V roce 1977 vám bylo 24 let a studoval jste filmovou školu v Mnichově. Byl Punk in London úkol ze školy, něco jako absolventský film nebo to byl váš nápad od doby, kdy jste potkal první německé punkové kapely a zajímalo vás, kde a jak to celé vzniklo?

Měl jsem v úmyslu natočit fiktivní celovečerní film ke zkoušce na mnichovské filmové škole. Z interních důvodů jsem byl požádán, abych natočil dokument. Protože jsem se léta zajímal o rockovou hudbu a od roku 1969 jsem četl britské hudební noviny, věděl jsem, že něco vzrušujícího začalo nejprve v NY a přišlo do Londýna: PUNK ROCK. Některé americké kapely cestovaly po Německu a viděl jsem Patty Smith, Blondie, Television atd. První britské punkové kapely jsem viděl v Londýně. V roce 1977 neexistovaly téměř žádné německé punkové kapely, první bylo PVC v Berlíně, které založil můj přítel Knut Schaller.

Mohl byste mi říct více podrobností o tomto filmu, jak velký byl filmový štáb, jak dlouho jste zůstal a natáčel v Londýně, jak jste věděl, kde najdete různé kapely? Měl jste předem domluvené schůzky nebo to bylo jen naslepo a „přepadl“ jste je v klubech nebo zkušebnách?

Přesvědčil jsem filmovou školu, aby mi koupila letenku do Londýna, kam jsem odletěl spolu s dalším studentem, který měl na starost organizaci. Měli jsme několik adres nezávislých labelů, klubů a obchodů s deskami. Zůstali jsme tam týden, poznali spoustu lidí a navázali kontakty. Zpátky v Německu se mi podařilo získat asi 10 000 DM od filmové školy a o deset dní později jsem znovu odletěl do Londýna s pětičlenným štábem: kameraman, asistent kamery, zvukař, vedoucí produkce a já. Natáčeli jsme asi dva týdny. Vlastní natáčení bylo v té době v Londýně velmi snadné a většina kapel a umělců toužila být v našem filmu. Požádali jsme labely nebo kluby o kontakty na kapely. Některé z nich, jako The Lurkers, o nás slyšely a kontaktovaly nás samy. Problém, který jsem měl, byl rozhodnout se, koho v tak krátkém čase natočit. Jednoho dne jsme měli na výběr mezi Generation X, Siouxsie & the Banshees a The Adverts v Coventry. Jeli jsme do Coventry, ale zakázali nám natáčet v klubu, kde hráli. Smůla. Pankáči byli obecně velmi přátelští, ale první den nám v klubu Marquee ukradli jeden z mikrofonů. Takže jsme museli použít jiný pro nahrávání hudby, ale to nebylo ono. Náš zvukař byl pak rád, že mu o 3 dny později někdo z norské televize, který tam pracoval pro zpravodajský pořad, řekl, jak nahrát zvuk z mixážního pultu.

Měl jste představu, s kým se chcete setkat a na co se ho ptát, nebo jste točili cokoliv a pak to doma sestříhali do filmu?

Měl jsem představu, koho natočit, ale hodně záleželo na dostupnosti kapel během dvou týdnů, kdy jsme natáčeli. Kapely jsem si nevybíral podle popularity nebo jejich velkých nahrávacích smluv, ale podle mého osobního vkusu. Například jsem odmítl natáčet The Police, protože se mi nelíbila. U všech svých dokumentů jsem se snažil předložit divákům objektivní pohled, a ne s nimi manipulovat. Myslím, že to je důvod, proč jsou moje filmy dodnes úspěšné.

Využil jsem každý natočený metr, protože filmový materiál a laboratoře byly velmi drahé

Jste pravděpodobně jediný člověk, který kdy natáčel kapelu Killjoys, která působila velice krátce. Jsou ty dvě písničky a krátký rozhovor všechno, co jste o nich natočil, nebo toho bylo víc, ale kvůli filmu jste to musel sestříhat? Kolik metrů filmu šlo do koše a na film se vůbec nedostalo?

Natáčeli jsme Wayne County ve Vortexu a Killjoys hráli jako předkapela. Byl jsem jimi ohromen, ale než jsem našel svůj štáb u baru atd, bylo příliš pozdě a oni mezitím dokončili svůj set. Mluvili jsme s jejich manažerem a zařídil nám jejich koncert v hospodě po obědě ve striptýzové show hned druhý den. Myslím, že toto je jejich jediný existující záběr a nikdo by nečekal, že Kevin Rowland vytvoří Dexy's Midnight Runners. Baskytaristka se později připojil ke kapele Girlschool. Využil jsem každý natočený metr, protože filmový materiál a laboratoře byly velmi drahé.

