Hororové filmy jsou dřina, odkrývá režisér Kyselého dechu Lukáš Bulava

Autor:

V době, kdy na You Tube bořil rekordy švédský nezávislý film inspirovaný popkulturou a akčními filmy 80.let, Kung-fury, v Čechách už rozpracovával svůj „brakový opus“ i náš filmař Lukáš Bulava. Takový český David Sandberg, jen s tím rozdílem, že se rozhodl pro žánr horor a pro poctivou filmařinu. Ne že by tedy natočil snímek na okázalý Techniscope 35 milimetrů, ale rozhodl se vše udělat hezky dobře po staru. Žádné zelené pozadí a triky v počítači. Po dokončení filmu se mu povedlo snímek dostat do mnoha kin v ČR, na festivaly, vyhrát například ocenění za kameru na Cinema Open. Aby toho nebylo málo, nyní natáčí velký dokumentární projekt o králích rychlodabingu. Jede jako utržený důlní vozík, jak vtipně poznamenal karvinský scénárista, kameraman, střihač, režisér, hudebník a fanda nejen italského horroru, Lukáš Bulava.

Lukáš Bulava Unitedfilm hor

Lukáši, víme o tobě, že se filmu nevěnuješ profesně. Přibliž čtenářům, jaké to je, věnovat natáčení veškerý volný čas, strhnout k tomu méně zkušené herce a další, kteří s filmem pomáhají?

Je to pro mě především velká vášeň, která vyplňuje lepší barvu dnů v hornickém kraji. Úsilí, soustředěnost a samozřejmě zodpovědnost. Intenzivně se věnuji natáčení sedmým rokem. Mám velké štěstí, že žiji ve městě, kde jsou lidi tak trochu exhibicionisti a mají ten chtíč něco vytvářet. Každý, kdo má nějaký koníček a sdílí ho s nějakou partou, ví, jak je někdy náročné převést své nápady na druhé a očekávat tu správnou chemii. Nikdo z nás nevystudoval žádný filmový obor, takže se řídíme instinktem, zručností, nápady a rozvíjející se praxí.

Lukáš Bulava Kyselý dech natáčení

Může být výhodou nepracovat v oblasti filmu a točit si nezávisle podle sebe?

Určitě ano. Záleží, co kdo vytváří a jaké má s tím vším plány. Natáčet si podle sebe je samozřejmě svobodnější, ale jsou tady menší možnosti. Každopádně ti za zády nedýchá žádná osoba, která do toho investovala nemalé peníze a chce, aby ta scéna byla vystřižena, nebo aby tu roli hrál někdo jiný, a žene tě nervózně pro dodržení deadlinu. Druhá věc je, když si točíš podle sebe, rád bys takového producenta potřeboval, aby ti lépe pomohl převést ty vize na plátno a dal ti v tom naprostou volnou ruku. Důvěru.

Bral by si možnost natáčet na takový Techniscope 35mm, který byl doménou zejména levné italské produkce? Jeho fotochemické vlastnosti a zrnitý rukopis dodával oněm žánrovým filmům zajímavý styl.

Samozřejmě. Chtěl bych natáčet a vyzkoušet si s radostí jakýkoliv formát. Ta zkušenost by byla neskutečným a zajímavým přínosem. Pokud se jedná konkrétně o Techniscope, tak bych to nejraději využil na nějaký dobrodružný horror natáčený v Dominikánské Republice. Hladoví domorodci, zmutované zombie, stromy tajemného ostrova okrášlené různými symboly a do toho všeho výprava severomoravské metalové kapely, která tam uvízne během svého turné. Nebylo by to fajne? :-) Už nějakou dobu jsou k dispozici různé pluginy, které už skoro jakýkoliv formát dokážou nahradit. V dnešní době už máme v podstatě většinu technologie na dotek z pohodlí domova. Není ale nad poctivé řemeslo. Kdybych měl funkční VHS kameru, tak bych třeba videoklipy, scénky, točil zásadně s ní. Je to kapka psycho točit na drahé zrcadlo a pak to přejet v PC pluginem - Betamax, hehe.

