Nová vlna

Martin Bohadlo

 

nar. 13.12.1981, Československo

Od 15 let se věnuji  filmu díky otci a domácímu festivalu Vysokovský kohout. Mnohá ocenění na soutěžích v ČR i zahraničí.

Režijní filmografie

2014 Multitasking 
2012 Inspektoři 
2010 Standardní situace 
2009 Mikro Dílna 

V historii kinematografie nalezneme mnoho případů, kdy se z herců stanou posléze úspěšní režiséři. Není tomu náhodou, jsou v těsném kontaktu s filmovým štábem, znají důkladně práci před i za kamerou. Tyto zkušenosti poté využijí ve své filmařské kariéře. U našeho dalšího filmaře, kterého vám představíme, tomu bylo ještě trochu jinak. Své filmy začal natáčet ještě dříve, než se stal profesionálním hercem. A v natáčení pokračuje úspěšně dál o čem svědčí množství cen z festivalů v ČR. Navíc v sobě nosí touhu jednou usednout na režisérské křeslo a řídit svůj celovečerní film. Předpoklady k nějakému komediálnímu žánru má Martin Bohadlo jen ty nejlepší.

 

Martine, můžete čtenáře Unitedfilmu přenést do počátků, kdy jste se začal koketovat s dramatickým uměním a potažmo s filmovou tvorbou? Přeci jenom, každý asi netuší  z jaké rodiny pocházíte.

Pocházím z muzikantské rodiny a právě hudba byla první, která mě ovlivňovala. Na „základce“ jsem začal hrát na housle, recitovat a chodit do pěveckého sboru, který vedla moje máma. Kolem patnácti jsem, zase skrze tátu, objevil kameru. Pomohl mi natočit klip k mé písni Cesta do neznáma, kterou jsem složil na obecní keyboard Casio. Myslím, že byste se dost pobavili, kdybyste to viděli a slyšeli! Myslím, že v refrénu mi přeskočí hlas, ale jinak jsem drsnej rapper v teplákách od Vietnamců. A v první řadě to byl festival amatérského filmu Vysokovský kohout u nás ve vesnici, na který jsem jako malý kluk každý rok chodil a se žlutou limonádou v ruce sledoval celý víkend filmy. Obec koupila vybavení na promítání a střih videa spolu s kamerou, takže jsem dostal přístup k technice, kterou jsem si skrze Petra Rouska vyzkoušel v praxi a na který (všechno analog, hroznej vopruz, ale zároveň zážitek!) vznikaly mý první filmy. Festival Vysokovský kohout byla pro mě vždy velká motivace, a to platí stále!

 

Rozhodoval jste se mezi filmovým studiem a divadlem, nebo to byla jasná volba?

Na gymplu v Náchodě jsme hráli divadlo a já věděl, že to je to, co bych chtěl dělat. Ale nevěřil jsem, že se dostanu. Film byla druhá volba, konkrétně střih, a přijímačky na FAMU byly ale dřív než na DAMU. Skončil jsem asi třináctý, což není tak vysoké číslo, ale když berou jen dva uchazeče, tak blbý. S přijímačkama na DAMU to vyšlo! Přesto jsem koketoval s myšlenkou, že ve třeťáku nebo čtvrťáku se na FAMU zkusím ještě jednou přihlásit.

Jaké role ve filmu si vážíte zatím nejvíce? Potažmo s jakým režisérem pro vás byla největší čest pracovat?

Asi nejvíc si vážím role malíře Adama, ve stejnojmenné pohádce. Tu režíroval Vladimír Drha, který se choval jako největší profík i k tomu poslednímu člověku z komparzu. Byl velmi přátelský, trpělivý a bral věci s nadhledem. A věřte tomu nebo ne, tuhle roli (hlavní) jsem od něj dostal na baru! Proto lidi z týhle branže často chodí do hospody, protože nikdy nevíte, koho potkáte! J

Pokud se na vás dívám pohledem filmového tvůrce, je pro vás velká výhoda, že jste byl součástí velkých filmů, pracoval se známými režiséry a kolegy herci. Cítíte to na sobě, že vám to pomáhá točit lepší filmy?

