Nová vlna

Jiří Vávra

nar. 18.6.1986

Kreativec, scenárista, režisér, příležitostný piják, skalní fanoušek italské kuchyně a roztomilý misantrop vystudoval Slezskou univerzitu v Opavě, bakalářský obor Audiovizuální tvorba. Ještě před studii pracoval jako marketingový poradce, grafik a webmaster, přičemž ve službách marketingu a grafiky figuruje dodnes. Režijně debutoval publicistickým dokumentem Sportu zdar, za který získal několik osobních pochval a veřejných ocenění na mezinárodních festivalech (Sportfilm 2013, Ostrava-picture 2014). Dále se jako scénárista a redaktor podílel na oceňovaných dokumentárních cyklech Sami proti zlu, Dějiny na vlastní kůži a Dějiny na vlastní kůži 2, které se používají v rámci výuky moderních dějin na základních a středních školách. Jeho nejnovějším autorským počinem je Tělo plné štěstí, celovečerní dokumentární film o kráse, jakou svět neviděl, za který aktuálně získal ocenění na mezinárodním festivalu Ekofilm.

Režijní filmografie:

2014 Tělo plné štěstí (studentský film)
2013 Sportu zdar (studentský film)

Všestranný kreativec. Tak by se dal charakterizovat rodák z Jablonce nad Nisou Jiří Vávra. Ten se výrazně zapsal do českého dokumentu, kdy zcela nezávisle produkoval divácky oblíbený dokument Tělo plné štěstí. Jeho snahou je dobýt s filmem televizní obrazovku a ukázat, že se dá natočit atraktivní dokument i jiným způsobem než je v komerční tvorbě běžné.


Můžete čtenářům prozradit, jak jste se dostal k natáčení, potažmo filmové režii?
Ten příběh je dlouhý. Zahrnuje babičku, 30 let starý video přehrávač a Amerického ninju dabovaného jedním hlasem. Tam někde se zrodila moje posedlost filmem. Navíc mě vždycky bavilo vymýšlet si vlastní příběhy, které jsem se postupem času rozhodl natočit. Tak přišlo období pobíhání po lese s plastovou pistolí a stříháním filmu pomocí tlačítek rec a play na videorekordérech. No a později, ve 24 letech jsem se rozhodl odejít z práce, abych začal studovat obor Audiovizuální tvorba v Opavě, protože mi chybělo právě to pobíhání před kamerou a vyprávění vlastních příběhů pomocí filmu.

Natočil jste celovečerní dokument Tělo plné štěstí, jak jste přišel k tomuto nápadu? Co vás inspirovalo?
Předně jsme byli kvůli dostupné technice omezeni na žánr dokumentu, o který jsem se nikdy moc nezajímal. A když už jsme ho měli dělat, snažili jsme se s kolegou Mikulášem vybrat téma a styl, o něž by projevili zájem i diváci, kteří se běžně na dokumenty nedívají. Tedy diváci, jakými jsme byli sami. Dlouho jsme nemohli na nic přijít, až jsme vzájemně ukončili debatu, protože každý z nás musel jít cvičit. A téma bylo na světě. Forma se na něj nabalila automaticky, protože mně přijdou dokumenty Morgana Spurlocka nebo Michaela Moora kromě jiného maximálně divácky atraktivní, pro jejich styl vyprávění. Navíc jsme si mysleli, že s tímto stylem přijdeme v ČR jako první, ale to se nám bohužel nepodařilo.

Byl k dokumentu nachystaný podrobnější scénář, nebo jste sbíral materiál dle vybraných témat? Měnila se kostra filmu v průběhu?
Ve výsledku jsme měli několika stránkovou explikaci a detailní bodový scénář, který zahrnoval jak respondenty, tak i otázky a tvořil kostru filmu. Každopádně pevný byl pouze začátek a konec, zbytek byl proměnlivý. Učili jsme se za pochodu, dost se toho rodilo až ve střižně.

