Funkce

Firma Tiffen byla první, kdo nabídl světu toto revoluční zařízení dnes vyráběné pod obchodní značkou Steadicam. Zařízení vyvinul na začátku 70. let americký kameraman Garrett Brown, tehdy pod názvem Brown Stabilizer. Základní myšlenka tohoto stabilizátoru je oddělit pohyb kamery od pohybu kameramana, to znamená zabránit kývání a poskakování způsobenému lidskou chůzí. Nejběžnější typ je tzv. Big Rig systém, kde je kamera namontována na vrchol hlavního těla skládajícího se z tyče, která má na jednom konci plotnu pro umístění kamery a monitor a baterii na konci druhém. Zhruba v polovině této tyče je umístěn tzv. gimbal, což je gyrostabilizační kloub, udržující tělo ve svislé poloze. Namontováním kamery na plotnu se její těžiště přesune na těžiště těla Steadicamu. Pokud se horní polovina, kde je kamera, vyváží s polovinou dolní (baterie a monitor), kamera zůstane při jakémkoli pohybu v perfektní rovnováze. Operátor/kameraman tak pouze ovládá pohyb pomocí rukojeti, která je připevněna ke kloubu (zvanému gimbal), druhou rukou pouze mírně usměrňuje sestavu kolem svislé osy, aby směřovala požadovaným směrem. Tímto způsobem se kompletně eliminuje jakýkoli vliv pohybu lidského těla na kameru. Aby operátor nemusel celou dobu držet sestavu v ruce, nasazuje se rukojeť na mechanickou paži obsahující pružiny pro absorbování neblahých pohybů. Tato paže je pak připojena k vestě, kterou si operátor těsně připoutá k tělu. Ruce pak může volně používat k pohybu kamery nezávisle na těle.

Použití

Používat Steadicam není ani zdaleka jednoduchá záležitost. Vyžaduje pravidelný trénink, aby si operátor přisvojil správnou koordinaci rukou a nohou a naučil se odlišit pohyb svůj od pohybu kamery. Jelikož je sestava připevněna k operátorovi přes mechanickou paži, může mít nuance, pohybovat se od operátora nebo k němu v závislosti na náklonu jeho těla. Například rozjezd kamery se začíná pohybem kamery/sestavy a až poté se hýbe operátor sám, opačně pak při dojezdu. Největší výzvou je ale vyvážení samotné soustavy. V každém případě je nutné vytvořit tzv. statické vyvážení, kdy je kamera v perfektní rovnováze v klidovém stavu. Když dojde k dosažení statického vyvážení, přichází na řadu nejtěžší aspekt ovládnutí Steadicamu a tím je dynamické vyvážení. To zajistí, že se kamera nebude kolébat ani při pohybu a zůstane vždy ve vodorovné poloze. Toho se dosáhne přesným poměrem váhy v každém směru mezi vrchní (kamera) a spodní (monitor, baterie) polovinou hlavního těla. Zde každý milimetr polohy hraje významnou roli a může trvat i hodinu tohoto dosáhnout. Naštěstí není dynamické vyvážení tak kritické a zkušený operátor si ve většině případů poradí i bez něj. Úroveň nutnosti pro vyvážení se mění podle povahy záběru a je téměř vždy nutné si sestavu správně vyvážit, změní-li se povaha nadcházejícího záběru. Na filmu se pracovalo s typem Steadicam Pilot. Jedná se o stabilizátor střední třídy, který už je ale dnes nahrazen novým, vylepšeným modelem Zephyr. Zahrnuje mechanickou paži a vestu a je určen pro kamerové sestavy do 10 kg. Chybí mu ale prvky pokročilejších stabilizátorů, jako je vodováha, možnost udržet dvě baterie, rozšířené možnosti dolaďování vyvážení a některá bezpečnostní opatření na vestě. Je však cenově dostupný, skladný (prodává se ve vlastním pouzdře, které se dá nosit jako batoh) a vhodný pro všechny poloprofesionální produkce.

Volba

Při tomto projektu se tým rozhodl použít Steadicam pro záběry, kde byl pohyb kamery, ale nebyl vhodný terén pro jízdu. Samo o sobě toto problém nepředstavovalo, koneckonců to je pravý účel těchto zařízení. Pilot ale nebyl původně stavěn pro DSLR kamery, které jsou pro něj příliš lehké, a dalo by se říct, že Merlin by byl mnohem vhodnější. Tento problém ale lze snadno kompenzovat přidáním závaží a odpadá tím problém s umístěním těžiště na hlavním těle, které by jinak muselo být příliš nízko a ovládání celého aparátu by tak bylo prakticky nepohodlné, až nemožné. Druhý problém nastal s propojením kamery a monitoru. 550D má vlastní typ konektoru a kabel nutný k propojení dodává pouze Canon. Kabel, který jsem ke kameře dostal, jsem potřeboval zkrátit – konektor pro monitor se nachází na plotně hned pod kamerou. Jelikož jsem nechtěl ničit původní kabel, který používám i pro jiné příležitosti, zakoupil jsem kabel zcela nový, zázračně poslední kus, který jsem v Čechách ještě dokázal najít a následně ho zkrátil na pouhých 10 cm, aby šel přímo z kamery ke konektoru a neplál ve vzduchu, narušuje tak rovnováhu horní poloviny těla.

Závěr

S použitím DSLR vyvstál také největší problém, tj. zaostření. Nelze při pohybu přeostřovat a tak jsem musel dbát na udržování kamery v ideální hloubce ostrosti, kterou jsem navíc rozšířil přivřením clony. Povaha lokací nám nedávala příliš světla a pro kameru to tak byl test, kam až můžeme zajít, abychom měli stále vyhovující obraz. V konečném výsledku si ale kamera vedla dobře a doufám, že nás nezklame ani v budoucích produkcích.