Paul Kohner se narodil 29. 5. 1902 v Teplicích, Juliu a Heleně Kohnerovým, kteří patřili k místní židovské komunitě. Julius měl přezdívku „Kino Kohner“, protože provozoval městské kino a vydával filmové noviny. Paul měl bratry Fredericka, který se později stal spisovatelem a scenáristou a Waltera, který se stal hollywoodským agentem a jehož manželka Hanna se v roce 1953 stala prvním obyčejným občanem, který v televizním pořadu pro celebrity This is Your Life otevřeně hovořil o svých zážitcích z nacistických vyhlazovacích táborů. Paul byl zásadový, pracovitý a cílevědomý člověk, který se nebál riskovat a uměl dělat rychlá rozhodnutí. Díky tomu se tento 18letý teplický chlapec bez zkušeností vypracoval až na uznávaného a respektovaného producenta a později agenta v Hollywoodu, který měl ve své agentuře hvězdy jako byli Maurice Chevalier, Liv Ullmann, Ingmar Bergman, Marlene Dietrich, Billy Wilder, spisovatelé Bill Travers, Ernst Hemingway aj.

Příchod zvukového filmu a rozpad zaběhnutého systému filmových studií

Dostal jsem e-mailem, v podobě videa, zajímavou úvahu bývalého ruského disidenta Vladimira Bukovského, kde srovnával bývalý SSSR se současnou Evropskou unií. Líbilo se mi, co říkal, a proto jsem se snažil najít více. Zjistil jsem, že bohužel před dvěma lety zemřel v Anglii, kam roku 1976 emigroval. V onom videu z roku 2010 povídá o systému, který zažil na vlastní kůži a který je teď kolem nás. Cituji...

Nejsme žádní sportovní nadšenci, ale i tehdy v roce 1988 se nám vepsalo jméno Eddie Edwards do paměti, když se stal na OH V Calgary nejpopulárnějším sportovcem. Pak jsme dlouho netušili, co dělá, až film Orel Eddie nás vrátil opět k němu. Film se nám velmi líbil, a tak jsme hledali, kam mu napsat. Zkoušeli jsme jeho management, bez odpovědi, další kontakt zůstal také bez odpovědi, až jsme zkusili nadaci, které pomáhá. A bingo, Eddie odpověděl.

Jméno tohoto francouzského herce, který se narodil 9. 4. 1933, zná snad každý, kdekoliv na světě, a nemusí být ani filmový fajnšmekr. Ještě mu nebylo ani třicet let, když se stal skoro přes noc hvězdou a svým vzezřením, charismatem, vystupováním, smyslem pro humor, pro spravedlnost a čest a dokonale profesionálním přístupem ke každému filmu, se z něj postupně stala legenda. Je považován za symbol Francie stejně jako Eiffelovka, a za nejlepšího poválečného domácího herce.

Za minulého režimu, když se ještě moc netočily akční filmy a ty americké se k nám nedostaly, byly jeho kriminálky a veselohry, kde všechny riskantní kousky dělal sám, absolutním vrcholem pro naše diváky. Představoval opravdové mužské hrdiny a paradoxně v jiných rolích jej diváci ani nevyžadovali a ani nepřijali. I přes svoji světovou slávu zůstal slušným a charakterním člověkem, který nikdy nezapomínal na to, co mu vštípili do hlavy rodiče, a k fanouškům se neotáčel zády. Stal se opravdovou ikonou. Ani přes jeho odchod v pokročilém věku 88 let na něj fanoušci nezapomínají.

Za zdroj informací nám posloužila jeho biografie z pera Philippe Duranta.

Nikdy jsme nedělali rozhovor s nějakým tělesně postiženým z Indie, a tak jsme chvilku hledali a našli paní bez rukou - Swapnu Augustine - která maluje nohama. Narodila se před 43 lety v Paingottooru v horské oblasti Kerala Ernakulam. Její maminka byla šokována, když se jí narodilo dítě bez rukou. Tehdy v Indii nebyla zdravotní technika na takové úrovni, aby se ultrazvukem dal skenovat ještě nenarozený plod dítěte u každého občana. Zajímavé je, že dva bratři, a ještě jedna sestřička, kteří následovali, se narodili úplně zdraví. Ale malá Swapna se nevzdávala a snažila se žít plnohodnotný život a nyní je z ní respektovaná malířka nohou. Její obrazy se nám moc líbily, a tak jsme požádali o rozhovor. Asistoval nám koordinátor indické odnože českého UMÚNu, mající zkratku MFPA, Ayswaya Pillai.