Kanadský herec Michael J. Fox se narodil 9.6.1961 v kanadském Edmontonu. Měřil jen 169 cm a svým vzezřením vypadal stále na studenta střední školy, takže i v pozdějších letech mohl hrát osoby mnohem mladší. Diváci si jej zamilovali televizním seriálu Rodinná pouta a v trilogii Návrat do budoucnosti. Hrál většinou v nenáročných komediích – Poldovi v patách, Tajemství mého úspěchu, Doktor Hollywood, Z lásky nebo pro peníze, Hamouni, Americký prezident a pak v dramatu Oběti války. V pouhých 29 letech se u něj objevily příznaky Parkinsonovy choroby. Bojoval s nimi a úspěšně je skrýval dalších 9 let, než přišel s veřejným prohlášením. Ukončil kariéru v 39 letech, tedy ve věku, kdy Morgan Freeman nebo Louis de Funés tu svoji ještě ani nezačali. Začal se věnovat boji proti Parkinsonově chorobě, vybral okolo 800 000 000 dolarů na její výzkum a hledání léčiva a díky němu se desítky tisíc stejně postižených lidí přestali za svoji chorobu stydět a tajit ji.

Napsal autobiografii Lucky man, kde obdivuhodně upřímně odhalil nejen svůj boj s nemocí a alkoholem, ale také dal nahlédnout do světa života velkých hollywoodských hvězd, který nazval panoptikem, a který se naprosto míjí s životem obyčejného člověka. V této lesklé bublině, která vypadá jak jako jeden velký mejdan, a kde se potkává jen s přetvářkou, žije herec, dokud je úspěšný, a jeho filmy vydělávají studiu peníze. Jakmile toto přestane, bublina praskne a herec má velké problémy s návratem do reality, která je kolem něj.

Protože rozhovor s Michaelem nepřipadá v úvahu, použili jsme části jeho knihy jako poctu herci a člověku, který dokázal prohlédnout toto filmové pozlátko, upřímně o něm hovořit, vysmát se mu a podívat se mu přímo do očí, a díky rodině se vrátit do reality obyčejného světa a přeměnit svoji nemoc v úspěšný projekt, který pomáhá ostatním.

Svět filmu je brutální byznys a v Americe to platí dvojnásob. Proniknout do něj je, bůhví proč, snem desítek tisíců lidí, ale podaří se to jen hrstce, která tvrdě pracuje, upozorní na sebe, jejich film se stane hitem a štěstí je neopustí. O těžkých začátcích, kdy chyběly peníze, nabídky se nehrnuly a v břiše jim kručelo hlady, psali Miloš Forman, Ivan Passer, Dustin Hoffman nebo Gene Hackman. Tímto obdobím si samozřejmě prošel i Michael J. Fox a pocítil ponížení, pohrdání a nejistotu.

První srpnový týden začala v Uherském Hradišti tradiční Letní filmová škola. Patrně jako první filmový festival v této podivné koronavirové době. Mnoho akcí bylo zrušeno bez náhrady, jiné přesunuté nebo odložené, ale LFŠ se „kousla“ a 15.5. se štáb rozhodl, že festival proběhne za každou cenu. Jednak z lásky k filmu, a také jako takový vzdor době a celé situaci.

Americký nezávislý režisér, producent a příležitostný herec Roger Corman se narodil 5. 4. 1926. Vystudoval průmyslové inženýrství a v roce 1948 nastoupil do U.S.Electrical Motors, kde vydržel jen čtyři dny. Našel si práci ve studiu 20th Century Fox jako čtenář scénářů. Pak se vydal studovat do Oxfordu a v roce 1953 po návratu se vrhl na film, nejdříve jako producent a scénárista, od roku 1955 jako režisér.

Kirk Douglas se vypracoval z ničeho až po herce světového formátu jen vlastní pílí a úsilím. Důležitou roli v jeho kariéře sehrál fakt, že upřednostnil nezávislý film, v kterém se realizoval a kterým plně prorazil. Protože pocházel z velmi chudých poměrů, a díky židovskému původu, poznal v Americe v 50. a 60. letech spoustu nenávisti a semitismu, nikdy na to v pozdějších letech nezapomněl a zůstal i přes peníze a slávu s člověkem se srdcem na pravém místě, který pomáhal potřebným. A tak, patrně i za to, si zasloužil svoji dlouhověkost. Dokázal hodně na poli pracovním, i tom lidském, a tak si zaslouží obsáhlejší medailonek. Při jeho tvoření jsme čerpali z autobiografie Hadrářův syn, kterou považujeme za jednu z nejlepších a nejupřímnějších, co se povedlo o filmu napsat. Článek jsme dopsali a jeho knihu zavřeli, a v ten den, 5.2.2020 Kirk na druhé straně oceánu zemřel… Bylo to jako symbol. Takže je to spíš epilog na památku velkého herce.

Kirk Douglas se vypracoval z ničeho až po herce světového formátu jen vlastní pílí a úsilím. Důležitou roli v jeho kariéře sehrál fakt, že upřednostnil nezávislý film, v kterém se realizoval a kterým plně prorazil. Protože pocházel z velmi chudých poměrů, a díky židovskému původu, poznal v Americe v 50. a 60. letech spoustu nenávisti a semitismu, nikdy na to v pozdějších letech nezapomněl a zůstal i přes peníze a slávu s člověkem se srdcem na pravém místě, který pomáhal potřebným. A tak, patrně i za to, si zasloužil svoji dlouhověkost. Dokázal hodně na poli pracovním, i tom lidském, a tak si zaslouží obsáhlejší medailonek. Při jeho tvoření jsme čerpali z autobiografie Hadrářův syn, kterou považujeme za jednu z nejlepších a nejupřímnějších, co se povedlo o filmu napsat. Článek jsme dopsali a jeho knihu zavřeli, a v ten den, 5.2.2020 Kirk na druhé straně oceánu zemřel… Bylo to jako symbol. Takže je to spíš epilog na památku velkého herce.