SF4AF! Sny o svobodě a nezávislosti / Multikulturní rubrika

Udělat rozhovor s kapelou Crass bylo pro mě něco jako pro horolezce Mt. Everest. Snil jsem o tom, ale nikdy jsem si nemyslel, že se to opravdu stane. Ale díky pomoci jiné anarcho-punkové kapely Rubella Ballet a manželky zpěváka Crass, Steva Ignoranta se mi podařilo sehnat kontakt a posléze i navázat spojení, takže jsme o předvánoční neděli seděli tváří v tvář, přes obrazovku, a povídali si. Netušil jsem, co mám čekat od kapely, která si našla desítky tisíc příznivců po celém světě a udala směr anarcho-punku a nenechala spát ani MI5 ani CIA, ale Steve Ignorant byl velmi příjemný a odpověděl na všechno, na co jsem se zeptal. Byl to jeho osmý rozhovor během dvou týdnů, takže jsme to limitovali 45 minutama.

Už rok nosíme roušky a každý den čteme zprávy a rozhodnutí, často velmi protichůdná. Koncerty se nekonají, kina nepromítají, divadla nehrají, filmy se netočí, kultura stojí a pomalu umírá. To nesmíme dopustit!

Unikátní česko anglická publikace o nezávislém filmu ve světě, jaká u nás ještě nevyšla. Kniha začíná pohledem do počátků vzniku nezávislého filmu na počátku 20. století.

Americký herec Keir Dullea se narodil 30.5.1936 v Clevelandu. Jeho rodiče vlastnili knihkupectví v New Yorku. Keir nejdříve vystudoval v Pennsylvanii a potom v San Franciscu, teprve pak se vydal na hereckou dráhu. Započal ji v roce 1960 a trvá dodnes. Věnoval se především divadlu, televizi a filmů natočil jen tři desítky, ale proslavil se hlavní rolí v legendárním firmu 2001: Vesmírná Odyssea, kterou natočil Stanley Kubrick v roce 1968. Postavu astronauta Davida Bowmana si pak zopakoval v sequelu z roku 1984, kde se mihnul i Jan Tříska. Přestože od Odyssey uplynulo již 52 let, fanoušky má stále po celém světě a spíš více než méně, takže Keir buď sám, nebo s kolegou Gary Lockwoodem, se kterým ve filmu hrál, cestuje po světě a setkává se s obdivovateli tohoto kultovního díla. Možná také proto jsme čekali na odpověď na naše otázky celých 19 měsíců. Ale kdo si počká, ten se dočká, a to byl i náš případ.

Americký režisér Scott Rosenbaum představil na zlínském festivalu před 10 lety svůj hraný debut Perfect Age of Rock ´n´ Roll. Zůstali jsme spolu ve styku a sledovali jeho tvorbu a došli k závěru, že by nebylo špatné ho přinutit se ohlédnout a zhodnotit jaký kus ušel za tu dekádu. Odpověděl nám na všechny otázky, ale jedné se vyhnul, to, když jsme se ho ptali, jak se jako umělec cítí v současné genderově vyvážené, politicky korektní době nové kulturní revoluce v USA. Chápeme, že upřímná opověď by mohla znamenat konec jeho kariéry po nějakém negativním štvavém komentáři na sociálních sítích, a tak jsme nenaléhali. Je smutné, že se umělci bojí říct nahlas svůj názor v zemi, která o sobě tvrdé, že je nejsvobodnější na světě.