Nová vlna

Filip Alex Svoboda

Talent nezávislého filmu

nar. 1997, Brno

 Ohlasy z filmové soutěže Náchodská Prima sezóna neutichají. Velkým objevem soutěže se stal mladý tvůrce z Brna, Filip Alex Svoboda. Student brněnské Střední školy uměleckomanažerské ukázal ve svých filmech velký cit pro atmosférickou kameru. Mocně inspirovaný velkými vzory a s kvalitní technikou v zádech se dokázal vizuálně přiblížit na steč opravdovým mistrům. A jeho výsledek je o to cennější, neboť si po ošklivé nehodě z natáčení musel sáhnout na životní dno. Ránu osudu však překonal a nyní je opět plný životní energie a jako další talent v juniorském věku potvrzuje, že dnešní generace unikla z dogmatických mantinelů staré školy a pouští se za filmovým dobrodružstvím bez bázně a hany.

Filip Alex Svoboda 2

Natáčet jsem začal díky parkouru

Filipe, prozraďte nám něco o sobě, co rád děláte a jak jste se dostal k natáčení?

Mou velkou vášní je parkour, nebo celkově pohyb. Miluji cestování, poznávání nových věcí, míst, kultur, života. Natáčet jsem začal právě díky parkouru. Kamarádi mi časem začali říkat, že videa mám čímsi jiné a osobité, tak jsem se v tom začal zdokonalovat. Z neznámého důvodu jsem šel na strojárnu, kde jsem nechápal, co tam vlastně dělám. Moje holka, kterou vesmírně miluji, chodila na nějakou uměleckomanažerskou školu a po nějaké době jsem věděl, že tam chci. Začal jsem dělat vše pro to, abych se tam dostal, a tak jsem se tam dostal. Tady jsem se poprvé začal seznamovat s filmem ve větším měřítku. V každém pololetí máme klauzury. Začali jsme fotofilmem, potom dokumentem, reklamou, paralelním dějem, opět dokumentem (Kolem nás) a teď, na konci třeťáku, máme adaptaci. Jsem velmi vděčný za předmět teorie a vývoj multimédií, který nás velmi posouvá, díky historii kinematografie a také úžasnému učitelovi Lukáši Skupovi. Máme také skvělého učitele na film Františka Macha, který se nás snaží co nejvíce podporovat.

Filip Alex Svoboda 3Takže nějaké zkušenosti před natočením vašich posledních dvou filmů tam byly?

Jak už jsem zmínil, fotofilm byl můj první počin, poté následoval dokument „Ze stínu“, reklamu bych se nezmiňoval, paralelní děj jsem natočil s názvem „Imaginace“, kde jsem chtěl zjistit sílu zahraničního prostředí. Dokument i paralelní děj je možné najít na YouTube.

Jsem zastáncem názoru, že zvuková stopa dělá 70% i více

Compose your world byl natočen z nějaké velkolepé cesty, řekněte nám, o co šlo a jak vás napadlo dát natočenou mozaiku dohromady? Jak vám dala zabrat i zvuková stránka věci?

Šlo mi jen o to, natočit a zpracovat „video z prázdnin“ trochu jiným způsobem a udělat si památku. Začali jsme s mou paní na Santorini (kde jsem natočil část filmu „Imaginace“), po krátké pauze jsme pokračovali do Amsterdamu, Londýna, poté jsme letěli s parkouristama do Barcelony a po návratu i s mými rodiči na Bali. Zvuková stránka mi dala zabrat hodně a vždy dává, protože jsem zastáncem názoru, že zvuková stopa dělá 70% i více. 

Around us je naopak plně stylizovaná forma, řekněme, připomínající umělecký dokument. Posloužil vám za vzor Ron Fricke nebo Godfrey Reggio? Co jste chtěl filmem říct?

