Eva Csölleová, Vítek Formánek

Eva Csölleová, Vítek Formánek

Tvůrčí duo ve složení fotografka - korektorka Eva Csölleová a spisovatel - redaktor Vítek Formánek. Zkušenosti mají s prácí pro časopisy jako Cinema nebo Interview. Vydali desítku knih u nás i v zahraničí. Zaměřují se na interview se zajímavými lidmi či osobnostmi kulturní scény z celého světa.

Americká filmová herečka a malířka Kim Novak přijela do Prahy, aby na Febiofestu převzala hlavní cenu Kristián za přínos kinematografii. Tato dáma, která má české předky, nejen uvedla a diskutovala s diváky o svých filmech, ale také otevřela na Strahovském klášteře výstavu svých obrazů, která potrvá celý měsíc. Nejen o obrazech a malování, ale také o Hitchcockovi a odvrácené straně popularity jsme si spolu povídali v  prezidentském apartmá.

Kdybychom dostali pozvání na večeři s umělcem podle vlastního výběru, byl by to určitě Jean Jacques Annaud, kdo by vyhrál. Tento cenami ověnčený režisér přijel letos do Prahy na Febiofest nejen převzít cenu Kristiána za přínos světové kinematografii, ale také uvést svůj zbrusu nový film Talisman vlků, na kterém pracoval sedm let. Pan Annaud je příjemný, milý, přátelský člověk a výborný a vtipný vypravěč, takže nám ani přidělený čas nestačil na to, abychom se zeptali na vše, co nás zajímalo.

Fero Fenič je jedním z nejpozoruhodnějších filmařů u nás. Narodil se 20. 3. 1951 ve slovenské vesnici Nižná Šebestová do zemědělské rodiny. Měl čtyři starší sourozence. Šel studovat žurnalistiku, ale přešel na FAMU. Na Barrandově natočil svůj první celovečerní autorský film „Džusový román“. Jeho názory a postoje byly trnem v oku tehdejší vládnoucí třídě, proto dostal zákaz práce v oboru a živil se jako turistický průvodce. Jako režisér se etabloval se především v oboru dokumentární tvorby a stal se jedním z nejdůležitějších představitelů nezávislého filmu u nás. Proto jsme ho prostě „museli“ vyzpovídat. Byl velice upřímný a otevřený, o čem svědčí i následující řádky.

Pokračování článku o amatérském filmu za totalitného režimu v tehdejším Československu.

Když se nám dostala do ruky velmi hezká kniha či spíše bichle s názvem Kmeny 0, našli jsme v ní mimo jiné i pěknou kapitolu, kde pan Jiří Horníček popisuje úskalí amatérského filmu v době komunismu. Protože by to asi nikdo lépe nenapsal a nevystihl, přestali jsme dále pátrat jinde a vybrali z jeho stati ty zajímavé a podstatné pasáže. Knihu jako takovou vřele všem doporučujeme.