Chyba
  • JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 945

Daniel Zezula

foto

nar. 4.12.1990

Na přelomu tisíciletí se u něho doma objevila kamera, kterou chytil a už nepustil. Po různých dětských pokusech poprvé v roce 2007 dal dohromady natáčecí štáb a vznikl první film První poslední. O rok později natočil další krátkometrážní snímek Čára. V roce 2009 vyšel první celovečerní film Mě přinesl čáp  nového občanského sdružení yFilm. Snímek, který zachycuje všední život autistického děvčete a její starší sestry se dodnes těší úspěchu a slouží jako výukový materiál na několika předních českých univerzitách pro autentičnost a lehkost zobrazení autistického světa.V roce 2010 yFilm uveřejnil krátkometrážní snímek A ona s tím nemůže nic udělat. Snímek je tématem stejný jako pozdější film Barbelo a je jeho jakousi předpovědí. A ona s tím nemůže nic udělat získal třetí místo ve své kategorii na Brněnské šestnáctce a o rok později byl promítnut v rámci nejlepších snímků z loňského ročníku. Na 30. ročníku Beskydského ještěra získal čestné uznání poroty. V roce 2011 natočil čtyřminutovou miniaturu He Will Kill Her Anyway, první a zatím jediný svůj cizojazyčný film. Tato morbidní komedie vyhrála první místo na 7. ročníku Slan-festu a čestné uznání poroty na Beskydském ještěru.V roce 2012 natočil  hudební snímek The White Opens, němou alegorii na šachovou partii.O tři roky později pak vyšel druhý celovečerní film s názvem Barbelo.

Režijní filmografie:

2015 Barbelo
2012 The White Opens 
2011 He Will Kill Her Anyway 
2010 A ona s tím nemůže nic udělat. 
2009 Mě přinesl čáp 

Mladý a sympatický Daniel Zezula je odnož nově se tvořících a mimořádně nadaných prototypů tvůrců „all in one“. Nepotřebují filmovou školu, není jim cizí literární příprava filmů, skvěle se ohání kamerou, přitom stíhají režírovat své poctivě vybrané herce a vše zakončí erudovanou prací se střihovými nástroji. Že často na place zastanou práci i jiných filmařských profesí už ani nikoho nepřekvapí. Dan začal se svou tvorbou jako s postupně promyšlenými kroky, kdy filmařinu nebral jen jako zábavu, ale jako snahu se v ní co nejlépe zocelit. A jeho poslední filmový počin je souhrn toho co se naučil a mnohým tím vyrazil dech. Barbelo je přesně ten film, který svým obsazením, drzostí montáže a mnohostí ve výkladu na sebe strhává pozornost. Pojďme se blíže seznámit s tím, kdo za ním stojí.

Dane, jste mladý filmový tvůrce. Film děláte ještě při studiu nebo už při zaměstnání?

Film dělám při studiu. Začal jsem natáčet na střední škole se svými přáteli, se kterými točím dodnes. Teď studuji filmovou vědu a anglickou filologii v Olomouci.

Pokud je nám dobře známo, nemáte filmové vzdělání? Jak tedy doháníte potřebnou erudovanost pro tvorbu svých filmů?

Filmové vzdělání ve smyslu institucionálním nemám, nicméně se nepovažuji za filmově nevzdělaného. Využívám hodně internet a knihy k rozvíjení svých znalostí a dovedností. A pochopitelně sleduji filmy a snažím se je analyzovat.

Jak jste se vůbec k natáčení dostal?

V roce 2000 jsme domů pořídili digitální kameru a počítač s možností střihu. Můj bratr byl vždy literárně činný a bylo nás doma hodně, takže o scénář a herce nebyla nikdy nouze. Zjistil jsem, že mě to hodně baví, neustále jsme něco točili. Film s nějakou hodnotou jsem ale natočil až v roce 2007.

Máte za sebou několik krátkometrážních filmů, na který jste nejvíce pyšný, případně který uspěl nejvíce u diváků?

Na který jsem nejvíce pyšný, nedokážu určit. Na každém se mi něco líbí a za něco bych se bil. U diváků si myslím, že víceméně uspěly všechny, ačkoli nevím, jak se to dá změřit. Za A ona s tím nemůže nic udělat. jsme získali dvě ocenění na filmových festivalech, stejně jako za He Will Kill Her Anyway.

Kdy přišel nápad natočit Barbelo a proč?

Nápad natočit Barbelo přišel dávno, v roce 2011. Můj bratr Dominik napsal scénář ze dvou kratších povídek. Chvíli jsme měli snahu to začít točit, ale celé to vyšumělo. Nápad se vrátil v roce 2013. Původní scénář jsem přepsal a našel jsem lidi, kteří do toho se mnou šli, a tentokrát se to povedlo.

Jak by jste film charakterizoval? O čem je?

Film je esencí toho, jak si lidé vytváří sociální tvář a zároveň jim to příliš nejde, protože jim to není úplně vlastní. Je to symbolické, dohnané až do nereálné roviny.

Co jistě na filmu upoutá je skvělé herecké obsazení, můžete prozradit, jak jste herce oslovoval a jaký byl jejich přístup k natáčení nízkonákladového nezávislého filmu? Hráli za honorář?

