Látka pro film: Drsný životní příběh, zážitky z ulice a motiv pomsty

Autor:

Na slovíčko s autorem objevné dokumentární knihy Vítkem Formánkem, která se může snadno stát předlohou pro film. Vítek je naším dlouholetým kolegou v redakci a tak nabízíme prostor k bližšímu prozkoumání a inspiraci nezávislým filmařům.

Vaše kniha Bezdomovcem snadno a rychle je velkou, ve své úpřímnosti a rozsahu, i poměrně objevnou sondou do osudu člověka bez domova. Navíc předkládá dosud nejempiričtější pohled ze spodu oné společenské pyramidy, zkušenosti i návrhy ke zlepšení celému systému. Vaše téma je obrovsky zajímavé i pro film. Silný životní příběh ze dna společnosti, tvrdé zkušenosti z ulice a neopakovatelné momenty, který píše jen sám život a k tomu bonus na závěr, velký stimul pomsty jako z nejklasičtejšího díla.

Vítek Formanek Bezdomovcem snadno a rychle 118 hodin autentické výpovědi člověka z ulice

Není tajemstvím, že se scénáristé, spisovatelé, dnes i novináři musejí živit v jiném odvětví a z něho financovat svoje umělecké snahy. Vy nejste vyjímkou, zakotvil jste v sociálních službách. Napadlo by vás to někdy, že zabřednete i do těchto vod? Hodila se vám nějaká předešlá průprava?

Psaní mě odjakživa bavilo a stala se z něj posedlost, a přestože na to nemám školy, vyšlo mi přes 700 článků doma i v zahraničí. Nejsem za to povětšinou placen, často si musím i koupit časopis, ve kterém nám vyjde článek. Píšu NÁM protože moje přítelkyně Eva je druhou polovičkou našeho tvůrčího dua. Peníze by občas byly milé, ale my to děláme především pro radost a hlavně, že máme tvůrčí svobodu a nikdo nám neříká, co a o čem máme psát, to je pro nás největší bonus.

Co se sociálních služeb týče, ne opravdu jsem nečekal, že sem někdy zabřednu, i když jsem měl touhy strávit Štědrý večer nějak jinak, třeba rozdáváním polévky pro potřebné v Armádě spásy. Ale když jsem díky neserióznosti a chamtivosti pronajímatelů, musel opustit Hotel Technik a hledal jsem práci, napsal jsem řediteli SKP Centra panu Skalickému, se kterým jsem dělal asi rok předtím rozhovor do svého punkového fanzinu, zda by nevěděl o nějaké práci s lidmi. Odeslal mě do SKP centra, tam hledali střídače do recepce a pak z toho byla práce nastálo, a už jsem tady devět let.

Předešlá průprava mi nebyla k ničemu, i když je to práce s lidmi. V sociálních službách není potřeba zdravý rozum a vlastní názor, tady je potřeba mít na všechno metodický pokyn 3x podepsaný, všechno konzultovat s metodikem, který je podle mě něco jako byl za minulého režimu ideologický pracovník, dbá na to, aby bylo všechno správně podle zákona a předpisů, bez ohledu na to, jak stupidní jsou. Bohužel tady jde víc o to, mít vyplněný správný papír, než o vlastní práci s lidmi. To je ubíjející a demotivující. Práce mě baví, dělám ji rád, snažím se pomoct, ale ta byrokracie v člověku a tedy i ve mě ubíjí vlastní kreativitu a zápal. Možná je to i dlouhodobý cíl těch, co ty předpisy vymýšlejí. Poddajné masy snáz přijmou bez ptaní kdejakou hloupost a nelogičnost.

Bezdomovcem snadno a rychle Trestikova nametPan Jambora se netají tím, že chtěl svůj život jako na horské dráze sepsat knižně. Vy jste mu jeho cíl splnil. Kde jste pana Jamboru poprvé viděl a kdy se rozhodlo jeho povídání zhmotnit?

Pan Jambora u nás na ADM byl a i opět je ubytován. Vždycky se stavil na slovíčko a povídal o hudbě, filmu atd., nebylo to zabíjení času, mělo to hlavu a patu a je hodně sečtělý. Viděl, jak tady pořád datluju a říkal mi o svém přání někomu svůj příběh říct a dát ho na papír a třeba i vydat knižně. Říkal, že jsem jediný, komu v ADM věří, což mi připadalo jako velká pocta a závazek, tak jsem mu nabídl, v rámci jakési terapie, že ho vyslechnu a uvidím, co z toho bude. Jak povídal, tak se mi zdálo, že to hezky do sebe zapadá a je to zajímavé.

