Nová vlna

Milan Cyroň

cyron uher03

Podali jsme žádost na státní fond kinematografie. Ovšem navzdory třetímu nejlepšímu obsahovému hodnocení jsme neobdrželi dostatečný počet bodů

Jak vznikl nápad natočit dobový film pojednávající o událostech v Československu z let 1936 – 1949?

TU: Jednalo se o námět v základu již několik let starý. Fascinovala nás představa čekání na válku, nejistý stav před vypuknutím boje, kdy jsou muži ve zbrani izolováni od většiny informací. Původní podoba filmu ale měla být výrazně jiná, příběh byl založen na představě zapomenutých vojáků, což se ale ukázalo jako nemožné. Nicméně obraz člověka ztraceného ve válce ve filmu zůstal, jenom získal na metaforičnosti.

Můžete nás seznámit s postupem vaší práce producentů, při hledání prostředků na nezávislý, nekomerční film, který nepůjde do široké distribuce? Co to všechno obnáší a jaké jsou s tím spojené problémy?

MC: Zpočátku jsme vše platili z vlastní kapsy, ale tento způsob financování se stal neudržitelným, a tak jsme u „Na konci září“ zkusili jít cestou crowdfundingové kampaně. U právě připravovaného projektu kromě toho oslovujeme i firmy. Dokonce jsme podali jednu žádost na státní fond kinematografie. Ovšem navzdory třetímu nejlepšímu obsahovému hodnocení jsme neobdrželi dostatečný počet bodů pro udělení dotace – ztratili jsme body v kategoriích typu „kredit žadatele“ apod. Je tedy třeba počítat s jistou dávkou nedůvěry ze strany státních fondů i nadací.

Film jste zajišťovali finančně pomocí crowdfudingové kampaně. Měli jste i další, ať už hmotné nebo peněžní sponzory, partnery či investory? Propláceli jste štábu a hercům cesty, ubytování či jiné organizačně logistické záležitosti?

MC: Na co nestačila crowdfundingová kampaň, to jsme stejně jako v minulosti doplatili ze svého. Členům štábu jsme platili jídlo a ubytování a některým jízdné.

Pracovali na filmu všichni bez nároku na honorář z čirého nadšení?

MC: Ano.

Ozvala se nám také brněnská redakce České televize s tím, že by chtěli natočit reportáž z natáčení na jižní Moravě, ale tím to také skončilo

Film se promítal v několika kinech napříč republikou, kina jste domlouval předem nebo postupně až s natočeným filmem? Vyžadovali od vás pronájem sálu a nechávali vám peníze ze vstupného nebo je tento druh nezávislého filmu skutečně jen čistě ztrátová záležitost bez možnosti alespoň částečného návratu prostředků do něj vložených?

MC: Kina jsme oslovovali až po dokončení filmu. Co se týče pronájmu, tak to bylo různé. Někde se platil, jinde ne. Totéž platí o penězích ze vstupného (které většinou padly na cestu a ubytování).

cyron uher02Nabízeli jste film na nějaký větší filmový festival u nás jako třeba Letní filmová škola v Uherském Hradišti či MFF Karlovy Vary? Případně jste se snažili film prodat televizi?

MC: Nemyslím si, že je to typ filmu vhodný do Karlových Varů. Co se týče ostatních v otázce zmíněných „institucí“, pouze jsme se o zájmu prezentovat zde naše dílo zmínili několika známým, kteří zde působí, ale nijak zvlášť jsme se tam „netlačili“.

Oslovili jste při natáčení, premiéře či jiné fázi vzniku filmu veřejnoprávní či jiná média a jakou s nimi máte v tomto ohledu zkušenost?

MC: Během natáčení jsme oslovili pár periodik, v nichž se pak objevily krátké články. Pozvánku na premiéru, tuším, nevyužili. Ozvala se nám také brněnská redakce České televize s tím, že by chtěli natočit reportáž z natáčení na jižní Moravě, ale tím to také skončilo. Nakonec nepřijeli.

Film má perfektní výpravu. Prozradíte nám, čím jste ji dokázali v podmínkách nezávislého filmu zajistit? Sehnat všechny potřebné kostýmy, dobové rekvizity i hezké lokace dalo jistě mnoho úsilí, že?

TU: Jako již mnohokrát dříve sehrály nezastupitelnou úlohu naše sice skromné, ale mimořádně příznivé kontakty. V prvé řadě jsme navázali spolupráci s Klubem vojenské historie Břeclav, zejména s jeho členem Michalem Madrem (ve filmu hraje vojína Radkoviče), který nám zajistil zapůjčení uniforem s výstrojí i výzbrojí a plně vybavený bunkr, v jehož blízkosti se odehrává podstatná část filmu. Bunkr se nachází v okolí Břeclavi.