Lukáš Bulava 2Ponechme stranou filmovou surovinu, jaké filmařské zkušenosti předcházeli natočení Kyselého dechu. Popiš nám cestu, jak si se propracoval k úspěšnému hororovému snímku?

Jsem rád, že mě v dětství neposedl Azazel, ale touha něco kutit. V dobách české video kultury jsme imitovali s bratrancem různé scénky z naších tehdy oblíbených VHS kazet. Neměli jsme kameru a tak jsme občas pro rodiče dělali divadlo. V roce 2006 jsem s třemi přáteli natočil první kraťas (no, spíše scénku) jménem Ventor. Těžko říct, proč až tak pozdě jsem chtěl vyzkoušet, jaké to je, si natočit něco svého. O rok později vznikl další pokus jménem Krvavý milenec. Točeno ještě na videokameru. Byly to vlastně úlety bez žádných ambicí a ani mě nelákalo s tím nějak pokračovat. Měli jsme v té době metalovou kapelu Pátek XIII, která se prezentovala hororovou tématikou, což mělo určitě velký vliv na mou pozdější tvorbu. V roce 2012 byla natočena Bestie z koupelny už pod jménem Horrorwatch a tím se to celé ucelilo. Od toho roku vzniklo osm amatérských filmů, převážně temně laděných. Vše jsem si režíroval, natáčel, stříhal, psal scénáře, vlastně i z velké části financoval, což bylo velmi vyčerpávající a razantně se to postupně začalo projevovat i na výsledku. U Kyselého dechu jsem poprvé přenechal práci kamery a další věci někomu jinému a bylo to jasné rozhodnutí. Člověk se tak může na place věnovat jiným potřebám a předejde případnému nervovému kolapsu. Ale to není ovšem nic nového.

Bulava 3Kromě režie sis psal i scénář? Konzultoval si ho s někým s kolegů? Jak u tebe probíhá fáze, kdy se snažíš ve skriptu vychytat všechny chyby?

Režisér by měl umět naslouchat jiným, protože sám nemůže vědět úplně všechno. Nejen u Kyselého dechu, když byl částečně hotový skript, jsme zkoušeli různé scény a vychytávali nějaký systém, jak to vše bude působit. Důležité je vzít herce na lokaci a to daleko dříve než se bude natáčet. Nejlépe ještě v nějakém vývinu scénáře a tam si vše v klidu ujasnit a načerpat atmosféru z toho místa.

Kyselý dech je kompletně dodabován a oruchován. Kolik vás stal času postsynchron celého filmu? Muselo to být náročné…

Myslím, že to nebylo až zas tak náročné jako samotné natáčení. Pro některé aktéry to byla vůbec první zkušenost v nahrávacím studiu. Vytváření ruchů je pracná a velice zajímavá činnost. Některé zvuky, které slyšíme v reálu v den natáčení, se vytváří následně ve studiu zcela jiným způsobem, kde i velkou roli hraje nápaditost, jak ten daný zvuk vytvořit, aby zněl filmově lépe. Byla to velká zkušenost, zábava a občas nervy v kýblu. Celkově jsme ve studiu Digaz strávili asi 30 dnů. Těžké je, se znovu dostat do své role a vrátit ve svém hlase ty emoce z minulých týdnů. Lidově jsme se s tím poprali. Hlavní je, že do příště jsme zase o něco připravenější.

Když si někdo zvolí laťku a žene ho ta touha, aby příští film byl mermomocí lepší než ten předešlý, může se stát, že to bude právě ten nejhorší

Jaké zážitky s filmem patří mezi ty nejsilnější? Nějaké festivalové úspěchy, zajímavé reakce kritiky? Kolik se prodalo nosičů?

