Nešťastný operetní dirigent při cestách za svou milou violistkou sní o kariéře velkého filharmonika. Neměl by však u snění řídit. Má nehodu, při níž přijde o oční víčka.  Získá protézy, které však klapou. Klapání je pro dirigenta problém. Propustí ho z operety a opustí ho i jeho milá violistka. Při pokusu o sebevraždu ho zachrání muž, který trpí závratí z vlastní výšky. Je to výtečný mykolog a bere ho k sobě domů, do brněnského paneláku. Tam ve výtahu najdou nahatého úředníka, který prožívá divokou sexuální noc. Utekl od překrásné začínající herečky, která však miluje hereckou hvězdu. Herecká hvězda mezitím číhá na nedalekém posedu na srnu, s níž chce žít, protože ho zklamaly ženy.  Všechny tyto nešťastníky z nedalekého lesa pozorují kouzelné srnky, které to prostě nevydrží, a v jednu chvíli se seberou a jdou za nimi. Každému z nich splní jedno přání. Ale ani to ne vždy pomůže.

Za nás to je skvěle ulítlá komedie s absurdním humorem, připomínající Divadlo Sklep, Woody Allena a Monty Pythona. Velmi neotřelý nápad (nikdy jsme ve filmu neviděli motiv klapajících očních víček) a zápletka. Skvělé herecké výkony, kdy Robin Ferro hraje půlku filmu úplně nahý a Štěpán Kozub je v roli občas šíleného, občas zoufalého dirigenta naprosto skvělý. Na rozdíl od některých jiných českých komedií, které jsou občas velmi trapné, tohle svojí absurditou působilo jak závan příjemného čerstvého vzduchu s neotřelými fórky (pobavila nás etiketa na lahvi vína s nápisem Kvalitní červené víno, nebo etiketa na LP desce s nápisem Kvalitní hudba). Podobně příjemné bylo i setkání s filmovou delegací (Robin Ferro byl tentokrát oblečený).

Tomáš Svoboda - režisér

V čí hlavě se zrodil nápad takový to film natočit? Bylo to docela ujetý, ale moc hezký a líbilo se nám to.

To se zrodilo už v roce 2002 v mojí hlavě.

2002?????

Ano, tak stará je ta divadelní hra. V té době mě vyhodili z Divadla Rokoko, a ještě se se mnou rozešla přítelkyně a já jsem si připadal jako blbec, a i jsem se tak choval. A protože jsem viděl, jaký to je být jako blbec, tak jsem si na sobě zkoušel různý postavy těchto lidí a začal je do té hry postupně i tak psát. Každý z nich je trochu jiný, a to i odráželo mé tehdejší chování. Tu hru jsem uvedl na Kladně, v Liberci, u Bolka Polívky, v Divadle Na Fidlovačce a v Krakowě, ale v Divadle Mír se nikdy nehrála. A když jsem začal pracovat v Ostravě, tak jsem nabídl šéfovi Divadla Mír Albertu Čubovi několik prací a vybral si tohle. Poté, co jsme dodělali seriál Krematorium, tak se rozhodli toto zfilmovat.

Na nás z filmu prosvítaly prvky Woody Allena a Monty Pythona. Jsme úplně mimo mísu?

Ne, nejste, my je máme hrozně rádi. Ještě bych rád uvedl, že v tom filmu ty postavy nejen hrají, ale jsou zároveň i vypravěči a rozdíl mezi tím, kdy hrají a kdy vypravují je strašně tenký, a to jejich herectví není to klasické filmové, kdy se stávají tou postavou či bytostí, ale tady zároveň komunikují s divákem a jsou vypravěči svého příběhu.

Albert Čuba - producent

Když jste sháněli na film peníze a potencionální sponzoři se vás zeptali o čem ten film je, co jste jim tak ve dvou větách odpověděl?

My jsme v tomto pohledu opravdu unikátní, protože Divadlo Mír nemuselo obcházet firmy či subjekty a žádat je o peníze, protože si na svoji produkci vyděláme sami nejen prodejem vstupenek, ale i vlastní video platformou MírPlay, která generuje nějaké peníze. V titulcích filmu je napsáno, že jsme obdrželi nějaký grant, ale v době premiéry jsme ho ještě nezískali. Je to taková Hlava 22, protože máme podanou žádost v rámci Moravskoslezského kraje a jednou z podmínek grantu je, že to musí být umístěno v titulcích, pakliže ho získáme. No, a film je v kinech a o grantu ještě není rozhodnuto, a tak jsme si říkali, jestli to do těch titulků vůbec máme dát. Ale kdyby nám ho pak dali a v titulcích to nebylo uvedeno, tak bychom vlastně nesplnili tu podmínku pro jeho získání. My jsme se pro filmování rozhodli, protože se nám ta látka líbí a samozřejmě záleží na míře osobního vkusu, buď to někomu sedne nebo nesedne. Ale tím, že jsme to financovali sami, tak jsme se to snažili “neošulit“ a na ty umělecko-technické věci, jako je výprava, kamera nebo hudba, tak na to jsem opravdu hrdý.

Štěpán Kozub – herec

Nechal Vám pan režisér volnost a možnost improvizace nebo lpěl přesně na scénáři?

Myslím, že šlo primárně o to, najít společnou řeč a my jsme se sice s panem režisérem potkávali různě po divadlech, ale nikdy jsme spolu nepracovali a toto je první projekt, kdy děláme spolu. Takže pro mě bylo důležité napojit se na stejný humor a spíš jsem něco nabízel a Tomáš mi říkal: „Tady to udělej takhle a tady takhle,“ ale celá ta práce byla dialog, takže jsem nebyl do ničeho tlačený. Samozřejmě jsem se musel naučit třeba základy dirigování, když hraji dirigenta, to se nedalo ošidit a muselo to vypadat autenticky, tak tam mě zaučoval profesionální dirigent.

Robin Ferro – herec

Vzal jste roli ve filmu přesto, že jste tam hrál nahý nebo právě proto, a měl jste možnost improvizovat?

Protože tam hraju nahý(smích). Nahota pro mě není sprosté slovo, já jsem věčně doma nahatý, tak jsem si to jen zkusil na ulici (smích). Byla to zajímavá zkušenost, když na mě z protějšího domu volali policajty. Některé scény pro mě byly dost diskomfortní, takže jsem se soustředil jen na daný úkol a moc jsem neimprovizoval.

Bylo vidět, že tvůrce spojuje stejný smysl pro humor a neberou nic moc vážně, ani sami sebe. To je v dnešní době velmi cenná devíza. Film v nás stále rezonuje a dali bychom si ho klidně ještě jednou, humoru není nikdy dost. DOPORUČUJEME.

Foto: autoři