Rovněž jsme se těšili podpoře Marie Létalové, která v Lednici před několika lety otevřela sympatické muzeum prvorepublikové kultury a módy. Laskavě nám poskytla pánský oděv i dámské šaty, ale také celou řadu doplňků a jiných dobových drobností, které napomohly zabydlet filmový prostor.

V českém prostředí se obecně moc historických filmů netočí, natož nezávislých. S jakým přístupem svých spolupracovníků, partnerů filmu i herců jste se setkávali, když jste jim toto téma představili?

MC: To už si nevzpomenu, ale myslím, že nás trochu mají za blázny. Důležité ale je, že nám věří a jdou do toho s námi. Někteří dokonce opakovaně.

TU: Pojali jsme to trochu jako dobrodružství, byť mu předcházela značná příprava. Před námi samotnými natáčení vyvstávalo postupně jako čím dál tím více náročná záležitost, neboť jsme dosud točili ve skromnějším měřítku a převážně nevážné historické komedie, u kterých byla naše i divácká tolerance k nedokonalostem a nepřesnostem mnohem větší.

Šlo o to ukázat hrdinovo nitro, jeho rozpad a vyprázdněnost, a to se odráží také ve způsobu vyprávění

Proč jste do scénáře zasadili časové rozpětí 1936 až 1949? Už jen období mobilizace je hodně atraktivní a náročné. Nedali jste si zbytečně těžký úkol v tom, ukázat i nástup komunismu po roce 1948? Z dramaturgického hlediska, byste pak mohli mít více sevřený příběh, který by lépe gradoval a udržel více pozornost diváka.

MC: My ale neukazujeme nástup komunistů k moci. I v poválečné části filmu jde zejména o mobilizaci, respektive o to, jaký dopad měla na hlavního hrdinu, jak ho tato zkušenost formovala. To, co se odehrálo v roce 1938 je pro něj určující i po válce. Jistěže se změnila společenská a politická situace, ale on už stojí mimo dějiny. Samozřejmě, že by byl film sevřenější, pokud bychom zobrazili jen 30. léta, nicméně nám šlo o to ukázat hrdinovo nitro, jeho rozpad a vyprázdněnost, a to se odráží také ve způsobu vyprávění.

cyron uher01Měli jste k tvorbě scénáře i nějakého dramaturga, který by vám poradil s příběhem nebo jste opravdu sami film napsali i zrežírovali?

MC: Scénář jsme asi jednou konzultovali s Barborou Németh, která studovala scenáristiku a dramaturgii na VŠMU v Bratislavě, a taky s Andym Fehu. Bez dramaturga snad ani není možné natočit dobrý film. Právě absence pořádné dramaturgie se negativně projevuje na českém filmu obecně. Ale jinak ano, film jsme sami napsali a režírovali, to dramaturg nedělá.

Za kamerou stál v prostředí nezávislého filmu dobře známý a ostřílený kameraman i režisér Lukáš Masner. Jak se s ním spolupracovalo a jak přijímal pozici ''pouhého'' kameramana? Případně jste se s ním třeba i někdy radili?

MC: S Lukášem se nám spolupracuje dobře. Někdy samozřejmě dochází k drobným třenicím ohledně způsobu snímání, kdy mu například něco, co chceme, připadá zbytečné, ale nikdy to není nic zásadního. Jak přijímá pozici kameramana, to je spíš otázka na něj.

Film stříhal také známý a úspěšný režisér, střihač a tvůrce nezávislých filmů Andy Fehu. V čem spočíval jeho přínos? Byl film třeba delší a on vám jej nakonec zkrátil nebo přestříhal nějak výrazně jisté pasáže filmu?

MC: Andyho přínos je ohromný. Po mém prvním sestřihu byl film asi o 20 minut delší a on ho zkrátil, aniž by dal pryč jedinou scénu. Teprve později jsme se na jeho podnět rozhodli jednu přece jen vyhodit. Některými nápady dodal scénám na dramatičnosti a zejména dal filmu správný temporytmus.

cyron uher04

Ve filmu se vyskytuje mnoho postav, které jsou obsazeny skvěle hrajícími herci. Můžete našim čtenářům nastínit způsob výběru a hledání herců?

