Zvuková postprodukce a dramaturgie Andělů na kolejích

Autor:

Jelikož se jedná o dobový film, který má vtáhnout diváka do 40.-50. let minulého století, snažili jsme se tomu přizpůsobit i celkovou kompozici zvukové skladby. Oproti modernímu komerčnímu filmu, kde jsou zejména akční scény zvýrazňovány širokou škálou syntetických zvukových efektů, jsme převážnou část ruchů vyjadřovali reálnými synchrony i postsynchrony z daného prostředí. K tomu, aby zvuková složka nebyla pouze jakýmsi popisem toho, co vidíme v obraze, nám slouží druhá a třetí rovina.

Druhá rovina

Ve druhé rovině se jedná o subjektivní vnímání dané situace hlavní postavou a totožné zvukové ztvárnění těchto momentů. To umožňuje divákovi lépe se vžít do děje, jako by byl filmovou postavou, a to takovou formou, která nenarušuje celkovou dobovou surovost celé kompozice. Například hned v první scéně filmu je nečekaný výstřel z dálky umocněný rázným ztlumením atmosféry okolního prostředí. Kromě samotného vylekání diváka náhlým dynamickým rozdílem je pomocí proměnné panoramy ztvárněna i lokalizace samostatného dozvuku výstřelu jako, který je slyšet z místa postavy. Podobná situace nastane při průchodu německého vojáka okolo něžné české dívky ve vagónu. V danou chvíli utichnou na pozadí rozhovory skupiny sedících lidí a zvýrazní se pouze ruchy vrzání vojákových bot a nepříjemné rytmické bouchání parního kotle lokomotivy.

Třetí rovina

Ve zmíněném třetím plánu je pak hledání důležitých dramatických míst ve filmu, které je třeba umocnit i doprovodnými dramatickými tóny či vhodným napojením hudby a mícháním s ruchy. Tento způsob je velmi důležitý u rychlého obrazového vyprávění (střihové skladby), kde takovéto doprovodné zvukové efekty pomáhají divákovi rychleji porozumět informačnímu i emotivnímu obsahu a soustředit se tak na následující informace. Například rychle stříhaný příjezd vojáků na místo činu se harmonicky střídá a prolíná s ruchy aut a motorek a dramatickými tóny. Divákův dojem a zážitek je tak mnohem silnější a podmanivější.

Zvukové kontrasty

Kontrasty je dle mého názoru třeba hledat v jakékoliv složce filmu (obsah, obraz, hudba, zvuk). Divákův zážitek z každého filmu se totiž většinou úměrně umocňuje právě vyvoláváním, hledáním a prožíváním těchto kontrastů. Zvukové kontrasty musí však samozřejmě vycházet z celkové zvukové dramaturgie, aby nevyčnívaly či rušily (pokud to není tvůrčím záměrem), ale pracovaly s informačním i emočním vnímáním diváka. Hlavní dějová linka filmu Andělé na kolejích se odehrává v dospělosti postav v roce 1944 s retrospektivami do jejich dětství roku 1934. To je základní stavební kontrast celého filmu, proto je umocňován i zvukově. Například v dětských scénách jsou vybírány příjemné ruchy, zvuky a atmosféry. Divák tak slyší , šumění lesů a luk, zurčení potůčků a zvuky zpívajících ptáků, kdežto nepříjemné zvuky těchto prostředí jsou zcela vynechány nebo maximálně potlačeny. Proto též v těchto scénách nenajdete žádné štěkání psů, bzučení much či vrzání dveří, které většina lidí považuje za nepříjemné, ale byly by zcela reálné a přítomné v zobrazovaném prostředí. V roce 1944 je tomu pochopitelně zase přesně naopak, čili vos, much a psů je zde plno, ale hlavně se maximálně využívá zvuků všech strojů a vojenské techniky. Divák má tak v obou rovinách pocit, že vnímá nezkreslenou realitu se všemi reálnými zvuky prostředí, ale opak je však pravdou. Celý tento vjem samozřejmě ještě umocňuje i složka hudební. Všechny scény z dospělosti jsou záměrně vystavěny bez hudebních doprovodů a motivů, a proto si zachovají svou tvář surové reality.