Ano, velkou inspirací pro mne byla Samsara od Frickeho. Měli jsme zadání dokument a nechtěl jsem to dělat klasicky, chci se věnovat kameře, takže jsem se snažil téma dokumentu tomu přizpůsobit a filmem jsem chtěl sdělit nějaké moje myšlenky. Takže bylo jasno, statické záběry a kontrastní scény jdoucí po sobě a navazující na sebe. Snažil jsem se o co nejdokonalejší mizanscénu, ale něco málo přes měsíc na natočení a sestříhání mě časově pekelně tlačilo a nevěřil jsem, že to stihnu, ale dělal jsem pro to vše a nakonec jsem to zvládl. Jak to jen šlo jsem věnoval pozornost například barvě, ať už jako kompoziční, poetický či významotvorný prvek. Ale se studentským rozpočtem se tohle dělá velmi těžce.

Věnoval jsem pozornost barvě, ať už jako kompoziční, poetický či významotvorný prvek

Filip Alex Svoboda 7

Pro některé záběry muselo být těžké přesvědčit herce, jak se vám to povedlo? Která scéna pro vás byla nejobtížnější?

Těžké to bylo, zvláště bez finanční odměny pro herce a propůjčovatele. Někdo je rodina, někdo kamarádi, známí, ale i cizí lidi, u kterých stačila normální domluva a komunikace. Nejtěžší asi nedokážu určit, ale náročné to bylo spíše skrze rekvizity a hledání lokací než skrze herce. Tady mi velmi pomohl táta, který se mnou strašně moc najezdil. Když jsem ukazoval seznam věcí, které potřebuji, všichni se mě ptali, jestli jsem se zbláznil. Jako například 5x klec na lidi, hippie auto, vojenské uniformy, „vlk“, staré nemocniční postele, oblečení pro psy atd. S pomocí rodiny a kamarádů a mé vlastní snaživosti jsem vše sehnal. Hodně zajímavé bylo jezdit s Volkswagenem T2 po poli v půlmetrovém sněhu, nebo natáčení v klecích s nahými lidmi v -7°C nebo točení mého bráchy v McDonaldu v trenkách, aniž by o tom věděl personál a zákazníci.

Jakou techniku jste na natáčení používal a jak se vám s ní pracovalo? Máte nějakou vysněnou kameru, s kterou byste chtěl pracovat?

Těsně před natáčením jsem si z Anglie koupil Sony A7S, která je zároveň moje vysněná a jsem s ní nesmírně spokojen. Objektiv jsem použil Sigmu 24mm f/1.8 ART. 

Dostal jsem 25 000 voltů, po bezvládném pádu ze 3 metrů na hlavu jsem si zlomil 6. a 7. krční obratel

Filip Alex Svoboda 5Všimli jsme si, že jste se díky své zálibě ocitl i v nemocnici? Můžete nám přiblížit, co se stalo a jaký vliv to mělo na vaší tvorbu?

Měl jsem poměrně velký úraz, ale ne kvůli parkouru, nýbrž kvůli mé hlouposti či spíše nějakému zkratu v mozku. Točil jsem video pro přítelkyni, měl jsem vlajku, se kterou jsem se točil na různých neobvyklých místech a jedno z těch míst byl odstavený vagón. Vůbec nevím, jak jsem tam mohl vylézt, ale stalo se. Dostal jsem 25 000 voltů, po bezvládném pádu ze 3 metrů na hlavu jsem si zlomil 6. a 7. krční obratel. Naštěstí tam se mnou byl velmi dobrý kamarád, který mi zavolal záchranku a to z mého telefonu, který z nějakého důvodu také přežil výboj, kamarádův se totiž vybil. Prvně rodičům říkali, že to nepřežiji, potom že budu na vozíčku, potom že budu dement, potom že budu mít narušené řečové centrum, potom že budu závislý na lécích a já nevím co ještě. Měl jsem být půl roku na JIPce, ale po 41 dnech jsem byl doma. Učil jsem se znovu chodit, psát. Měl jsem z opiátů trochu psychické potíže, zhruba půl roku jsem to nebyl já, ale pak se najednou vše začalo vracet do starých kolejí a svět je zase krásný. S tím vlivem to nedokážu posoudit, myslím, že v dost velké většině myšlení jsem byl stejný už před úrazem. Filip Alex Svoboda 4

Co chcete studovat po střední škole? Láká vás filmová škola? V jaké roli se vidíte v budoucnu? Režie, kamera?