TU: V prvé řadě jsme na konkrétní herce z nemalé části mysleli už při vymýšlení příběhu a jednotlivých scén. Většinou mají zkušenosti z divadelních spolků či studentských filmů, ale jedná se téměř výhradně o amatéry (výjimkou jsou dva divadelní herci, Pavla Dostálová a Viktor Zavadil). Jelikož s mnohými máme za sebou již opakované natáčení, věřili jsme, že známe jejich herecký rozsah a zvláště silné stránky, kterých budeme moci využít. Tento záměr jsme proto umocnili i tím, že postavy většinou pocházejí ze stejných míst jako jeho jejich představitelé, abychom tak například vzali do hry jazykové zvláštnosti, které si nesou „z domu“.

Film prezentujeme jako nezávislý, protože označení „amatérský“ má mimo okruh zasvěcených pejorativní konotace

Pod režijí jste podepsáni jako duo. To není tak běžné, má někdo z vás poslední slovo či jak řešíte případné odlišné názory? Dělíte si například práci tak, že jeden připravuje scénu po technické stránce s kameramanem a druhý zase rozebírá obraz s hercem?

MC: My asi nemáme odlišné názory, alespoň ne na place. Všechno prodiskutujeme už nad scénářem, a tak jdeme natáčet s jasnou představou, na které jsme se dohodli. Ne vše vychází podle plánu, ale myslím, že vždy celkem rychle a bez problému dojdeme ke konsensu. Během natáčení Tomáš pracuje s herci a já s kameramanem, což je přístup, který jsme pilovali v průběhu několikaleté spolupráce a který nám vyhovuje.

Na portálu ČSFD je váš film označen jako amatérský, přitom jste vyhrály cenu pro nejlepší nezávislý filmový scénář Vortex 2016. Přikládáte důležitost označení vašeho filmu za amatérský nebo nezávislý? Sami byste jej označili jak?

MC: Film prezentujeme jako nezávislý, protože označení „amatérský“ má mimo okruh zasvěcených pejorativní konotace.

Má český nezávislý film budoucnost? Znáte tvůrce, kteří se o něj stejně jako vy také pokouší a třeba s nimi i spolupracujete nebo vás i inspirují?

MC: V Olomouci byla a je řada studentů filmové vědy, kteří točí. Většinu spolupracovníků získáváme právě zde, ať už jde o zmíněného Lukáše Masnera nebo Andyho Fehu, ale týká se to také dalších, například Honzy Haluzy a Honzy Tomšů. Na nejnovějším projektu s námi spolupracují právě současní studenti, kteří se jinak věnují vlastní tvorbě: Věra Starečková, Lukáš B. Citnar, Dominik Vontor a další. Inspiraci však nacházíme jinde. Třeba Lukáš Masner pracuje odlišným způsobem než my. U Andyho Fehu je sice inspirativní to, jak z nedostatků amatérského způsobu natáčení udělal svou přednost a postavil na tom svůj osobitý styl, ale k naší poetice se to příliš nehodí. Obohacující jsou určitě společné diskuze nad filmy bez ohledu na to, jestli jsme je vytvořili my, nebo někdo jiný.

Naší ambicí je dostat film do široké distribuce

cyron uher05Máte chuť se dál věnovat filmu v nezávislých podmínkách, nebo vás láká začít spolupracovat s produkční společností či televizí a proč?

TU: Momentálně pilujeme naši schopnost předat záměr dalším spolupracovníkům a snažíme se obklopit lidmi, které natáčení s námi, často unavující už jen pro podmínky, za kterých probíhá, těší. Stále se učíme z chyb, kterých se mimoděk dopouštíme i proto, že jsme neprošli žádnou praktickou průpravou. A věříme, že se to kousek po kousku daří. Zároveň máme v hlavách mnoho námětů na další díla, některé jsou rozpracovány do značné míry, jiné náměty jsou zatím téměř nezřetelné. Mezi nimi najdeme i televizní seriály či minisérie, přičemž k některým z nich se časem určitě dostaneme, abychom je rozpracovali do podoby, kterou můžeme nabízet…

Váš další projekt, Pláč svatého Šebestiána, je opět historický film. Tentokrát v něm máte i celkem zvučná jména jako Ondřej Malý, Matouš Ruml nebo Kamila Janovičová. Čím jste je do filmu získali?

MC: To je opět otázka spíše na ně, ale myslím, že můžeme říct, že je zaujal scénář.

Kam tento nový projekt směřujete, chcete zkusit oslovit nějakého distributora, zařídit si distribuci sami nebo byste rádi nabídli film i nějaké televizi?

MC: Naší ambicí je dostat film do široké distribuce, takže určitě oslovíme distribuční společnosti. Pokud by to nevyšlo, budeme ho distribuovat sami, ale tentokrát se do toho pustíme s větší razancí než u „Na konci září“.

Více z této kategorie: « Vojtěch Landa Tomáš Uher »