Hlavní herec Na konci září Martin Sítek: Česká komerční tvorba upadá

Autor:

Martin Sítek, jenž svoji první roli ztvárnil ve filmu Na konci září režisérů Milana Cyroně a Tomáše Uhera, se s námi podělil o své zkušenosti z natáčení nezávislého díla za omezených podmínek. Jak se mu povedlo vytvořit dobře zahranou a zapamatovatelnou postavu, jaké překážky musel i jako herec překonávat a co motivovalo celý tým vydržet pohromadě se dočtete v tomto rozhovoru.

Po prvním dni natáčení jsem pochopil, že chtějí Tomáš s Milanem vytvořit něco unikátního

marsit02Na základě čeho Vás tvůrci filmu Na konci září obsadili do hlavní role tohoto snímku? Znáte se již déle či jste podstoupil nějaký casting?

S tvůrci se znám už několik let. S Tomášem Uhrem jsme kolegové, průvodci ze zámku v Lednici, a byl to on, kdo mě poprvé zlanařil do prvního dílu jejich historické komediální trilogie - film se jmenoval Chuť střelného prachu, třetí díl, kde jsem měl větší roli, byl Phénomenal a Argonauti. Následoval jeden menší projekt a posléze naprosto unikátní a diametrálně odlišný film Na konci září, kde jsem hrál zatím svou největší a taky nejtěžší roli. Zřejmě jsem se Tomášovi osvědčil herecky, jelikož máme za sebou i noční zámecké prohlídky a jsem členem ochotnického divadla a navíc se po přátelské i herecké stránce trošku známe. A po těch letech je se mnou snad spokojený i Milan Cyroň. 

Věřil jste tomu, že se v nezávislých podmínkách dá vytvořit takové historické kostýmní výpravné drama? Co se týče výpravy, by se za takový projekt rozhodně nemusela stydět ani Česká televize, souhlasíte?

Zpočátku jsem tomu nevěřil, po těch komediálních eskapádách, které jsme více pojímali jako srandu, ale po prvním dni natáčení jsem pochopil, že jde o něco naprosto jiného. Najednou jsem viděl, že s naprosto minimálními financemi, zkušenostmi a zázemím chtějí Tomáš s Milanem vytvořit něco unikátního. Jejich zapálení pro tu věc nás mnohé inspirovalo, já osobně jsem jim začal věřit, věřil jsem i v úspěch toho filmu samotného, když jsem viděl první obrázky v kameře Lukáše Masnera. Podle toho jsem do role dal co nejvíc ze svého amatérského umu. Osobně jsem do té doby neměl vůbec žádné zkušenosti s tímto způsobem natáčení, takže jsem nemohl s ničím porovnávat. Ale souhlasím, že jsme vytvořili něco hodně kvalitního na to, jak „málo“ peněz to stálo a jaké jsme měli možnosti. Přiřadil bych to k bitvě u Thermopyl, k bitvě mezi velkými rybami, které často (z mého fanouškovského pohledu) točí docela špatné věci za velké peníze a naprostými amatéry, kteří za minimum vytvořili skvělý scénář, dali do rolí všechno, udělali kvalitní obraz, naprosto ohromující výpravu, a to vše za občas šílených podmínek… Hold nemohli jsme si po natáčení v půl metru sněhu zalézt do vyhřívané maringotky s připraveným cateringem. Ale byla to naše volba, byla to zábava.

marsit01Herectvím se neživíte, přesto však, viděl jste při produkci nějaký rozdíl mezi profesionálním a nezávislým štábem?

Herectvím se neživím. Možná, kdybych to dělal profesionálně, tak by se mi to časem asi i zprotivilo, stejně tak hudba, kterou dělám jako amatér. Cítím své nedostatky a nemířím někam výš, možná si i trochu nevěřím. Je to jen koníček s partou přátel, se kterými tvoříme skvělý kolektiv. S profesionálním štábem nemůžu zatím srovnávat, ačkoliv první vlaštovka přišla s mým prvním natáčecím dnem ve filmu Pláč svatého Šebestiána. Tam je to už trochu o něčem jiném a cítím tam větší tlak. Navíc v tomto filmu hrají už i profesionální herci a já jsem cítil velkou nervozitu ze zodpovědnosti za svou roli, která tam není malá. Najednou je to odosobněné, naprosto vážné, s Tomem a Milanem jsme tam neměli moc prostoru na vtipkování. Ale to hlavní natáčení mě teprve čeká. Slyšel jsem totiž, že tentokrát je štáb srovnatelný s tím profesionálním. Uff…

Začal jsem ta období, ve kterých se film odehrává, vnímat úplně jinak

Co pro Vás bylo při práci nejtěžší?

Paradoxně složité nebyly ani tak erotické scény, jak si diváci často myslí, ty byly spíš takové nepříjemné, ale nějak se to natočilo. Horší bylo občas to fyzické herectví, zejména bitevní scéna. Tu jsme točili asi devětkrát, z toho asi šestkrát nanečisto. Po sedmé už jsem Milanovi říkal, že to nedávám. Ke konci už jsem dost vnímal i režijní výkřiky komparzistům a hercům okolo: „první vlna útok…granát, výbuch…druhá vlna útok…výbuch…na zem…zastav se, stůj, běž“, no a na konci posledního záběru jsem se neudržel na nohách a opřel jsem se o nedaleký strom, asi deset minut jsem se vydýchával a třepal jsem se jako ratlík. Myslím, že jsem měl i slzy v očích. Dostalo se mi to hodně pod kůži, nikdy na to nezapomenu. Ale byla to skvělá zkušenost. Začal jsem ta období, ve kterých se film odehrává, vnímat úplně jinak. Nechtěl bych nikoho z té doby soudit - zejména po válce. Totální chaos ve společnosti i v hlavě… Po té bitevní scéně jsem se cítil mizerně fyzicky i psychicky, nikdy předtím se mi to nestalo.