Jak probíhala konkrétní zpověď, kolik hodin jste spolu museli strávit a jakou techniku záznamu jste volil? Redigoval jste pak jeho výpovědi nějak?

Vždycky při noční v práci za mnou pan Jambora přišel a natočili jsme na diktafon jednu 90 minutovou kazetu, těch je celkem 12, takže je to nějakých 18 hodin autentické výpovědi. Je to jednak z důvodu zachycení myšlenek a také obrany proti případným nenechavcům, kteří by třeba chtěli popřít, že něco takového je možné. Měl jsem takové body, na které jsem se pana Jambory ptal, aby to mělo hlavu a patu, nějaký vývoj a neskákali jsme tam a zpět. Jak se to odvíjelo, připadalo mi to jako silný příběh a zeptal jsem se pana Himala z nakladatelství Petrklíč, zda by měl o podobnou knihu zájem. Řekl, že ano a tak jsme pokračovali dál. To, co je psáno v knize je přesně tak, jak mi p. Jambora řekl, takže pokud je to čtivé, tak je to zásluha jeho pozoruhodného vypravěčského stylu. Eva pak jen upravovala gramatiku a spolu jsme pak dali knize konečnou formu.

V knize je větší možnost říct věci tak, jak opravdu jsou, na rovinu, ve filmu zvlášť pro TV tomu tak být nemusí

Vítek Formanek Bezdomovcem snadno a rychle  (4)

Knihu provází i fotografie, byl jste s nim tedy i v terénu? V omšelých skvotech, pod mostem či v jeskyni, kde přebíval?

Fotky dělala především Eva, třeba ty jeskyně v Praze nebo lavičky. Ve squatech fotil pan Jambora, protože říkal, že tam jít cizí člověk s foťákem není to nejlepší, ale jeho znají, tak to nebude problém. Do bezdomovecké kolonie za obchoďákem OBI v Pardubicích nešel raději s foťákem ani on, protože nebylo jisté, jak by to dopadlo s ním i s aparátem.

Máte i zkušenosti s natáčením filmu, z televize. V čem spatřujete hlavní rozdíly při práci na knize nebo pro film? Je v těchto odvětvích rozdíl v klimatu, ochota knihu vydat, film vysílát?

Myslím, že napsat knihu je to nejmenší, horší je přesvědčit někoho, aby ji vydal. Je tu několik možností, takže to vidím jako hlavní problém, přesvědčit vydavatele, že ta kniha za to stojí. Pak je většinou potřeba sehnat peníze na vydání knihy, a když vyjde, že důležité ji udělat reklamu a propagaci, takže je to podobné jako ve filmu, jen s tím rozdílem, že je potřeba daleko méně peněz a také na tom pracuje jen pár lidí. Myslím, že v knize je i větší možnost říct věci tak, jak opravdu jsou, na rovinu, ve filmu zvlášť pro TV tomu tak být nemusí.

V odborném posudku knihy se píše, že je jako dokument od Heleny Třeštíkové. Vy jste neotálel a vypracoval i scénář podle osudu pana Jambory, ten nabídl i nekomerčně České televizi, ta jej odmítla. Na čem jste jej postavil?

Z celého příběhu na mě dýchá ta touha po pomstě, která pana Jamboru držela nad vodou i v těch nejhorších situacích. To je velmi zajímavé a nosné. Pak se mi tak taky zdá silné, jak vlastně pan Jambora chtěl žít normální život, ale rodina jej odhodila, a on nikam nepatřil. Aby jej přijala parta nebo kolektiv, musel začít kouřit a pít alkohol, což jej zničilo. To mi připadá taky velmi silné.

Bezdomovci jsou pomalu chráněný druh, který má samá práva a žádné povinnosti, zatímco zaměstnanci v sociálních službách mají samé povinnosti a pomalu žádná práva

Vítek Formanek Bezdomovcem snadno a rychle  (3)

Pokud by se rozhodl dokumentarista nebo režisér hrané tvorby natočit o panu Jamborovi podobné svědectví, myslíte si, že by k tomu byl svolný? Scénář je volný, nemám pravdu?

