnout do konce – byl to onehdy první film, s kterým jsem se vydal mimo „rodinný podnik“, polovinu hlavních herců jsem viděl poprvé v první den natáčení, nakonec těch dní bylo, myslím, něco přes 10, točilo se 2,5 roku, z toho rok postprodukce, kde se i komplet předělala zvuková stopa. Mezitím jsme v pauzách natočili v podobné sestavě i několik dalších, výrazně kratších filmů, startovala série Vojín Arahos.

Takže jak to shrnout, byla to obrovská zkušenost, velmi příjemná spolupráce se všemi zúčastněnými, dali jsme do toho všechno. Jako nezkušení jsme tehdy natočili film, který nám dal zatraceně hodně zkušeností. Bez ohledu na výsledek, který má mnohé slabiny a zvlášť ze strany scénáře by bylo i v daných podmínkách co zlepšovat, to stálo za to. A pořád se na film rád podívám, baví mě, navíc mě dal dohromady se spoustou super lidí, s kterými se vídám dodnes.

Prozraďte čtenářům, jaké role z široké palety funkcí zastáváte? Které tvůrčí složky vás naplňují nejvíce?

Mám rád určité stránky plně pod kontrolou, proto kromě režie bych se obtížně odtrhnul i od kamery, obrazová stránka je pro mě klíčová. Jsem i amatérským hudebníkem, takže skládat hudbu mě baví a rád jejím prostřednictvím ovládám i emocionální rovinu filmu. Na hudbě ale nemám problém spolupracovat nebo se nechám nahradit někým, kdo v daném žánru podá výrazně lepší výsledky. Většinu zbývající postprodukce mám na bedrech už tak nějak vylučovací metodou. Ale třeba po stránce digitálních efektů, tam se tým během posledních let rozrostl a možnosti jsou někde jinde, jen je pořádně využít.

Takže kamera a hudba s režijním vedením a kontrolou, to je pro mě stěžejní. Uznávám, že některé kombinace funkcí nejsou na place zrovna dvakrát efektivní.

Jeden čas jste se objevoval po boku Ondřej Martince (dříve Hejny). Na čem jste spolu dělali a proč z další spolupráce sešlo? Vypadalo to jako zajímavý tandem.

Jestli si dobře vzpomínám, oslovil mě během natáčení Andělů na kolejích, filmu, z kterého se vyklubal jeden z nejlepších amatérských počinů vůbec. Ondra jde do všeho naplno, to na něm oceňuji. Na několika projektech jsem mu rovněž pomáhal s kamerou, to byla dobrá zkušenost a první kontakt s prací s optikou (DOF adaptérem). Jsme každopádně oba autorské typy, které chtějí mít věci pod kontrolou, navíc s trochu rozdílným pohledem na svět. Někdy to fungovalo, jindy o něco méně, ale vždycky jsme to ustáli. Ondra už se teď každopádně posunul o něco dál a amatérské filmy netočí. Takže současný stav je asi kombinací vzdálenosti Praha - Hradec, jiného zaměření a možná i těch trochu rozdílných osobností. Ale kdo ví, co bude.

Rád bych vrátil původní význam slovu „amatérský“

Jak vy se osobně charakterizujete, nezávislý, neprofesionální?

Rád bych vrátil původní význam slovu „amatérský“, proto ho používám přednostně, to totiž vystihuje vše dohromady. Nezávislý jsem, ani se filmem neživím, bohužel „amatér“ zatím nemá takový zvuk.

Chtěl jste proniknout do profesionálního filmu, nebo si vážíte volnosti v nezávislé tvorbě?

Byl to určitý cíl... cokoliv dodávat by ale byly jen výmluvy. Každopádně tvorbu bez určitého poměru volnosti a kreativity si nedovedu představit.

Chybí nápady, v tom se komerční i  nekomerční kinematografie neliší

Je potřeba podle vás něco udělat se systémem naší komerční a nekomerční kinematografie? Co vám jako ambicióznímu tvůrci chybí nejvíce?

Myslím, že nic jiného než systém poptávky a nabídky nemůže dlouhodobě fungovat. Amatérští tvůrci dnes mají mnohem dostupnější profesionální techniku, umí jí ovládat, chybí ale nápady, v tom se komerční i nekomerční kinematografie neliší. Až se zlepší úroveň a prestiž amatérských filmových festivalů a jiných prostředků propagace této tvorby, pak se tyhle dvě sféry v očích veřejnosti možná přiblíží a amatérský film si u diváků najde své místo. K tomu třeba divák zjistí, že amatérský film je mnohem flexibilnější a vstřícnější a může i díky crowdfundigu ve výsledku poptávku publika uspokojit lépe. Těžko říct.

Znáte velmi dobře prostředí filmových soutěží, které dost často jedou podle desítky let zajetého modelu. Myslíte si, že je to do budoucna ještě únosné? Penzisté, či naopak začátečníci, projekce autoři autorům, absence diváků, uzavřený svět hodnocení.

Každý můj film za posledních 10 let dostal jednu nebo více cen na festivalech amatérského filmu, i procentuální úspěšnost by byla dost vysoká. Kde jeden film neuspěl, uspěl jiný jiného tématu. Tím chci ale říct, že úspěch na amatérských soutěžích dnes příliš neznamená, cenu má maximálně nějaká z prestižnějších soutěží a i tam se člověk občas podivuje, jaké snímky vítězí. Tady je důležité se zamyslet nad tím, zda oceňujeme zapáleného snaživce s „hřejivým“ tématem, abychom ho podpořili a on si mohl dál hrát, nebo chceme vyzdvihnout výjimečná díla, na která tímto způsobem upozorníme laickou veřejnost. Mnoho festivalů nemá větší ambice, ale je třeba se tak i prezentovat. Na festivalech pak vítězí veškerá sorta snímků a laickému publiku chybí nějaká ucelená představa o výraznějších tvůrcích. Navíc na mnoha festivalech chybí předvýběr, což festival automaticky odsuzuje právě k projekci autorů autorům, protože na podobnou sestavu filmů nikdo jiný nepřijde, divák se chce alespoň trochu kvalitně bavit.