To, že jsem byl na natáčení profesionálních filmů, je pro mě velká zkušenost. Vím, jak to celé probíhá od přípravy, zkoušek až po samotnou klapku. Vím, jak to vypadá v cateringu. Vím, kdo má jakou funkci a za kým jít, když mám nějaký problém. Je to na první pohled neviditelná hierarchie, která funguje. Vidím záběry, jak vypadají, jak na sebe navazují. Zajímavé je líčení a třeba i logistika přesunů a co po čem se bude natáčet. Přesto si nemyslím, že díky téhle zkušenosti točím lepší filmy. Může to pomoct při přípravě, kompozici záběru nebo možná ve střihu, či trikovým efektu. V mém případě (krátký film) jde vždy o nápad. A ten neokoukáte, ten musíte vymyslet!

Ve vašich filmech projevujete svůj osobitý styl.  Zaměřujete se na komedie, parodie, filmy nijak výrazně nestylizujete. Je pro vás hlavní, aby jste diváka rozesmál? Neokouzlila vás filmařina i jiným směrem?

Je pravda, že převážně točím hrané filmy, které mě baví nejvíce. Nebráním se jinému žánru, ale za poslední dobu se mi nenaskytla příležitost, aby mě něco zaujalo. Někdy mám představu, že udělám „hustej“ film, kdy divák zamrzne. Jenže pak mi to vždycky sklouzne k nějakému fóru. Rád věci odlehčuju. Myslím, že je vždycky lepší, když se divák směje. A to může platit i u „hustýho“ filmu. A když se zasměje nahlas, tak to je úplně nejvíc! Samozřejmě jde v první řadě o sdělení.

Vaše filmy mají devízy výborného hereckého obsazení, což se jistě díky vaší profesi nabízí. Nemáte ambice toho využít a natočit nějaký vážnější projekt, zajistit si filmařský tým a zkusit třeba výhradně filmovou režii?

O větším projektu jsem už dávno přemýšlel a myslím, že je to sen každého filmaře i herce J Znamená to ale silný námět a dobrou přípravu. Pravdou je, že díky své profesi obsazuji do rolí protagonistů kamarády. I když si filmy vyrábím kompletně sám, jsem ten typ, který uvítá práci v tandemu. Když to s někým konzultuju, napadá mě toho více. V blízké budoucnosti to na celovečerák nevypadá. Asi musím ještě uzrát nebo potkat svoji druhou půlku.

Režisér Tomáš Vorel o sobě říká, že byl postrachem přehlídek amatérského filmu. Všechno vyhrával a nikdo ho nikdy neviděl. Trochu mě ho připomínáte, téměř pravidelně sbíráte ceny, ale čas je přebrat už nezbývá. I tak, pokud jste někde přítomen byl, jak hodnotíte úroveň přehlídek amatérského filmu? Zkuste ho porovnat s přehlídkami divadelními?

Musím se přiznat, že kromě Vysokovského kohouta, který je moje „srdcovka“ a je velmi specifický, jsem byl jen na dvou jiných přehlídkách. Stydím se za to, ale z časových důvodů to nebylo možné. My herci totiž nehrajeme na víkendy, respektive víkend nemáme o víkendu, ale třeba ve středu. Ten první festival byl Rodinné video v Praze, velmi komorní a trval pár hodin. A ten druhý byl Cinema Open v Hradci Králové. Připomínal mi takové malé Karlovy Vary profesionálním přístupem. Nabitý program, V.I.P. vstupenky pro autory, koncert a tvář festivalu a velmi kvalitní projekce, to jsem ocenil. Je to už dávno, kdy jsem byl naposledy na divadelní přehlídce, ale určitě se liší intenzitou. Divadelní představení trvá od jedné do dvou hodin, a proto za den stihnete představení pár, kdežto filmů uvidíte za den mnohem více. Myslím si, že i divadelní přehlídka je skrze divadelníky živelnější a probíhá na větším prostoru než filmová, která je většinou vymezená sálem nebo kinem, kde se vše odehraje.

