Americký režisér Scott Rosenbaum představil na zlínském festivalu před 10 lety svůj hraný debut Perfect Age of Rock ´n´ Roll. Zůstali jsme spolu ve styku a sledovali jeho tvorbu a došli k závěru, že by nebylo špatné ho přinutit se ohlédnout a zhodnotit jaký kus ušel za tu dekádu. Odpověděl nám na všechny otázky, ale jedné se vyhnul, to, když jsme se ho ptali, jak se jako umělec cítí v současné genderově vyvážené, politicky korektní době nové kulturní revoluce v USA. Chápeme, že upřímná opověď by mohla znamenat konec jeho kariéry po nějakém negativním štvavém komentáři na sociálních sítích, a tak jsme nenaléhali. Je smutné, že se umělci bojí říct nahlas svůj názor v zemi, která o sobě tvrdé, že je nejsvobodnější na světě.

Důvodů, proč jsme se rozhodli udělat profil legendárního herce Paula Newmana, je několik. Chceme tak nabídnout i srovnání se současnou generací herců, kteří natočí dva úspěšné filmy, média z nich udělají hvězdy a oni nevědí, co si s penězi počít, tak je utrácejí za luxusní věci a drahé residence. Řeknou svůj názor, ale jsou ochotné ho odvolat nebo se za něj i omluvit, pokud by to uškodilo jejich kariéře v dnešní politicky korektní době. Mnozí z nich ani nevědí, jestli jsou víc mužem nebo ženou, a tak se radši na Oscarech již nebude vyhlašovat kategorie „herec“ a „herečka“, ale jen bezpohlavní „performer“. Neměl rád okázalost a často místo na slavnostní vyhlášení cen Akademie jel na závody nebo se díval doma na televizi a popíjel pivo. Letos by se dožil 95 let (narodil se 26. 1. 1925), a jak se píše v jeho biografii, byl to muž své doby, která sahala od druhé světové války až k současné éře digitálních filmů. Jeho kariéra trvala půl století, a byl doma jak v hollywoodských ateliérech, tak na divadelních seminářích i na závodních drahách automobilových závodů. Vše, co dělal, dělal upřímně a naplno. Když točil, věnoval se jen své práci, když závodil, chtěl být nejrychlejší a vyhrát, když se vrhl na podnikání, rozhodl se dát všechen zisk na charitativní účely a rozdal kolem 400 milionů dolarů. Byl odhodlaný, odvážný, pokorný, soucitný a spravedlivý. Byl to ten správný chlap, který si stál za svým názorem a nebál se to říct nahlas. Byla to opravdová hvězda, idol mnoha generací. Svět mu ležel u nohou, ale on si vzal pro sebe jen malý kousek a dával zpátky mnohem víc.

Režisér Slávek Horák se narodil 12.1.1975 v Gottwaldově. Po gymnáziu absolvoval zdejší filmovou školu a přihlásil se na FAMU, katedra hraná režie, dramaturgie a scenáristika, kam byl i přijat. Studia však nedokončil, protože byl již tehdy velmi vytížen režií reklam. Jako asistent režie spolupracoval s Janem Svěrákem na filmu Kolja. Do povědomí diváků se dostal v roce 2015 filmem Domácí péče, který slavil úspěch i v zahraničí. Letos uvedl do kin svůj druhý celovečerní film Havel, který měl premiéru na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Zde jsme se s ním také poprvé setkali, a tak nás ohromil jeho zápal, nadšení a přátelský přístup, že jsme jej hned požádali o rozhovor.

Jednou umělec, navždy umělec. To by se dalo říct o irském novináři a režisérovi Davidu Kinsellovi, který žil 30 let v Norsku a natáčel filmy, a teď se vrátil do rodného Belfastu, aby zde realizoval svůj nový a ojedinělý projekt, kterým chce diváky a návštěvníky vtáhnout do interaktivního světa fantazie a pohádky.

Populární filmový festival Febiofest a jeho 27. ročník byl první, který na jaře padnul za oběť opatřením souvisejících s koronavirovou epidemií. Stalo se tak necelé dva týdny před zahájením, kdy bylo vše připraveno, a už se jen dolaďovaly detaily a tiskovky s hlavními hosty, kterými byli třeba Woody Harrelson, Hirokazu-Kore-da nebo Ulrich Thomsen. Člověk míní, život mění, v tomto případě COVID 19. A tak půlroční práce organizátorů přišla vniveč, což muselo naštvat.