Nová vlna

Filip Kilián

foto

Filip Kilián

  • nar. 25.11.1993 (22 let)
    Vyškov, Česko

 

2016 Jáma (studentský film)  
2015 Pokoj 113 (studentský film)  
  Ztracený muž (studentský film)  
2014 Čekárna (studentský film)  
  Poslední svého druhu (studentský film)  
2012 No Exit (amatérský film)  
  Zkažená siesta (amatérský film)

Málokdo z filmových školních lavic si vybere téma odehrávající se v zákopu druhé světové války. Natož střet vojáků cizích armád v jedné jámě a dvou vzájemně si nesrozumitelných řečí. Krátkometrážní černobílé, syrové a dialogové drama na pozadí války, Jáma, představil nadějný tvůrce i na letošním festivale nezávislých filmů. Pojďme si ho vzít stranou na slovíčko.

 

Filip Kilian 1Chci se jako tvůrce účastnit boje proti těmto médiím a nalákat lidi zpět do velkých kinosálů

Filipe, jak jste v dnešní době dospěl k chuti natáčet filmy? Filmový průmysl neskvétá, lidé do kina chodí stále méně a je jistě mnoho populárnějších oblastí pro mladé lidi. Proč tedy Vy a film?

Ovlivnila mě chlapecká vášeň pro literaturu. Od četby jsem se pomalu přesunul k tvorbě vlastních textů, a pak jsem chtěl tvořit dál a dál, až jsem se jednoho dne rozhodl, že budu dělat film. Jako filmař bych si totiž mohl své příběhy psát a zároveň režírovat. Tehdy to byl naivní sen, vlastně dosud stále je, ale krůček po krůčku se tomuto snu snažím přiblížit.

Těžko soudit, jestli filmový průmysl nevzkvétá. Lidé chodí do kin po málu, ale film je stále nejzajímavější aktuální forma umění. V poslední době mu sice konkuruje televize a internet, ale i to je právě důvod, proč se chci jako tvůrce účastnit boje proti těmto médiím a nalákat lidi zpět do velkých kinosálů. A to je vlastně další naivní sen.

Proč jste si jako školu vybral právě Filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku? Je filmová škola v dnešní době pro filmaře nezbytná?

Byl to jeden z dalších kroků, který jsem chtěl pro svůj naivní sen udělat. Měl jsem nabídku jít do Písku nebo do Zlína. Jít do Zlína by bylo mnohem snazší, vzhledem k tomu, že je to z Vyškova hodina cesty. Já se však rozhodl pro věhlasnější školu v Písku. Jít do Zlína by bylo až moc snadné, a to jsem nechtěl. A myslím, že jsem udělal jedině dobře.

Filmová škola rozhodně není nezbytná. Existuje spousta tvůrců, jejichž filmy jsou v kinech a nikdy film nestudovali.

To, co jsem se na škole naučil za tři roky studií, bych se jako samouk naučil až za deset nebo dokonce dvacet let

Jaké výhody a nevýhody má dle Vašeho názoru student filmové školy v porovnání se samoukem?

Filmová škola člověku dá obrovský přehled, kontakty na své kolegy se stejnou vášní, a naučí vás základy filmového řemesla. Tedy přesně ty základy, které bohužel mnoho českých filmů postrádá. Mě osobně škola pomohla najít svůj tvůrčí styl. Zkrátka není důležité mít filmovou školu, ale věřím tomu, že to, co jsem se na škole naučil za tři roky studií, bych se jako samouk naučil až za deset nebo dokonce dvacet let.

Filip Kilian 2

Naším absolventským filmem jsem se snažil jít kamerově proti učení F. A. Brabce

Na škole Vás učili skvělé osobnosti českého filmu, jako například F.A. Brabec, který je významným českým kameramanem stojícím za kamerou i takového skvostu české kinematografie jako Obecná škola. Jaké je potom sledovat, když takový skvělý kameraman dělá nejen kameru ale i režii filmu Vánoční Kameňák?

Je to smutné. Pan Brabec nás naučil hrozně moc, v prváku to byla naše modla. Mnoho studentů na něj stále nedá dopustit, mě osobně ale Kameňákem velmi zklamal a ztratil tak část mého původního respektu. Možná je to zapříčiněno i tím, že zkrátka jako filmaři rosteme, a mnohdy nás již nebaví následovat pravidla a dogmata, která špičkový pedagogové přednáší. Chceme je obejít, přetvořit, jít proti nim a vytvořit tak něco vlastního. Například naším absolventským filmem jsem se snažil jít kamerově proti učení F. A. Brabce. Není to špatně, od toho je to umění.

Na škole jste natočil několik filmů oceňovaných i na zahraničních festivalech. Můžete nám o nich něco říci?

Vždy jsem se snažil vytvořit trošku jiné filmy. Vedle velkého množství studentských komedií, dramat nebo romancí jsme se snažili vytvořit žánrově odlišné filmy, které budou i vizuálem zcela odlišné od ostatních. Naše filmy pak vyhrály několik cen a zúčastnily se mnoha tuzemských i zahraničních festivalů. Každá nominace mě hrozně potěší. Představa, že náš film sledují ve Španělsku, Švédsku, Polsku nebo momentálně v Indii a Číně, mě vždy velmi naplňuje. To je přeci podstata filmu a umění - spojovat lidi po celém světě.

Dokázal byste tyto snímky natočit i bez filmové školy?