Sám jste jistě svědkem, že film v ČR není v ideální kondici. Filmu sice přibývá, ale úroveň produkcí klesá, návštěvnost a tržby producentů jsou zoufalé.  Aby toho nebylo málo, internet a ilegální stahování zničil trh s nosiči. Jakým si myslíte, že to půjde směrem? Máte nějakou svou vlastní zkušenost s touto neblahou proměnou?

Do hodnocení kondice filmů v ČR se pouštět radši nebudu, ale napadají mě dva extrémy se společnou tématikou. Film Cesta ven Petra Václava ve výborné kondici a film Bastardi Tomáše Magnuska ve výborné nekondici. Filmy se točí a točit budou, je to byznys. Pak už záleží na kvalitě scénáře, protože v současné době může točit film úplně každý. Co se týká prodeje, si osobně myslím, že filmové nosiče jsou už dávno mrtvé. Všechno nakonec ovládne internet a online filmy. Sám jsem toho zastáncem už jen proto, že je snadné na pár kliků si pustit film z tepla domova a navíc data nezabírají žádné fyzické místo. Přesto upřednostňuji kino, když si najdu čas. To, že se filmy stahují ilegálně je jen otázkou času, než někdo vymyslí dostatečné zabezpečení nebo mechanismus, který zhlédnutí zdarma umožní. Fajnšmekr si stejně nakonec koupí film v HD, než aby koukal na kvalitu rozlišení z minulého století.

Zkuste porovnat zkušenost s natáčením filmu do kin se zkušenostmi s televizní produkcí?

Mezi filmovou a televizní produkcí stále pozoruju rozdíl. Řekl bych, že tím největším důvodem jsou peníze. A to se pak odráží ve výsledku. Plochá kamera, studiové scény, ne exteriér, záběry se nezkouší atd. Co se týká technického zpracování, nezávislý filmař se může dostat na úroveň televize, ale rozhodně mu to dá od dost víc práce. Televize má stále výhodu v té své mašinérii. Studia, střižny, štáb, produkce... Umělecká hodnota může být u nezávislého filmu vyšší, ale to záleží na konkrétních případech.

Myslíte si, že dostupností techniky a úpadkem profesionálního filmu se vytváří šance pro širší okruh filmařů, kteří mohou snadněji než kdykoliv dříve natočit film?

Jak už jsem zmínil, dnes může točit film každý díky cenově dostupné technice. Záleží na myšlence. Ta se často profesionálům ztrácí a díky tomu můžou amatéři „profíkům“ šlapat na paty, což se už několik let děje.

Poslední dobou se otřásá pojmenování neprofesionální sféry filmařů. Jsou tu nové snahy mladé generace točit filmy na úrovni studentských, čili nezávislé a staré koleje amatérských filmařů, kteří točí pro uzavřený okruh diváků – většinou stejných tvůrců na soutěžích. Je podle vás podstatné nějak odlišit tyto skupiny filmařů, nebo je škatulkování dnes k ničemu?

Jen ať se potkají! Myslím, že to bude přínosné pro obě generace. Veškeré hranice bych smazal, všichni přece mluvíme o filmu, ne? Před půl rokem jsem měl možnost spolupracovat jako herec s Jaroslavem Nyklem, kterého znám řadu let právě z Vysokovského kohouta. Měl představu, kterou mi sdělil a na základě toho jsem nabídl možnosti. Myslím, že to bylo ku prospěchu věci. „Ten umí (zná) to a ten zas tohle…“

Řeší se podobný rozpor i v divadle?

Každá nová mladá generace přináší něco nového, s čím ta stará nemusí souhlasit. U divadla se to vzájemně respektuje. Pak spíš mluvíme o různých typech divadla nebo jejich orientaci.