Plánovali jste nebo chtěli natočit také The Clash a Sex Pistols, ale byly to už příliš velké hvězdy na to, aby vám vyhověli?

Sex Pistols byly v době, kdy jsem natáčel v Londýně, ve Skotsku. Chtěli se pokusit natočit film s Russem Meyerem (Who killed Bamby), ale rozešli se s ním. Bernard Rhodes, manažer The Clash, nechtěl, abych natáčel kapelu v Londýně, protože jsem na scéně nebyl dostatečně dlouho. Několikrát jsem se s ním setkal a poznal The Clash, zejména Joe Strummera. Bernard mi nabídl natáčení v Německu, ale nemohl jsem se s ním spojit po telefonu během jejich turné. Den před koncertem jsem šel na místo konání koncertu (Schwabinger Bräu, říjen 77) a potkal jsem The Clash na ulici před ním. Byli naštvaní, protože měli problémy s objednáním jídla v němčině a byli vyhazováni z restaurací. Požádali mě, abych jim překládal a měli jsme pizzu a těstoviny (tam nebylo moc co překládat). Většina z nich byla unavená a odešla do svého hotelu a já s Joem a jejich roadie Roadentem jsme šli do nějakých klubů. Pak jsme se vrátili do hotelu a byli jsme informováni, že kapela byla vyhozena. Takže to dopadlo tak, že Joe a Roadent spali na koberci v mém bytě. Další den jsme se dozvěděli, že zbytek The Clash musel jet do 80 kilometrů vzdáleného hotelu. Protože Bernard odmítl zaplatit účet, byli zatčeni a pořádně naštvaní. Bernard stále nechtěl, abych natáčel, ale Joe řekl, že nepůjde na jeviště, pokud nedostanu svolení, takže to Bernard vzdal. Na koncertě bylo asi 150 lidí (když se podíváš, uvidíš, že zadní část místnosti je prázdná). Na The Jam přišlo 50 lidí a na The Damned 100 lidí. Tyhle kapely hrály v Anglii pro tisíce posluchačů.

Jak to bylo s Arturem Bassicem z The Lurkers, kterého jste k hrůze jeho rodičů navštívili doma?

Říkal jsem si, že by bylo dobré ukázat jeho původ, aby diváci viděli, že punkeři jsou normální lidé a žádní nebezpeční zrůdy, proto jsme ho navštívili v bytě jeho rodičů.

Ve filmu je patrné, že The Stranglers neměli zájem se zúčastnit natáčení. Co se pokazilo? Také to vypadá, že jste přišli pozdě a X-Ray Spex zahráli dvě písničky speciálně pro vaši kameru, je to tak?

The Stranglers byli první kapelou během prvního dne, se kterou jsem zamýšlel udělat rozhovor. Mluvil jsem s nimi a požádal je, aby počkali před jejich zkušebnou na můj signál „akce“. Poté, co jsem desetkrát zakřičel „action“, vyšel jsem ven a žádnou kapelu jsem neviděl. Jejich PR manažer Alan Edwards nám řekl, že si mysleli, že budeme Holanďané, a když zjistili, že jsme Němci, tak odešli. Byl jsem šokován, protože jsem nikdy předtím nebyl konfrontován s tímto druhem nacionalismu. Natáčeli jsme X-Ray Spex (stejně jako ostatní kapely) v jejich zkušebně, protože během dvou týdnů mého natáčení nehráli živě.

Ten rok jste natáčeli The Clash v Mnichově a záběry se dostaly na konec filmu Punk in London. Nevypadali nadšeně, když viděli kameru na pódiu a Joe Strummer ji vytlačil mikrofonem ven. To byl koncert tak krátký?

Na koncert The Clash jsem musel využít nezkušeného kameramana, který nevěděl, že je vstup na pódium zakázán. Neměl jsem dostatek filmového materiálu, abych mohl natočit více, takže stopáž je v plném rozsahu asi 30 minut.

Dostal se váš film do televize nebo kin a jak byl přijat?

Punk in London byl uveden v kinech v Německu a Velké Británii. Nikdy nebyl uveden v televizi, ale byl a stále je na videu a DVD po celém světě.