Buď bych chtěl do Zlína nebo na FAMU. Určitě kamera!

Jste už generace, která vyrostla na internetu, na You Tube. Jak moc vám internet pomáhá se učit zlepšovat v natáčení? Jaké máte vzory z tohoto světa? 

YouTube mi pomohl ještě před střední, kdy jsem se podle tutoriálů učil stříhat atd. Teď už se učím z filmů, něco sem tam samozřejmě na YouTube vidím, ale moc na to nemám čas. Na Vimeu mám svého oblíbence jménem Salomon Lightlem, který má neskutečný vizuál. Mou největší inspirací je Wes Anderson a to především Grandhotel Budapešť. Z dalších filmů je to třeba Drive, Trainspotting, Taxikář, Requiem za sen, Suspiria, 451°Fahrenheita, Pod kůží…

Jaké máte další filmové ambice? Natáčení klipů, komerce, zkusit si natočit i hraný film?

Určitě hraný film, i když čím dál více zjišťuji, jak je to náročné. Nedávno jsme dotočili maturitní film mé ženy, Karolíny Brabcové, s názvem „ÂME” (Duše). Jedná se o experimentální snímek a jsem na ní hrdý, odvedla neskutečný kus práce. Zároveň to považuji za svůj nejlepší kameramanský počin a jsem moc rád, že jsem se na tomhle filmu mohl podílet. Brzy bude také na YouTube a plánujeme rozeslat to po festivalech.  Teď pracuji s mým kamarádem ze třídy Jamesem Aitkenem na literární adaptaci Edgara Allana Poea a  jeho povídce Zrádné srdce, kde dělám kameru. Tak uvidíme, jak to dopadne. Plus ještě dělám na videoklipu pro jednu anglickou zpěvačku. 

Přežil zásah 25 tisíc voltů a stal se objevem: Filip Alex Svoboda

 
 

 


Ohlasy z filmové soutěže Náchodská Prima sezóna neutichají. Velkým objevem soutěže se stal mladý tvůrce z Brna, Filip Alex Svoboda. Student brněnské Střední školy uměleckomanažerské  ukázal ve svých filmech velký cit pro atmosférickou kameru. Mocně inspirovaný velkými vzory a s kvalitní technikou v zádech se dokázal vizuálně přiblížit na steč opravdovým mistrům. A jeho výsledek je o to cennější, neboť si po ošklivé nehodě z natáčení musel sáhnout na životní dno. Ránu osudu však překonal a nyní je opět plný životní energie a jako další talent v juniorském věku potvrzuje, že dnešní generace unikla z dogmatických mantinelů staré školy a pouští se za filmovým dobrodružstvím bez bázně a hany. 

Natáčet jsem začal díky parkouru

Filipe, prozraďte nám něco o sobě, co rád děláte a jak jste se dostal k natáčení?

Mou velkou vášní je parkour, nebo celkově pohyb. Miluji cestování, poznávání nových věcí, míst, kultur, života. Natáčet jsem začal právě díky parkouru. Kamarádi mi časem začali říkat, že videa mám čímsi jiné a osobité, tak jsem se v tom začal zdokonalovat. Z neznámého důvodu jsem šel na strojárnu, kde jsem nechápal, co tam vlastně dělám. Moje holka, kterou vesmírně miluji, chodila na nějakou uměleckomanažerskou školu a po nějaké době jsem věděl, že tam chci. Začal jsem dělat vše pro to, abych se tam dostal, a tak jsem se tam dostal. Tady jsem se poprvé začal seznamovat s filmem ve větším měřítku. V každém pololetí máme klauzury. Začali jsme fotofilmem, potom dokumentem, reklamou, paralelním dějem, opět dokumentem (Kolem nás) a teď, na konci třeťáku, máme adaptaci. Jsem velmi vděčný za předmět teorie a vývoj multimédií, který nás velmi posouvá, díky historii kinematografie a také úžasnému učitelovi Lukáše Skupy. Máme také skvělého učitele na film Františka Macha, který se nás snaží co nejvíce podporovat.