Jak je to s herci, kteří nemají moc možností s hraním ve filmu? Víme, že i většina více mediálně známých jsou rádi za možnost si zahrát ve studentském filmu? Ale jak by herec v nějakém angažmá přistoupil k nabídce natáčet amatérský film?

Všichni herci hrají v divadle, to je základ. Je jen pár „pouze“ filmových herců, ke kterým se letos přidal například i Jiří Schmitzer, který definitivně ukončil divadelní činnost. Je to velká loterie. Nezaměstnanost je i v tomhle povolání. Buďto se provaříte a chytíte vlnu nebo se provaříte a hned zas umřete a nebo něco mezi, že čas od času vám někdo zavolá, že točíte. Jsou to cesty nevyzpytatelné a mnohdy náhody, které lze jen částečně ovlivňovat. A to, jestli se herec v angažmá domluví na natáčení amatérského filmu, je jeho věc. Buď ho to osloví a vyjde vstříc nadšeným amatérům a nebo ne.

Svého času jste moderoval pořad Zoom, který svým způsobem dával prostor i amatérským filmařům. Vzpomenete si, v jakých podmínkách vznikal, kdo pořad inicioval a proč skončil? Líbila se vám koncepce a provedení pořadu?

Pořad Zoom jsem měl moc rád. Milan Kučera, který mě přizval, a Ondřej Kepka pořad před lety spolu začali dělat a znovu po letech se k němu vrátili. Myslím, že pro spoustu lidí to byl perfektní návod, jak si poradit s fotkou a videem, něco se dozvědět a vidět konkurenci. Byla to pro mě velká zkušenost, nikdy před tím jsem nic podobného nedělal a s přibývajícími díly jsem přestával být nervózní a začal si to užívat. Dokonce jsem si mohl upravovat texty tak, aby mi lezly do huby a nebylo to příliš oficiální. Bohužel vysílací čas nebyl ideální a tím i sledovanost nebyla vysoká, a tak to rada ČT nakonec zrušila.

V čem si myslíte, že je problém, že se na obrazovku veřejnoprávní televize nedostávají nejlepší filmy neprofesionálních filmařů? Vždyť i nespočet vašich filmů by mohlo na obrazovce rozesmát tolik lidí a svým provedením by se mezi televizní tvorbou neztratili? Zkoušel jste nějaký svůj film prosadit do TV?

ČT asi bude vždy mít radši jistotu než experiment. Nebo by to musel být pořad typu Zoom, do kterýho by se to všechno vešlo. Zatím je to na festivalech, který můžou mít určitá privilegia na odvysílání vítězných filmů. Před pár lety jsem vyhrál festival Aerokraťas a kromě věcné ceny byl můj film po celý rok vysílán v kině Aero před každým filmem! To jsem velmi ocenil a považoval za největší reklamu a úspěch! Do televize se budu cpát, až budu mít ten celovečerák.

Myslíte si, že je potřeba v Čechách kategorie nezávislého filmu, něco jako druhá liga pod komerční kinematografií?

Myslím, že nezávislý film už dávno existuje a vůbec nemusí být podkategorií. Současný divák pozná, co je komerce a co ne a vybírá si. Když bude chtít, najde si, co hledá. Internet je nekonečnou databází, která mu to umožní.

Můžete nastínit, co za filmy chystáte?  Na co se vaši fanoušci, kterých přibývá, mohou těšit?

V současné době žádný scénář nemám, vždyť jsou to čtyři měsíce, co jsem prezentoval svůj nový film. Jsem zvyklý pracovat pod tlakem a když nemám deadline, tak nic nevymyslím. Druhá věc je múza, která se nárazově ozývá. Premieruju vždy na Vysokovského kohouta, protože je to tradice a zároveň tomu předcházejí prázdniny, kdy mám víc času a můžu se s natáčením filmu více zabývat. Takže se nechte překvapit a já s vámi!

Více z této kategorie: « David Březina Jan Haluza »