Profesionálně mě nikdy moc nebavily dokumenty a vždy jsem chtěl točit hrané filmy

Pak jste natočil s The Adverts film Bored Teenagers. Byl to váš nápad zachytit kapelu během turné? Film se mi nelíbil, ale jsou tam pěkné archivní záběry z koncertu. Pokud vím, TV Smith ho ještě nikdy neviděl.

Profesionálně mě nikdy moc nebavily dokumenty a vždy jsem chtěl točit hrané filmy. Moje jediná šance, jak to udělat, bylo spojit hudbu se zápletkou. Využil jsem své zkušenosti s kapelami na turné s podivným druhem milostného příběhu. Pro Bored Teenagers jsem potřeboval kapelu s atraktivní ženou pro děj, takže The Adverts byli nejlepší (a jediná) volba. Nikdy jsem se s kapelou před natáčením nesetkal, abych probral projekt, ale manažer mi slíbil, že všechno bude v pořádku, bude se jim líbit scénář atd... Zapomněl mi říct, že kapela nenávidí film a televizi obecně. Takže jim řekl, že udělají turné v Německu s nějakým natáčením. První den jsem mohl zahodit scénář a musel jsem ho režírovat jako dokument. Protože hráli sami sebe, odmítli hrát věci, které by osobně nedělali. Měl jsem štěstí, že jsem od začátku dal nejvíc hereckých příležitostí svému kamarádovi Roadentovi. Třikrát nás během dvou týdnů vyhodili z hotelů, Gaye Advert nebyla ani minutu střízlivá, koncerty jsme domlouvali my a publikum bylo podplaceno pivem zdarma, a přesto bylo naštvané, když kapela konečně přišla na pódium atd atd atd…

Zdá se, že jste se velmi zajímal o punkové hnutí a natočil jste další dokumenty jako Women in Rock a Punk and its‘ Aftershocks. Byl to váš vlastní nápad a iniciativa, nebo byl Punk in London tak dobře přijat, že jste byl požádán, abyste toho natočil víc?

Punk and its Aftershock…ukazuje, co se stalo s punkem na konci 79. a trendy 80. let. Je to udělané mnohem profesionálněji než Punk in London, dobrý zvuk, tři kamery. Bavilo mě to dělat, stejně jako pár dalších (Women in Rock, Berlin Now, Japlan), ale ztratil jsem zájem o hudbu v polovině 80. let a cítil jsem, že nejsem dostatečně osobně zapojen do těchto projektů. V roce 1991 jsem natočil svůj poslední film o hudbě v USA (I’ll Never Get Out of This World Alive’ o Hank Williamsovi Sr.).

Když opadl punk, opadl i váš zájem o něj nebo se vám stále líbila hudba a DIY přístup, který také zasazujete do způsobu natáčení filmů?

Vždycky jsem chtěl režírovat hrané filmy a dělal jsem to od začátku osmdesátek.

Kdy a proč jste se přestěhoval do Londýna? Navštívil jste někdy stejná místa a lidi jako v roce 1977, abyste viděl, jak se změnili, a možná jim ukázal staré záběry a oni se zasmáli své naivitě?

Vždy jsem preferoval Velkou Británii před Německem a žil jsem tam dlouho, nepřetržitě od roku 2013. V roce 2001 mi Nigel Wingrove (ze Salvation Films v Londýně) řekl, že ve Velké Británii existují možnosti natáčet nízkorozpočtové horory. Herci a členové štábu byli velmi dychtiví získat nějakou práci, a proto neočekávali příliš mnoho peněz. A víc než to, byl by pro to i trh. Ještě tu noc jsem rozvinul nápady pro film Penetration Angst a dokončil první návrh během dvou týdnů. O několik měsíců později se začalo natáčet. Bylo to úspěšné a já jsem produkoval další dva skvělé nízkorozpočtové filmy s Fionou Horsey (Lovesick-Sick Love a Twisted Sisters) pro nezávislý trh DVD. Ale tento trh je nyní již mrtvý kvůli nelegálnímu stahování. Streamování neposkytuje dostatek peněz na financování filmu a na svém posledním filmu Sea of Lies jsem hodně prodělal. Takže jsem přestal točit filmy. Během let jsem potkal spoustu lidí z punkové scény a viděl změny, ale dnes je mým jediným kontaktem z minulosti Roadent.

Děkujeme za rozhovor.

Foto, s díky: Wolfgang Büld