Nová vlna

Jaroslav Beran

fotonar. 4.6.1994. ČR, Hlízov

Všestranný chlapec z malé obce s velkými ambicemi. Od útlého věku maluje, píše a důsledně se tak připravuje na dráhu filmového režiséra. K filmování strhl i další lidi kolem sebe a dokázali si společně postavit vlastní ateliér, vybavit filmařskou technikou i fundusem. A že jejich snahy nejsou marné, svědčí fakt, že třikrát po sobě stál Jaroslav Beran na stupních vítězů v celostátní filmové soutěži. Bezpochyby patří k nadějím českého nezávislého filmu, přestože si vybral cestu jistoty přes filmovou školu, kterou nyní studuje.

2016 V zajetí letokruhů
2015 Sirotek 
2013 Guga 

 

Beran Jaroslav citace

Mimo film se věnuji malbě obrazů, což mi pomáhá lépe vnímat světlo, kompozici či barvy i u filmu.

Jaroslave, řekněte nám na úvod něco o sobě? Odkud jste, co jste studoval, co rád děláte ve volném čase a jaké filmy se vám líbí?

Bydlím kousek od Kutné Hory v obci Hlízov – odtud odvozen název Hlízwood. Tento název vznikl, dá se říci, již v mém dětství. Dnes bych takový název asi nepřijal, ale každý nás pod tímto názvem zná, tak jsme si ho nechali. Mimo film se věnuji malbě obrazů, což mi pomáhá lépe vnímat světlo, kompozici či barvy i u filmu. Maluji akrylem na plátno. Dříve jsem se věnoval i hudbě. Hrával jsem v kapelách na basovou kytaru, ale čas mi nedovolil v této branži pokračovat a já jsem si zvolil jako hlavní prioritu filmařinu. Ve volném čase si rád otevřu knihu, nebo si jdu zaběhat. Mám také rád turistiku, na kterou bohužel moc času nezbývá. Preferuji filmy, které jsou vyprávěny více obrazem, než dialogem. Mám rád drama, mysteriózní filmy, ale někdy si rád oddechnu i u komedie.

A teď ten osudový moment, kdy jste se dostal k natáčení filmu?

V době kdy začínaly první mobily s videem, jsme s kamarády natáčeli různá videa. Tenkrát mi bylo asi třináct let. Tvoření příběhů mě natolik uchvátilo, že jsem si ušetřil na svou první malou kameru a od té doby se filmu věnuji. Po základní škole jsem se dostal do Prahy na střední průmyslovou školu v Panské ulici. Zde jsem studoval obor filmová a televizní tvorba. Nyní studuji fakultu multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, obor režie a scenáristika.

Hlízwood je váš umělecký trademark, co všechno, či jací další lidé se pod ním skrývají?

Pod Hlízwoodem se skrývá štáb přibližně osmi lidí. Tito členové se ovšem často střídají. Většinou z důvodu studia a času. Máme svůj vlastní ateliér, kde si stavíme kulisy, svůj sklad na rekvizity, střižnu a nějakou tu techniku.

Beran Jaroslav 3Pivní láska byl váš první film? O čem pojednával a co pro vás tento první test znamenal?

Pivní láska je realistický pohled na vesnické obyvatelstvo, vesnickou hospodu, dobrovolné hasiče a na lásku. Než o příběh šlo o to, aby se v tom určitá skupina lidí viděla a zasmála se. I když se s tímto filmem neprezentuji a později jsem se vydal jiným žánrovým směrem, vzpomínám na natáčení velmi rád. Byla to má první velká zkušenost s vlastním filmem. Brali jsme to tenkrát spíše ještě jako srandu. Bavili jsme se u natáčení a hodně se nasmáli. Tenkrát jsem ani neměl velké ambice s veřejným promítáním. Mělo se to promítat mezi aktéry a přáteli, a tím to mělo hasnout. Nicméně se začal jevit o film velký zájem, tak jsme premiéru udělali v Hlízovském kulturním domě, kam přišlo kolem tři sta lidí.

Baví mě pomocí filmu předávat své myšlenkové pochody divákům. A rád film tvořím už od námětu. Řekl bych, že mám svůj osobní autorský styl, který se podepisuje už při psaní námětu a scénáře.