Herce jsme vybírali hlavně pomocí castingu. Obě Klára i Anežka padly na dvě úžasné začínající herečky Zuzku Černou a Štěpánku Fingerhutovou v podstatě náhodou, měli jsme štěstí. Roli Terezy jsme psali na tělo Petře Bartošové a roli matky Zuzaně Bydžovské. S tou jsme nicméně nepočítali a to, že nám svůj čas věnovala, bylo výsledkem práce mé skvělé produkční. Herci i štáb byli na natáčení ve svých volných časech, zadarmo a s obrovským nasazením, čehož si nesmírně cením.

S jakými problémy jste se potýkal při natáčení?

Všemi. I když si vše naplánujete, stejně je všechno špatně. Nejvíc nás ale tížily finance.

Kolikačlenný štáb jste měl? Jak dlouho jste na filmu pracoval. Od scénáře až po poslední střih?

Film vznikal asi 4 roky, ale to je rozteč mezi prvním scénářem a poslední střihovou úpravou. Natáčení trvalo asi tři týdny v rozmezí půl roku na přelomu let 2013 a 2014. Potom se film rok stříhal a odpočíval před svou premiérou. Na place samotném se střídalo okolo deseti lidí i s herci.

Na jaký typ kamery či zrcadlovky jste film točil? Byl jste s technikou spokojen, či vás v něčem limitovala?

Film jsme točili na zrcadlovku Canon 7D. Techniku jsme měli půjčenou a odpovídala mým předpokladům. V určitých oblastech jsem limitován byl, ale s tím jsem dopředu počítal.

Nebyl problém s natáčením kontaktního zvuku? Co jste měl za mikrofony?

Nebyl vůbec žádný. Já nemám rád postsynchron, neumím s ním pracovat a myslím si, že bych nesehnal nikoho, kdo by mě přesvědčil, že to bude lepší varianta. Navíc zvukovou techniku máme pro naše filmy naprosto bohatě dostačující. Mikrofon používáme Sennheiser ME66 v držáku s windshield od Rycote a nahráváme do Zoom R16. Snímali jsme i stereofonní surround zvuk, ale nakonec jsme ho nepoužili, protože jsme ho snímali dvěma nástrojovými kondenzátorovými mikrofony s nedostačující citlivostí.

Dokážete odhadem vyčíslit rozpočet pro tento typ filmu? Kde jste finance na natáčení sháněl?

Celý film jsme platili z vlastních zdrojů a stál nás přibližně 100 000.

Jaké máte s filmem plány? Jakým způsobem ho chcete dostat k divákům?

Film už jsme třikrát promítali s poměrně příznivými reakcemi. V plánu máme ještě několik promítání, která si domluvíme sami. Chtěli bychom zkoušet i festivaly a soutěže.

Kde proběhnou první projekce? Plánujete film posílat na festivaly a umístit i na internet?

Premiéra proběhla v Olomouci, kde se film točil, a další promítání jsme dělali ve Svitavách, odkud jsem, a v Ústí and Orlicí, kde jsme s ostatními členy štábu studovali střední školu. V plánu máme ještě kina v Hradci Králové, Brně a Praze. Festivaly navštívit chceme, internet do budoucna také, ale to až časem.

Zastáváte mnoho funkcí, je některá, které byste se chtěl věnovat výhradně?

Určitě kameře. Ze všech činností, které na filmu dělám, mě kamera nejvíce baví a troufám si říct, že i jde. V režijním vedení se také cítím dobře, ale ne vždy je výsledek takový, jaký by měl být. To samé platí i pro střih.

Soutěžil jste na soutěžích neprofesionálního filmu? Jak se díváte na tuto oblast? Jste spokojen s úrovní přehlídek? Co byste případně zlepšil?

Soutěžili jsme s našimi krátkými filmy na několika soutěžích. Je jich u nás hrozně moc, takže jsou většinou pro místní tvůrce a většinou na nich organizátoři pouští všechno možné. Na druhou stranu dávají tvůrcům šanci film dobře zviditelnit. Osobně bych byl rád za lepší filmařskou indie komunitu.

Považujete se za amatérského tvůrce či nezávislého? Jaký je podle vás v tom rozdíl?

Ten rozdíl v tom vytváříme my. Podle mne by v tom původním slova smyslu rozdíl být neměl, nicméně si myslím, že slovo amatérský má negativní konotace, zatímco nezávislý má konotace pozitivní a neprofesionální neutrální, takže se označuji za nezávislého.

Jaký máte filmový vzor? Kdo vás z českých i zahraničních tvůrců nejvíce oslovuje?

Žádného filmaře nepovažuji za svůj vzor. Můžu říct, že mě baví Tarantinovy filmy, kamerově mě inspirují Diviš Marek nebo Vladimír Smutný, režijně mě baví David Fincher nebo Darren Aronofsky a nejraději mám scénáře Zdeňka Svěráka. Všichni pánové ale natočili lepší a slabší filmy.

Nějaký nejoblíbenější film? A proč?

Moje oblíbené jsou ty, které považuji za geniálně dokonalé, je jich víc. Mezi ty guilty pleasure ale patří třeba Láska nebeská anebo obligátní Pulp Fiction.

Co chystáte dále?

Krátkometrážní drama a celovečerní drama. Oba filmy se budou jmenovat po hlavní postavě, kterou je mladá dívka.

Co si máme představit pod týmem yFilm? To je vaše filmová skupina?

Přesně tak to je. yFilm je naše skupinka čtyř kamarádů, všichni děláme film z lásky k němu, nikdo z nás jej nestuduje. Patří mezi ně Michal, pán zvuku, Eda, který je skript, asistent režie a technik, já za kamerou a režií a Lukáš dělá hudbu a občas hraje.

Média

Více z této kategorie: Lukáš Masner »