Jardo, kdy přišel nápad na natočení dokumentu o známém faráři? Musel si ho dlouho přesvědčovat?

V měsíci dubnu roku 2017 jsem byl spolupořadatel zábavného pořadu „POSTEL HOSPODA KOSTEL“ v nedaleké obci Nový Hrádek. Byl to pořad o jednom účinkujícím a tím byl právě římskokatolický kněz Zbigniew Jan Czendlik, řečený Zibi. Po jeho příjezdu jsme spolu před samotným představením popíjeli kávu, mluvili o různých tématech a organizaci celého večera. Pak již Zibi předstoupil před víc jak plný sál lidí a začal je bavit. Sledoval jsem jeho vyprávění a už ten večer mi proběhlo hlavou, že on není jeden z těch mnoha knězů, které jsem znal z dřívější doby, ale že je v dobrém slova smyslu „jiný“, než ti ostatní. Jelikož jsem zvyklý, vždy po skončení představení, s daným účinkujícím natočit krátké video na můj web, oslovil jsem v této věci i Zibiho, který souhlasil. Po představení a autogramiádě, jsem Zibimu před kamerou položil pár otázek. Musím říci, že to byl velice příjemný rozhovor. Pak už jsme si jen vzájemně poděkovali za vydařený večer a vydali se každý svou cestou. Celá akce měla velice pozitivní ohlasy mezi návštěvníky a ve mně osobně zanechala také příjemný pocit.

Popravdě mě první myšlenka na to, že by bylo dobré s tímto knězem něco natočit, napadla už během jeho vystoupení na Hrádku. Říkal jsem si, že zatím neznám nikoho z církevních hodnostářů, který by svým vyprávěním a nekonvenčním prezentováním víry, oslovil takové zástupy věřících i ateistů. Z médií jsem věděl, že jeho vystupování na veřejnosti, není jeho nadřízenými přijímáno vždy s pochopením. A právě tato kontroverznost, mě po necelém roce po uspořádaném představení přiměla k tomu, že jsem se na Zibiho spojil a požádal ho o schůzku.

Domluvená schůzka proběhla z kraje roku 2018 v jeho Lanškrounské farnosti. Zatím, co Zibi pro mě připravoval kávu, snažil jsem se mu po delší roční odmlce připomenout. Pak jsem mu ve stručnosti vysvětlil, proč jsem ho kontaktoval. Představil jsem mojí vizi časosběrného dokumentu a požádal ho, zda by s natáčením souhlasil. On mi sdělil, že v zásadě není proti, ale jelikož je na něj té mediální publicity už někdy až příliš, s natáčením souhlasí za předpokladu, že budu akceptovat jeho pravidla. Měl přání, aby o mně při samotném natáčení takzvaně nevěděl a abych ohledně termínů komunikoval s jeho managerkou paní Renátou Hoffmannovou. Na to jsme si podali ruku a mohlo začnout samotné natáčení.

S natáčením souhlasí za předpokladu, že budu akceptovat jeho pravidla

Jaké to je, trávit se Zibim jako filmař řadu hodin? Má vždy dobrou náladu, či pro něho natáčení občas na obtíž?

S dovolením začnu druhou otázkou. Zibi je při každém našem setkání příjemně naladěn. Všude okolo sebe rozdává úsměvy, a když má čas, s každým přítomným prohodí pár slov. Samozřejmě, že na něm občas vidím i únavu, ale tu se většinou pokouší obratně skrývat. Ovšem na tomto místě by se také slušelo říci, že v dobrém autobiografickém dokumentu by se měli objevit všechny nálady natáčené osoby. I na toto téma jsme se spolu se Zibim bavili při naší první schůzce v Lanškrouně a právě on byl ten, který mi řekl, abych ho natáčel i se špatnou náladou. Tohoto jeho postoje si opravdu cením. A teď k té tvé první otázce. Trávit se Zibim spoustu hodin natáčení není zdaleka tak únavné, jako za ním absolvovat ty dlouhé cesty autem. Když máš například jet tři hodiny na místo natáčení, tam pořídit „pár“ záběrů a zase se tři hodiny vracet domů, tak to není zrovna nejpříjemnější. Tím spíše, když je akce ve večerních hodinách, ty se do postele dostaneš hodně po půlnoci a brzy ráno musíš vstávat do práce. Ale to už je hold úděl spousty nezávislých filmařů. Bohu dík, jsem už na to zvyklý v rámci jiných realizovaných projektů.

Z čeho je dokument financován?

Na dokument jsem zatím obdržel finanční příspěvek od společnosti Ardagh Skřivany vyrábějící potravinářské obaly, která mi již v minulosti přispěla na můj hraný film a za co jí patří mé velké poděkování. K dnešnímu dni, i přes velké úsilí, které jsem vložil do oslovování dalších firem a organizací mám zatím k dispozici jen tento příspěvek. Z něho už je samozřejmě poměrná část vyčerpána. Aby měl čtenář alespoň nějakou představu, tak prozradím, že mluvím o částce necelých třicet tisíc. Takže každý, kdo kdy natáčel, si lehce spočítá, že pokud se nenajde nějaký další sponzor, budu na zbytek natáčení odkázán jen na vlastní zdroje. Ale já jsem vždy až do poslední chvíle optimistou a věřím, že projekt ještě někoho osloví. Když vše dopadne podle mých představ, film by mohl být k vidění v roce 2020.

Jaké plány s dokumentem máš po dokončení? Odhadovaná délka?

Už před samotným zahájením natáčení, jsem si dělal průzkum, kde by se dokončený snímek mohl promítat. Měl bych přání dokument dostat do kin. Už před časem jsem proto vstoupil do jednání s filmovými distributory a jeden takový projevil o film zájem. Zatím nechci více prozrazovat, snad jen to, že dokument by měl být minimálně hodinový.

S jakými problémy se při realizaci musíš potýkat?

Ještě jsem při svých větších projektech nezažil, aby se při natáčení neobjevil nějaký menší či větší problém, ale musím říci, že jsem se zatím s každým uměl vypořádat ke zdaru věci. Že ne vždy jsou při natáčení dokumentu ideální světelné a zvukové podmínky, to se dá asi předpokládat. Někdy se to dá zachránit nějakým urychleným opatřením, jindy už s tím člověk nic nenadělá, kdyby se takzvaně na hlavu stavěl. Ale o tom už ta filmařina je a možná že to je právě to, co mě na tom mimo jiného baví. Pro mě je vždy nejdůležitější výsledek a to jak je film přijat diváky.