V různých kategoriích soutěžilo kolem 300 filmů z 50 zemí světa a bylo uvedeno 19 filmů ve světové, 13 v mezinárodní a celkem 121 v české premiéře.

Při slavnostním zahájení obdržel Zlatý střevíček trikový mistr Boris Masník a je neuvěřitelné, že za 48 let práce v tomto oboru je to teprve první významné oficiální ocenění. Ten také vedl masterclass, kde diváků vysvětloval triky při výrobě legendárního seriálu Návštěvníci.

V době, kdy digitalizace ještě neexistovala to byla namáhavá práce, která se dělala téměř na koleně a tvůrci v ní skloubili svůj um s vynalézavostí a fantazií. Jak pan Masník podotkl, těší ho, že i 42 let od uvedení seriálu si tento žije svým životem a má další generace fanoušků. Co víc si může tvůrce přát?!Tento seriál natočil legendární režisér Jindřich Polák, který by letos oslavil své 100. narozeniny. U příležitosti tohoto jubilea se nejen konala beseda za účasti jeho manželky Zuzany Polákové, ale také se promítaly jeho filmy Nebeští jezdci, Poplach v oblacích a několik dílů Návštěvníků.

Letos uplynulo 120 let od narození Jana Wericha, a proto byl uveden film Až přijde kocour, kde si zahrál svoji poslední významnou dvojrolipod taktovkou režiséra Vojtěcha Jasného. Besedy k tomuto filmu se zúčastnila hlavní představitelka Emílie Vašáryová a bývalý dětský herec Michael Wellner Pospíšil. Ten se svěřil, že filmový kocour patřil paní Lucii Němečkové, manželce autora Čtyřlístku Jaroslava Němečka.

Další zajímavou akcí byl komponovaný pořad Ve světle Zlatého střevíčku o vzniku a genezi festivalové sošky, kterou doprovázela beseda s Jaromírem Hanzlíkem, Magdou Vašáryovou a tvůrcem, zlínským sochařem Radimem Hankem. Ten prozradil, co mu bylo inspirací: ,,Narazil jsem na fotku, kde byla zachycena moje žena jako malá holčička a na rameni ji sedí kavka. Ona k ní otáčí hlavu, je v tom zachycený údiv a zároveň obdiv k tomu ptáku. A já jsem si uvědomil, že ten pták má tvar střevíčku.“

Letos byla odhalena hvězda na chodníku slávy s pořadovými čísly 43 a 44 Lindě Rybové a Sašovi Rašilovovi. S tím byla spojená i beseda s názvem Po stopách hvězd zlínského Chodníku slávy, jejímž hostem byl Filip Renč, který toto ocenění získal v roce 2010 a také Jan Čenský a Dana Morávková, kteří jsou držiteli od roku 2008.

Z pořádaných workshopů nejvíce zaujaly Lip sync v animaci, která zájemce seznámila s technikou pro digitální kreslenou animaci a s postupy, které musí ovládnout animátor, aby oživil ústa některé z postav a Ruchová dílna Studia BEEP, kde si bylo možno vyzkoušet práci ruchaře.

Velmi oblíbené a pro novináře přínosné byly v beduínském stanu v parku Komenského pořádané tzv: Meet & Greet: Festivalové premiéry, kde filmové delegace představily v exkluzivní premiéře např. film Fichtelberg nebo seriál Pád domu Kollerů, poodhalily zákulisí vzniku projektu a samozřejmě odpovídaly na otázky přítomných. Takových akcí si osobně ceníme nejvíce a jsou nám nejbližší, nejvíce si je užíváme a je to jeden z důvodů, proč na festival jezdíme.

Dalším důvodem je Červený koberec a Festival Café, kde jsme se mohli setkat s herci a tvůrci a získat jejich autogram do sbírky a udělat si i společnou fotku. Tyto akce jsou nedílnou součástí festivalu a je hezké, že tímto způsobem organizátoři myslí na fanoušky. Protože pro ně se filmy točí a festival pořádá.

Festivalový plakát 1961-2025 byla zajímavá výstava dobových festivalových plakátů, která evokovala vzpomínky na festivalovou výzdobu města v době dávno i nedávno minulé a názorně demonstrovala i měnící se vkus a estetické cítění nejen samotných výtvarníků v čase.

Neodmyslitelnou součástí festivalu byla tradiční aukce klapek, jejíž výtěžek, přes 4 miliony korun, šel prostřednictvím Nadačního fondu FILMTALENT ZLÍN na podporu mladých filmařů a začínajících tvůrců. A již po desáté se konal Festivalový půlmaraton MONET+ Zlín.

Z navštívených filmů se nám osobně nejvíce líbil nový český film Cukrkandl, a to nejen svým provedením, ale i myšlenkou a hereckými výkony. Viděl jej s námi i odborník na slovo vzatý, Boris Masník, který prohlásil, že film je tak perfektně udělaný, že se mu nedá absolutně nic vytknout. Takže doporučujeme všem.

Na závěr festivalu obdržela Zlatí střevíček Simona Stašová, jejíž maminka Jiřina Bohdalová ho získala přesně před dvaceti lety, takže to pro ni mělo i emocionální přidanou hodnotu.

Díky spolupráci, za kterou děkujeme paní Kateřině Martykánové a Míle Řádové (PR Zlínský festival) a Gabriele Vágner (Mia Production) jsme mohli realizovat i rozhovory s několika herci. Co na festival říkali a jaké mají na Zlín vzpomínky?

Jiří Štěpnička: „Točil jsem ve Zlíně několikrát s režisérem Josefem Pinkavou a nebyl jsem tady už asi 20 let. Je to úplně jiné město, vůbec to tu nepoznávám.“

Michael Wellner Pospíšil: „Jako malý jsem tady na Kublově točil s Karlem Zemanem film Ukradená vzducholoď. Velmi jsem ho obdivoval a byl to opravdový génius. Imponovala mi jeho autorita. Když jsem natáčel v Kroměříži film Třicet panen a Pythagoras, bydleli jsme několik týdnů ve zdejším hotelu Moskva (dneska Zlín), takže mám na Zlín hezké vzpomínky.“

František Filip Červenka: Organizátoři festivalového půlmaratonu se mi ozývali asi měsíc dopředu, kdy jsem měl hodně naběháno, pak jsem dvakrát po sobě onemocněl, pak jsem měl hodně natáčení, kdy se mi spojily tři projekty v jeden týden a já si uvědomil několik dní před tímto půlmaratonem, že jsem zapomněl trénovat, takže jsem výkonnostně spadnul dolů, a tak jsem poslední dny před festivalem hodně běhal, což se vyplatilo. I když na keňské běžce jsem neměl. Ti nám zmizeli po prvních 200 metrech a už jsme je neviděli.

Simona Stašová: „Nikdy by mě nenapadlo, že jednou dostanu tuto cenu stejně jako moje maminka, protože jsem do těchto výšin nikdy nemířila. Maminka je pravá herečka, vždycky pro mě byla velkou inspirací a já ji za to moc děkuji.“

Vítek Formánek a Eva Csölleová

   Foto, s díky: Eva Csölleová a Zlín Film Festival