Co Vás vedlo k tomu, že jste se stal režisérem? Byla to Vaše ambice již od ranného dětství nebo někdo či něco Vás inspirovalo a Vy jste se vydal tou cestou?

Moji rodiče měli doma malou videokameru, na kterou filmovali naše prázdniny, našeho psa a takovéto věci. Když mně bylo nějakých 14-15 let, tak jsem si ji začal půjčovat čím dál častěji. Filmoval jsem sebe a svoje přátele, když jsme byli na skateboardu a začal jsem pomalu dělat malé, jednoduché skeče a krátké filmy. Pak přišla škola a tam jsem začal dělat filmy během školních projektů a naučil jsem se film stříhat na školním počítači. Ve škole mě nic nezajímalo, kromě možností, jak dělat nějaké video projekty. Takže jakmile jsem odmaturoval, začal jsem se velmi zajímat o výrobu filmů a už jsem se nikdy nedíval zpátky od té doby.

"Ve filmovém průmyslu, jsem o tom přesvědčen,

jsou lidé, kteří se stanou experty ve svém oboru,

aniž by měli nějaké klasické vzdělání"

Máte nějaké filmové vzdělání nebo jste samouk a naučil jste se filmovému řemeslu za pochodu?

Hned po opuštění střední školy jsem absolvoval osmi týdenní workshop na výrobu filmů. A s filmem, který jsem zde vyrobil a s nějakými akčními sportovními spoty, které jsem natočil na videu, jsem se přihlásil na dvouletou školu. Po jejím dokončení jsem pracoval jako asistent v mnoha filmových odděleních a také jsem dostal nějaké zakázky na informační filmy a různé druhy video kampaní. Nikdy mě podobný druh filmů nezajímal, protože jsem hned od začátku věděl, že fikce, to je druh filmů, kam směřuje můj zájem. Ale i tak to pro mě byla velká zkušenost, že jsem si mohl dělat vlastní projekty vedle práce asistenta, i když věci, které jsem vytvořil, nebyly fiktivní. Ale stále jsem pracoval na zdokonalování základů vyprávění příběhů. Ve volném čase jsem dělal krátké filmy a velice levné hudební videa.

Jak jsou mladí, nezávislí filmoví tvůrci financování ve Švédsku, máte nějakou státní podporu a můžete požádat o grant vaše ministerstvo kultury nebo se musíte spokojit se sponzory a půjčkami od bank?

Můžeme si požádat Švédský filmový institut nebo regionální filmové komise o peníze na vývoj. Ty nám dají čas na výrobu určitého projektu nebo scénáře. Ale abychom ty peníze získali, musí nejdříve náš projekt zaujmout někoho, kdo na příslušných úřadech pracuje. Většina lidí vytváří tyto projekty ve svém volném čase až do určité úrovně, než se odváží požádat si o tyto peníze a pak pokračují na projektu dále.

Je ve Švédsku nějaká platforma pro nezávislé filmaře. Nějaké místo nebo festival, kde by si vyměňovali zkušenosti, dívali se na filmy jiných režisérů a funguje u vás nějaká distribuční síť nebo tento druh filmů musí jít trnitou cestou přes kina?

Domnívám se, že existují určité regionální platformy, kde se lidé scházejí, ale abych byl upřímný, netuším, jak fungují a jak se využívají. Alespoň já osobně jsem ničím takovým neprošel a ani se nezúčastnil. Ale mám kamarády ve filmové branži, se kterými si čteme navzájem svoje projekty a dáváme si zpětnou vazbu, ale není to nic oficiálního, prostě se jen sejde parta přátel a pomáhají si navzájem. Na festivalech člověk potkává různé tvůrce a není nic neobvyklému shlédnout film toho druhého a mluvit o svých budoucích projektech. Myslím, že celý průmysl se profiluje tak, že vytváří lepší cestu pro distribuci našich děl mimo oficiální kina a samozřejmě se stále objevují nová a nová média. Doufám, že to jen a jen poroste a stane se snadnějším pro lidi, aby mohli distribuovat svoje filmy a byli rovněž schopní dívat se na jiné filmy, které by se do kin v jejich zemi nikdy nedostaly. V tomhle ohledu je to vzrušující doba, ale zatím se musíme spoléhat na kina, TV, a prodej DVD, což jsou hlavní příjmy za filmy.

Co jste cítil uvnitř, když jste začal pracovat na svém prvním filmu, bylo to příjemné vzrušení, strach nebo pocit svobody?