Na jednu stranu si říkám, proč to vlastně dělám dobrovolně, když jsou to často takové drsné útrapy

marsit03Jak by se dala popsat spolupráce s režiséry Milanem Cyroněm a Tomášem Uherem? Jsou to spíš takové tiché přemýšlivé a vstřícné typy nebo rádi drží otěže pevně v rukou?

Rádi drží otěže pevně v rukou, to nepochybně. Rozhodně nejsou vstřícní a tiší. Jedou na doraz, i z herců chtějí všechno vytěžit až na dřeň. Na jednu stranu si říkám, proč to vlastně dělám dobrovolně, když jsou to často takové drsné útrapy… Pak si řeknu, protože mě to baví, všechny nás to baví a tak nějak jsme spolu přátelsky svázaní, známe se tak, že pro druhého uděláme spoustu věcí. Možná až moc. Nejspíš je to naše dlouholeté jádro takové dobrodružné, asi máme rádi výzvy. Je pravda, že se víc smějeme tam, kde by to jiní zabalili a kde sranda v normálních případech asi končí.

Natáčení jistě probíhalo i několik dnů za sebou. Můžete nám jej přiblížit? Jezdil jste třeba každý den na natáčení z domu, nebo jste měli někde zajištěné ubytování a tak dále?

Když jsme natáčeli poblíž mého bydliště, bydlel jsem u sebe, což bylo často. Ale někdy jsme se museli do chatky pro asi čtyři lidi vměstnat v jedenácti lidech, bez sprchy, po dvou na jedné posteli, když byla větší, tak po čtyřech. Někdy to zase bylo pohodlnější, záleželo na okolnostech, typu ubytování, na ochotě kamarádů apod. Tomáš s Milanem se za každou cenu snažili zajistit to nejlepší, co pro daný rozpočet šlo. I když byly podmínky někdy těžké, počítali jsme s tím, šli jsme do toho s tím vědomím. Osobně jsem nikde nepřespával déle jak jednu nebo dvě noci, ale další členové štábu mají určitě i jiné zkušenosti, ale určitě nebudou extra hrozné. Nicméně tohle jsem nikdy nebral jako problém, bylo to součástí toho celku, který nás bavil, a bylo nám jasné, že jinak to prostě nejde. Hlavně jsme si chtěli všichni zahrát a nějak se na tom všem podílet, to bylo to hlavní.

Nezávislá scéna obsahuje naprosto skvělé nápady a scénáře

marsit04

Můžete nám popsat své zážitky z premiéry filmu, reakcí diváků a veřejnosti?

Bohužel jsem se zrovna dostal jen na předpremiéru pro štáb a minimum lidí, premiéru jsem nechtěně zazdil, což mě mrzí. Ale zažil jsem i další promítání. Reakce diváků byly vesměs dobré, někdy mi připadali takoví spíš překvapení, ale nevím, jestli v dobrém nebo špatném. Většinou dáváme prostor i k diskuzi a otázky jsou vždycky. Pokaždé se někdo ptá na historické okolnosti nebo okolnosti z natáčení. Co jsem ale měl možnost přečíst nějaké kritiky, třeba ze Cinema Open, tak byly dobré až nadprůměrné. Takže snad dobrý. Mým kamarádům se to většinou líbilo a několik z nich si už koupilo DVD nebo alespoň plakát. Snad to mysleli upřímně. Hlavně slýchávám pochvaly na všechny herecké výkony a bitevní scénu, protože tu nikdo nečeká.

Peníze nejsou všechno. Důležitější je hlava, srdce a hlavně parta lidí, kteří do toho jdou vším i za to minimum, ne nadupané konto nebo sebevědomí

Uvítal byste, kdyby se u nás dala šance takovým nezávislým projektům ve větší míře a měly by se třeba i podporovat státem? Nebo pro Vás má více smyslu profesionální komerční film a práce pro různé televize všeho druhu?

Upřímně si myslím, že česká profesionální filmová tvorba dost upadá (opět hovořím jen jako filmový fanoušek). Mnohé evropské státy jsou daleko před námi – vizuálně, scénáristicky, hudebně, výpravou apod.

Rozhodně si myslím, že nezávislá scéna obsahuje naprosto skvělé nápady a scénáře a bohužel si nemyslím, že by se finance pro českou kinematografii rozdělovaly extra spravedlivě. Přijde mi, že se slyší jen na známá jména, ne na tvorbu samotnou, ale nevidím do toho. Co jsem ale zaslechl, scénář k filmu Pláč svatého Šebestiána byl mnohými přijat na vysoké úrovni, dokonce jako jeden z nejlepších při žádosti o peníze, ale nikdo nic tvůrcům z té dotační sféry nedal, musí si vše zajišťovat sami na vlastní triko. Vlastně ani nevím, kdy jsem v poslední době viděl nějaký dobrý český film - a už vůbec z televizní tvorby, snad kromě některých detektivek. Ono mnohdy ty peníze nejsou všechno. Důležitější je hlava, srdce a hlavně parta lidí, kteří do toho jdou vším i za to minimum, ne nadupané konto nebo sebevědomí. Podívejte se na Deadpoola…

Média