Pro mě jsou jednoznačně nejsilnější zážitky, že jsem mohl Kyselý dech prezentovat prozatím ve dvanácti městech včetně domácí půdy a poznat tak další spřízněné duše. Moc mě těší, že si film našel své diváky, kteří dokázali ocenit naší euforii k žánru. Kyselý dech se celkem promítal na šesti filmových festivalech a z toho dva byly zahraniční. Na českém festivalu Cinema Open jsme získali cenu za nejlepší kameru, což se opravdu nestává u nás často, že horor získá nějaké ocenění. Někteří lidé se na projekcích ptali, kde jsem sehnal tak výrazné typy v obsazení. Mám už to tak od počátku mé tvorby, že když začnu přemýšlet nad filmovou postavou, nějak se mi vyobrazí tvář daného člověka a vidím ho už v té roli. Samozřejmě, že by jakoukoliv postavu mohl hrát třeba i známý český herec, kdyby ho to zaujalo a byly by na to finanční prostředky samozřejmě. Film vyšel v limitce 12 VHS a ty už mají své majitele, což je úplně super. DVD se prodalo kolem 70 ks, Blu-Ray 7-8 ks. Plánoval jsem chvíli i soundtrack na audio kazetě, ale to by už bylo fakt moc, hehe. Ale někdy v budoucnu, proč ne.

Lukáš Bulava Robin Kasparik 2Řekni nám, jak to bylo s plakátem na film Kyselý dech? Už od začátku si toužil po pravém kresleném designu?

Přesně tak. Miluji poctivě ručně kreslené plakáty, takže to byla jasná volba. Autorem plakátu je můj dlouholetý kamarád a mistr barvy Khoma.cz, pro kterého to byla velká výzva spolupracovat na něčem takovém, jako je filmový plakát prezentující staré horory z 80. let. Nemohli jsme k této kultovní dekádě vytvořit žádný umělý obraz. Ztratilo by se to pravé kouzlo. Ručně malované plakáty nikdy nepřekonají umělé orgie vytvořené přes Photoshop, či přes podobné cypovinky. Mám ohromné štěstí, že mě tyto plakáty ohromily v raném dětství, když jsem v pokoji mého souseda viděl malby od Dereka Riggse, který stvořil jednu z nejpůsobivějších bestií, a to Eddieho z Iron Maiden. Dalším géniem své doby byl jednoznačně Edward Repka. Jeho obaly k prvním třem deskám kapely Death vystrašily ne jednoho synka na základní škole, hehe. Ruční robota je k nezaplacení. Hodně mě potěšil třeba plakát k novějšímu giallu (italský druh horroru pozn. red.) Francesca. Nádherně ztvárněná pocta starých italských plakátu k tomuto subžánru.

Jak je těžké prosadit nezávislý, navíc žánrový film o metu dále? Do vysílání, do nějaké alternativní projekce?

S hororovým žánrem to samozřejmě není u nás tak jednoduché. Hodně záleží na vytrvalosti daného tvůrce a jakým směrem dané dílo prezentuje. Je to neskutečná dřina, kterou si kolikrát ani někdo nedokáže představit. Každý film tak trochu zrcadlí jeho autora. Důležitá je i stopáž, protože většina nezávislých festivalů, preferuje právě filmy buď do 15, nebo 30 minut. Stopáž by si proto tvůrci hned úvodem měli určit, pokud chcou svá díla takto prezentovat. Může se ovšem stát, že z prvotní délky se vyklube i celovečerák. :-) To příjemné přichází v momentě, když je o váš film zájem, třeba na zahraničním festivalu, nebo třeba v klubu ve Svitavách, kde se koná tematická zábava a bude tam i projekce. Čím více je váš film promítán mimo rodné město, tím více je získáváno nových kontaktů, které se můžou v budoucnu náležitě využít při dalších projekcích, či sponzoringu. Žánrový film má u nás, myslím, zajímavé kořeny, které se pomalu znovu začínají rozrůstat.

Lukáš Bulava Unitedfilm vertikalJak ty vůbec chápeš prostředí nezávislého filmu u nás? Co mu chybí a v čem jsou jeho výhody, pokud nějaké najdeš?