S dalším filmem Guga, ke kterému jste napsal scénář, chopil se kamery i režie, jste zabodoval už i na celostátní soutěži. Zavzpomínejte, v čem pro vás byl tento film průlomový?

Určitý průlom v mé tvorbě byl, že jsem se zaměřil na způsob vyprávění. Prioritou pro mě byla filmová řeč a emocionální síla snímku, což se kupodivu povedlo, na to, že se jednalo o můj první film tohoto žánru. Tenkrát na premiéře museli malého kluka odvést ze sálu, protože se rozbrečel. Když jsme to doma pouštěli dalšímu malému klukovi, tak jsem mu musel vysvětlit, že to sražení psa bylo jen jako a musel jsem mu ukázat maketu psa, aby mi uvěřil. Byl na mě naštvaný, že jsem si dovolil vůbec něco takového natočit. Překvapením pro mne však bylo, když film rozplakal i dospělé lidi. Je to možná nehezké, ale velmi mě to potěšilo a bral jsem to jako velký úspěch. Na celostátní soutěži Českého Videosalonu získal film Guga druhé místo.

Beran Jaroslav 2Velmi ambiciózní snímek následoval hned poté, Sirotek. Prozraďte, jak dlouho jste jej připravoval od napsání scénáře až po samotnou realizaci a kolik vás nakonec stál? Bylo těžké najít herce pro roli malého chlapce?

V únoru roku 2014 jsem napsal scénář, který vznikl poté, co jsem zahlídl na internetu fotku malého kluka s píšťalou. Pustil jsem si k fotografii inspirativní hudbu, a ještě v ten večer napsal námět. Dny poté jsem pracoval na scénáři. Na jaře jsem ale maturoval, takže scénář skončil na dobu maturit v šuplíku. Hned po maturitě jsem začínal s přípravami a pořádali jsme casting na hlavní roli malého Sirotka. Představitel hlavní role Jakub Grauer nás na castingu zaujal především díky svým “psím“ smutným očím, nestrojeným hraním a svým vzhledem. Také pro nás byl důležitý přístup rodičů, protože Jakubovi bylo tenkrát třináct let a natáčelo se několik měsíců. Spolehlivější rodiče jsme potkat nemohli. V polovině července padla první klapka a koncem října poslední. V postprodukci zabraly nejvíce času počítačové triky. Film ležel v postprodukční fázi téměř půl roku a v dubnu následujícího roku se konala premiéra společně s filmem Guga. Když se film připravoval a točil, byl jsem v té době doma a pracoval jsem na něm téměř nonstop. Tvořili jsme si vlastní ateliéry, sháněli historické rekvizity atd. Byla to velmi náročná práce. Chodit v té době do práce, nebo do školy, nebylo by reálné film natočit. Ač se ve filmu objevují kočáry s koňmi, nebo se natáčelo na zámku Kačina, film nebyl až tak nákladný. Většina lidí nám vyšla vstříc, bez nároku na velké peníze. Film nás tedy stál něco málo přes dvacet tisíc. Průlomové pro mě bylo, že jsem zanechal kameru další osobě a mohl jsem se tak více věnovat režii. Film vyhrál první místo v celostátní soutěží Český Videosalon.

Váš poslední film, V zajetí letokruhů, byl do třetice oceněn na celostátní soutěži. Prozradíme, že film vznikal i k účelu přijímacích zkoušek na filmovou školu. Věnoval jste mu velké úsilí, stavěl kulisy, sháněl kostýmy, využíval všemožné kamerové gripové techniky. Jakým způsobem jste dokázal všechny tyto prostředky shromáždit?