Jen velmi těžko. Není to ale školou, jako spíš kolektivem lidí, se kterými máte možnost spolupracovat. Jako amatér jsem si musel vše dělat sám, od kamery, přes režii, až po finální střih a samozřejmě zvučení. Víceméně se nic nezměnilo, jako režisér stále pracuji na všech těchto složkách, ale teď už na to mám lidi, kteří jsou ve svém oboru mnohem nadanější než já. To mi dává ohromnou volnost a možnost se tak soustředit na režijní práci. Bez těchto lidí, kterých si upřímně vážím, bych tyto filmy nikdy nedotočil.

V české kinematografii se žánrové filmy moc netočí, a to je obrovská škoda

Filip Kilian 3Z témat Vašich filmů vyplívají jasné žánry, ať už se jedná to western či válečný film. Proč se věnujete právě žánrovým snímkům?

Je to součástí mého stylu. Každý autor má svůj styl, jen ho v sobě musí najít. Žánry miluji. V české kinematografii se žánrové filmy moc netočí, a to je obrovská škoda. Možná proto se jako student snažím zpracovávat žánrové filmy, později bych jako profesionál podobnou příležitost dostat nemusel. Ale žánry jsou hlavně velkou studijní pomůckou. Člověk musí žánr podrobně studovat, koukat na klasické filmy tohoto žánru, pokusit se analyzovat jeho jednotlivé prvky. Další věc je tyto prvky reprodukovat do vlastního díla a ideálně se pokusit je posunout ještě dál.

Na FAMU vzniká mnoho tzv. ART neboli uměleckých filmů bez konkrétního zaměření na žánr, co si o tom myslíte?

Každá škola má svůj styl, kterým vede své studenty. V Písku se nás snaží naučit hlavně řemeslo. Učí nás, že film netočíme pro sebe, ale pro různorodé publikum. Na FAMU mají odlišný přístup. Studenti tam mají větší volnost a očekává se od nich, že jejich filmy budou autorské, a že tvůrci sami v sobě objeví vnitřního umělce. Většinu filmů z FAMU je pak těžké pochopit, protože mnohdy hlavní význam filmu zná pouze sám autor a několik pedagogů, kterým autor své záměry podrobně vysvětlil.

Chci lidi nalákat do kin, přitáhnout je za kulturou. Filmy patří na velká plátna. Jedině tak to bude pro diváky událost a zážitek

Na festivalu nezávislých filmů byl k vidění Váš snímek Jáma, kde jste k němu čerpal inspiraci?

O mé lásce k žánrům jsem již mluvil, válečný film byl zkrátka žánr, který mne velmi dlouho lákal. Musím říct, že to byl především film Revenant, který mě inspiroval. Tento snímek jsem si v kině neskutečně užil, a přitom jsou to dvě a půl hodiny plazení a lapání po dechu. Režisér Iñárritu mi tak ukázal, že lze natočit příběhově velmi jednoduchý film s velkolepou atmosférou a dostatečnými emocemi. Je to film, který je v kině obrovský zážitek, a takových filmů vznikne během let jen pár. Byla mi tak zodpovězena důležitá otázka: Je možné natočit velkolepý válečný film, který bude v srdci velmi minimalistický? Jestli se nám to podařilo, bych nechal na divácích.

Film hodláme posílat právě po festivalech, případně uspořádat pár projekcí v kinech. Doba, kdy jsem dával každou mou práci na internet, abych se dočkal alespoň nějaké odezvy, pro mě skončila. Chci lidi nalákat do kin, přitáhnout je za kulturou. Filmy patří na velká plátna. Jedině tak to bude pro diváky událost a zážitek.

Kdyby někteří producenti nenalévali velké peníze do provařených a neinvenčních autorů a raději by podporovali mladé, nezávislé tvůrce mnohem menšími rozpočty, mohlo by se pár nadějných talentů objevit již dříve

Co soudíte o současném českém filmu?

O současném stavu české filmařiny jsem již psal v jednom vašem článku. Nerad bych se opakoval a tak bych čtenáře rád odkázal právě na dřívější text.

Každopádně v poslední době pozoruji, že se mezi mladými tvůrci začalo objevovat mnoho nových talentů. Snad tedy právě tito lidé (snad mezi nimi budu i já) za pár let dostanou příležitost změnit novodobou českou tvorbu k lepšímu. Už by to bylo potřeba.

Má smysl podporovat nezávislý český film, jak byste jej definoval a existuje u nás vůbec?

Rozhodně to smysl má. Kdyby někteří producenti nenalévali velké peníze do provařených a neinvenčních autorů a raději by podporovali mladé, nezávislé tvůrce mnohem menšími rozpočty, mohlo by se pár nadějných talentů objevit již dříve.

Filmovou šklou máte tařka hotovu, kam se chcete vydat po ní? Jaké má v dnešní době možnosti absolvent filmové školy?

Absolventi nejspíš mají velkou šanci pracovat v oboru, ale spousta lidí bohužel v závěru točí pro televizi, nebo jen videa, reklamy, či videoklipy. Tohle není moje vize. Můj naivní sen je tvořit film, a svého snu se zatím nehodlám vzdávat. Momentálně mám tedy v hlavě dva plány. Jeden je okamžitě po dokončení studií odletět do Ameriky. Pokud by mě tam chtěli, není lepšího místa ke sbírání zkušeností. Další možnost je zůstat v Česku a pokusit se co nejdříve dát dohromady celovečerní debut. Myslím, že jsme si absolventským filmem dokázali, že i za malé peníze lze vytvořit velké divadlo. Na to bych rád navázal. Na rozhodování mám necelé dva roky, takže se toho může ještě mnoho změnit. Každopádně, ať se stane cokoliv, doufám, že nikdy neupustím od svého naivního, dětského snu.

Média

Více z této kategorie: « Jaroslav Beran Pavel Soukup »