Bylo to ambivalentní pocit radostného vzrušení a strachu zároveň. Pokud zpackám svůj první film, čeká mě dlouhá cesta při budoucích projektech. Ale to, abych se stal filmovým režisérem, na tom jsem pracoval velmi dlouho. Takže to v tomto směru bylo velice uspokojující a vzrušující se dostat do bodu, kde už jsem prakticky něco vytvářel, něco, co jsem chtěl dělat já sám. Takže positivní stránka pocitů ve velkém poměru převážila tu negativní.

Když režisér jako Vy vyhraje festival se svým debutovým snímkem, jaké má pocity? Je šťastný, že šel správnou cestou, uspokojení, že to dokázal nebo strach z toho, že už to možná nikdy nezopakuje a nasadil si laťku příliš vysoko?

Strávil jsem spoustu času a tvrdě pracoval na výrobě filmu Hemma, takže jsem samozřejmě rád, že to dosáhlo nějakého ocenění. Osobně mám pocit, že toho mohu více nabídnout a že mohu věci udělat lépe, takže v tomto směru nemám strach, že bych si laťku nasadil příliš vysoko. Možná již nevyhraji víc ocenění a lidé nebudou mít rádi moje další filmy, ale alespoň cítím umělecký hlad pracovat dál a jít se svojí prací kupředu.

Snažíte se mít kolem sebe stabilní tým lidí, se kterými byste rád točil i další filmy, nebo raději objevujete různé lidi, různé lokace, různé herce pro každý nový film?

Je skvělé, když člověk najde lidi, se kterými ho práce baví, a určitě budu spolupracovat s většinou stávajícího personálu. Ale každý projekt je jiný a lidé mají různé slabiny a silné stránky v různých oblastech, takže určitě budu mít i nové herce a přizvu jiné spolupracovníky na každý nový projekt.

Myslíte si, že abyste byl schopen natočit film, že potřebujte klasické filmové vzdělání nebo stačí, když se naučíte pracovat s kamerou, napíšete scénář a uděláte si všechno sám?

Ve filmovém průmyslu, jsem o tom přesvědčen, jsou lidé, kteří se stanou experty ve svém oboru, aniž by měli nějaké klasické vzdělání. Ale když máte štěstí a dostanete se mezi nadšené studenty na škole, je skvělé třeba celý rok objevovat umění, když máte čas a nástroje si to zkusit na vlastní kůži.

Švédsko je zemí s dlouho filmovou historií a legendárními herci a režiséry. Je těžké následovat jejich stopy, nebo je prostě jiná doba a ta aura „uměleckých filmů“ je už pryč?

Mám velký respekt a obdiv pro ty lidi, kteří něco dokázali přede mnou a také pro ty, kteří usilovně pracují teď, ale abych řekl pravdu, neměřím se s nimi a necítím ani žádný stres z toho, že bych měl někoho následovat.

Budete se snažit vytěžit maximum ze svého vítězství na Febiofestu a získat co nejvíce publicity pro Váš příští projekt, nebo tento Váš úspěch projde u Vás doma bez povšimnutí a nebude znamenat nic pro Vaše filmové portfolio?

Doufám, že to přitáhne nějakou pozornost k filmu a lidé budou zvědaví o čem to je, ale nejsem si opravdu jistý, jak velký dopad to bude mít. Doufám, že lidé už nebudou tak váhat, aby mi věřili jako režisérovi, když se v budoucnu budu snažit získat finance pro svůj další projekt. Ale ať tak či tak, je to skvělé pro celý štáb a všechny spolupracovníky, že si někdo všiml a ocenil naši práci.

Z pohledů návštěvnosti, co považujete ve Švédsku za úspěšný film -100 000 diváků, 500 000 diváků? Kolik zhruba potřebujete peněz u vás na natočení jednoho filmu?

To úplně závisí na tom, jak velkou distribuci se pokusíte získat. Velmi malý snímek promítání v několika kinech je úspěšný už tehdy, pokud na něj přijde jen zlomek lidí, kteří by přišli na velmi protěžovaný a medializovaný film. Je opravdu těžké házet na stůl nějaká přesná čísla. Někteří lidé dokáží natočit zajímavý snímek skoro úplně zadarmo, jiní natočí totální blbost za neskutečnou sumu a zase naopak, takže tuhle otázku je opravdu těžké uspokojivě zodpovědět.