Tentokrát jsme se zaměřili na film vyprávěný pouze obrazem, bez jediného dialogu. Filmová řeč vypráví pomocí zkratek a symbolů. Film je pro náročnější publikum a cílem je, že i po několikátém zhlédnutí, dochází divákovi nové detaily. Popravdě řečeno, je dost náročný na pochopení. Ale když se na ten film člověk podívá poněkolikáté, fascinuje ho, jak vše na sebe navazuje. Část kostýmu jsme měli již z předešlého filmu Sirotek. Velkou část kostýmu nám zapůjčil divadelní spolek v Třebechovicích pod Orebem. Některé věci se koupily v second handu, a po úpravě kostymérky vznikly další kostýmy. Asi dva měsíce před natáčením jsme začali komplet stavět kulisu staré světnice. Vše bylo do detailu propracované. Vyroben byl i nábytek v kulise. Techniku máme nashromážděnou už za těch pár let, co točíme. Část je koupená a část po domácku vyrobena.

Na posledních filmech jste přenechal kameru vašemu kolegovi Aleši Grunzovi a soustředíte se jen na scénář a režii. Jsou to tedy dvě disciplíny, které vás naplňují nejvíce?

Ano, určitě. Baví mě pomocí filmu předávat své myšlenkové pochody divákům. A rád film tvořím už od námětu. Řekl bych, že mám svůj osobní autorský styl, který se podepisuje už při psaní námětu a scénáře.

Beran Jaroslav vertikalJiž zmiňovaný Aleš k vám neodmyslitelně patří, ve snímku Guga hrál i hlavní roli. Řekněte nám něco i o něm, jak důležitou roli ve vašem uměleckém vztahu hraje a v čem vám všem vypomáhá?

Aleš mi vypomáhal už při prvním filmu, kde pracoval na zvuku v postprodukci a skládal a nahrával hudbu do filmu. Dodnes je hudba a zvučení jeho hlavním koníčkem a možná brzy i jeho obživou. V Gugovi jsem ho obsadil do hlavní role, jelikož jsem jeho herecký talent dobře znal. Po tomto filmu jsem potřeboval na přijímací zkoušky natočit autoportrét, tak jsem ho poprosil, jestli by mi ho pomohl natočit. Kamera ho po natáčení mého autoportrétu natolik zaujala, že se ji sám začal věnovat a už při dalším filmu Sirotek by schopný dělat hlavního kameramana. Při natáčení se mnou spolupracuje už na přípravách. Jsme umělecky nalezení poměrně na stejnou vlnu, takže je i taková pravá ruka režiséra.

Sbírka medailí z celostátní soutěže se hromadí. Co pro vás znamenají? Případně jaké další ocenění stavíte do popředí?

Z medailí ze soutěží mám samozřejmě radost, ale stejně velkým potěšením je, když za mnou někdo přijde a řekne mi, jak v něm můj film vyvolal silné pocity. Každý můj film má něco divákovi říct. Poslední film v Zajetí letokruhů má v člověku vyvolávat existencionální myšlenky. Takže když film splní své poslání, je to také pro mě velká odměna.

Jistě jste si udělal představu o české neprofesionální filmové scéně, která navazuje na tu amatérskou. Svět soutěží a porot. I vy jste důkazem, že vaše filmy tuto slabou úroveň převyšují o velký kus. Cítíte, že by bylo záhodno definovat pokročilý stupeň podpory a festivalů, zbudovat v Čechách nezávislý film?

Ano, slovo “amatérský film“ může odrazovat samotného diváka a občas je to nepřiměřený název pro některé filmy přibližující se profesionální tvorbě. Určitě by se měl odlišovat amatérský film od neprofesionálního filmu. Uvítal bych větší podporu nezávislého filmu a jeho propagaci.

Mám pocit, že přijímací zkoušky na FAMU nejsou postaveny na talentu, ale že tam hraje roli ještě jiný faktor.

V současné době se chystáte na studium filmové školy ve Zlíně. Zkoušel jste i FAMU. Co pro vás nové studium bude znamenat? Litujete nepřijetí na FAMU a budete to případně zkoušet i v dalších letech?

Studium na vysoké škole a to přímo obor režie a scenáristiky, pro mne znamená otevřenou cestu do světa profesionálního filmu. Neznamená to, že bych měl po absolvování této školy nastoupit hned na profesionální dráhu, ale určitá šance tam je a o dost větší, než doposud. Je pravda, že FAMU má velké jméno, ale na druhou stranu si říkám, že to pak stejně záleží na autorovi, jak se v branži prosadí. Navíc ve Zlíně je obor spojený se scenáristikou, což mi vyhovuje. Neplánuji zkoušet přijímačky na FAMU i další rok. Mám pocit, že přijímací zkoušky na FAMU nejsou postaveny na talentu, ale že tam hraje roli ještě jiný faktor. Třeba se mílím. Každopádně znám pár současných studentů, kteří studují filmové obory ve Zlíně a nemohou si to tam vynachválit. Budu se tedy zaměřovat na školu ve Zlíně.