Dolezal Martin 2Rozdíl mezi starší generací organizátorů a mladými nadšenci je také propastný, asi stejně jako u mladého fanouška Star Wars a postaršího obdivovatele National Geographic, těžko najdou společnou řeč i představu o programu festivalu. Patrně největší rozdíl v přístupu je v tom, že jedni vyznávají zejména dokumentární film, druzí ten hraný. Možná kdyby se dělily festivaly v tomto směru, obě generace organizátorů i tvůrců by se sblížily, protože dokumentarista často opovrhuje fikcí a dravostí hraného filmu, zatímco netuší, jaké je za hraným filmem úsilí a nutnost rozsáhlé kooperace a postprodukce. Jsou to prostě dva jiné světy, které se na festivalech často bijí jeden na úkor druhého.

Dalším problémem je, že množství filmařů se dnes drží ve virtuálním světě a festivaly obesílá jen určitá skupina tvůrců. Mnoho festivalů je pak rádo, že vůbec naplní program, natož něčím hodnotným. S tím by bylo dobré něco udělat, někteří organizátoři už aktivně hledají i ve vodách internetu, ale určitě jde jen o tu mladší generaci.

Díky neexistenci a nepodpoře středního proudu u nás využívají soutěží i pokročilý tvůrci z řad nezávislých. Ale, přeci jenom, neškodí to dnes spíše těm nezávislým? Není to srovnání jablek s hruškami?

Pokud někdo natočí nekomerční film, ať jej zašle na festival nekomerčního filmu. Stejně je to většinou o významnosti festivalu a výčet cen z nevýznamných soutěží ještě nikomu věhlas nepřinesl. Odlišoval bych ale sféru studentského filmu, to je svým způsobem individuální oblast a na většině festivalů je tak i přijímána. Ale zase proč se nepoměřit i s profesionálnější produkcí, zdravě sebevědomý filmař to třeba i ocení. Ve výsledku je to stejně o nápadu a šikovném provedení. Kdyby byly festivaly plné kvalitních snímků a profesionálové na prázdninách by jim zabírali místo, neřeknu ani slovo, v současné situaci to ale není v takovém rozsahu úplně na škodu. Vždy stejně záleží na tom, jak si to daný festival zařídí a jak a čím se chce prezentovat.

Jedinou šikovnou formou podpory mi přijde crowdfunding

Uvítal by jste možnost financování svých filmů nekomerčního charakteru? Jak by jste si v ideálním případě představoval podporu nezávislého filmu?

Jsem vystudovaný ekonom, takže jsem v tomhle dost skeptický. Je prostě paradox financovat něco, co finance nepřinese, ani jinou přidanou hodnotu tomu, kdo platí. Film by neměl být ani charita. Jedinou šikovnou formou podpory mi přijde crowdfunding, který je prospěšný na obou frontách. Autor už má dostatečnou diváckou základnu a divák přispěje na něco, co chce vidět. Úplně mimo mi nepřijde ani citlivý product placement a podpora v rámci určitých sociálních a kulturních cílů. Pokaždé by v tom ale měla být vidina nějakého prospěchu. Šikovná by mohla být i určitá finanční podpora v rámci úspěchu na soutěži určitého prospěšného zaměření.

Dolezal Martin 3Jaká je možnost nezávislého filmu v hlavním městě, jenž je metropolí hlavně toho komerčního, televizního a studentského filmu? Jsou tam nějaké organizace, projekty, půjčovny, či profesionálové, kteří by tuto oblast podporovali? Je tam myšlenková otevřenost pro nezávislé?

Nepřijde mi, že by zde byla situace o moc jiná než v jiném větším městě, pouze se zvyšuje šance, že narazíte na podobně smýšlejícího blázna. Možná se zde najde více festivalů a možností setkávání, ale o nic dramatického nejde. Naopak je možná svým způsobem ke škodě odcizující charakter metropole, což má za následek to, že v Praze nepamatuji festival plný diváků, zatímco v menším městě bývá festival určitou kulturní událostí.

Nějaké systematičtější podpory z jakéhokoliv hlediska jsem si doposud nevšiml, není zde žádná viditelná a stabilní tvůrčí základna.

Před vaším posledním filmem jste spojil síly s Lukášem Horáčkem. Co vám toto spojení přineslo? Práskněte nám něco na Lukáše, jaké má rád filmy a na jaké nápady od něho se můžeme těšit?

Nedávno uvedené Delirium bylo naší už druhou autorskou spoluprací po Odečtu vody. Znali jsme se z prostředí amatérského filmu, osobně jsme se poprvé potkali, myslím, na premiéře Stínů Abadanu, Lukáš si zahrál v našem filmu Mrkev a mlíko... měli jsme prostě jako amatérští filmaři hodně společného. Bylo jen otázkou času, než to dáme dohromady, sedli jsme si. Na druhou stranu máme i určité rozdíly v pohledu na věc, takže vždy vznikne něco zajímavého, co je kombinací nás obou.

Jaký bude váš další společný projekt, na který se můžeme těšit?

Zatím nemáme v plánu přímo autorskou spolupráci, ale určitě se navzájem obsadíme ve svých filmech, už teď máme oba konkrétní představy. Ale jistě dojde i na nějakou jinou formu spolupráce

Média