Takže nějaké zkušenosti před natočením vašich posledních dvou filmů tam byly?

Jak už jsem zmínil, fotofilm byl můj první „počin“, poté následoval dokument „Ze stínu“, reklamou bych se nezmiňoval, paralelní děj jsem natočil s názvem „Imaginace“, kde jsem chtěl zjistit sílu zahraničního prostředí. Dokument i paralelní děj je možné najít na YouTube.

Jsem zastáncem názoru, že zvuková stopa dělá 70% i více

Compose your world byl natočen z nějaké velkolepé cesty, řekněte nám, o co šlo a jak vás napadlo dát natočenou mozaiku dohromady? Jak vám dala zabrat i zvuková stránka věci?

Šlo mi jen o to, natočit a zpracovat „video z prázdnin“ trochu jiným způsobem a udělat si památku. Začali jsme s mou paní na Santorini (kde jsem natočil část filmu „Imaginace“), po krátké pauze jsme pokračovali do Amsterdamu, Londýna, poté jsme letěli s parkouristama do Barcelony a po návratu i s mými rodiči na Bali. Zvuková stránka mi dala zabrat hodně a vždy dává, protože jsem zastáncem názoru, že zvuková stopa dělá 70% i více.

Around us je naopak plně stylizovaná forma, řekněme, připomínající umělecký dokument. Posloužil vám za vzor Ron Fricke nebo Godfrey Reggio? Co jste chtěl filmem říct?

 

Ano, velkou inspirací pro mne byla Samsara od Frickeho. Měli jsme zadání dokument a nechtěl jsem to dělat klasicky, chci se věnovat kameře, takže jsem se snažil téma dokumentu tomu přizpůsobit a filmem jsem chtěl sdělit nějaké moje myšlenky. Takže bylo jasno, statické záběry a kontrastní scény jdoucí po sobě a navazující na sebe. Snažil jsem se o co nejdokonalejší mizanscénu, ale něco málo přes měsíc na natočení a sestříhání mě časově pekelně tlačilo a nevěřil jsem, že to stihnu, ale dělal jsem pro to vše a nakonec jsem to zvládl. Jak to jen šlo jsem věnoval pozornost například barvě, ať už jako kompoziční, poetický či významotvorný prvek. Ale se studentským rozpočtem se tohle dělá velmi těžce.

Zajímavé bylo točení mého bráchy v McDonaldu v trenkách, aniž by o tom věděl personál a zákazníci

Pro některé záběry muselo být těžké přesvědčit herce, jak se vám to povedlo? Která scéna pro vás byla nejobtížnější?

Těžké to bylo, zvláště bez finanční odměny pro herce a propůjčovatele. Někdo je rodina, někdo kamarádi, známí, ale i cizí lidi, u kterých stačila normální domluva a komunikace. Nejtěžší asi nedokážu určit, ale náročné to bylo spíše skrze rekvizity a hledání lokací než skrze herce. Tady mi velmi pomohl táta, který se mnou strašně moc najezdil. Když jsem ukazoval seznam věcí, které potřebuji, všichni se mě ptali, jestli jsem se zbláznil. Jako například 5x klec na lidi, hippie auto, vojenské uniformy, „vlk“, staré nemocniční postele, oblečení pro psy atd. S pomocí rodiny a kamarádů a mé vlastní snaživosti jsem vše sehnal. Hodně zajímavé bylo jezdit s Volkswagenem T2 po poli v půlmetrovém sněhu, nebo natáčení v klecích s nahými lidmi v -7°C nebo točení mého bráchy v McDonaldu v trenkách, aniž by o tom věděl personál a zákazníci.

