Soukupův Lesapán je v kontextu českého nezávislého filmu výjimečně suverénním dílem, které jen dokládá sílu mladých českých tvůrců na poli střední metráže (stejně jako třeba studentský Furiant Ondřeje Hudečka). Mezi autorským naplněním minutáže středometrážního a celovečerního filmu je ovšem obrovský rozdíl, což naplno pocítili tvůrci „nové nové vlny“, jejichž celovečerní studentské debuty nepostrádaly autorskou odvahu, ale chyběla jim konzistence a schopnost udržet film pohromadě v rámci celé stopáže (jako příklady zde můžeme zmínit Prach Víta Zapletala, Cestu do Říma Tomasze Mielnika nebo Davida režiséra Jana Těšitele). Natočení (a ideálně distribuční uvedení) celovečerního filmu (ať už pod křídly FAMU nebo jiné filmové školy či v rámci soukromé produkce) představuje překročení Rubikonu pro drtivou většinu mladých tvůrců, přičemž základním předpokladem pro uskutečnění tohoto klíčového kroku je zvládnutí krátkého a následně středometrážního formátu.

Oproti výše jmenovaným tvůrcům zaštítěným alma mater pražské FAMU se Pavel Soukup vydal poněkud odlišnou cestou. Jako syn legendárního dabéra Pavla Soukupa měl již od dětství přístup k množství VHS, které jednoznačně určily jeho další tvůrčí cestu. Studium animace na UMPUM pak vytvořilo prostor pro estetické doplnění jeho režisérské profilace zaměřené na „pokleslé“ a v českém filmovém světě extrémně málo vytěžované žánry hororu. Kromě ojedinělých mainstreamových pokusů, které zůstávají na půli cesty (Polednice) se českému hororu v současné době nejlépe daří právě v rámci nezávislého filmu, kde vyrůstají a pomalu se etablují tvůrci schopní postupně zvládnout zmíněnou výzvu celovečerní stopáže a následně se posunout ke spolupráci s prestižními mainstreamovými subjekty – jako příklad můžeme zmínit příběh Andyho Fehu, který se přes první krátkometrážní a středometrážní (Andyho film) amatérské pokusy dostal k regulérnímu celovečernímu filmu s oficiální distribucí (Nenasytná Tiffany) a následně ke spolupráci se stream.cz.

Lesapán je projekt vznikající jako striktně nezávislý film, přesto jsou všechny základní fáze jeho vzniku na velmi profesionální úrovní – ať už se jedná o preprodukční práce, produkci, natáčení a následně i samotný celek filmu a jeho uměleckou hodnotu. Z hlediska produkční fáze, která byla zaštítěna Jakubem Košťálem, činným v projektu iShorts, je nutné zmínit crowdfundingovou kampaň na známé platformě Hithit, díky které se mezi fanoušky (ať už žánru nebo Soukupa) vybralo téměř 100 000 Kč, což už je částka, jejíž vložení se zásadně obtiskne do úrovně a looku celého filmu. Dalším základním stavebním prvkem Lesapána je scénář, pod kterým je podepsán další „iShorts guy“, Petr Koubek. Inteligentní a sevřený scénář suverénně čerpá z klasických domácích předobrazů (především z poetiky díla Karla Jaromíra Erbena), velmi zdařile využívá aluze na jiné filmy (Lesní duch Sama Raimiho, Faunův labyrint Guillerma del Tora), ale zároveň zůstává od začátku do konce kompaktní a originální. Zatímco v profesionálním českém hraném filmu vládnou rozplizlost a dogma scénáristického nastavování, Lesapán působí opačným dojmem – jako diváci bychom rádi viděli ještě více scén a detailů, dostali se ještě blíže k postavám. Ale jestli je Koubkův scénář něčím fascinující, je to umění pomlk, prázdných míst a dramatické zkratky. A právě toto umění podprahově dotváří specifickou atmosféru tohoto filmu, vzbuzuje naší diváckou aktivitu a identifikaci s příběhem a postavami.

Zásadním prvkem pro diváckou (ne)identifikaci s ústřední postavou Hejkala je maska, která působí velmi profesionálně a tím pádem nepříznakově, přirozeně. Tvůrci spolupracovali s renomovanou firmou FX Creator a výsledkem je jedna z nejsložitějších a nejkomplexnějších masek v českém filmu vůbec. Prvek, na kterém mohl celý projekt ztroskotat, se díky komplexní mravenčí práci naopak ukázal jako jedna z nejsilnějších stránek filmu a další oblast, ve které se Lesapán nejen vyrovnává české mainstreamové produkci, ale dokonce ji překonává.

Lesapán je film, který svoji prostou existencí ukazuje sílu kompaktního režisérského vyjádření ve středometrážním formátu a který dokládá, že je možné mimo klasický systém podpory-produkce-distribuce natočit film, který patři k tomu nejlepšímu, co v daném teritoriu za kalendářní rok vznikne.

Jan Jílek

90%