Zvukové úpravy

Samotné synchronní zvuky samozřejmě nestačí na vytvoření prostorové a bohaté kontaktní atmosféry. Proto se mnohdy využívalo třeba znásobování použitých zvuků a postsychronní nahrávání vhodných ruchů či ojediněle zvuků z internetových databází. Toho jsme například využili ve scéně, kde přijíždělo pět vojáků, kteří následně seskákali z auta a motocyklu a přichystali se do palebné pozice. Jelikož celá scéna byla natočená a sestříhaná tak, jako by se jednalo o celou četu, bylo tomu potřeba přizpůsobit i zvukovou složku množením ruchů. Abychom nekopírovali stále totožný zvuk, zužitkovali jsme klapky, které byly například v obrazové části nepovedené. Obtížné bylo i vytváření reálné akustiky interiérových i exteriérových prostředí, což má opravdu kontaktní účinek na vnímání diváka. Byť je divákovi děj filmu dobou vzdálený, má pocit, že se vše odehrává na reálných místech přímo před ním. Andělé na kolejích - zvuková dramaturgie k filmu Tento prvek se v dnešních filmech téměř nepoužívá, protože je divák již zvyklý na zkreslené zvukové vjemy, které považuje za odpovídající. U dialogů jsme se snažili dodržet, aby zněly v reálné vzdálenosti od kamery. V tom vidím hlavní rozdíl oproti dnešním dabovaným filmům, kde na tyto části při postprodukci již nezbude čas, a proto hlasy zní stejně na detailu obličeje i na celku postavy. Tyto filmy se tak velmi šidí o prostorovost, která je i ve stereo formátu krásně patrná.

Dabing

Ve filmu jsou postavy německých vojáků kompletně předabovány rodilými mluvčími. I přes to že neměli dabéři žádné předchozí zkušenosti s dabingem, podařilo se jim naprosto dokonale se vtělit do postav a přesně vystihnout v dabingu všechny detaily úst. Po shlédnutí této scény neuvěříte, že se jedná o dabing. Nadšení dabéry nakonec přimělo vymyslet i několik vtipných vět, které nebyly ani součástí scénáře a díky kterým je možno ve filmu objevit další skryté významy při znalosti německého jazyka. Vše se nahrávalo v improvizovaném studiu pod peřinou v obývacím pokoji. Kvalita záznamu je však na uvedené podmínky ohromující a dokazuje možnosti současné cenově dostupné techniky.

Postprodukce

Jelikož náš štáb chápal tento neziskový projekt spíše jako určitou zkoušku, na které jsme si měli vyzkoušet filmové postupy (pro většinu lidí včetně mne to byl první filmový projekt), rozhodli jsme se zvolit systém ProTools. Důvod byl jasný - ProTools jsou světovým standardem mezi DAW, a proto se lze s nimi setkat v naprosté většině zvukových postprodukcí pro filmový a televizní průmysl. I přesto že jsme neměli k dispozici plnohodnotné ProTools HD s hardwarovými DSP kartami, ale použili jsme odlehčenou verzi ProTools M-Powered, nebyli jsme rozhodně schopni nabízené možnosti softwaru a hardwaru využít na sto procent. ProjectMix jsme použili hlavně z toho důvodu, že jsme hledali zvukovou kartu spolupracující se systémem ProTools M-Powered vybavenou tak, aby byla schopná nasazení i v poměrně náročném filmovém projektu.

Mikrofonní technika

mikrofony: Sennheiser MKH 60, Audio Technica AT897, Røde NTG-2, Rode NT1-A, Rode NT3 otřesuodolné držáky a protivětrné ochrany: Rycote, CineCity Blimp, držáky vlastní výroby mikrofonní tyče: Rode BoomPole, teleskopická tyč na čištění bazénů mikroporty : Sennheiser EW 100 G1, Sennheiser EW 100 G2

 

 

 

 

 

Záznam

dvoustopý MD rekordér Sony MZ-N505 - záznam zvuku všech scén z roku 1934 dvoustopý MiniDV rekordér Sony FX1 - záznam synchronního zvuku spolu s obrazem čtyřstopý SDHC rekordér Zoom H4n - záznam postsynchronního zvuku, záloha synchronního zvuku mixážní pult Phonic MM1202 sluchátkové předzesilovače: 2 x Behringer Micromon MA400, Pango Headphones Amplifier měnič 12 V/230 V + sada akumulátorů

Vojtěch Zámečník, Ondřej Martinec

Film Andělé na kolejích ke shlédnutí