Abych se přiznal, tak moc českou nezávislou scénu až na výjimky nějak nesleduji. Spíše zahraniční. Jedno z oblíbených jmen je určitě Joe Begos, nebo Luciano Onetti, Bianca Luedeker. Myslím, že je to škoda, že někteří tvůrci točí pořád dokola své díla, které poté končí pouze na internetu a nesnaží se pořádat premiéry a rozvíjet tak svůj odkaz. Ano, je to pohodlí a není s tím tolik starostí. Druhou stranou je, a to důležitou, zjistit jak tvůj počin vypadá na různých plátnech. Možná se pletu, ale připadá mi, že nefunguje správně ta vzájemná podpora. Osobně bych si nikdy nedovolil dát nějakému filmaři, natož českému - Odpad. Proč? Protože i ten největší blábol stál nějaké úsilí a ti lidi museli projít přes horoucí skály, aby aspoň vzniklo to, co vzniklo. To je žel typická česká nátura se skrytou závistí. Nikomu nic nedopřát. Je to v podstatě virus. Už ale zmutovaný, hehe. Většina nezávislých filmařů si hradí své filmy sami, nebo za pomocí přátel. Tím pádem ten rozpočet je omezený a fantazii ve scénáři je třeba krotit. Existují crowdfundingové kampaně, které jsou v tomto případě často využívané, což je skvělá možnost. Chybí i zásadní podpora z města. Já jsem si zažil svoje na našem magistrátu. Absolutně žádný zájem o financování kulturních činností. Kapely si musí hradit zkušebny ze svého, doposud nemáme žádnou legální zeď na graffiti. Městská politika starých komančů in da house! Slova mistra Josefa Kemra to nejlépe vystihují - To je bída.

Laťka Kyselým dechem je dána slušně vysoko, jak jí v budoucnu překročit? Máš na to Lukáši nějaký recept, plán, kterým navážeš na svůj horor.

Neexistuje žádný recept jak něco překonat. Není zdravé nad tím ani přemýšlet, že příští věc, co udělám, by měla být ještě lepší. Nechávám tomu plynulost a vývin. Když si někdo zvolí laťku a žene ho ta touha, aby příští film byl mermomocí lepší než ten předešlý, může se stát, že to bude právě ten nejhorší. Ten most není stoprocentně stabilní, hehe. To, co si bereme do budoucna jsou nové zkušenosti a poučení z chyb, aby se znova neopakovaly a tím pádem může vzniknout to, že se nějaká laťka překoná. Přirozenou cestou.

Pracuješ momentálně na nějakém novém projektu? Pokud ano, v jaké to je fázi?

Ano, jedu jako urvaný důlní vozík. Pomalu tomu bude rok, co jsem začal natáčet dokumentární film "Králové videa", který mapuje éru českého rychlodabingu. Tento projekt vznikl ve spolupráci s Petrem Svobodou, se kterým jsem se seznámil právě skrze rychlodabing a rozjeli jsme společně pátrání po těchto známých, či anonymních rychlodabérech. Připadáme si jako malí kluci, kteří podnikli výpravu do pravěkých časů, hehe. Momentálně máme natočeno devět lidí, kteří se nějakým způsobem podíleli na rozvoji onoho fenoménu videa. Tohle téma je pro nás bez debaty srdcovka a pevně věříme, že hotový počin zaujme jednak pamětníky a třeba i novou generaci. Kdysi nám nikomu nepřišlo, že ten obraz a zvuk jsou v příšerné kvalitě a že ten dabing je pozadu či brutálně mimo děj. Každý to bral jako součást té doby. Kdo mohl tušit, že se jednou budeme dívat na ryze čistý obraz 4K.

Jaký máš svůj filmový sen? Točit za peníze, točit do kin, nebo zůstat svobodný a dělat si filmy po svém?

Chtěl bych hlavně točit a pokračovat v tom rozjetém odkazu. Za jakých okolností to bude, to už ukáže čas. Loni v létě se mi splnil jeden takový fajny filmový sen. Podíval jsem se na legendární hřbitov v New Orleans, kde se natáčela jedna scéna pro italský horror The Beyond. Myslím, že můžeš zůstat i nezávislý a točit třeba pro kina. Další filmové sny ještě neprozradím, ale byl bych moc rád, kdyby se je podařilo přemístit do mého příštího filmu. Peace.

Tvůrce Lukáše Bulavu můžete sledovat na jeho Instagramu

Média