Dokument jste režíroval i v něm účinkoval. Bylo těžké obě role skloubit dohromady?
Bylo, velmi. Někdy se totiž účinkující nechtěl bavit s režisérem.

Měl jste k ruce dramaturga? Jste výhradním zastáncem této kooperace?
Jasně, měl. Bez něj by byl náš film poloviční. On totiž dokáže z člověka i z námětu vymáčknout mnohem víc, než čeho jste sami podle sebe schopni. A ještě teď mě to bolí.  

Jak dlouhou trvalo natáčení, kolika členný štáb či tým spolupracovníků jste kolem sebe měl?
Celkem jsme na Těle pracovali skoro tři roky – od námětu po postprodukci. Samotné natáčení zabralo 6 měsíců. Základní štáb se skládal z produkční, kameramana, zvukaře a mě, byť celý tým měl 8 členů. Ale musím dodat, že drobnou pomocí nám přispělo tolik lidí, že si je ani nemůžeme dovolit pozvat na panáka, jak bysme byli chudý.    

Na jakou techniku jste film natáčel? Je vidět, že jste často využíval i miniaturní kamery GoPro?
Dá se totiž vozit všude s sebou a můžete točit neplánovaně, nárazově, aby neunikly důležité drobnosti. Volat v deset večer kameramanovi a produkční, ať za mnou rychle dorazí, protože jsem se poblil, by nešlo.

Nepřemýšlel jste s kameramanem natáčet dokument na zrcadlovku?
Ne! Nehraný dokument, kdy jste v některých scénách odkázáni na to, co se stane, se s foťákem podle mě dělat nedá. Kamera je komplexnější, rychleji a jednodušeji se s ní manipuluje. Taky mi k našemu typu dokumentu víc seděl realistický vzhled, foťák by ubíral na věrohodnosti.

Jste ochoten prozradit, kolik dokument stál a z jakých finančních zdrojů jste ho financoval?
Sto tisíc. Tolik jsem si soukromě půjčil a tolik jsme utratili. Pro srovnání stojí podobné české celovečerní dokumenty 4x až 10x tolik. Ale na druhou stranu jsme na něm všichni celou tu dobu dělali bez honoráře, zadarmo. Stejně tak i všichni účinkující, kteří tak filmu pomohli, aby vůbec vznikl. Hold máme dluh, ale taky máme film. 

Víme, že se snažíte svůj zcela nezávisle vyprodukovaný film nabídnout televizi. Je však těžké pro nezávislé tvůrce se na tomto trhu prosadit. Jak se vám v tomto směru daří?
Nechci to zakřiknout. Ale jsou to nervy!

Může podle vás v ČR existovat kategorie nezávislého filmu?


Musí! Hlavně tady totiž žije český žánrový film. A to je super.

Co pociťujete jako nezávislý filmař jako nedostatečné? Nulová podpora těchto filmů, slabá možnost dílo dále prezentovat apod.?
Vnímám obrovskou počáteční nedůvěru, která se na vás valí ze všech stran. Je nesmírně těžké všem kolem neustále něco dokazovat, než protrhnete pomyslnou bariéru a dostanete se do míst, kde vám dají zadarmo koktejl. Ale na druhou stranu tento systém chápu, jen bych byl rád za častější výjimku. 

Jaké máte další plány v tvorbě, můžete něco naťuknout?
Aktuálně připravujeme krátkometrážní hranou krimi. Buď to bude bomba nebo průser – jako vždycky.

Co je vůbec vaší hlavní činností, aby jste se uživil?
Pracuji v marketingu jako kreativec. K tomu s celým štábem natáčíme videa pro komerční sektor.

Libí se vám jako filmaři projekt Unitedfilmu? Co by jste na portále uvítal?
Je hrozně fajn, že se tu otevřel nový prostor, který umožňuje dýchat i těm, které pohání jen odvaha a touha dělat film. A k té druhé otázce – co třeba nějakou online premiéru?

Média

Více z této kategorie: « Lukáš Masner David Březina »