Jakou techniku jste na natáčení používal a jak se vám s ní pracovalo? Máte nějakou vysněnou kameru, s kterou byste chtěl pracovat?

Těsně před natáčením jsem si z Anglie koupil Sony A7S, která je zároveň moje vysněná a jsem s ní nesmírně spokojen. Objektiv jsem použil Sigmu 24mm f/1.8 ART.

Dostal jsem 25 000 voltů, po bezvládném pádu ze 3 metrů na hlavu jsem si zlomil 6. a 7. krční obratel

Všimli jsme si, že jste se díky své zálibě ocitl i v nemocnici? Můžete nám přiblížit, co se stalo a jaký vliv to mělo na vaší tvorbu?

Měl jsem poměrně velký úraz, ale ne kvůli parkouru, nýbrž kvůli mé hlouposti či spíše nějakému zkratu v mozku. Točil jsem video pro přítelkyni, měl jsem vlajku, se kterou jsem se točil na různých neobvyklých místech a jedno z těch míst byl odstavený vagón. Vůbec nevím, jak jsem tam mohl vylézt, ale stalo se. Dostal jsem 25 000 voltů, po bezvládném pádu ze 3 metrů na hlavu jsem si zlomil 6. a 7. krční obratel. Naštěstí tam se mnou byl velmi dobrý kamarád, který mi zavolal záchranku a to z mého telefonu, který z nějakého důvodu také přežil výboj, kamarádův se totiž vybil. Prvně rodičům říkali, že to nepřežiji, potom že budu na vozíčku, potom že budu dement, potom že budu mít narušené řečové centrum, potom že budu závislý na lécích a já nevím co ještě. Měl jsem být půl roku na JIPce, ale po 41 dnech jsem byl doma. Učil jsem se znovu chodit, psát. Měl jsem z opiátů trochu psychické potíže, zhruba půl roku jsem to nebyl já, ale pak se najednou vše začalo vracet do starých kolejí a svět je zase krásný.

S tím vlivem to nedokážu posoudit, myslím, že v dost velké většině myšlení jsem byl stejný už před úrazem.

Co chcete studovat po střední škole? Láká vás filmová škola? V jaké roli se vidíte v budoucnu? Režie, kamera?

Buď bych chtěl do Zlína nebo na FAMU. Určitě kamera!

Jste už generace, která vyrostla na internetu, na You Tube. Jak moc vám internet pomáhá se učit zlepšovat v natáčení? Jaké máte vzory z tohoto světa?

YouTube mi pomohl ještě před střední, kdy jsem se podle tutoriálů učil stříhat atd. Teď už se učím z filmů, něco sem tam samozřejmě na YouTube vidím, ale moc na to nemám čas. Na Vimeu mám svého oblíbence jménem Salomon Lightlem, který má neskutečný vizuál.

Mou největší inspirací je Wes Anderson a to především Grandhotel Budapešť. Z dalších filmů je to třeba Drive, Trainspotting, Taxikář, Requiem za sen, Suspiria, 451°Fahrenheita, Pod kůží…

Jaké máte další filmové ambice? Natáčení klipů, komerce, zkusit si natočit i hraný film?

Určitě hraný film, i když čím dál více zjišťuji, jak je to náročné.

Nedávno jsme dotočili maturitní film mé ženy, Karolíny Brabcové s názvem „ÂME” (Duše). Jedná se o experimentální snímek a jsem na ní hrdý, odvedla neskutečný kus práce. Zároveň to považuji za svůj nejlepší kameramanský počin a jsem moc rád, že jsem se na tomhle filmu mohl podílet. Brzy bude také na YouTube a plánujeme rozeslat to po festivalech.

Teď pracuji s mým kamarádem ze třídy Jamesem Aitkenem na literární adaptaci Edgara Allana Poea a  jeho povídce Zrádné srdce, kde dělám kameru. Tak uvidíme, jak to dopadne.

Plus ještě dělám na videoklipu pro jednu anglickou zpěvačku.

 

 

 

 

 

 

Média