Jméno tohoto francouzského herce, který se narodil 9. 4. 1933, zná snad každý, kdekoliv na světě, a nemusí být ani filmový fajnšmekr. Ještě mu nebylo ani třicet let, když se stal skoro přes noc hvězdou a svým vzezřením, charismatem, vystupováním, smyslem pro humor, pro spravedlnost a čest a dokonale profesionálním přístupem ke každému filmu, se z něj postupně stala legenda. Je považován za symbol Francie stejně jako Eiffelovka, a za nejlepšího poválečného domácího herce.

Za minulého režimu, když se ještě moc netočily akční filmy a ty americké se k nám nedostaly, byly jeho kriminálky a veselohry, kde všechny riskantní kousky dělal sám, absolutním vrcholem pro naše diváky. Představoval opravdové mužské hrdiny a paradoxně v jiných rolích jej diváci ani nevyžadovali a ani nepřijali. I přes svoji světovou slávu zůstal slušným a charakterním člověkem, který nikdy nezapomínal na to, co mu vštípili do hlavy rodiče, a k fanouškům se neotáčel zády. Stal se opravdovou ikonou. Ani přes jeho odchod v pokročilém věku 88 let na něj fanoušci nezapomínají.

Za zdroj informací nám posloužila jeho biografie z pera Philippe Duranta.

Nikdy jsme nedělali rozhovor s nějakým tělesně postiženým z Indie, a tak jsme chvilku hledali a našli paní bez rukou - Swapnu Augustine - která maluje nohama. Narodila se před 43 lety v Paingottooru v horské oblasti Kerala Ernakulam. Její maminka byla šokována, když se jí narodilo dítě bez rukou. Tehdy v Indii nebyla zdravotní technika na takové úrovni, aby se ultrazvukem dal skenovat ještě nenarozený plod dítěte u každého občana. Zajímavé je, že dva bratři, a ještě jedna sestřička, kteří následovali, se narodili úplně zdraví. Ale malá Swapna se nevzdávala a snažila se žít plnohodnotný život a nyní je z ní respektovaná malířka nohou. Její obrazy se nám moc líbily, a tak jsme požádali o rozhovor. Asistoval nám koordinátor indické odnože českého UMÚNu, mající zkratku MFPA, Ayswaya Pillai.

Herec, scenárista, dramatik, spisovatel a autor písňových textů, jeden ze zakladatelů Divadla Járy Cimrmana, pan Zdeněk Svěrák, oslaví 85. narozeniny, ač se tomu ani nechce věřit.

Narodil se 28. 3. 1936 v Praze. Po gymnáziu vystudoval Vysokou školu pedagogickou, kterou dokončil v roce 1958. Poté se čtyři roky věnoval učitelské profesi, ale pak ze školství odešel a začal pracovat pro Čs. rozhlas. Stal se jedním z autorů rozhlasového pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka, v němž vznikla postava fiktivního českého génia Járy Cimrmana. V roce 1967 spoluzaložil Divadlo Járy Cimrmana, kde nejen hrál, ale rovněž byl i spoluautorem všech divadelních her, spolu s Ladislavem Smoljakem. Jak stoupala jeho spisovatelská zručnost a obliba, začal pan Svěrák také psát scénáře pro Filmové studio Barrandov a je podepsán jako autor nebo spoluautor pod mnoha, dnes již legendárními a stále oblíbenými filmy, jako např. Jáchyme, hoď ho do stroje, Trhák, Vrchní prchni, Tři veteráni, Na samotě u lesa. Postupně začal psát scénáře pro filmy, které režíroval jeho syn Jan, např. Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět, Vratné lahve, Po strništi bos. Film Kolja získal Oscara v roce 1996 jako nejlepší neanglický film.

Protože pan Svěrák měl odjakživa rád český jazyk, je také úspěšným spisovatelem a rovněž autorem desítek oblíbených písní, které tvoří se svým dobrým přítelem Jaroslavem Uhlířem. Od roku 1994 podporuje také Centrum Paraple a získává peníze pro lidi s postižením míchy. Není v našem kulturním a společenském životě tolik lidí, kteří by byli tak univerzálně oblíbení, jako je on, a troufáme si tvrdit, že by se těžko našel někdo, kdo by o něm mohl říct špatné slovo. Tento laskavý člověk, jehož humor hladí duši a přináší radost, je, v přeneseném smyslu, náš národní poklad. Chtěli jsme mu popřát hodně zdraví a štěstí do dalších let malým medailonkem, a tak jsme jej požádali o rozhovor.

Blahopřejeme

Zdeněk Svěrák

85. narozeniny

SF4AF! Sny o svobodě a nezávislosti / Multikulturní rubrika

Kapela co nenechala spát MI5 i CIA, to je punkový nářez Crass

SF4AF! Sny o svobodě a nezávislosti / Multikulturní rubrika

Udělat rozhovor s kapelou Crass bylo pro mě něco jako pro horolezce Mt. Everest. Snil jsem o tom, ale nikdy jsem si nemyslel, že se to opravdu stane. Ale díky pomoci jiné anarcho-punkové kapely Rubella Ballet a manželky zpěváka Crass, Steva Ignoranta se mi podařilo sehnat kontakt a posléze i navázat spojení, takže jsme o předvánoční neděli seděli tváří v tvář, přes obrazovku, a povídali si. Netušil jsem, co mám čekat od kapely, která si našla desítky tisíc příznivců po celém světě a udala směr anarcho-punku a nenechala spát ani MI5 ani CIA, ale Steve Ignorant byl velmi příjemný a odpověděl na všechno, na co jsem se zeptal. Byl to jeho osmý rozhovor během dvou týdnů, takže jsme to limitovali 45 minutama.