Já myslím, že ano, i když za něj mluvit nemůžu. Myslím, že by to bylo super, kdyby s ním někdo něco natočil. Já jsem vlastně viděl ve filmu nebo v TV příběh bezdomovce jen jednou. Bylo to v nějaké sérii Oběti a bezdomovce hrál velice dobře p. Hanzlík, jinak u nás snad až tak nic moc o nich natočené nebylo. Bylo by fajn, kdyby si knihu přečetli třeba p. Mádl, Strach nebo Hřebejk, jejichž tvorbu mám moc rád a něco podle toho natočili, to by mě hodně potěšilo. Celovečerní film by z toho určitě mohl být kvalitní a nemusel by ani být moc drahý. Hlavně, aby byl autentický a ukazoval obě stránky bezdomovců, aby se z toho nestal nějaký nástroj, který by působil na city lidí, ale aby naopak viděli obě tváře a dokázali si udělat komplexní obrázek o lidech na ulici a sociálních službách, často totiž bývají hodně zkreslené. Sám doufám, možná naivně, že kniha pomůže otevřít oči a změní něco k lepšímu, protože poslední dobou jsou bezdomovci pomalu chráněný druh, který má samá práva a žádné povinnosti, zatímco zaměstnanci v sociálních službách mají samé povinnosti a pomalu žádná práva. Tahle nerovnováha nemůže přinést nic dobrého.

Za tu dobu jste poznal hlavního aktéra víc než kdo jiný. Čeho si na něm ceníte nejvíce? Věříte v jeho případě spíš v happy end nebo řeckou tragédii, jen o vícero dějstvích?

Na panu Jamborovi si cením několika věcí. Stejně jako pro mě, je pro něj podání ruky a dané slovo zákon. To se dneska už skoro vůbec nenosí a děsně mi to vadí. Na rozdíl od desítek klientů, kteří k nám přijdou, u něj cítím férovost a upřímnost, takže myslím, že je to upřímný a v jádru dobrý a poctivý člověk. Oceňuji na něm sebereflexi, není mu hloupé přiznat chybu a nevymlouvat se.

Vítek Formanek Bezdomovcem snadno a rychle 2Většinou od bezdomovců slyším jen nářky na to, jak je systém nespravedlivý, jak jim všichni ubližují, že po nich chtějí dodržovat aspoň základní pravidla, ale vždyť někteří se sebou vůbec nic nedělají, tak jak se chtějí vyhrabat někam výš? Pan Jambora to naplno pojmenoval, když řekl: "Pokud oni sami nechtějí s tou situací nic dělat, tak nemá cenu je k něčemu nutit, je to jejich rozhodnutí, jejich život, ale následky ať si nesou taky sami.“ S tím naprosto souhlasím a mrzí mě, že to tak nevidí ty výše postavení chytráci v kancelářích. Byl bych moc rád, kdyby se po nějaké době, až se kniha dostane mezi lidi, našel někdo, kdo by panu Jamborovi pronajal nebo přenechal do užívání nevyužitou garáž nebo chatku a tak splnil jeho sen. Máme z knihy radost, protože je to konkrétní pomoc konkrétnímu člověku, ne nějaká nadace, kde se přiživuje spousta lidí a kam jdou peníze, dárci často ani nevědí. Splnit někomu sen a udělat ho šťastným, je myslím dobré životní poslání a nám se to, myslím, povedlo, takže nás hřeje takový hezký pocit uspokojení. Člověk by měl mít v pořádku svoji karmu.

Jsem rád, že náš záměr pochopilo správně několik lidí a tak shánění peněz byl výrazně méně náročnější proces, než při předchozí knize o tělesně postižených. Jestli tedy můžu, tak bych rád poděkoval za pomocnou ruku nakladatelství Petrklíč, p. řediteli Pitašovi z SKP Centra, p. řediteli Pisárovi z Pomoc v nouzi, p. Šotolovi z Pardubického kraje, Syndikátu novinářů, panu Kopřivovi z BJK Group,Čurbymu z Obscene Extreme,Toi Toi.

Děkujeme za rozhovor.

Foto: Eva Csölleová