Dokazujete vysokých výsledků už bez vysoké filmové školy, nebojíte se žánrů, z kterých by se rozklepala kolena i komerčním produkcím. Nemáte obavy, že vám „česká filmová škola“ nadefinuje požadované mantinely a poupraví vkus?

Ano z toho mám také určité obavy, ale pořád si myslím, že v tomhle oboru je u nás vysoká škola důležitá. Samozřejmě talent vám to nedá, ale usnadní vám to cestu v budoucí filmařské dráze. Záleží, do jaké míry váš umělecký vkus škola ovlivní, ale stejně ten autorský podpis tam do určité míry zůstane. No, uvidíme.

I vaše filmy, které se na internetu zveřejnily, podtrhují smutný fakt, že celkově nezávislé filmy špatně hledají své diváky. Chtělo by se skoro říci, že v kurzu jsou jen blogeři a jůtůbeři a nic jiného uživatele kromě her na internetu nezajímá. Čím to podle vás je? Chybí nám tu centralizovaný kanál, podpora, která by přitáhla více diváků?

Podle mě to je dobou. Dnes youtubeři převzali sledovanost všeho ostatního. Každopádně You tube je na taková videa stavěný. Kanál, který by však shromažďoval filmovou tvorbu, nikde moc není. Otázkou je, jestli by se uchytil. Ale nemá cenu proti tomu bojovat, lepší je jít s dobou a požívat například zmíněný You tube jako propagaci. My na You tube dáváme různé vlogy z natáčení atp. Určitě se dá vhodně využít.

Očekává se, že z vás po studiu vyroste filmový profesionál, který nejspíš bude závislý na penězích od producentů. Jste připraven na to, že bude těžké vaše filmy zafinancovat?

S tím se počítat musí. Nejvíce se bojím, že u producentů uspěji, jen pokud připravovaný film bude odpovídat vkusu českého diváka. Když první díl Babovřesek převálcoval Avatar v návštěvnosti kin, mluví to za vše. Jsme malá země na to, abychom si mohli vybírat žánr, který chceme točit.

Beran Jaroslav 1Co je pro vás osobně filmová umělecká nezávislost? Prázdný pojem nebo něco, za čím si vyplatí si stát?

Umělecká filmová nezávislost je pro mě to, když děláte film tak, jak ho cítíte a nejste omezení žádnými mantinely. A určitě stojí si za tím stát. Někdy je však potřeba pro svůj prospěch dělat kompromisy. Nikdy však ústupky, které by byly v kontrastu proti vašemu původnímu záměru.

Amerika díky velkému rozpočtu nastavila svůj “kabát“, kterému se tady těžko vyrovnáme. A proto některé diváky české filmy nezajímají už z tohoto důvodu

Jak vy se díváte na momentální situaci kolem současného průmyslu? Vládnoucí americký mainstream, ilegální stahování, malá návštěvnost a podpora českého filmu?

Celkově internet způsobil velký propad v návštěvnosti kin, půjčovny filmů už se dnes moc nevidí a na televizi se taky kouká méně. S tím se asi těžko dá něco dělat. Z Ameriky jdou filmy do celého světa, tam se výdělek dostaví, ale co u nás? Navíc Amerika díky velkému rozpočtu nastavila svůj “kabát“, kterému se tady těžko vyrovnáme. A proto některé diváky české filmy nezajímají už z tohoto důvodu. Pár takových diváků znám. Filmové oko je prostě už moc rozmazlené. Také možná kdyby byla větší finanční podpora od státu, ustoupila by částečně komerce. Co jsem slyšel, někteří producenti hodně ovlivňují konečnou podobu filmu.

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Média

Více z této kategorie: « Jakub Voves Filip Kilián »